[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci

žalobců: a) O. F.

b) nezl. M. P.

zastoupený žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní

oba st. příslušnost Ukrajina

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

k žalobám ze dne 12. 2. 2018 proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 1. 2018, obě vydaná pod č. j. OAM-499/ZA-ZA12-VL16-2017, ve věci mezinárodní ochrany

takto:

1. Žaloby se zamítají.

2.  Žádnému z účastníků řízení se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně a) žalobami doručenými soudu dne 14. 2. 2018 brojí proti rozhodnutím žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 12. 1. 2018, č. j. OAM-499/ZA-ZA12-VL16-2017, kterými žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) žalobkyni a) i žalobci b). Žalobkyně a) nesouhlasí s vyhodnocením podmínek pro udělení humanitárního azylu, když zdůraznila, že žalobce b) se narodil již na území České republiky v době, kdy žalobkyně a) byla žadatelkou o mezinárodní ochranu. Žijí zde rodinným životem a vycestování na Ukrajinu by bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života. Poukázala na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, kde v článku 8 je zakotveno právo na rodinný život. Dále se žalobci domnívají, že došlo k porušení Úmluvy o právech dítěte – z.č. 104/1991 Sb., smluvní stranou které je i Česká republika. A to zejména článku 3 odst. 1 a 2. Správní orgán tedy zcela nedostatečně posoudil rodinnou situaci žalobců, kdy nebere do úvahy velké finanční problémy, se kterými se rodina žalobců bude muset setkat v případě vycestování na Ukrajinu, kde nemají zázemí ani práci, tudíž nebude možné zajistit žalobce b), jakožto nezletilé dítě. Žalobkyně a) si je pevně vědoma, že důvod její žádosti o mezinárodní ochranu není zcela standardní, ale přesto je toho názoru, že by se jim měl správní orgán zabývat, jelikož dojde k opravdu závažnému zásahu do jejího soukromého a rodinného života (nehledě na to, co by žalobkyni čekalo v zemi původu). Žalobkyně a) navrhla zrušit napadená rozhodnutí a věci vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 28. 6. 2018 popřel oprávněnost žalob, zdůraznil, že úvahy týkající se neudělení humanitárního azylu dostatečně rozvedl, zhodnotil všechny skutečnosti, přičemž jeho úvahy nejeví známky libovůle či vybočení z mezí správního uvážení a ze správního spisu neplyne ani porušení procesních předpisů. Co se týká odkazu na rodinný život v ČR, správní orgán uvádí, že čl. 8 Úmluvy neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu dotčených osob ohledně země jejich (společného) pobytu, resp. napomáhat rozvíjení vztahů mezi nimi, a že uplatnění takové povinnosti státu se přitom vykládá velmi přísně. „Neudělení mezinárodní ochrany zpravidla neznamená natolik intenzivní zásah do rodinného a soukromého života, aby byl rozporný s mezinárodními závazky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. O povinnosti státu respektovat volbu země společného pobytu osob lze uvažovat v naprosto výjimečných případech, například tehdy, má-li cizinec manželku, která je českou občankou, s níž se mu na území České republiky narodila dcera, přičemž zdravotní stav manželky je závažný a neumožňuje jí starat se o dítě (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.3.2015, č.j. 3 Azs 256/2014-27),“ uvedl Nejvyšší správní soud například ve svém usnesení ze dne 19.5.2016, č.j. 5 Azs 220/2015-35. Navrhl žalobu zamítnout a vyslovil souhlas s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím ve věci žalobkyně a) neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu s odůvodněním, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že účastnice řízení neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjela ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byla azylově relevantním způsobem pronásledována. Správní orgán v této souvislosti konstatuje, že výše jmenovaná ve své žádosti jakékoliv politické přesvědčení popřela a v průběhu správního řízení s ní vedeného rovněž neuvedla, že by se ve své vlasti jakkoliv politicky angažovala či měla jakékoliv potíže spojené s uplatňováním politických práv a svobod. Žadatelka svou vlast opustila z důvodu následování svého přítele, který již pobýval nelegálně v ČR a netvrdila, že se tak stalo z důvodu jakýchkoliv politických problémů. Ke zjevné snaze o legalizaci pobytu výše jmenované v ČR, kde žije i její přítel, otec očekávaného dítěte, právní orgán zdůrazňuje, že právní úpravu pobytu cizinců na území ČR obsahuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a o změně některých zákonů, v platném znění, jehož institutů měla a má žadatelka využít. Ke sdělení žadatelky, že je těhotná, správní orgán konstatuje, že výčet důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu je taxativní, to znamená, že jiné než skutečnosti uvedené v citovaném paragrafu nezakládají důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Snahu získat mezinárodní ochranu z důvodu gravidity nelze těmto důvodům rozhodně podřadit. Správní orgán v této souvislosti pak opakuje, že rovněž pan S. P., nar. X, st. příslušnost Ukrajina, deklarovaný otec nezletilého dítěte výše jmenované, žádal dne 26.6.2017 o mezinárodní ochranu v ČR. Správní orgán rozhodnutím č.j. OAM-509/ZA-ZA11-K02-2017 ze dne 6.12.2017, které nabylo právní moci dne 3.1.2018, rozhodl však v jeho případě rovněž o neudělení mezinárodní ochrany. Správní orgán se v této souvislosti zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací výše jmenované žadatelky o udělení mezinárodní ochrany a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Z výpovědí žadatelky v průběhu správního řízení však nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žadatelka během správního řízení neuvedla ani nedoložila nic, co by nasvědčovalo tomu, že by jí po jejím návratu hrozilo nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Jmenovaná nebyla ve vlasti dle svých slov nikdy trestně stíhána a neměla tam ani žádné jiné problémy se soudy, státními orgány či bezpečnostními složkami. Jmenovaná v průběhu správního řízení pouze uvedla, že důvodem jejího vycestování z vlasti bylo následovat svého přítele, který pobýval v ČR. Ohledně obav žadatelky z existenčních problémů při návratu na Ukrajinu správní orgán konstatuje, že žadatelka je zdravou, svéprávnou osobou, která je schopna se o sebe postarat a uživit se, stejně tak jak činila ve vlasti před svým odjezdem do ČR, a dle názoru správního orgánu by se po návratu do vlasti neocitla v situaci nikterak se odlišující od většiny ukrajinských občanů. Na Ukrajině ostatně dle žadatelky žijí i rodiče a sourozenci její i jejího přítele, a jejich rodiny, kteří jí v případě jakékoliv existenční nouze rovněž může poskytnout podporu. Sdělení žadatelky, že by pro své očekávané dítě chtěla lepší budoucnost, kterou vidí právě v ČR, je z lidského hlediska sice pochopitelná, ale rozhodně nezakládá žádné relevantní důvody ve smyslu zákona o azylu.

4. Žalovaný rozhodnutím ve věci žalobce b) neudělil mezinárodní ochranu podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu s odůvodněním, že nezletilý se narodil X v České republice, v H., jeho otcem dle rodného listu vydaného dne 7. 9. 2017 Magistrátem města Havířov je S. P., nar. X ve L. O mezinárodní ochranu žádá i jeho zákonná zástupkyně, matka a stejně tak i otec S. P. Mezinárodní ochrana nebyla udělena ani matce žalobce ani otci. Žádost podala matka žadatele ze stejných důvodů, pro které podala ona sama svou žádost, tedy z existenčních obav, tamních špatných životních podmínek, korupci a špatnému zdravotnictví a také obav ohledně státního občanství nezletilého v případě návratu do vlasti. Nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, neboť pronásledování nebylo ani tvrzeno. Jediným důvodem je legalizace pobytu nezletilého, avšak poskytnutí azylu je specifickým důvodem pro povolení pobytu na území ČR a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území republiky tak, jak jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Nejsou naplněny ani podmínky § 13 zákona o azylu, neboť nebylo zjištěno, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků nezletilého žadatele. K otázce humanitárního azylu se zabýval rodinnou, sociální i ekonomickou situací nezletilého žadatele, resp. jeho zákonné zástupkyně a nebyla shledána výjimečnost jeho případu. Sdělení zákonné zástupkyně, že by pro své dítě chtěla lepší budoucnost, kterou vidí právě v ČR, je z lidského hlediska sice pochopitelné, ale rozhodně nezakládá žádné relevantní důvody ve smyslu zákona o azylu. Stejně tak nebyl shledán důvod pro udělení doplňkové ochrany. Žadatel se narodil na území ČR, nikdy od svého narození z ČR nevycestoval a svou zemi původu tak nikdy nenavštívil. Ani jeho zákonným zástupců nebyla ze strany správního orgánu na základě jejich samostatných správních řízení udělena mezinárodní ochrana, když ani v jejich případě nebylo shledáno mimo jiné nebezpečí vážné újmy v případě jejich návrtu do vlasti. 

5. Z obsahu správního spisu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně a) podala žádost o azyl dne 22. 6. 2017, uvedla, že je ukrajinské národnosti, pravoslavného vyznání, o politiku se nezajímá a je těhotná. Z Ukrajiny vycestovala v prosinci 2016. V ČR žije její druh, nelegálně již několik let a ona by chtěla s ním tady žít. Je vyučena kuchařkou a dělala různé práce. Dále je založeno rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-195/ZA-ZA11-K02-2018, kterým žalovaný ve vztahu k otci žalobce b) vyhodnotil žádost o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1995 Sb. a řízení dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil.

6. Součástí správního spisu jsou i informace o zemi původu, konkrétně Zpráva o stavu lidských práv na Ukrajině vydaná Úřadem Vysokého komisaře OSN pro lidská práva 13. června 2017,  výroční zpráva Amnesty International 2017 ze dne 22. února 2017, výroční zpráva Human Rights Watch z 12. ledna 2017, zpráva Freedom House z ledna 2017 na téma svoboda ve světě 2017 - Ukrajina, informace OAMP ze dne 24. července 2017 o situaci v zemi, informace MZV ČR ze dne 17. října 2017 č.j. 115645/2017-LPTP k postavení osob bez státní příslušnosti na Ukrajině a vydávání cestovních dokladů ukrajinskými zastupitelskými úřady, informace MZV ČR k situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 3. června 2016 č.j. 103518/2016-LPTP a ze dne 1. srpna 2017 č.j. 107318/2017-LPTP.

7. Z obsahu správního spisu vedeného k žalobci b) soud zjistil, že dle rodného listu ze dne ..., v knize narození matričního úřadu Magistru města Havířova ve svazku 37, roč. ..., strana ..., poř. č. ... se žalobce narodil X žalobkyni a), údaje o otci nejsou. Žalobkyně a) k údajům k žádosti o mezinárodní ochranu dne ... uvedla, že se její syn M. narodil v H. dne X, je národnosti ukrajinské, pravoslavného křesťanství, jeho zdravotní stav je dobrý. Nemá na Ukrajině kde bydlet, nejsou schopni ekonomicky přežít, všechny peníze, které by vydělali, by museli použít na pronájem bytu. O syna pečuje ona a jeho otec a žijí v pobytovém středisku v Havířově. Dále založen rodný list žalobce b) ze dne ..., ve kterém již uveden otec S. P., nar. X ve L.

8. Dále ve spise žalobce b) založeny informace o Ukrajině, shodné jako u žalobkyně a), navíc informace OAMP ze dne 24. července 2017 o situaci v zemi k otázkám, politické a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby.

9. Krajský soud nejprve posoudil zákonné náležitosti žaloby a konstatoval, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž není žaloba ve smyslu § 68 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.), nepřípustná. Poté krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v souladu s ustanovením § 75 s.ř.s. v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované. Neshledal přitom vady, např. podle § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobu neshledal důvodnou.

10.                      Žalobkyně a) předestřela jediný žalobní bod, a to nedostatečné vyhodnocení možnosti udělení humanitárního azylu s ohledem na nezletilého žalobce b).

11.                      Dle § 14 zákona o azylu platí, že pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

12.                      Z dikce § 14 zákona o azylu vyplývá, že humanitární azyl lze žadateli udělit jen v případech hodných zvláštního zřetele. Tyto případy je nutno posuzovat individuálně a pečlivě hodnotit okolnosti jednotlivých žádostí. Důvody zvláštního zřetele hodné jsou představovány zcela výjimečnými situacemi v podobě zvlášť těžké nemoci, zdravotního postižení či příchodu z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004 sp. zn. 2 Azs 8/2004). Na udělení humanitárního azylu není právní nárok a není na něj subjektivní právo. Udělení humanitárního azylu je tedy na úvaze ministerstva, jako správního orgánu, který o žádosti rozhoduje.

13.                      Vzhledem k tomu, že je udělení azylu z humanitárních důvodů vázáno na správní uvážení a žadatel na ně nemá právní nárok, je soud při přezkumu rozhodnutí správního orgánu oprávněn posuzovat pouze to, zda uvážení nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem a zda k němu správní orgán dospěl řádným procesním postupem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2005 č. j. 6 Azs 304/2004-43).

14.                      S přihlédnutím ke shora uvedenému soud neshledal v postupu žalovaného žádné pochybení. Žalobní námitku v podobě nesprávného vyhodnocení situace obou žalobců s odvoláním na čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či porušení Úmluvy o právech dítěte, zejména ke vztahu článku 3 odst. 1 a 2 soud neshledal důvodnou. Žalovaný v rámci správního řízení se podrobně zabýval i možností udělení humanitárního azylu, a to že neshledal důvod pro jeho udělení, nemůže být důvodem úvahy o nesprávném výkladu § 14 zákona o azylu. Při předestření situace, že ani žalobkyni a) co by matce žalobce b), ani otci žalobce b) nebyla udělena mezinárodní ochrana, pak samá skutečnost, že žalobce b) se narodil v r. 2017 v České republice, nemůže obstát jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany, byť z humanitárních důvodů, když žalobce navíc je bez jakýchkoliv zdravotních potíží. Žalobkyně a) již těhotná v prosinci 2016 na polské pracovní vízum přijela za svým přítelem do České republiky, který zde pobýval nelegálně a žalobce se narodil v červenci 2017. Soud nepovažuje tuto situaci za tak výjimečnou, která by přesahovala úvahu žalovaného správního orgánu o neudělení humanitárního azylu.

15.                      Soud dále uvádí, že tvrzená skutečnost, že v zemi původu žalobců je zdravotnictví na nižší úrovni než v České republice, nemůže sama o sobě představovat důvod pro udělení humanitárního azylu, což opakovaně judikuje Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č.j. 3 Azs 226/2005-68). Stejně tak nemůže být úvaha o udělení mezinárodní ochrany ovlivněna ekonomickou situací v zemi původu.

16.                      Pokud žalobkyně a) se odvolává na čl. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pak soud zdůrazňuje, že napadeným rozhodnutím v žádném případě nedošlo k ohrožení práva na respektování soukromého a rodinného života žalobců, neboť nedochází k rozdělení členů rodiny. Stejně tak soud nepřisvědčil ani porušení Úmluvy o právech dítěte, neboť žalobce b) je zdravý, je v péči svých obou zdravých rodičů, kteří nemají v zemi původu žádné nesnáze motivované důvody obsaženými v § 12 zákona o udělení mezinárodní ochrany či důvody pro udělení doplňkové ochrany. Neumožnění výběru země, ve které by rodiče dítěte chtěli realizovat svůj život, nemůže samo o sobě být porušením Úmluvy o právech dítěte.

17.                      Soud již jen podotýká, že žalobkyně a) měla možnost se s nashromážděnými materiály, ze kterých žalovaný vycházel při svém rozhodování, seznámit, vyjádřit se k jejich obsahu, resp. ke zdrojům informací a případně uvést nové skutečnosti nebo navrhnout další důkazy. Žalobkyně však svého práva nevyužila, předložené materiály nezpochybnila a jiné důkazy nenavrhla. Rozhodnutí žalovaného pak vychází z těchto podkladů a z pohledu soudního přezkumu je jeho odůvodnění zcela dostatečné a přesvědčivé. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný nevybočil při svém rozhodování z mezí a hledisek stanovených zákonem.

18.                      Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně situace v zemi původu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání  napadených rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně a) byla seznámena s obsahem spisu, měla možnost se ke všem důkazům vyjádřit. Žalovaný v naprosto dostatečném  rozsahu své rozhodnutí odůvodnil.

19.                      Soud dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán se žádostmi o mezinárodní ochranu zabýval zcela dostatečně z pohledu ustanovení § 12 až § 14a a § 14b zákona o azylu a svá rozhodnutí v tomto směru přesvědčivě odůvodnil. Namítané zkrácení práv ve správním řízení soud neshledal.

20.                      Soud na závěr zdůrazňuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoliv negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím, postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.9.2005, č. j. 5 Azs 125/2005- 46). Udělení mezinárodní ochrany pak v žádném případě nelze „využívat“ k legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.11.2004, č. j. 7 Azs 117/2004-57).

21.                      Soud s ohledem na shora uvedené shledal žaloby jako nedůvodné, a proto je podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

22.                      Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. s tím, že úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava dne 26. července 2018

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně