[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci

žalobkyně:   P. Ch.

bytem D., K. H.

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 4. 2017, č. j. X,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 1. 2. 2017, č. j. X. Tímto prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), neboť dle posudku OSSZ Trutnov ze dne 17. 1. 2017 poklesla pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %.
2. Žalobce v žalobě především uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, neboť vychází z posudku příslušného lékaře, který dospěl k závěru, že žalobce není invalidní, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav a vycházel tak zejména z ambulantního nálezu MUDr. K. ze dne 22. 3. 2017 a z opakovaného měření nedoslýchavosti ze dne 22. 3. 2016. Jelikož byl žalobce v rozhodné době ve výkonu trestu odnětí svobody, lze z výpisu z provedených eskort zjistit, že k uvedeným vyšetřením ve skutečnosti nikdy eskortován nebyl. Vyslovil také podezření, že uvedením těchto nepravdivých informací v protokolu ČSSZ byl spáchán trestný čin. Z uvedeného je tedy zřejmé, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a mělo by být proto soudem zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení a dále uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je ve správním řízení vázána odborným lékařským posouzením. Posudky vypracované posudkovým lékařem OSSZ a svým posudkovým lékaře považuje za objektivní, přičemž zdravotní stav žalobce byl dostatečně zjištěn a kvalifikovaně posouzen. Žalovaná proto setrvala na závěrech svého žalobou napadeného rozhodnutí. S ohledem na námitky žalobce navrhla provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“).
4. V replice k vyjádření žalované žalobce znovu zdůraznil, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávných podkladů a ve svém výsledku jej poškozuje. Dále zdůraznil, že jeho nedoslýchavost je oboustranná a používání jednoho naslouchátka je tak kompenzace pouze částečná.
5. Při jednání u soudu, jehož se žalobce (ač řádně předvolán) neúčastnil, žalovaná setrvala na svém vyjádření k žalobě.
6. Z předloženého správního spisu soud v dané věci především ověřil, že žalobce dne 2. 11. 2016 podal žádost o invalidní důchod. Zdravotní stav žalobce byl za účelem rozhodnutí o této žádosti posouzen posudkovým lékařem OSSZ Trutnov, který v rámci posudku ze dne 17. 1. 2017, č. j. LPS/2016/4651-TTU_CSSZ, dospěl k závěru, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce poklesla jeho pracovní schopnost o 20 %, přičemž rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole VIII., položce 6 přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), přičemž pokles pracovní schopnosti žalobce ve smyslu § 3 a § 4 téže vyhlášky se nemění. Žalovaný pak s odkazem na tento posudek svým prvostupňovým rozhodnutím ze dne 1. 2. 2017,
   č. j. X, žádost žalobce zamítl.
7. Jak dále ze správního spisu plyne, podal žalobce proti naposledy zmíněnému rozhodnutí žalované námitky, v nichž poukázal na to, že při jednání před posudkovou komisí OSSZ Trutnov dne
   17. 1. 2017 vyšlo jasně najevo, že tato komise neměla aktuální výsledky zdravotních vyšetření potřebné pro svoje rozhodnutí a vycházela pouze z výsledků dřívějších. Oznámení o zdravotním stavu vypracované odborným lékařem Věznice Odolov, které mu bylo předloženo, pak neobsahovalo klinickou diagnózu, ale bylo spíše jakýmsi psychologickým posudkem. Navrhl, aby ČSSZ nechala vypracovat potřebná aktuální vyšetření, shromáždila odbornou klinickou diagnózu vyhotovenou odborným lékařem ORL při NSP v Trutnově a popřípadě i vyjádření odborného lékaře společnosti P. – pobočka T.. Žalovaná si pak pro posouzení důvodnosti těchto námitek vyžádala posouzení zdravotního stavu žalobce u oddělení své lékařské posudkové služby. Posudek ze dne 24. 4. 2017, č. j. LPS/2017/132-NR-KRH_CSSZ, pak potvrdil předchozí posouzení zdravotního stavu žalobce, a to jak pokud jde o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tak pokud jde o podřazení zdravotního postižení žalobkyně pod příslušné ustanovení přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaná pak s odkazem na tento posudek rozhodnutím napadeným nyní projednávanou žalobou námitky žalobce zamítla a potvrdila své prvostupňové rozhodnutí.
8. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.
9. Jak plyne z § 38 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. „pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %“.
10. V projednávané věci se žalobcem uplatněné námitky týkají pouze posouzení jeho zdravotního stavu. V tomto ohledu je soud nucen předně konstatovat, že pro posouzení projednávané žaloby je v souladu s výše citovanou právní úpravou určující zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované (tedy k 26. 4. 2017) a případné pozdější změny (zhoršování) jeho zdravotního stavu jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného bez významu a mohou být pouze předmětem případného nového posouzení při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává, ani tak činit nemůže. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle
    § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003-54, č. j. 6 Ads 158/2012-24, případně
    č. j. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží.
11. Soud si tedy v projednávané věci s ohledem na výše uvedené (a v souladu s návrhem žalované) vyžádal posudek u posudkové komise (pracoviště v Praze), která v posudku ze dne 28. 2. 2018,
    č. j. 2017/4892-PH, dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla oboustranná percepční nedoslýchavost středně těžkého stupně s celkovou ztrátou slyšení cca 51 %, vada byla kompenzována sluchadlem. Stav žalobce byl podle posudku ustálen, dle doložených audiometrických vyšetření se tíže vady v roce 2016 a 2017 v rozsahu posudkově významném neměnila. Vysoký krevní tlak byl na léčbě korigovaný, bez prokázaných orgánových a morfologických či funkčních změn a pracovní schopnost žalobce prakticky neomezoval. Stavy po úrazech a operacích na pohybovém ústrojí byly zhojené bez následků a žalobce neinvalidizovaly. Po odnětí červovitého přívěsku slepého střeva v minulosti pro zánět byl bez následků zhojen a vředová choroba gastroduodenální byla dlouhodobě bez léčby v klidu, tedy ani tato onemocnění nevedla k poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise uzavřela, že hodnotí postižení žalobce ve shodě s první instancí a posudkovým lékařem žalované dle položky oboustranná středně těžká nedoslýchavost, tj. ztráta slyšení v rozsahu 40 % – 65 %. Posudková komise rovněž neshledala posudkové významné skutečnosti, pro které by bylo možné procentní míru poklesu pracovní schopnosti zvýšit. Posudková komise tedy uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní, neboť procentní míra poklesu jeho pracovní schopnosti činila 20 %.
12. Ve vztahu k namítanému nesprávnému posouzení zdravotního stavu žalobce je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci v citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na pochybnosti žalobce (které žalobce uplatnil pouze velmi obecně) a především nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí. Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje zdravotní potíže žalobce, které mu komplikují možnost pracovního uplatnění, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u něj nastal pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat určité intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. V tomto ohledu zdejšímu soudu nezbývá, než poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku č. j. 6 Ads 11/2013-20 výslovně připomněl, že „posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, jíž soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.“ Z toho je zřejmé, že podřazení zdravotního stavu pod příslušné ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity soud nepřezkoumává, ale vychází z posudku příslušné posudkové komise, nevykazuje-li zcela evidentní i laikovi zřejmou vadu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ads 9/2014-23). Posudková komise přitom v dané věci hodnotila diagnózu žalobce jednoznačně. Posudek posudkové komise je přesvědčivý, celistvý a úplný, je zde jasně identifikováno zdravotní postižení s rozhodujícím dopadem na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce. Posudková komise měla k dispozici dostatečné podklady, žalobce byl jednání komise osobně přítomen, přičemž byl při jednání vyšetřen.
13. Pokud jde o námitku žalobce, že žalovaná (resp. posudkový lékař) učinila závěr o jeho zdravotním stavu na základě vyšetření, která ve skutečnosti neproběhla, konkrétně se mělo jednat o ambulantní nález MUDr. K. ze dne 22. 3. 2017 a opakované měření nedoslýchavosti ze dne 22. 3. 2016, ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Ze zprávy MUDr. K. ze dne 22. 3. 2017 je zřejmé, že se jedná toliko o nález, který shrnuje výsledky předchozího ORL vyšetření a žalobce skutečně uvedeného dne osobně vyšetřen nebyl, což ostatně ani žalovaná v napadeném rozhodnutí netvrdí. Ve výčtu podkladů, z nichž žalovaná při posouzení zdravotního stavu žalobce při vydání napadeného rozhodnutí vycházela, pak není uvedeno opakované měření nedoslýchavosti ze dne 22. 3. 2016. V odůvodnění napadeného rozhodnutí (na straně 2) skutečně žalovaná uvádí, že „opakovaná měření nedoslýchavosti potvrdily středně těžké postižení, kdy v nálezu ze dne 22. 3. 2016 byly celkové ztráty sluchu dle F. 53 %, …“, zde se však nepochybně jednalo toliko o písařskou chybu, kdy žalovaná chtěla odkázat právě na nález ze zprávy MUDr. K. ze dne 22. 3. 2017, v němž je tento údaj uveden.
14. Jelikož soud neshledal žalobcem uplatněnou žalobní argumentaci za důvodnou, nezbylo, než jeho žalobu zamítnout (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
15. Protože žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nevznikly (náhrada nákladů mu navíc v tomto druhu řízení nepřísluší), rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. výrokem pod bodem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 29. srpna 2018

JUDr. Milan Podhrázký v. r.

samosoudce