33 Ad 14/2016-109
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci
žalobce: J. P.
trvale bytem ……………………
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2016, č.j. 740 326 1360/42091-SM,
takto:
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
I. Vymezení věci
Žalobce brojil žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2016, č.j. 740 326 1360/42091-SM (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 12. 1. 2016, č. j. 740 326 1360, jímž bylo rozhodnuto o žádosti o invalidní důchod tak, že se žalobci nepřiznává invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Podkladem prvostupňového rozhodnutí byl posudek Okresní správy sociálního zabezpečení v Příbrami (dále jen „OSSZ v Příbrami“) ze dne 10. 12. 2015, podle něhož žalobce nebyl shledán invalidním, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 10%.
II. Napadené rozhodnutí
V napadeném rozhodnutí žalovaná shrnula skutková zjištění vyplývající z dokumentace shromážděné ve správním řízení. Žalobce prodělal ischemickou cévní mozkovou příhodu dne 5. 11. 2013, následkem níž se u něho projevila monoparéza pravé horní končetiny. Od roku 2001 má problémy s kyčlemi, přičemž podle ortopedického nálezu ze dne 9. 11. 2015 se jedná o oboustrannou koxartrózu II. – III. stupně. V námitkovém řízení byl vypracován posudek lékaře žalované ze dne 10. 2. 2016, podle něhož žalobci poklesla pracovní schopnost o 10 % ode dne 29. 9. 2014. Lékař žalované v námitkovém řízení tedy potvrdil předchozí závěry OSSZ v Příbrami s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položce 1a (cévní postižení mozku a míchy, dětská mozková obrna, minimální funkční postižení, nevýznamné oslabení funkce), písm. e) (zachována schopnost k výkonu denních aktivit) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti pouze 10%. Lékař žalované zhodnotil i starší nálezy, na něž žalobce ve svých námitkách poukazoval, ale ani podle nich nebylo možno přiznat invaliditu, protože z funkčního hlediska šlo o lehkou poruchu funkce s normálním nálezem na vyšetření CT. Co se týká námitek, které vyjadřují subjektivní potíže žalobce, ty z posudkového hlediska podle názoru žalované nelze akceptovat. K námitkám ohledně způsobu vyšetření odborného lékaře ortopeda se lékař žalované nevyjadřoval. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí se žalovaná zabývala všemi námitkami, přičemž jeho zdravotní stav posoudila komplexně nad jejich rámec. Jelikož nebyly splněny podmínky pro přiznání invalidity, byly námitky zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.
III. Žaloba a vyjádření žalované
V žalobě bylo vůči napadenému rozhodnutí namítnuto žalobcem zejm. to, že jeho posouzení bylo velmi povrchní. Žalobce poukázal na dřívější uznání invalidity v roce 2002 z důvodu oboustranné symetrické koxartrózy III. stupně (omezená hybnost kloubů). Žalobce dále tvrdil, že se pohybuje se o francouzských berlích a má omezenou hybnost i jiných kloubů.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že navrhuje důkaz posudkem PK MPSV. Dále upozornila krajský soud na skutečnost, že žalobci byl přiznán invalidní důchod ode dne 11. 5. 2016 pro invaliditu prvního stupně na základě posudku OSSZ Český Krumlov ze dne 26. 5. 2016. K tomu připojila opis rozhodnutí ze dne 16. 11. 2016 /HD, č. j. R-16.11. 2016-424/740 326 1360, jímž bylo podle ustanovení § 38 písm. a) ZDP a s přihlédnutím k čl. 46 a 52 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 883/2004 rozhodnuto o tom, že se od 11. 5. 2016 přiznává žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a činí 3939 Kč.
IV. Správní spis
Ze správního spisu žalované a okresní správy sociálního zabezpečení vyplývají následující skutečnosti.
Žalobce byl uznán částečně invalidním posudkem OSSZ Český Krumlov ze dne 17. 12. 2001, a to ode dne 11. 10. 2001, rozhodující příčinou DNZS byla oboustranná koxartróza s dekompenzací vlevo – pokles pracovní schopnosti 35 %. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2002 byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod. Následně však došlo k zastavení výplaty částečného invalidního důchodu ke dni 12. 6. 2003, neboť se žalobce nepodrobil kontrolní lékařské prohlídce.
Rozhodnutím žalované ze dne 16. 11. 2016, č.j. R-16. 11. 2016, č. 424/740 326 1360 byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 3939 Kč ode dne 11. 5. 2016, a to na základě posudku OSSZ Český Krumlov ze dne 26. 5. 2016. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla shledána porucha osobnosti (kapitola V., položka 7b přílohy k vyhl. o posuzování invalidity), tzn. středně těžké postižení, horní hranice byla zvolena s ohledem na artrózu kyčelních kloubů s omezením rotací a přihlédnuto bylo i k neurologické problematice (lehká pravostranná hemiparéza) a byl určen výsledný pokles pracovní schopnosti v míře 45 %. Podle posudku MUDr. Ž. H. vypracovaného pro účely trestního řízení ze dne 8. 8. 2013 (dále také jen „znalecký posudek“) žalobce trpí postižením diagnostikovaným jako neúplná sexualita, sexuální deviace.
V. Řízení před krajským soudem
Krajský soud v prvé řadě shledal, že žaloba i přes to, že nebyla žalobcem na výzvu soudu doplněna, je projednatelná a byla podána k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 18. 3. 2016 včas ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s. (řízení tam bylo vedeno pod sp. zn. 40 Nc 5101/2016 a žaloba byla bez zastavení řízení „krátkou cestou“ postoupena zdejšímu soudu k projednání a rozhodnutí).
Krajský soud nechal v řízení vypracovat několik posudků Posudkové komise MPSV ČR (dále jen „PK MPSV“). Nejprve byl zdravotní stav žalobce posouzen PK MPSV, pracoviště v Ostravě, která vypracovala prvotní posudek ze dne 15. 9. 2017. Z tohoto posudku vyplývá, že žalobce nebyl jednání PK MPSV přítomen a komise zasedala ve složení předsedy komise a odborného psychiatra. Stran podkladů je posudek založen na odborných nálezech, mj. také nálezu ortopeda ze dne 6. 6. 2001 a ze dne 9. 11. 2015, dále neurologické a ortopedické nálezy z pozdějších let (2013, 2014 až 2016). V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že z uvedených neurologických vyšetření lze odvodit stav po TIA z listopadu 2013 s diskrétním postižením v oblasti pravé dolní končetiny. Při vyšetřeních v roce 2013 a 2014 byl zjištěn lehký funkční deficit na pravé ruce, na dolních končetinách byl nález zcela v normě. I při vyšetření dne 9. 11. 2015 jiným ortopedem se uvádí, že jde podle rentgenu o artrózu II-III stupně, ale hybnost v kyčlích je zcela volná. Podle nálezu ze dne 9. 9. 2016 z Kuřimi jsou zde popsány lehčí artrotické změny oboustranně - maximálně I. stupně. PK MPSV uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí byl stav po ischemické cévní mozkové příhodě s minimálním funkčním postižením akra pravé horní končetiny s regresí podle CT i klinicky (kapitola VI, položka 1a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 %). Pro zvýšení této hodnoty neexistuje objektivní zdravotní důvod. Artrotické změny na kyčlích jsou objektivně minimální a stejně tak minimální je i vertebrogenní nález. PK MPSV uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní.
Proti prvotnímu posudku žalobce podal své vyjádření ze dne 26. 9. 2017, podle něhož omezení hybnosti kyčlí (koxartróza) nejde vyléčit, a proto je závěr PK MPSV zcela nepřesvědčivý. Dále žalobce poukazoval na posudek znalkyně MUDr. Ž. H. ze dne 8. 8. 2013, podle něhož mu byl diagnostikován behaviorální syndrom.
Krajský soud nechal vypracovat doplňující posudek PK MPSV v Ostravě ze dne 12. 1.2018, která zasedala ve složení předsedy komise a dalšího lékaře s odborností psychiatrie. Žalobce nebyl jednání komise přítomen. PK MPSV shrnula své předchozí posudkové hodnocení, k němuž dospěla v prvotním posudku, a dále k dotazům krajského soudu uvedla, že u posuzovaného nikdy nešlo o artrózu kyčlí III. stupně, jak to uvedl ortoped v nálezu ze dne 6. 6. 2001, přičemž sám tento nález doporučil CT levé kyčle, které bylo provedeno dne 16. 7. 2001 a nepopisuje žádné patologické změny hlavice femuru či kloubní jamky. Podle tohoto CT kontury hlavice a jamky byly hladké, kloubní štěrbina normální šíře. Při vyšetření jiným ortopedem dne 15. 9. 2016 jsou popsány na RTG kyčlí minimální artrotické změny, kloubní plochy jsou hladké s minimálním zúžením kloubní štěrbiny. Jde tedy maximálně o artrózu kyčlí I. stupně, ale nikdy nemohlo jít o vyšší stupeň, který je uváděn v rekapitulovaných ortopedických vyšetřeních. K namítanému znaleckému posudku psychiatra ze dne 8. 8. 2013 PK MPSV uvedla, že podle tohoto posudku žalobce netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu a nelze tedy provést žádné posudkové hodnocení podle kapitoly V. přílohy k vyhl. o posuzování invalidity. V posudkovém závěru PK MPSV zopakovala své závěry z prvotního posudku.
Proti doplňujícímu posudku PK MPSV žalobce podal opět námitky ze dne 25. 1. 2018, kde uvedl, že podle jeho názoru jeho ortopedické postižení – artróza nebylo správně posudkově zhodnoceno, neboť hybnost kyčelních kloubů je zásadně omezena, a rovněž nebylo zohledněno jeho psychické postižení (duševní porucha), kvůli níž má podle svého mínění mít přiznanou invaliditu III. stupně.
Krajský soud nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 12. 2. 2018. Před jeho zahájením však soud odročil jednání na neurčito s tím, že vyžádá srovnávací posudek PK MPSV a znovu obešle účastníky k jednání.
Krajský soud proto nechal vypracovat srovnávací posudek, který byl zadán PK MPSV, pracoviště v Brně a byl vypracován dne 15. 5. 2018. Krajský soud žádal zejm. o přezkoumání dosavadních posudkových závěrů, které se jevily v rozporu, neboť k datu vydání napadeného rozhodnutí (12. 1. 2016) PK MPSV, pracoviště v Ostravě opakovaně uzavřela, že žalobce nebyl invalidní ani v prvním stupni invalidity, a naproti tomu ode dne 11. 5. 2016 byl uznán invalidním v prvním stupni invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %. PK MPSV zasedala ve složení předsedkyně komise a odborného lékaře z oboru neurologie. Žalobce nebyl jednání PK MPSV přítomen. Podkladem tohoto posudku byly jak ortopedické a neurologické nálezy, tak i posudek MUDr. H. ze dne 8. 8. 2013 z oboru psychiatrie a sexuologie. V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že žalobce se t.č. nachází ve výkonu trestu a k jednání se nedostavil. PK MPSV prostudovala kromě lékařských zpráv též posudky PK MPSV, pracoviště v Ostravě ze dne 15. 9. 2017 a 12. 1. 2018. K vypracování těchto posudků sice byla dostupnější širší zdravotnická dokumentace, nicméně i z dokumentace, kterou měla PK MPSV, pracoviště v Brně k dispozici, jednoznačně vyplývá, že zdravotní stav neodpovídá žádnému stupni invalidity. Ochrnutí pravostranných končetin po mozkové příhodě je velmi mírné a funkční stav kyčelních kloubů je uspokojivý (není podstatným způsobem omezena hybnost, chybí dekompenzace artrózy), a rovněž tak funkční stav páteře nevykazuje zjevnější patologii. Posudek o invaliditě vydaný OSSZ Brno-venkov ze dne 26. 5. 2016 stanovuje invaliditu prvního stupně s diagnózou poruchy sexuální preference, což ale nekoreluje plně se závěrem znaleckého posudku. Tam uvedenou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (postižení uvedené v kapitole V., položce 7 b přílohy k vyhl. o posuzování invalidity) nepovažuje PK MPSV za přiléhavé a souladné se znaleckým posudkem. Žalobce v rámci své sexuální úchylky není omezen v žádné pracovní činnosti v rámci samostatné práce či v kolektivu dospělých osob. Rozhodujícím postižením je stav po cévní mozkové příhodě. Zdravotní stav posuzovaného od doby přiznání invalidity nedoznal významnějších změn, avšak nikdy neodpovídal invaliditě prvního stupně. Přiznání invalidity proto PK MPSV považuje za posudkové nadhodnocení, resp. za posudkový omyl. Žalobce je podle závěru PK MPSV na svůj zdravotní stav adaptován a s popsanými omezeními je schopen výkonu manuálních povolání či jednodušších administrativních prací. Je schopen absolvovat rekvalifikaci na vhodné zaměstnání. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo stanoveno zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 1a přílohy k vyhl. o posuzování invalidity.
Krajský soud nařídil jednání ve věci na den 26. 6. 2018, k němuž se žalobce nedostavil (bez omluvy), a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti pouze za účasti zástupkyně žalované. Při jednání krajský soud konstatoval obsah soudního a správního spisu a poté přikročil k doplnění dokazování v předmětné věci. Provedl důkaz posudkem PK MPSV, pracoviště Ostrava ze dne 15. 9. 2017, dále doplňujícím posudkem PK MPSV, pracoviště v Ostravě ze dne 12. 1. 2018 a konečně srovnávacím posudkem PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 15. 5. 2018. Poté krajský soud ukončil dokazování a po vyslechnutí konečného návrhu žalované ve věci přistoupil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku ve věci samé.
VI. Posouzení věci krajským soudem
Napadené rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy II, dílu 1 s. ř. s., v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované
Žaloba není důvodná.
Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci doplňování zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku PK MPSV (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013-22, přístupný na www.nssoud.cz).
Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti.
V posuzované věci krajský soud vyhodnotil skutkový stav zjištěný ze správního spisu v kontextu s posudkovými hodnoceními vyplývajícími z posudků vypracovaných PK MPSV, pracoviště v Ostravě (15. 9. 2017, 12. 1. 2018) a PK MPSV, pracoviště v Brně (15. 5. 2018). Krajský soud uvádí, že jakkoliv prvotní posudek založil jisté pochybnosti ve vztahu k úplnosti hodnocení všech relevantních zdravotních postižení žalobce (zejm. k hodnocení psychického postižení – sexuální deviace či neúplná sexualita) a objektivizaci vyhodnocení tíže postižení kyčelních kloubů (koxartróza), tyto pochybnosti byly následně vyvráceny na základě doplňujícího a srovnávacího posudku PK MPSV. V souhrnu lze konstatovat, že PK MPSV se zabývala všemi relevantními zdravotními postiženími žalobce. Jako rozhodující příčina v předmětném řízení shodně vyhodnoceno postižení uvedené v kapitole VI., položce 1a přílohy k vyhl. o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 10 %, tedy stav po prodělané ischemické cévní mozkové příhodě s minimálním funkčním postižením akra pravé horní končetiny. Nepotvrdily se tedy námitky žalobce, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu může být artrotické postižení kyčelních kloubů, ani posudkové hodnocení zaujaté OSSZ Český Krumlov ze dne 26.5.2016, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je porucha sexuální preference. PK MPSV přesvědčivě a srozumitelně vyložila, proč nelze považovat artrotické změny na kyčelních kloubech za artrózu II.-III. stupně, jak tvrdil žalobce, a své posudkové hodnocení odvinula od uvážení funkčního dopadu zdravotního postižení žalobce na jeho pohybovou schopnost. Ohledně výkladu znaleckého posudku MUDr. Ž. H. je klíčový tzv. srovnávací posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 15. 5. 2018, podle něhož z tohoto posudku nevyplývá, že by poruchu žalobce bylo možno kvalifikovat podle kapitoly V. přílohy k vyhl. o posuzování invalidity, jak tvrdil žalobce (tzn. jako behaviorální syndrom).
Je tedy třeba uzavřít, že posudkový materiál získaný v řízení před soudem konzistentně odpovídá na všechny námitky žalobce v žalobě i jejích doplněních, žalobce je na svůj zdravotní stav adaptován. Zásadní rozpor spočívající v tom, že krátce po vydání napadeného rozhodnutí byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně se vznikem nároku ode dne 11. 5. 2016, byl vysvětlen ze strany PK MPSV, pracoviště v Brně tak, že jde o posudkové nadhodnocení (tzv. posudkový omyl), přičemž tento závěr byl také adekvátně odůvodněn (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 3 Ads 45/2008-46, přístupný na www.nssoud.cz). Kromě toho je třeba poukázat na to, že ani posudkové hodnocení OSSZ v Českém Krumlově ze dne 26. 5. 2016 nepracovalo jako s rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s postižením kyčelních kloubů, na které poukazovala žaloba, nýbrž se zdravotním postižením uvedeným v kapitole V. (poruchy chování), položka 7b (poruchy osobnosti – středně těžké postižení). Námitky žalobce jsou tedy zcela nedůvodné, neboť ani po obsáhlém doplnění dokazování nebylo prokázáno, že by žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl invalidní alespoň v prvním stupni invalidity s poklesem pracovní schopností v míře alespoň 35 %.
Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud dospěl k závěru, že žaloba jako celek není důvodná, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).
O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
K. M.