[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové ve věci žalobce: V. M., zastoupen JUDr. Tomášem Bělohlávkem, advokátem, se sídlem Kostelní 6, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2015, č.j. MV-3913-3/SO/sen-2014,

    takto:

I.  Žaloba se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1]      Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2015, č.j. MV-3913-3/SO/sen-2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 30. 8. 2013, č.j. OAM-3995-17/DP-2012 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.

[2]      Žalobce v podané žalobě namítal, že byl napadeným rozhodnutím porušen jak správní řád, tak zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Uvedl, že řízení bylo zastaveno z toho důvodu, že žalobce neměl ani v dodatečně prodloužené lhůtě splnit povinnost dle ustanovení § 44a odst. 3 ve spojení s ustanovením § 46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců tím, že nepředložil potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků. Žalobce namítal, že toto potvrzení finančního úřadu správnímu orgánu I. stupně doložil, a to dne 12. 12. 2012 společně s potvrzením finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků společnosti PSV GROUP s.r.o. Obě tato potvrzení získal žalobce společně a rovněž společně je správnímu orgánu I. stupně předložil. Namítal, že jejich nezaevidování a nezaložení do správního spisu nemůže jít k jeho tíži. Zároveň žalobce uvedl, že správnímu orgánu předal jediný originál tohoto potvrzení a že nemá jeho kopii v době podání žaloby k dispozici, přičemž se v žalobě zavázal, že až opis tohoto potvrzení získá od finančního úřadu, tak jej obratem předá soudu.

[3]      Žalobce tak shrnul, že splnil svou povinnost doložit potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků účastníka řízení a správní orgán I. stupně tak postupoval chybně, pokud řízení o žádosti žalobce zastavil. Žalovaný pak dle žalobce pochybil, pokud žalobou napadeným rozhodnutí potvrdil rozhodnutí prvostupňové.

[4]      Žalobce dále navrhl k provedení důkaz svědeckou výpovědí paní T. H., která žalobci pomáhala příslušné potvrzení obstarat a která s ním rovněž toto předkládala správnímu orgánu I. stupně.

[5]      Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud zrušil jednak žalobou napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí prvostupňové, a to především pro vadu řízení, jelikož skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu s obsahem správního spisu.

[6]      Žalovaný v písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a podotknul, že není chybou správního orgánu I. stupně, že potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků žalobce nebylo žalobcem řádně doručeno ať poštou či osobně, přičemž tato skutečnost jde k tíži žalobce. Správní orgán I. stupně tak dle žalovaného správně řízení o žádosti zastavil, jelikož žalobce v určené lhůtě ani ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí neodstranil podstatnou vadu žádosti, která bránila pokračování v řízení.

[7]      K námitce, že potvrzení finančního úřadu žalobce předložil dne 12. 12. 2012, žalovaný uvedl, že toto tvrzení není podloženo spisovým materiálem. Dne 12. 12. 2012 bylo předloženo pouze potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků společnosti PSV GROUP s.r.o., které je ve spise založeno pod pořadovým číslem 13. Na potvrzení je uveden počet listů – 1 bez příloh. Stejný doklad žalobce předložil též spolu s odvoláním ze dne 16. 9. 2013.

[8]      Při ústním jednání konaném před soudem dne 20. 9. 2018 zástupce žalobce setrval na podané žalobě a k důkazu navrhl, aby si soud od finančního úřadu vyžádal zprávu, zda před datem 12. 12. 2012 vydával potvrzení o daňových nedoplatcích osobě pana žalobce.

[9]      Svědkyně paní T. H. na dotaz soudu, zda si pamatuje, co dělala dne 12. 12. 2012, a zda zná žalobce, sdělila, že na tento konkrétní den si nepamatuje, ale žalobce zná. Uvedla, že s žalobcem nějaké věci vyřizovala, jelikož pracovala v kanceláři, která žalobce v řízení zastupovala. K dotazu soudu, zda s žalobcem osobně navštívila příslušné úřady, odpověděla, že si na tuto skutečnost nepamatuje, ale myslela si, že to bylo později než v roce 2012. K dotazu, zda si pamatuje, že měl žalobce nějaké potvrzení o nedoplatcích na daních, sdělila, že si ani tuto skutečnost vůbec nepamatuje.

[10]  Žalovaný se z účasti na ústním jednání předem omluvil.

[11]  Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

[12]  Dne 4. 7. 2012 podal žalobce žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě. Společně se žádostí předložil cestovní doklad, evropský průkaz zdravotního pojištění OZP, výpis z obchodního rejstříku společnosti PSV GROUP, s.r.o. a plnou moc pro pana I. T., nar. ..., bytem J. 246/3, P. 3.

[13]  Výzvou ze dne 4. 7. 2012, č.j. OAM-3955-3/DP-2012, byl žalobce vyzván k doložení chybějících náležitostí žádosti podle ustanovení § 46 odst. 7 písm. a), b), d) a e) zákona o pobytu cizinců ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 písm. d) téhož zákona a byla mu stanovena lhůta 60 dnů. Současně správní orgán I. stupně řízení usnesením přerušil. Výzvu i usnesení se převzal zmocněný zástupce žalobce osobně dne 4. 7. 2012.

[14]  Dne 23. 8. 2012 žalobce doložil nájemní smlouvu (doklad o zajištění ubytování) a potvrzení Pražské správy sociálního zabezpečení o neexistenci splatných nedoplatků žalobce a výše uvedené společnosti. Dne 29. 8. 2012 pak podal zmocněný zástupce žalobce žádost o prodloužení lhůty o 60 dnů k doložení chybějících dokladů. Správní orgán I. stupně této žádosti usnesením ze dne 5. 10. 2012 žádosti vyhověl a prodloužil žalobci lhůtu o 30 dnů. Usnesení bylo zmocněnému zástupci žalobce doručeno dne 23. 10. 2012 poštou. Dne 21. 1. 2012 pak podal zmocněný zástupce další žádost o prodloužení lhůty k doložení chybějících dokladů (pozn. soudu: ke které doložil potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti), které však správní orgán I. stupně usnesením ze dne nevyhověl, o čemž žalobce dne 26. 11. 2012 vyrozuměl. Toto vyrozumění bylo zmocněnému zástupci žalobce doručeno dne 12. 12. 2012.

[15]  Dne 12. 12. 2012 pak zmocněný zástupce správnímu orgánu I. stupně doložil potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2012 o neexistenci daňových nedoplatků společnosti PSV GROUP, s.r.o. Dne 23. 7. 2013 zaslal správní orgán I. stupně zmocněnému zástupci žalobce vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 19. 7. 2013. Toto vyrozumění bylo doručeno poštou dne 29. 7. 2013.

[16]  Usnesením ze dne 30. 8. 2013, č.j. OAM-3995-17/DP-2012 bylo podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení zastaveno, neboť nebyly doloženy požadované náležitosti.

[17]  V odůvodnění tohoto usnesení správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce na základě výzvy žalobce doložil nájemní smlouvy, potvrzení Správy sociálního zabezpečení o stavu závazků týkajících se pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a penále žalobce i společnosti PSV GROUP, s.r.o., doklady prokazující příjem žalobce a potvrzení Finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků uvedené společnosti. Dále konstatoval, že nebylo doloženo potvrzení Finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků účastníka řízení (žalobce). Byl tak naplněn důvod pro zastavení řízení podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, jelikož žalobce v poskytnuté lhůtě po výzvě neodstranil vady žádosti a nedoložil požadovanou náležitost potřebnou k vyhovění žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu.

[18]  Dne 16. 9. 2013 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém uváděl totožné námitky jako v podané žalobě. Dne 30. 10. 2013 žalobce doložil potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 20. 9. 2013 o neexistenci daňových nedoplatků žalobce.

[19]  Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2015, č.j. MV-3913-3/SO/sen-2014, bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno.

[20]  V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný k námitce žalobce o uskutečnění doložení potvrzení finančního úřadu správnímu orgánu I. stupně současně s doložením ostatních dokladů uvedl, že potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků žalobce není součástí spisového materiálu a žalobce toto tvrzení ničím nedoložil. Uvedl, že není chybou správního orgánu I. stupně, že požadované potvrzení nebylo žalobcem řádně doručeno ať poštou nebo osobně, tato skutečnost jde k tíži žalobce. Dále pak s ohledem na zásadu koncentrace řízení uvedenou v ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlížel k potvrzení Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 20. 9. 2013, neboť žádost o potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků účastníka řízení byla u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu podána až dne 16. 9. 2013, tedy po vydání prvostupňového rozhodnutí, přičemž žalobce neuvedl žádné relevantní důkazy svědčící o tom, že o vydání potvrzení nemohl požádat poté, co obdržel výzvu k odstranění vad žádosti, a nemohl jej tedy předložit v rámci řízení před správním orgánem I. stupně.

[21]  Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

[22]  Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

[23]  Podle ustanovení § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, v rozhodném znění žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu přijímá a rozhoduje o ní ministerstvo. Na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu se § 35 odst. 2 a 3, § 36, § 46 odst. 3, § 46 odst. 7 a 8 a § 47 vztahuje obdobně.

[24]  Podle ustanovení § 46 odst. 7 písm. d) téhož zákona je k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání cizinec povinen předložit potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky, a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Není-li cizinec daňovým subjektem nebo plátcem pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, předloží doklad vydaný finančním úřadem nebo okresní správou sociálního zabezpečení potvrzující tuto skutečnost.

[25]  Soud nejprve k návrhu žalobce na doplnění dokazování spočívajícím ve vyžádání si zprávy od finančního úřadu, zda před datem 12. 12. 2012 vydával žalobci potvrzení o daňových nedoplatcích, uvádí, že tento návrh pro nadbytečnost odmítl. Je tomu tak proto, že předmětem nyní projednávané věci je zákonnost napadeného rozhodnutí o zastavení řízení, nikoli zkoumání toho, co vydal finanční úřad.

[26]  Žalobce podal žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě, ke které přiložil doklady uvedené v bodě [12] tohoto rozsudku. Zákon stanovuje náležitosti, které byl žalobce povinen k žádosti doložit, a to v ustanovení § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Z porovnání žalobcem předložených listin k žádosti a zákonem stanovených náležitostí je patrné, že žalobce všechny zákonem požadované listiny k žádosti nedoložil, žádost tak vykazovala vady, které bylo nutné odstranit. Správní orgán proto zcela v souladu se zákonem vyzval žalobce k jejich odstranění, a to výzvou ze dne 4. 7. 2012, ve které žalobci uložil, aby do 60 dnů doložil zbývající požadované náležitosti žádosti. Tato lhůta byla správním orgánem I. stupně prodloužena na žádost žalobce o 30 dní, přičemž v ní žalobce postupně správnímu orgánu dokládal jednotlivé náležitosti žádosti.

[27]  Z obsahu výzvy vyplývá, že žalobce byl povinen doložit mimo jiné potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky, tzv. potvrzení o bezdlužnosti (ustanovení § 46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců). Dne 12. 12. 2012 však zmocněný zástupce žalobce správnímu orgánu I. stupně doložil pouze potvrzení Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2012 o neexistenci daňových nedoplatků společnosti PSV GROUP, s.r.o., kde byl žalobce jednatelem, čímž byla doložena náležitost žádosti podle ustanovení § 46 odst. 7 písm. e) zákona o pobytu cizinců.

[28]  Je tak nesporné, že žalobce, ačkoliv byl povinen k žádosti předložit všechny zákonem požadované náležitosti, tyto k žádosti nedoložil, přičemž je nedoložil ani v následně správním orgánem stanovené a poté prodloužené lhůtě. Za takové situace nemohlo ministerstvo žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě vyhovět.

[29]  Z nastíněného skutkového stavu, který má oporu ve správním spise, je patrné, že žalobce neodstranil podstatné vady žádosti, které bránily v řízení, ministerstvo tak postupovalo v souladu s ustanovením § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu a řízení zastavilo. Zákon nedává správnímu orgánu možnost správního uvážení, zda řízení o žádosti zastavit či nikoliv. Pokud nejsou splněny zákonem stanovené podmínky, je správní orgán povinen řízení o žádosti zastavit. Jednalo se tak o postup v souladu se zákonem. Navíc je třeba poukázat na skutečnost, že správní orgán I. stupně řízení zastavil až usnesením ze dne 30. 8. 2013, tj. více než 8 měsíců od doby, kdy žalobci uplynula lhůty k doložení zákonem stanovených náležitostí. Žalobce tak měl reálně k dispozici dobu v délce takřka 13 měsíců k odstranění vad žádosti.

[30]  K námitce, že žalobce požadované potvrzení finančního úřadu o neexistenci svých daňových nedoplatků dne 12. 12. 2012 doložil, soud uvádí, že z obsahu spisového materiálu vyplývá, že u položky č. 13 s datem 12. 12. 2012 je zapsána poznámka: „FÚ-firma“, počet listů: 1, bez příloh. Tuto skutečnost nezpochybnila ani svědkyně, vyslechnutá při ústním jednání, která si nepamatovala na to, že by v roce 2012 byla osobně se žalobcem předkládat toto potvrzení správnímu orgánu I. stupně, jak uváděl žalobce. V daném případě to byl žalobce, kterého tížilo důkazní břemeno stran doručení požadované náležitosti správnímu orgánu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č.j. 2 Afs 42/2012-30), jenž však toto břemeno neunesl.

[31]  Soud tak dospěl k závěru, že je zcela zřejmé, že dne 12. 12. 2012 žalobce předložil pouze potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků uvedené obchodní společnosti a nedoložil tak potvrzení dle ustanovení § 46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Pokračování v řízení o žádosti žalobce tak bránila podstatná vada, pro kterou byl správní orgán I. stupně povinen řízení zastavit.

[32]  Pro úplnost věci pak soud uvádí, že skutečnost, že žalobce doložil k odvolání potvrzení finančního úřadu ze dne 20. 9. 2013, je nerozhodná, jelikož o toto potvrzení žalobce požádal až po vydání usnesení správního orgánu I. stupně o zastavení řízení, když v době jeho vydání toto potvrzení neměl. Tuto listinu tak nelze považovat za nový důkaz podle ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu, ke kterému by bylo možné přihlédnout v průběhu odvolacího řízení, když tento důkaz neexistoval v době řízení na 1. stupně. Žalovaný tak k tomuto potvrzení nebyl dle názoru soudu povinen přihlížet.

[33]  Ze všech výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

[34]  Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 20. září 2018

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu