[OBRÁZEK]
 

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: P.J., nar. …, bytem …, zastoupeného: Mgr. Jaroslav Topol, advokát, sídlem Na Zlatnici 301/2, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, IČ 70890366, sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 09.12.2016, č.j. DSH/15759/16,

t a k t o :

1. Žaloba se zamítá.

2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.                                     

O d ů v o d n ě n í :

 Žalobce se žalobou domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Horažďovice, odboru správního, ze dne 19.10.2016, č.j. MH/15010/2016, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení § 18 odst. 4 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1.700,- Kč na 1.900,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč.

 V žalobě žalobce tvrdil, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů spočívajících v absenci konkrétních úvah. Podle žalobce jde toliko o vzorový text používaný oprávněnou úřední osobou ve všech případech, v nichž odvolání neobsahuje konkrétní námitky. K tomu žalobce navrhl důkaz analýzou rozhodnutí oprávněné úřední osoby.

 Dále dle žalobce porušil žalovaný zásadu zákazu dvojího přičítání, když zhodnotil závažnost přestupku, která je vyjádřena obecně možností uložení pokuty v rozmezí od 1.500,-Kč do 2.500,-Kč. Toto nelze dle žalobce použít jako kritérium závažnosti konkrétního přestupku. Zákaz dvojího přičítání téže skutečnosti byl podle žalobce porušen i tím, že žalovaný hodnotil jednání žalobce spočívající v překročení dovolené rychlosti v obci o méně než 20 km/h jako závažnější, neboť předmětnou míru překročení rychlosti nelze již považovat za nízkou, kdy se při uvedené rychlosti již výrazně prodlužuje dráha potřebná k zastavení, což může ohrozit bezpečnost silničního provozu. Žalobce připomněl, že překročení rychlosti bylo nad polovinou zákonného rozmezí dané skutkové podstaty pouze o 2 km, tedy se podle žalobce jedná o okolnost neutrální - o typické překročení v rámci dané skutkové podstaty. Správní orgán podle žalobce neuvedl, co znamenají "přiměřené důvody", ani se nezabýval tím, zda žalobce věděl, že překračuje dovolenou rychlost. Úvahy správního orgánu o vysoce frekventované silnici jsou podle žalobce nepodložené. Správní orgán také nezohlednil všechna zákonná kritéria, např. způsob spáchání přestupku, ani neuvedl, jaké mělo které kritérium vliv na výši pokuty.

Žalobce také namítal, že prvostupňové rozhodnutí je překvapivé, neboť žalobce legitimně očekával výslech všech tří předvolaných policistů. Svědek T. se na jednání nedostavil a správní orgán jej znovu nepředvolal, aniž o tom informoval žalobce před vydáním rozhodnutí.

 Žalobce rovněž namítal rozpory v podkladech rozhodnutí, neboť dle úředního záznamu a oznámení přestupku ke kontrole mělo dojít u domu čp. 40 (tedy cca 500m od měřicího stanoviště), podle svědků proběhla kontrola na měřicím stanovišti. Ve výroku rozhodnutí je uvedeno místo u domu čp. 40.

 Podle žalobce bylo nezákonně omezeno jeho právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí jakýmkoli způsobem (zejména emailem či datovou schránkou), neboť v poučení byl žalobce vždy informován, že k podkladům se bude moci vyjádřit při jednání po provedeném dokazování, a ve výzvě z 6.10.2016 bylo uvedeno, že žalobce se může vyjádřit pouze osobně nebo poštou.

 Žalobce v žalobě také namítal, že nebyla provedena jeho účastnická výpověď, resp. úvahy správního orgánu v tomto směru jsou nesprávné, neboť nelze ztotožňovat provedení této výpovědi a možnost žalobce zúčastnit se jednání.

 Výrok prvostupňového rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumatelný, neboť není patrné, kde mělo k přestupku dojít. Žalobci není známo, kde se v obci Nalžovské Hory nachází obchod Coop, proto mu není jasné, kde bylo stanoviště policejní hlídky. Jelikož není ve výroku ani to, zda bylo měřeno na příjezdu či odjezdu, nelze dovodit, zda se vozidlo žalobce mělo nacházet od stanoviště hlídky 136,8 m ve směru jízdy nebo proti směru jízdy, a tudíž zda bylo měřeno v obci. I kdyby tomu tak bylo, silnice č. I/22 touto obcí prochází v délce 1,5 km, proto je místo přestupku ve výroku specifikováno nedostatečně. Žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 10.12.2014 č.j. 9 As 80/2014-37.

 V rozporu s § 77 zákona o přestupcích není podle žalobce ve výroku rozhodnutí uveden údaj o bodovém postihu.

 Žalobce v žalobě vyjádřil pochybnost o provedeném měření, neboť na Záznamu o přestupku není řádně zobrazen záměrný kříž.              

 Správní orgán se podle žalobce nezabýval tím, zda byl naplněn materiální znak přestupku.

 Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí s tím, že žaloba obsahuje námitky, které ve správním řízení žalobce neuplatnil. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23.4.2015 č.j. 2 As 215/2014-43 konstatoval, že není cílem správního soudnictví nahrazovat správní řízení. Účastník řízení o přestupku nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním. Jinak by byla popřena koncepce správního soudnictví založená na následném přezkumu pravomocných správních rozhodnutí. V daném případě podle žalovaného zjistil správní orgán skutkový stav věci tak, že měl nadevší rozumnou pochybnost za prokázané, že se žalobce přestupku dopustil. Žalobce podal odpor i odvolání toliko blanketní, ve správním řízení byl zcela pasivní a námitky obsažené v žalobě neuváděl. Z toho je podle žalovaného zřejmá procesní strategie žalobce nečinit ve věci žádná podání a ponechávat správní orgány v nevědomosti co do rozsahu přezkumu v naději, že pominou něco, s čím bude možno spojovat zrušení rozhodnutí. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.6.2015 čj. 7 As 93/2015-36 smyslem soudního přezkumu správních rozhodnutí je poskytnutí ochrany v případech, kdy osoby, jež tvrdí, že byly na svých právech dotčeny, se svých práv nedomohly před správním orgánem, ač se o to aktivně pokusily. Podle žalovaného z této judikatury vyplývá, že obviněný z přestupku nemá povinnost cokoli na svoji obhajobu uvádět, přistoupí-li však na tuto strategii, musí počítat s tím, že ho mohou postihnout z rozhodnutí ve věci nepříznivé důsledky, které jinak mohly být eliminovány. Pro odvolání platí tzv. omezený revizní princip. Řada skutkových i právních otázek uvedených v žalobě byla žalobci známa již po přečtení prvostupňového rozhodnutí, přičemž mohly být známy toliko žalobci. Záměrný kříž je zachycen na čelní masce vozidla. K materiální stránce žalovaný poukázal na prvostupňové rozhodnutí, podle něhož " při uvedené rychlosti se již výrazně prodlužuje brzdná dráha, potřebná k bezpečnému zastavení, což může vyústit v přímé ohrožení bezpečnosti silničního provozu."

 Součástí správního spisu je oznámení přestupku ze dne 31.5.2016, podle něhož žalobce v tento den v 10.10 hod řídil osobní motorové vozidlo Volvo XC 90 RZ … v obci Nalžovské Hory ve směru na Horažďovice a byla mu naměřena radarem MicroDigiCam rychlost 65 km/h před odečtením odchylky. Žalobce se do oznámení nevyjádřil a nepodepsal je. Podle úředního záznamu PČR z téhož dne bylo stanoviště hlídky v obci Nalžovské Hory u autobusové zastávky poblíž obchodu Coop a vozidlo kontrolovali poblíž domu čp. 40. Na záznamu o přestupku z radaru je na fotografii zachyceno celé vozidlo uprostřed snímku s čitelnou RZ, a to na příjezdu na vzdálenost 136,8 m, přičemž nad přední RZ je zobrazen záměrný kříž. Ve spise je i ověřovací list k radaru s platností do 24.7.2016. Proti příkazu správního orgánu podal žalobce odpor, který nijak nezdůvodnil, a to prostřednictvím zmocněnce Ing. M.J. Tento zmocněnec se zúčastnil prvního jednání dne 26.8.2016, kde uvedl, že vzhledem k procesnímu postavení žalobce a jeho zmocněnce k věci nebude vypovídat.

 Správní orgán nařídil další jednání na den 5.10.2016. V předvolání ze dne 29.8.2016 poučil správní orgán žalobce podle § 36 odst. 1 správního řádu o tom, že má žalobce právo činit návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí, a dále že v závěru jednání po provedeném dokazování bude mít žalobce možnost vyjádřit k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. V písemnosti z téhož dne vyrozuměl správní orgán zmocněnce žalobce o plánovaném výslechu tří svědků - členů policejní hlídky. Zmocněnec žalobce se následně z jednání omluvil s tím, že netrvá na své účasti při výslechu svědků.

 Svědek T.B. vypověděl, že k žalobci nemá žádný vztah, že v obci platila obecná úprava rychlosti, že byl proškolen k obsluze silničního laserového rychloměru Micro DigiCam, že bylo prováděno měření v souladu s návodem k obsluze. Vozidlo bylo zastaveno na autobusové zastávce a svědek prováděl kontrolu řidiče.

 Svědek J.Z.  ve své výpovědi uvedl, že k žalobci nemá žádný vztah, že s panem B. nastavoval měřicí přístroj, že prováděl obsluhu radaru a kolegové zastavovali vozidla. V obci platila obecná úprava rychlosti, svědek byl proškolen k obsluze silničního laserového rychloměru, bylo prováděno měření v souladu s návodem k obsluze. Vozidlo bylo zastaveno na autobusové zastávce pod obchodem Coop.

 Usnesením ze dne 5.10.2016 byla žalobci stanovena lhůta 5 pracovních dnů k vyjádření k podkladům rozhodnutí. Konkrétní možné formy vyjádření nejsou v usnesení ani v související výzvě z téhož dne uvedeny.

 Ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je specifikováno místo spáchání přestupku na pozemní komunikaci č. I./22 v obci Nalžovské Hory ve směru na Horažďovice ve vzdálenosti 136,8 m před stanovištěm radaru, které bylo u autobusové zastávky poblíž obchodu Coop, přičemž žalobce byl zastaven následně u domu čp. 40 v obci Nalžovské Hory. V odůvodnění správní orgán uvedl, že opětovně nepředvolával svědka Jana Treybala, neboť na základě provedených svědeckých výpovědí byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci bez důvodných pochybností, nedošlo k žádným rozporům mezi výpověďmi svědků, tyto odpovídaly i oznámení přestupku, proto považuje správní orgán další dokazování za nadbytečné. Dále správní orgán konstatoval, že žalobce při ústních jednáních měl možnost se vyjádřit, avšak tohoto práva nevyužil. Při stanovení výše sankce zhodnotil správní orgán závažnost přestupku vyjádřenou zákonným rozmezím sankce. Jednání žalobce bylo zhodnoceno jako závažnější, předmětnou míru překročení rychlosti nelze již považovat za nízkou, kdy se při uvedené rychlosti již výrazně prodlužuje dráha potřebná k zastavení, což může ohrozit bezpečnost silničního provozu. Žalobce překročil dovolenou rychlost minimálně o 12 km/h, tudíž se nechoval bezpečně vůči sobě ani vůči ostatním účastníkům silničního provozu. K silnici v obci přiléhají nemovitosti, je zde větší výskyt ostatních účastníků silničního provozu vč. chodců. Žalobce při daném překročení rychlosti již nemohl ovládat vozidlo tak, aby mohl bezpečně reagovat na situace v silničním provozu a chránit život, zdraví a majetek účastníků silničního provozu. Hodnota překročené rychlosti se pohybuje v horní polovině rozmezí dané skutkové podstaty, proto došlo k překročení rychlosti výraznou měrou. To bylo zhodnoceno v neprospěch žalobce, stejně jako okolnost, že ve vozidle se nacházel spolucestující. Formu zavinění správní orgán zhodnotil jako nedbalost vědomou, jelikož žalobce jako osoba odborně způsobilá (držitel řidičských oprávnění) věděl, že může porušit zákonem chráněný zájem na bezpečnosti silničního provozu, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej neporuší. V neprospěch žalobce správní orgán zhodnotil také okolnost, že ke spáchání došlo v pracovní den v obci na hlavní silnici spojující Klatovy a Strakonice, kterou lze označit za komunikaci s nezanedbatelnou frekvencí účastníků silničního provozu. V neprospěch žalobce bylo také hodnoceno, že má za poslední 3 roky 1 záznam o přestupku v evidenci, tudíž na něho nelze hledět jako na zcela bezúhonného. Správní orgán ve prospěch žalobce přihlédl k tomu, že žalobce na místě policistům nekladl odpor a podrobil se požadovaným úkonům a také že nedošlo k dopravní nehodě, ani k jiné škodě. Na základě těchto úvah byla uložena pokuta v dolní polovině zákonem stanovené sazby.

 Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání, v němž neuvedl žádné odvolací důvody, přestože byl k tomu správním orgánem vyzván dne 15.11.2016, kdy mu současně byla usnesením stanovena lhůta 5 pracovních dnů od doručení výzvy.

 V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný nejprve podrobně popsal výše uvedené skutečnosti vyplývající ze správního spisu a dále konstatoval, že žalobce ani přes výzvu neuvedl, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a odvolací orgán neshledal veřejný zájem na přezkoumání správnosti rozhodnutí. Žalovaný však dospěl k závěru, že ve věci bylo provedeno dokazování v potřebném rozsahu dle § 52 správního řádu. Správní orgán zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v souladu s § 3 správního řádu.

 O věci samé bylo rozhodnuto podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.).

 Žalobu soud neshledal důvodnou.

 Výrok prvostupňového rozhodnutí považuje soud za přezkoumatelný a srozumitelný i ohledně místa spáchání přestupku. Správní orgán jednoznačně upřesnil jak místo spáchání přestupku, tak i místo kontrolního stanoviště policejní hlídky, když uvedl, že j přestupku došlo na pozemní komunikaci č. I./22 v obci Nalžovské Hory ve směru na Horažďovice ve vzdálenosti 136,8 m před stanovištěm radaru, které bylo u autobusové zastávky poblíž obchodu Coop, přičemž žalobce byl zastaven následně u domu čp. 40 v obci Nalžovské Hory. Takto upřesněné místo přestupku znemožňuje tzv. zaměnitelnost skutku a potvrzuje také, že k měření došlo na příjezdu vzhledem k formulaci „před stanovištěm radaru“. S ohledem na upřesnění stanoviště radaru (u autobusové zastávky poblíž obchodu Coop) a uvedení vzdálenosti, na kterou bylo odtud měřeno, je také zřejmé, že ke změření rychlosti došlo v obci.

 Není pravdivé žalobní tvrzení, podle něhož není na záznamu o přestupku řádně zobrazen záměrný kříž, neboť, jak vyplývá z výše shrnutého obsahu správního spisu, na předmětném důkazu je zobrazen záměrný kříž vpředu vozidla nad registrační značkou.

 Rovněž se nelze ztotožnit s tvrzením žalobce, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů spočívajících v absenci konkrétních úvah. Jak již výše soud konstatoval, odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje podrobné vylíčení skutkových okolností, které se týkají daného případu. Pouze v části odůvodnění, která se zabývá obsahem odvolání, je správně správním orgánem citováno ust. § 89 správního řádu a okolnost, že žalobce ani přes výzvu odvolací důvody neuvedl. Sodu na základě tohoto dospěl k závěru o nadbytečnosti provádění důkazu analýzou rozhodnutí oprávněné úřední osoby a tento důkaz neprovedl.

 Správní orgán rozhoduje o tom, které důkazy provede a které nikoli. Pokud po provedení výslechu dvou svědků dospěl správní orgán k závěru o dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci bez důvodných pochybností, nebyl povinen znovu předvolávat dalšího původně plánovaného svědka. Žalobce se nezúčastnil ani prováděných výslechů svědků, nevyužil možnosti klást jim otázky. Současně po jednání byl žalobce znovu vyzván k tomu, aby se k věci vyjádřil, event. navrhl doplnění důkazů, což rovněž neučinil. Za této situace nelze podle názoru soudu přisvědčit žalobci v tom, že následné rozhodnutí pro něho bylo překvapivé z důvodu upuštění od výslechu dalšího svědka.   

 Protože správní orgán rozhoduje o tom, které důkazy provede a které nikoli, také skutečnost, že správní orgán neprovedl účastnickou výpověď, není v daném případě vadou řízení, neboť správní orgán k závěru zjistil dostatečně skutkový stav věci, který nevyvolává důvodné pochybností, tudíž nebylo povinností správního orgánu provádět ani účastnický výslech.

 Skutečnost, že ve výroku rozhodnutí není uveden údaj o bodovém postihu, nepředstavuje dle stávající judikatury rozpor s § 77 zákona o přestupcích, neboť bodový postih není sankci ukládanou za přestupek správním orgánem rozhodujícím o přestupku.

 Není pravdou, že by se správní orgán nezabýval tím, zda byl naplněn materiální znak přestupku. Naopak z výše shrnutého prvostupňového rozhodnutí jasně vyplývá, že dle správního orgánu se při uvedené rychlosti již výrazně prodlužuje dráha potřebná k zastavení, což může ohrozit bezpečnost silničního provozu, a že žalobce překročil dovolenou rychlost minimálně o 12 km/h, tudíž se nechoval bezpečně vůči sobě ani vůči ostatním účastníkům silničního provozu.

 Zákaz dvojího přičítání téže skutečnosti nebyl správním orgánem porušen, neboť správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí pouze konstatoval fakt, že tzv. typová závažnost přestupku je vyjádřena zákonným rozmezím sankce. K porušení uvedené zásady nedošlo ani zohledněním okolnosti přitěžující, podle níž žalobce překročil v rámci dané skutkové podstaty dovolenou rychlost vyšší měrou, když naměřená rychlost byla v horní polovině tohoto zákonného rozmezí. Odůvodnění formy zavinění považuje soud za dostačující, když správní orgán poukázal na to, že žalobce musel o tom, že jede v obci a že je zde obecná úprava dovolené rychlosti, kterou jako držitel řidičských oprávnění zná. Je také možné zohlednit vyšší frekventovanost komunikace v místě spáchání přestupku jako tzv. okolnost obecně přitěžující. Správní orgán se v daném případě zabýval podrobně okolnostmi přitěžujícími i polehčujícími, jak vyplývá z výše shrnutého odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, a toto odůvodnění považuje soud za přezkoumatelné a také dostatečně podrobné.

 Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

 O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

V Plzni dne 31. května 2018