[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Gabriely Bašné a Mgr. Milana Taubera ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2016, č.j. MV-21499-3/SO-2016

takto:

1. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 3. 2016, č.j. MV-21499-3/SO-2016, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 10. 12. 2015, č.j. OAM-20383-19/TP-2014, kterým byla dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, jelikož nesplnil podmínku stanovenou v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalované

2. Žalobce v podané žalobě namítal nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány při rozhodování překročily své pravomoci dle čl. 2 odst. 2 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.  Tvrdil, že správní orgány tím, že zamítly jeho žádost s odkazem na § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, svévolně rozšířily zákonem stanovené podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu obsažené v § 66 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Vysvětlil, že dle § 66 odst. 1 zákona o pobytu cizinců lze zamítnout žádost jen v případě nesplnění podmínek uvedených v § 67 nebo § 68 zákona o pobytu cizinců. Žalobci však bylo vytčeno nesplnění podmínky stanovené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.
3. Rovněž namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost jeho odůvodnění. Uvedl, že z odůvodnění vyplývá nesprávný názor správních orgánů, že podmínkou pro povolení trvalého pobytu je, aby žalobce se svým otcem žil ve společné domácnosti. Zdůraznil, že pokud by v České republice ve společné domácnosti s otcem žil, pak by již neměl důvod k podání žádosti o pobyt za účelem společného soužití.
4. Odmítl, že by jeho studium ve Vietnamu bránilo vydání povolení k trvalému pobytu. Opačný závěr by vedl k tomu, že by povolení k pobytu nemohlo být uděleno žádnému žadateli, který by ve Vietnamu chodil do školy nebo do zaměstnání. Poukázal na rozpor žalobou napadeného rozhodnutí se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“), která neobsahuje jakékoli ustanovení bránící vydání povolení cizinci z důvodu navštěvování školy nebo zaměstnání v domovské zemi. Naopak uznává právo na sloučení rodiny.
5. Upozornil, že je nezaopatřeným dítětem dle § 178a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Nesouhlasil s postupem správních orgánů, které zamítly jeho žádost právě z důvodu, že splňuje podmínku nezaopatřenosti.
6. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 25. 5. 2016 uvedla, že důvodem podání žádosti dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je společné soužití cizinců. Žalobce podmínku společného soužití s otcem nesplnil, neboť pobýval v zemi původu, kde studuje na vysoké škole. Zdůraznila, že za společné soužití nelze považovat stav, kdy rodič s dítětem krátkodobě žije na společné adrese. V daném řízení tak neměla za prokázané, že se žalobce hodlá trvale usídlit na území se svým otcem a realizovat s ním společné soužití; tudíž nebyl prokázán důvod podané žádosti dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.
8. Poukázala na to, že ze směrnice 2004/38/ES nevyplývá právo cizince na udělení pobytu na území České republiky, jelikož jsou v ní stanoveny toliko podmínky uplatnění práva na sloučení rodiny.
9. Odmítla žalobcem vytýkané nesprávné aplikace § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, neboť dané ustanovení dopadá i na situace, kdy v řízení není potvrzen důvod uvedený v žádosti podle § 66 zákona o pobytu cizinců.
10. Žalovaná navrhla soudu, aby nedůvodnou žalobu zamítl.

III.

Obsah správního spisu

11. Žalobce podal dne 6. 11. 2014 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny.
12. Z Protokolu ze dne 5. 6. 2015, č.j. HANO201411060004 vyplývá, že týž den byl proveden výslech žalobce. Žalobce sdělil, že důvodem podání žádosti je mimo jiné i pokračování ve studiu. Čeká jej maturitní zkouška (státnice) a poté si podá přihlášku na vietnamskou vysokou školu a bude dále usilovat o povolení k pobytu na území České republiky. Uvedl, že teprve teď má jeho otec dostatečné finanční prostředky a podmínky, aby ho mohl v České republice přijmout a poslat do školy. Vypověděl, že je na otci závislý, bude s ním v České republice žít a pomáhat v domácnosti, specifikoval místo bydliště a že zde bude mít vlastní ložnici. Ihned po obdržení povolení plánoval do České republiky odcestovat. Po příletu navštíví kurz češtiny pro cizince, aby se naučil dobře česky a mohl studovat v českém jazyce. Plánoval se přihlásit na českou vysokou školu technického směru a předpokládal, že až se dostane na vysokou školu, bude bydlet na koleji a na víkendy se bude vracet k otci. Po absolvování vysoké školy by si chtěl najít práci v konstrukční kanceláři zaměřené na stavbu silnic.
13. Žalobce k výzvě správního orgánu I. stupně doložil úřední překlad Oznámení o přijetí ke studiu ze dne 28. 8. 2015 o tom, že byl přijat na Vysokou školu dopravy a spojů ve Vietnamu pro rok 2015.
14. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 10. 12. 2015, č.j. OAM-20383-19/TP-2014 zamítl žádost žalobce dle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců pro nesplnění podmínky uvedené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně došel k závěru, že v dané věci nebyla splněna podmínka pro udělení povolení k trvalému pobytu, tedy že by důvodem žádosti bylo společné soužití žalobce a jeho otce. Správní orgán I. stupně vycházel především z výslechu žalobce, z něhož dovodil, že žalobci jde především o realizaci studia v České republice na vysoké škole. Žalobce během výslechu neprojevil zájem o studium v zemi původu, avšak z Oznámení o přijetí ke studiu ze dne 28. 8. 2015 vyplynulo, že žalobce již ve Vietnamu studium realizuje, a tudíž nebude schopen společného soužití s otcem na území České republiky. Žalobce je na základě svého rozhodnutí vázán studiem v zemi původu, a tedy již nehodlá realizovat sloučení s jeho otcem na území České republiky. Projevil tak svoji vůli studovat v zemi původu a nikoli žít společně s otcem. Proto správní orgán I. stupně uzavřel, že úmysl žalobce pobývat na území České republiky společně s jeho otcem nebyl zřejmý; tudíž neměl za prokázaný důvod spočívající ve společném soužití.
15. O odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodla žalovaná dne 21. 3. 2016 žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 12. 2015 potvrdila. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaná se zcela ztotožnila se závěrem správního orgánu I. stupně o nesplnění podmínky společného soužití žalobce s otcem majícím trvalý pobyt na území České republiky, tedy že důvodem žádosti nebylo společné soužití žalobce a jeho otce. Žalovaná dále uvedla, že žalobce celý čas pobýval v zemi původu, kde v současné době navštěvuje denní studium na vysoké škole, čímž soužití žalobce s otcem v dané věci nebylo prokázáno.

IV.

Posouzení žaloby

16. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“), jelikož účastníci s tímto rozhodnutím souhlasili.
17. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.).
18. Žaloba je důvodná.
19. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy:
20. Podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců povolení k trvalému pobytu se bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá jako nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě cizince, jenž na území pobývá na základě povolení k trvalému pobytu, je-li důvodem žádosti společné soužití těchto cizinců.
21. Podle § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo žádost o vydání povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže v řízení nejsou potvrzeny důvody uvedené v žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 66 nebo nejsou splněny podmínky podle § 67 nebo § 68.
22. Pro udělení povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je nezbytné splnění tří podmínek, přičemž dané podmínky musí být splněny kumulativně. První podmínkou je, že žadatelem je cizinec, který je nezletilé nebo zletilé nezaopatřené dítě. Druhou podmínkou je, že jeho rodič pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. A konečně třetí podmínkou je, že důvodem podání žádosti je společné soužití těchto cizinců. V nyní projednávané věci není mezi účastníky řízení sporu o splnění první a druhé podmínky, neboť žalobce studuje denní studium na vysoké škole ve Vietnamu, tudíž je zletilým nezaopatřeným dítětem, a otec žalobce pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Sporné však je naplnění třetí podmínky, jelikož dle správních orgánů nebyl v řízení prokázán důvod podání žádosti, tj. společné soužití žalobce se svým otcem, když žalobce pobýval toliko v zemi původu a navštěvuje denní studium na vysoké škole.
23. Dojdou-li správní orgány k závěru, že žadatel nesplňuje byť jednu ze shora uvedených podmínek pro vydání povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, musí žádost zamítnout, a to právě s odkazem na § 75 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, což přímo vyplývá z jazykového znění uvedeného ustanovení, konkrétně z prvé části věty před spojkou nebo. Tímto způsobem jsou správní orgány oprávněny postupovat i v případě, že zjistí, že skutečným důvodem žádosti cizince není společné soužití s rodičem v České republice (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2018, č.j. 22 A 61/2017-40). Soud tudíž nepovažuje za důvodnou námitku žalobce, že v nyní projednávané věci došlo ze strany správních orgánů k překročení jejich pravomoci dané jim Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Zároveň považuje soud za vhodné podotknout, že část výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, že se žádost zamítá „pro nesplnění podmínky uvedené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců“, sice neodpovídá přesnému znění § 75 odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, avšak z výroku rozhodnutí je zcela zřejmé, že žádosti nebylo vyhověno právě z důvodu, že nebyly kumulativně splněny podmínky pro vydání povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.
24. Ke sporné otázce naplnění třetí zákonem stanovené podmínky dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, jež se týká důvodu podání žádosti, soud předně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2018, č.j. 5 Azs 306/2017-24, ve kterém se soud zabýval situací skutkově a právně obdobnou a dospěl k jednoznačnému závěru. Jenž formuloval v následující právní větě: „Žádost o povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nelze zamítnout pouze z toho důvodu, že společné soužití žadatele a jeho rodičů v době rozhodování správního orgánu dosud neprobíhá. Samotná skutečnost, že stěžovatel v době podání žádosti studoval ve Vietnamu, tedy mimo území České republiky, nepředstavuje překážku vylučující jeho budoucí soužití s jeho matkou v České republice.“.
25. Nejvyšší správní soud k tomu dále v bodě [13] odůvodnění rozhodnutí uvedl, že „[ú]čelem právní úpravy obsažené v § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců je, aby děti cizinců, kteří již mají povolení k trvalému pobytu na území České republiky, měly možnost získat stejný pobytový status, jako mají jejich rodiče, i když v minulosti nepobývaly a ani v současnosti nepobývají na území ČR. Budoucí společné soužití žadatele s rodičem (rodiči) má být pouze důvodem podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. Společné soužití však nemusí nutně probíhat již v době podání žádosti. V této souvislosti lze odkázat na § 69 odst. 1 a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, podle něhož se žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců podává zásadně na zastupitelském úřadu a pouze pro případ, že žadatel pobývá na území ČR v rámci přechodného pobytu, ji lze též podat Ministerstvu vnitra. I z těchto ustanovení je patrné, že právní úprava obsažená v zákoně o pobytu cizinců vychází z předpokladu, že žadatel v době podání žádosti nemusí, a zpravidla ani nebude, pobývat na území ČR. Žádost o povolení k trvalému pobytu proto nelze zamítnout pouze z toho důvodu, že společné soužití žadatele a jeho rodiče (rodičů) v době rozhodování správního orgánu dosud neprobíhá. Pozornost správních orgánů se při posuzování třetí podmínky musí soustředit na ověření toho, zda důvod podání žádosti, tj. soužití s rodičem (rodiči) na území ČR po udělení povolení k trvalému pobytu, se shoduje se skutečným záměrem žadatele. Žadatel je povinen tvrdit, že důvodem žádosti o trvalý pobyt je budoucí společné soužití s jeho rodičem. Pokud tvrdí tento důvod a v řízení není prokázáno, že jím není, resp. je prokázáno, že je důvodem něco jiného, žádosti by mělo být podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců vyhověno. Má-li správní orgán pochybnosti o žadatelem tvrzeném důvodu žádosti o povolení trvalého pobytu, je důkazní břemeno na jeho straně a musí postupem podle příslušných procesních ustanovení správního řádu učinit taková skutková zjištění, která vyvrátí žadatelem tvrzený důvod žádosti, případně bude zjištěn důvod jiný.“.
26. A dále v bodě [14] odůvodnění ohledně studia žadatele v zemi svého původu v době podání žádosti konstatoval, že „[s]amotná skutečnost, že stěžovatel v době podání žádosti studoval mimo území ČR, nepředstavuje překážku vylučující jeho budoucí soužití s jeho matkou. Vzhledem k tomu, že § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců požaduje, resp. v rozhodné době požadoval, nezaopatřenost zletilých žadatelů, která je zásadně podmíněna studiem žadatele na střední nebo vysoké škole (§ 178a zákona o pobytu cizinců) a zároveň, jak bylo výše uvedeno, zákon o pobytu cizinců předpokládá, že žadatel v době podání žádosti ještě nepobývá na území ČR, bude tato situace v obdobných případech vcelku pravidelně nastávat. Je však zcela běžné, že studium lze v přiměřené době (obvykle ke konci školního roku) ukončit. Pokud na základě stěžovatelem předloženého potvrzení o studiu vznikly Ministerstvu vnitra pochybnosti o pravdivosti tvrzení stěžovatele, bylo jeho povinností nejprve jej upozornit na vzniklé pochybnosti a umožnit mu, aby je svými tvrzeními a důkazními návrhy objasnil (§ 4 odst. 4 správního řádu) tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu).“ (srov. obdobně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č.j. 7 Azs 190/2018-29).
27. S ohledem na shora uvedené ustálené judikaturní závěry Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že správní orgány v nyní posuzované věci zaujaly nesprávný právní názor, když zamítly žádost žalobce o trvalý pobyt podanou za účelem jeho společného soužití s otcem z důvodu, že žalobce pobýval celou dobu v zemi původu, kde studoval na vysoké škole. Žalobcovo studium v zemi původu totiž nemůže být bez dalšího překážkou pro budoucí soužití žalobce a jeho otce na území České republiky. Správní orgány sice vycházely z výpovědi žalobce, jeho výslech byl však učiněn ještě před tím, než žalobce získal maturitu a byl přijat na vysokou školu v zemi původu. Jestliže správním orgánům po předložení Oznámení o přijetí ke studiu žalobce vznikly pochybnosti o žalobcem tvrzeném důvodu podání žádosti, měly žalobce na takto nastalé pochybnosti upozornit a umožnit mu je objasnit. Správní orgány však tímto způsobem nepostupovaly a bez dalšího uzavřely, že žalobcova vůle je zůstat v zemi původu a studovat tam. Soud upozorňuje, že žalobce již v průběhu výslechu uvedl, že si po maturitě podá přihlášku na vysokou školu v zemi původu a bude nadále usilovat o povolení k trvalému pobytu. Názor správních orgánů, že žalobce zahájením studia na vietnamské vysoké škole projevil zřetelně svoji vůli nepobývat na území České republiky s otcem, nemůže obstát. Soud zdůrazňuje, že úvaha správních orgánů, že studium v zemi původu brání úspěšnému podání žádosti, není správná ani s ohledem na konstrukci § 66 odst. 1 psím. d) zákona o pobytu cizinců, neboť jestliže by žalobce vysokou školu v zemi původu již nenavštěvoval, nebyl by vzhledem ke své zletilosti nezaopatřeným dítětem a žádost podle § 66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců by nemohl úspěšně podat. Stejně tak i absence společného soužití cizinců nemůže bránit úspěšnému podání žádosti, když zákon nestanoví, že by ke dni podání žádosti nebo vydání rozhodnutí, museli cizinci podmínku společného soužití splňovat. Soud tedy shrnuje, že správní orgány vedeny nesprávným právním názorem nedostály své povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a jejich rozhodnutí tak nemůže pro nezákonnost obstát.

V.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

28. Soud tedy podle § 78 odst. 1, 4 s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro nezákonnost a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3.000,- Kč a náklady právního zastoupení za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu – vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100,- Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 2 x 3.100,- Kč, dvě paušální částky ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky v rozhodném znění), tj. 2 x 300,- Kč a DPH ve výši 1.428,-. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, činí 11.228,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši ve stanovené lhůtě k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 1. srpna 2018

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu