Číslo jednací: 52 A 98/2018-14

 

 

 

 

USNESENÍ

 

 

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry ve věci

 

žalobců: A) MUDr. A. E.,

 B) MUDr. M. E.,

     obou zastoupených advokátem JUDr. Jiřím Kašparem

 sídlem Palackého nám. 62, 572 01 Polička

 

proti

žalovanému:  Krajský úřad Pardubického kraje

 sídlem Komenského nám. 125, 532 11 Pardubice

 

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. KrÚ 37340/46/2018/OMSŘI/Bk, ze dne 22. 5. 2018

 

takto:

 

  1. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje č.j. KrÚ 37340/46/2018/OMSŘI/Bk, ze dne 22. 5. 2018se odmítá.

 

  1. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

Odůvodnění:

 

  1. Žalobci se žalobou ze dne 24. 7. 2018 domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný jako odvolací správní orgán podle ust. § 90 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění zamítl žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Litomyšl, odboru výstavby a územního plánování (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 2. 2018, č.j. MěÚ Litomyšl 09622/2018, kterým v bodě 1. žalobcům nařídil opatřit podklady k zabezpečení technického stavu stavby a podmínek pro její užívání v řízení o odstranění stavby – stavební úprava zadního traktu domu na pozemku st. p.č. X v k.ú. Litomyšl s tím, že pokud podklady neopatří, opatří je stavební úřad na náklady vlastníka stavby, a v bodě 2. určil usnesením lhůtu k předložení podkladů do 2. 3. 2018.

 

  1. Krajský soud při prověřování podmínek řízení shledal, že žalobou napadené rozhodnutí je vyloučeno ze soudního přezkumu.
  2. Jak plyne z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí, jím potvrzené prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno postupem dle § 129 odst. 9 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební

    zákon“), které stanoví: „V případě nařízení odstranění části stavby, které bude vyžadovat provedení prací k zabezpečení stavebně technického stavu stavby a podmínek pro její užívání a k jejich provedení je nezbytná projektová dokumentace nebo jiné podklady, nařídí stavební úřad vlastníku stavby, na které má být nařízení odstranění její části provedeno, aby je opatřil ve stanovené lhůtě. Nesplní-li vlastník uvedenou povinnost, opatří projektovou dokumentaci nebo jiné podklady stavební úřad na náklady vlastníka stavby; na tento postup musí vlastníka stavby předem upozornit.“ 
  3. Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že rozhodnutí podle § 129 odst. 9 stavebního zákona se vydává vždy v souvislosti s řízením o odstranění (části) stavby. Byť z obsahu žaloby plyne, že žalobci s odstraněním části stavby (stavební úprava zadního traktu domu) nesouhlasí, tak samotná žaloba přímo proti rozhodnutí o odstranění (části) stavby nesměřuje, neboť řízení o odstranění stavby nebylo pravomocně skončeno. Žalobci tak napadají předchozí rozhodnutí, jímž je nařizováno opatřit podklady pro toto odstranění a stanoveny podmínky pro vyhotovení a jejich rozsah. Fakticky obsahem stručné žalob brojí proti zahájení, průběhu a též možnému budoucímu výsledku řízení o odstranění čísti stavby. Je tedy zřejmé, že zákonnost napadeného rozhodnutí (nařízení opatření podkladů a stanovení lhůty) lze zkoumat pouze v rozsahu dodržení podmínek plynoucích z ustanovení § 129 odst. 9 stavebního zákona, nikoliv z hlediska toho, zda v dané věci byly splněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby, popř. její části. Již vůbec není možné zkoumat, zda jsou či v budoucnu (tj. s dalším vývojem řízení) budou splněny podmínky pro nařízení odstranění části stavby.
  4. Podle ustanovení § 129 odst. 9 stavebního zákona může stavební úřad vlastníkovi stavby, pro kterou je vedeno řízeno o jejím odstranění, uložit povinnost vypracovat projektovou dokumentaci nebo jiné podklady k tomuto odstranění, a to při splnění následujících podmínek:

1)      toto odstranění bude vyžadovat provedení prací, a to

  1. k zabezpečení stavebně technického stavu stavby
  2. k zabezpečení podmínek pro užívání stavby;

2)      k provedení prací ad 1) je nezbytná projektová dokumentace nebo jiné podklady;

  1. Shora specifikované podmínky představují v zásadě jediné věcné (hmotněprávní) aspekty, o které se žalobou napadené rozhodnutí (resp. rozhodnutí prvoinstanční) opírá. Možný přezkum napadeného rozhodnutí by tedy závisel toliko na zodpovězení otázek, zda odstranění stavebních úprav v zadním traktu domu žalobců bude vyžadovat provedení prací k zabezpečení stavebně technického stavu stavby a  podmínek pro její užívání, a dále jestli pro účely těchto prací bude nutno pořizovat projektovou dokumentaci či jiné podklady. Uvedené skutečnosti se přitom odvíjí od faktického stavu rozhodnutím dotčené stavby (resp. její části, která má být odstraněna). Ovšem posouzení, zda je stav zkoumané části stavby skutečně takový, že k jejímu odstranění bude nutno provést práce takového druhu, že jimi bude zabezpečen stavebně technický stav předmětné stavby společně s podmínkami pro její užívání, závisí výlučně na odborných znalostech z oblasti technologie staveb. Totéž platí i ve vztahu k vyhodnocení, zda k realizaci prací uvedených v předchozí větě bude nezbytné vypracovat projektovou dokumentaci nebo podklady, neboť i to je otázka, jejíž zodpovězení vyžaduje odborné znalosti stavebně-technického směru. Právě znalosti tohoto druhu v kombinaci s hodnocením stavu stavby (zde stavební úprava zadního traktu domu) představují základní pilíře, na nichž stojí a padá vydání napadené rozhodnutí (včetně rozhodnutí prvního stupně).
  2. Podle ustanovení § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.“
  3. Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že vydání žalobou napadeného rozhodnutí závisí výlučně na posouzení technického (zde stavebně technického) stavu věci (zde části stavby, vůči níž je vedeno řízení o jejím odstranění).
  4. Pokud jde o další aspekty zmíněné v ustanovení § 129 odst. 9 stavebního zákona, tedy že zde musí probíhat řízení o odstranění části stavby a že povinnost vypracovat podklady lze uložit pouze vlastníkovi odstraňované stavby, tak na nich nezávisí věcné posouzení rozhodované otázky. Ověření, zda bylo zahájeno řízení o odstranění stavby a komu je ukládána povinnost vypracovat dokumentaci, stavební úřad činí pouze v rámci zkoumání procesních podmínek pro vedení takového řízení,  není však předmětem meritorního hodnocení. Stanovená lhůta nebyla předmětem žalobních námitek.
  5.            Dále je zjevné, že uložení povinnosti pořídit podklady samo o sobě neznamená pro žalobce ani jinou osobou překážku výkonu zaměstnání, povolání, podnikatelské ani jiné hospodářské činnosti. Konečně stavební ani jiný zákon nezakotvují ve vztahu k dané problematice žádné zvláštní pravidlo pro soudní přezkum. 
  6.            S ohledem na výše uvedené dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí, která byla vydána postupem podle § 129 odst. 9 stavebního zákona, spadají do oblasti kompetenčních výluk ve smyslu § 70 písm. d) s. ř. s. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.
  7.            Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.
  8.            S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu odmítnul pro její nepřípustnost, neboť shledal, že směřuje proti rozhodnutí, jehož přezkum soudní řád správní vylučuje.
  9.            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Poučení:

 

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

 

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

 

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

 

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

 

Pardubice, 27. srpna 2018

 

 

JUDr. Jan Dvořák v. r.

předseda senátu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje