USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D., a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci

žalobce:   Spolek Slunce - ochrana přírodních zdrojů, IČ: 270 04 082,

sídlem náměstí Republiky 86, 347 01 Tachov,

proti

žalovanému:  Magistrát města Chomutov, odbor stavební úřad,

sídlem Husovo náměstí 104, 430 01 Chomutov,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2018, č. j. MMCH/45296/2018,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Magistrátu města Chomutov, odbor stavební úřad, ze dne 25. 4. 2018, č. j. MMCH/45296/2018, kterým bylo rozhodnuto o umístění stavby Prodejna smíšeného zboží – Hobby centrum na pozemcích parc. č. st. „X“, parc. č. st. „X“, parc. č. „X“, parc. č. „X“, parc. č. „X“, parc. č. „X“, parc. č. „X“, parc. č. „X“ a parc. č. „X“ v katastrálním území Hora Svatého Šebestiána.

Před posouzením jednotlivých žalobních námitek byl soud nejprve povinen zabývat se tím, zda žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, ohledně níž se vede soudní řízení v intencích zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vůbec podala osoba, jíž svědčí aktivní legitimace. V případě zjištění nedostatku aktivní legitimace je totiž soud povinen v každé fázi řízení o dané žalobě až do vydání rozhodnutí ve věci samé tuto skutečnost zohlednit a se žalobou naložit způsobem, který s. ř. s. předvídá, tedy ji podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítnout. Toto zákonné ustanovení soudu ukládá, aby návrh, resp. žalobu odmítl tehdy, je-li podána osobou zjevně neoprávněnou.

Aktivní legitimace pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je stanovena v ust. § 65 s. ř. s. Podle odst. 1 tohoto ustanovení se může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat podle odst. 2 rovněž ten, kdo žalobní legitimaci podle odst. 1 nemá, ovšem tvrdí, že byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, a že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých procesních právech takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.   

Žalobce ke své aktivní legitimaci předesílá, že zákonem č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo mimo jiné novelizováno ust. § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), které v současném znění vylučuje účastenství občanů sdružených ve spolcích v územním řízení, když jej omezuje pouze na řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny a zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobce tak dovozuje své oprávnění podat předmětnou žalobu ze skutečnosti, že je ekologickým spolkem, na který je nutno nahlížet jako na dotčenou veřejnost ve smyslu čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy, tedy na veřejnost, která je nebo může být ovlivněna environmentálním rozhodováním, anebo která má na tomto rozhodování určitý zájem. Takovému subjektu při správném výkladu čl. 9 odst. 2 písm. a) Aarhuské úmluvy přísluší v rámci vnitrostátního práva plná žalobní legitimace. Žalobce závěrem shrnuje, že dle platné právní úpravy nemá možnost být v rámci územního řízení účastníkem řízení, a není tudíž oprávněn podat odvolání proti napadenému rozhodnutí. Žalobce tak nemá ze své pozice jiné zákonné prostředky než správní žalobu, a tudíž splňuje podmínku dle ust. § 68 písm. a) s. ř. s. Na podporu svých tvrzení týkajících se žalobní legitimace žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015-40, a ze dne 15. 10. 2015, č. j. 10 As 59/2015-42.

Soud tudíž musel nejprve posoudit otázku, zda žalobce mohl být účastníkem územního řízení, tj. řízení dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), když z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se o takové řízení jednalo.

Dle ustanovení § 85 odst. 2 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, jsou účastníky územního řízení osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis.

Dle ustanovení § 70 odst. 3 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném od 1. 1. 2018, platí, že občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se řízení podle tohoto zákona, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti je soud toho názoru, že v nyní posuzovaném případě žalobci k podání předmětné žaloby nesvědčí aktivní legitimace podle odst. 1, jakož ani podle odst. 2 ustanovení § 65 s. ř. s. Z výše citovaného odst. 1 vyplývá, že pro aktivní legitimaci je směrodatné, zda byl žalobce v době správního řízení, ve smyslu ustanovení § 85 stavebního zákona účastníkem územního řízení, jež bylo vedeno žalovaným. Je tomu tak z toho důvodu, že aby někdo vůbec mohl kvalifikovaně tvrdit, že byl zkrácen na svém veřejném subjektivním právu rozhodnutím, tj. individuálním správním aktem, správního orgánu v předcházejícím správním řízení, je zcela nezbytné, aby tato osoba byla alespoň potencionálním účastníkem takového předcházejícího správního řízení. V opačném případě je totiž jinak vyloučeno, aby taková osoba byla individuálním správním aktem, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti, dotčena na svých právech.

Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení, které vedl žalovaný, přičemž žalobce sám v žalobě konstatoval, že mu to ani současná právní úprava nedovoluje. K tomu soud uvádí, že v důsledku novelizace ustanovení § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny žalobce skutečně pozbyl možnost být účastníkem územního řízení, když od 1. 1. 2018 mu přísluší být jen účastníkem řízení vedených dle zákona o ochraně přírody a krajiny. Je tak nutno konstatovat, že žalobce nemohl být účastníkem předmětného územního řízení. Na podkladě uvedeného lze proto učinit závěr, že žalobce není oprávněn k podání příslušné žaloby, neboť dle ustanovení § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. není k tomuto procesnímu návrhu aktivně legitimován, a to z důvodu, že žalobce nebyl účastníkem územního řízení, přičemž v důsledku této okolnosti je zcela vyloučeno, aby došlo ke zkrácení jeho veřejných subjektivních práv v důsledku vydání žalobou napadeného rozhodnutí. 

V návaznosti na předestřené skutečnosti lze dle soudu uzavřít, že žaloba byla podána osobou zjevně neoprávněnou, když zjevná neoprávněnost k podání této žaloby vyvěrá ze skutečnosti uvedené již v žalobě, a to že žalobce nebyl účastníkem předcházejícího územního řízení, proto je tedy současně vyloučeno, aby se žalobou napadené rozhodnutí, jakožto individuální správní akt, mohlo negativně projevit v právní sféře žalobce.

S ohledem na právě uvedené byl soud nucen konstatovat, že žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, a proto ji podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve výroku usnesení ad I. odmítl.

Výrok usnesení ad II. o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. O případném vrácení soudního poplatku soud nerozhodoval, neboť dosud nebyl žalobcem uhrazen.

                                                         Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.                

Ústí nad Labem 8. srpna 2018

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu