č. j. 15 A 196/2017-19

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Mgr. Ladislava Vaško v právní věci

žalobce: P. L., narozený „X“,

 bytem „X“,

proti

žalovanému: Řediteli Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor služby pro zbraně a bezpečnostní materiál,

 sídlem Lidické náměstí 9, Poštovní schránka 179, 401 79  Ústí nad Labem

v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 28. 8. 2017, č. j. KRPU-45325-26/ČJ-2017-0400IZ,

takto:

  1. Žaloba se odmítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele žalovaného Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze dne 28. 8. 2017, č. j. KRPU-45325-26/ČJ-2017-0400IZ, jímž bylo ve věci námitky podjatosti úředních osob uplatněné žalobcem rozhodnuto tak, že vedoucí odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál plk. Mgr. R. S. a vedoucí oddělení správního řízení mjr. Mgr. M. Š., nejsou podjatí ve věci zajištění zbrojního průkazu žalobce.
  2. Před vlastním projednáním věci byl soud nejprve povinen zabývat se povahou napadeného rozhodnutí v tom směru, zda se nejedná o rozhodnutí, které je z přezkumné činnosti soudu vyloučeno. K přezkoumávání správního rozhodnutí může soud v rámci správního soudnictví totiž přistoupit jen za předpokladu, že není dána překážka, která by mu bránila věcně rozhodnout. Jinak soudu nezbývá nic jiného než podanou žalobu jako nepřípustnou podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), usnesením odmítnout. O tom, kdy nastává taková situace, hovoří ust. § 68 písm. e) ve vazbě na ust. § 70 s.ř.s., které upravuje tzv. kompetenční výluky, tedy úkony správního orgánu, jež nemohou být napadeny žalobou podle ust. § 65 a § 66 s.ř.s.
  3. V daném případě je předmětem sporu rozhodnutí, jímž žalovaný prostřednictvím svého ředitele rozhodoval o námitce podjatosti úředních osob vznesené žalobcem. Soud konstatuje, že žalobou bylo napadeno rozhodnutí správního orgánu, které spadá pod kompetenční výluku zakotvenou v ust. § 70 písm. c) s.ř.s., neboť se jedná o úkon správního orgánu, kterým se toliko upravuje vedení řízení před správním orgánem.
  4. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, č. j. 9 As 30/2011-158 (dostupný na www.nssoud.cz), v němž jmenovaný soud v obdobné věci rovněž dovodil, že rozhodnutí ve správním řízení o podjatosti pracovníků správního orgánu je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení, a které není přezkoumatelné samostatnou žalobou ve správním soudnictví.
  5. Rozhodnutí o námitce podjatosti ve smyslu ust. § 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), není meritorním aktem, jenž by přímo zasahoval do subjektivních práv žalobce. Úspěšně vznesená námitka podjatosti má za následek, že v řízení o věci samé nesmí být konkrétní úřední osobou činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Dospěje-li ale nadřízená úřední osoba k závěru, že podmínky pro vyslovení podjatosti nejsou splněny, může žalobce případné vady způsobené nesprávnou aplikací ust. § 14 správního řádu ve správním soudnictví napadnout až v žalobě směřující proti meritornímu rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu.
  6. Z uvedeného tedy plyne, že rozhodnutí o nevyloučení úřední osoby není rozhodnutím, jež by bylo možné v řízení před správním soudem napadnout žalobou. V této souvislosti proto soudu nezbylo, než žalobu výrokem ad I. usnesení podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. s odkazem na ust. § 68 písm. e) a ust. § 70 písm. c) s.ř.s. jako nepřípustnou odmítnout.
  7. Výrok ad II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. O soudním poplatku soud nerozhodoval, neboť nebyl uhrazen.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

Ústí nad Labem dne 16. července 2018

 

 

Mgr. Václav Trajer, v. r.

předseda senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.