č. j. 62 Af 85/2016-239

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka ve věci

žalobce: PLESOLAR s.r.o.
sídlem Vídeňská 172, Vestec 
zastoupen Mgr. Davidem Satke, advokátem
sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha

proti  

žalované: Státní energetická inspekce
sídlem Gorazdova 24, Praha

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016, č. 902019516, sp. zn. 88/062109313,   

takto:

I.   Žaloba se zamítá.

II.  Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III.  Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 15.4.2016,
    č. 902019516, sp. zn. 88/062109313, kterým žalovaná prvostupňové rozhodnutí Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina (dále jen „územní inspektorát“), ze dne 11.2.2016, č. 6420031196, o uložení pokuty ve výši 1 987 164 Kč za porušení cenových předpisů podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“), a povinnosti uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), ve výroku zčásti změnila tak, že žalobce se správního deliktu dopustil tím, že nedodržel věcné podmínky stanovené cenovým orgánem podle § 5 odst. 5 zákona o cenách pro uplatnění úředně stanovené ceny, upravené v bodě 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERU“) č. 2/2010 ze dne 8.11.2010, když jako prodávající a držitel licence č. 110912076 na výrobu elektřiny ve své provozovně  - fotovoltaické elektrárně Plenkovice (dále jen „FVE Plenkovice“) v období od 1.1.2011 do 31.12.2011 neoprávněně uplatnil a vyúčtoval u provozovatele distribuční soustavy E.ON Distribuce, a.s. úředně stanovenou jednotkovou výkupní cenu ve výši 13 320 Kč/MWh bez DPH na elektřinu příslušející výrobnám uvedeným do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2009, ačkoli část této výrobny v rozsahu 0,12418 MW nebyla uvedena do provozu ve smyslu bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 8/2008 ze dne 18.11.2008, neboť na tuto část výrobny elektřiny nebyla udělena licence na výrobu elektřiny a pro tuto část výroby tak žalobci nevzniklo oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen, čímž získal žalobce v období roku 2011 nepřiměřený majetkový prospěch vyčíslený ve výši 1 987 163, 69 Kč s daní z přidané hodnoty a po odvodu daně 26 % ze slunečného záření. Ve zbytku žalovaná odvoláním napadené rozhodnutí územního inspektorátu potvrdila. 

I. Shrnutí žalobní argumentace

  1. Žalobce namítá, že správní orgány provedly výpočet celkového výkonu FVE Plenkovice v rozporu s právními předpisy, když použily metodu prostého vynásobení počtu zjištěných panelů a jejich jmenovitého maximálního výkonu. Podle žalobce měla žalovaná zjišťovat celkový elektrický výkon FVE Plenkovice v místě jejího připojení do elektrizační soustavy ve smyslu
    § 30a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“). Podle žalobce se FVE neskládá pouze z panelů, nýbrž z dalších součástí umožňujících převedení výkonu do distribuční soustavy (měniče). Z tohoto důvodu je podle žalobce nutné posuzovat celkový výkon kompletního zařízení včetně neodstranitelných ztrát z důvodu transformace vyráběné elektřiny pro připojení do distribuční soustavy. Podle žalobce se jedná o vysoce odbornou otázku, k níž navrhuje jako důkaz znalecký posudek Ing. J. T. ze dne 29.9.2016, č. 50-2016 – posouzení výroby elektrické energie FVE Plenkovice a jeho porovnání s udělenou licencí, a revizní zprávu č. 05-16 ze dne 8.5.2016 revizního technika J. Š., z níž má plynout, že celkový výkon FVE Plenkovice na straně DC činí 994,98 KWp a na straně AC 800 KWp.
  2. Žalobce v této souvislosti poukazuje na to, že pokud žalovaná uvedla, že znění § 30a odst. 1 energetického zákona bylo v době instalace FVE Plenkovice v roce 2009 jiné, tak tím podle žalobce porušila základní zásady správního trestání, neboť nepřihlédla k příznivější právní úpravě.
  3. Žalobce dále namítá, že mu v průběhu správního řízení bylo znemožněno v plném rozsahu uplatnit svá práva, neboť vznesl námitku podjatosti, o níž bylo rozhodnuto usnesením, proti němuž podal odvolání. Podstatou námitky byl úzký kolegiální vztah zaměstnanců - úředních osob vyhotovujících protokol o kontrole ze dne 5.6.2014, č.j. 062109313/1943/13/062.101/Lo, s oprávněnou úřední osobou. Přesto však žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že uvedené unesení (č.j. 062109313/546/15/90.220/Ve ze dne 28.5.2015) nabylo právní moci. Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí odvolací námitku, že územní inspektorát nedostatečně posoudil námitku podjatosti, bagatelizovala a materiálně se s ní nevypořádala.
  4. Žalobce konečně namítá, že mu bylo znemožněno seznámit se s obsahem správního spisu, neboť mu k seznámení se s podklady rozhodnutí územní inspektorát v písemnosti ze dne 28.1.2016 stanovil příliš krátkou lhůtu, a žádost o její prodloužení zamítl. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 10 žalovaná chybně vykládá
    § 36 odst. 5 správního řádu. Podle žalobce je to žalovaná, která má obstarávat a provádět další důkazy, nikoli žalobce. Možnost seznámit se s podklady rozhodnutí je klíčovým právem každého účastníka řízení; žalobce přitom uváděl řádné důvody, pro něž požadoval prodloužit stanovenou lhůtu.
  5. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.

II. Shrnutí vyjádření žalované

  1. Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, přičemž setrvává na argumentaci obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
  2. Žalovaná dále zdůrazňuje, že se se všemi odvolacími námitkami podrobně vypořádala, a pokud jde o výkon FVE Plenkovice, za zásadní je nutno považovat součin jmenovitých výkonů instalovaných panelů a jejich množství (v době kontroly). Takto stanovený výkon odpovídá celkovému elektrickému výkonu, který je uveden v licenci. Další zařízení instalované ve FVE, jako např. měniče, kabeláž, zvyšovací transformátory, v nichž nedochází k výrobě elektřiny, slouží pouze k vyvedení výkonu do elektrizační soustavy a při stanovení instalovaného výkonu provozovny se neberou v potaz. Pokud jde o návrhy žalobce na dokazování, ty jsou podle žalované ve vztahu ke kontrolním zjištěním irelevantní.   
  3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.

III. Posouzení věci

  1. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
  2. Žalobce jedná opatrovníkem, ustanoveným na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 2Nc 1010/2015-155, z důvodu naplnění podmínek ve smyslu § 165 odst. 2 ve spojení s § 486 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat. Důvodem ustanovení opatrovníka žalobci byl střet zájmů statutárního orgánu žalobce a PRAGOMETAL, spol. s r.o. v osobách Ing. M. D. a J. P. Z citovaného usnesení plyne, že mezi žalobcem a PRAGOMETAL, spol. s r.o. jsou vedeny spory mimo jiné o smlouvu o dílo ze dne 4.12.2009 na dodávku a instalaci fotovoltaické elektrárny.
  3. Zdejšímu soudu přitom nebyly doloženy žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že ustanovení opatrovníka již zaniklo či byl ze své funkce na základě rozhodnutí soudu odvolán. Pokud jde
    o zápis opatrovníka právnické osoby do obchodního rejstříku, ten nemá konstitutivní účinky. Ze zákona č. 304/2003 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřeneckých fondů, nelze dovodit ani povinnost ustanovení opatrovníka zapsat do obchodního rejstříku (může se maximálně jednat o jinou důležitou skutečnost zapisovanou do veřejného rejstříku ve smyslu § 25 odst. 1 písm. j/ citovaného zákona). Pokud tedy ke dni rozhodnutí zdejšího soudu není v obchodním rejstříku u žalobce Mgr. O. T. jako opatrovník uveden (ostatně z listin zdejšímu soudu doložených plyne, že se proti svému výmazu opatrovník brání), nejedná se, pokud jde o oprávnění za žalobce jednat, o určující skutečnost. Tou je pro zdejší soud naopak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 2Nc 1010/2015-155, kterým své oprávnění za žalobce jednat opatrovník (zastoupený advokátem) při podání žaloby dokládal.
  4. Z ničeho, co bylo zdejšímu soudu předloženo, nelze ani dovozovat, že by došlo k odpadnutí důvodů, pro něž byl opatrovník do výkonu funkce statutárního orgánu soudem ustanoven, neboť v obchodním rejstříku ke dni rozhodnutí zdejšího soudu u žalobce nedošlo ke změně statutárních orgánů žalobce, mezi nimiž dochází ke střetu zájmů (nadto z listin předložených Mgr. J. K., jenž tvrdil své oprávnění za žalobce jednat, plyne, že došlo k napadení usnesení valné hromady žalobce ze dne 7.10.2018, která do funkce jednatele zvolila R. D., jako neplatného, u Městského soudu v Praze). Pokud se oprávnění za žalobce jednat v řízení před zdejším soudem dovolával i Mgr. J. K., a to na základě zmocnění od J. P. ze dne 31.8.2018 či od R. D. ze dne 5.9.2018, tak tyto osoby k takovému úkonu (zmocnění pro zastupování při jednání zdejšího soudu) za žalobce oprávněny nebyly, neboť pro rozsah jeho oprávnění je určující výrok usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.2.2016, č.j. 2Nc 1010/2015-155, podle něhož je opatrovník zmocněn k tomu, aby činil veškerá právní jednání žalobce, a dále je slovem „zejména“ uveden demonstrativní výčet některých právních jednání (kupř. vůči orgánům státní správy a samosprávy). Proto zdejší soud za osobu oprávněnou za žalobce jednat v řízení před zdejším soudem považoval zástupce (advokáta) Mgr. Davida Satke.   
  5. S ohledem na výše uvedené nebylo ani důvodu, aby zdejší soud pro řízení o podané žalobě přistoupil k ustanovení třetí osoby jako procesního opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 2 zákona
    č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za použití § 64 s.ř.s. Nadto, pokud jde o předmět řízení – kterým je přezkum zákonnosti rozhodnutí žalované – a o podanou žalobu obsahující řádně a včas uplatněné žalobní body, kromě toho, že J. P. ve lhůtě pro podání žaloby ve smyslu § 72 odst. 1 s.ř.s. žalobu proti rozhodnutí žalované ani nepodal, z vyjádření Mgr. J. K. zpochybňujícího oprávnění opatrovníka za žalobce v tomto řízení jednat se zdejšímu soudu nejeví, že by zde bylo primárně sporu ohledně dispozice s předmětem řízení, kdy by kupř. jednatel J. P. hodlal vzít žalobu zpět či by její podání žalobcem zpochybňoval.
  6. Zdejší soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů
    (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalované a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
  7. Podstatou sporu je otázka, zda žalobce porušil cenové předpisy týkající se ceny za elektřinu dodávanou do distribuční sítě ze zdroje FVE Plenkovice. Mezi účastníky řízení přitom není sporu o to, že žalobce je oprávněn podnikat v oblasti solární energetiky od 23.12.2009  na základě rozhodnutí ERU o udělení licence č. 110912076 na výrobu elektřiny o celkovém instalovaném výkonu 0,995 MW. Zároveň není sporu o to, že žalobce do doby kontroly provedené pracovníky územního inspektorátu nepožádal ERU o rozšíření výkonu licencované činnosti. 
  8. Podle § 16 odst. 1 zákona o cenách se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že nedodrží věcné podmínky, pravidla nebo postupy pro stanovení úředních cen, jejich změn a způsobu jejich sjednávání, uplatňování a vyúčtování, stanovené cenovými orgány podle § 5 odst. 5 tohoto zákona.
  9. Podle bodu 1.9 cenového rozhodnutí ERU č. 2/2010 - Výkupní ceny a zelené bonusy pro výrobu elektřiny využitím slunečního záření – činila cena za měrnou jednotku 13 320 Kč/MWh bez daně z přidané hodnoty pro výrobnu elektřiny využitím slunečního  záření   pro   zdroj   s instalovaným   výkonem   nad   30   kW   a uvedeným   do   provozu   od   1.   ledna   2009   do   31. prosince 2009.
  10. Podle bodu 1.10 cenového rozhodnutí ERU č. 8/2008 se u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen nebo začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů.
  11. Podle § 8 odst. 2 písm. c) energetického zákona rozhodnutí o udělení licence obsahuje technické podmínky, které je držitel licence při výkonu licencované činnosti povinen dodržovat.
  12. Podle § 9 odst. 5 energetického zákona je v případě rozšíření počtu provozoven, změny technických parametrů stávajících provozoven nebo změny rozsahu vymezeného území držitel licence oprávněn zahájit výkon licencované činnosti v těchto provozovnách nebo na vymezeném území dnem právní moci rozhodnutí o změně rozhodnutí o udělení licence.
  13. Ze správního spisu vyplynulo, že pracovníci územního inspektorátu při kontrole FVE Plenkovice dne 5.6.2014 zjistili, že se FVE skládá ze 4 866 kusů fotovoltaických panelů YINGLI SOLAR  typu YL230 P-29b o výkonu 230 Wp. Transformaci stejnosměrného napětí a proudu solárních modulů na střídavé zajišťovaly DC/AC měniče AURORA, typ PV1-12,5-OUTD-FS-CZ, IP 65, od výrobce Power One. Veškerý výkon FVE byl vyveden do distribuční soustavy provozované E.ON Distribuce, a.s. prostřednictvím transformátoru 22/0,4 kV, připojeného k venkovnímu vedení VN82. Pro měření odebrané a dodané elektřiny do distribuční soustavy bylo instalováno měřidlo provozovatele distribuční soustavy – elektroměr 4Q ACTARIS, výr. č. 50270742-2006, s nepřímým měřením na straně VN v provedení odběr – dodávka. Smlouva o dodávce elektřiny mezi žalobcem a provozovatelem distribuční sítě pak odkazovala na podmínky stanovené cenovým rozhodnutím ERU. Pracovníci územního inspektorátu dále zjistili, že v žalobcem předložené revizní zprávě ev. č. 27-09 je uveden instalovaný výkon FVE 800 kW. Z prohlášení žalobce dále vyplynulo, že stav FVE zjištěný při kontrole v roce 2014 je shodný s jejím stavem v roce 2011. Tato kontrolní zjištění žalobce v žalobě nezpochybňuje.
  14. Na základě uvedených zjištění pracovníci územního inspektorátu postupem, v rámci něhož počet panelů vynásobili jejich výkonem, spočítali, že celkový instalovaný výkon FVE Plenkovice činí 1,12418 MW, což neodpovídá údaji o celkovém instalovaném výkonu na licenci. Žalobce tudíž na provozování části zdroje FVE o 0,12418 MW neměl udělenu licenci. Žalobce má za to, že pracovníci územního inspektorátu počítali výkon FVE Plenkovice nesprávným postupem a že měli postupovat podle § 30a odst. 1 energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je výstavba výrobny elektřiny o celkovém instalovaném elektrickém výkonu 1 MW a více možná pouze na základě udělené státní autorizace na výstavbu výrobny elektřiny (dále jen „autorizace“). Za celkový instalovaný elektrický výkon výrobny elektřiny se považuje součet hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek v místě připojení do elektrizační soustavy.
  15. Pokud žalobce v žalobě namítá, že správní orgány pochybily pří výpočtu celkového instalovaného výkonu FVE Plenkovice, tak zdejší soud jeho argumentaci nemůže přisvědčit.
  16. Podle zdejšího soudu správní orgány srozumitelně zdůvodnily, proč a jakým způsobem spočítaly celkový instalovaný výkon FVE Plenkovice. Žalovaná v napadeném rozhodnutí podrobně vysvětlila, že instalovaný výkon je dán velikostí zdroje, v němž dochází k výrobě elektřiny – jedná se o velikost výkonu uvedeného v licenci, na základě které je zdroj provozován. V případě FVE jsou podle žalované zařízeními, ve kterých dochází k výrobě elektřiny, jednotlivé fotovoltaické panely nebo jejich propojená soustava, v níž dochází k přeměně sluneční energie na elektrickou. Instalovaný výkon FVE je pak dán součinem jednotkových výkonů fotovoltaických panelů a jejich množství. Takto stanovený instalovaný výkon FVE je výkonem zdroje a jeho hodnota je uvedena v licenci vydané ERU na základě žádosti o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích. Žalovaná taktéž zdůraznila, že za výkon obnovitelného zdroje energie je v případě FVE nutno považovat součin jmenovitých výkonů instalovaných fotovoltaických panelů a jejich množství. Další zařízení, instalovaná ve FVE, jako např. měniče, kabeláž, zvyšovací transformátory, v nichž nedochází k výrobě elektřiny, slouží pouze k vyvedení výkonu do elektrizační soustavy a při stanovení instalovaného výkonu se podle žalované neberou v potaz. Žalovaná zdůraznila, že její ustálený názor, vycházející z fyzikální podstaty výroby elektřiny ze slunečního záření, se rozchází s tvrzeními žalobce, neboť tato tvrzení nejsou v souladu s fyzikálními principy výroby elektřiny. 
  17. Z podmínek udělené licence jednoznačně plyne, že žalobce byl oprávněn vyrábět a dodávat do distribuční sítě za ceny garantované cenovým rozhodnutím pro rok 2010 energii ze zdroje splňujícího technické parametry ve smyslu energetického zákona o celkovém instalovaném výkonu 0,995 MW. Žalobce také nezpochybnil zjištěný počet fotovoltaických panelů ve FVE Plenkovice a jejich výkon. Jeho žalobní argumentace tak stojí pouze na jeho názoru, jak by se podle něj měl výkon FVE počítat. S tímto názorem však zdejší soud nesouhlasí.
  18. Tvrdí-li žalobce s odkazem na § 30a odst. 1 energetického zákona, že při kontrole měl být zjišťován celkový elektrický výkon FVE v místě připojení do elektrizační soustavy, tak nic takového z tohoto ustanovení energetického zákona neplyne. Byť citované ustanovení bylo do energetického zákona vloženo až zákonem č. 211/2011 Sb., kterým se měnil energetický zákon, zdejší soud má ve shodě se žalovanou za to, že definice obsažená ve větě druhé citovaného ustanovení plně odpovídá postupu výpočtu provedeného pracovníky územního inspektorátu. Za instalované výkony výrobních jednotek nelze v případě FVE považovat nic jiného než instalované výkony fotovoltaických panelů, neboť v daném případě se (podle licence) jednalo o zařízení na výrobu energie přeměnou slunečního záření na elektrickou energii. V případě takového zařízení je podstatný celkový instalovaný výkon zařízení, který je tvořen součtem hodnot instalovaných výkonů výrobních jednotek, tedy fotovoltaických panelů.
  19. Je zcela logické, že se v průběhu provozu FVE na základě řady faktorů může celkový výkon v průběhu času měnit, tedy může se i razantně snížit (např. v důsledku snížení slunečního svitu v zimě, poruchy fotovoltaických panelů apod.). Tím spíše by měření aktuálního celkového výkonu včetně ztrát v místě připojení FVE do distribuční soustavy při kontrole postrádalo smyslu. Podstatným však je, že pouze elektrická energie ze zařízení splňujícího podmínky licence – tudíž i maximální povolený celkový instalovaný výkon zařízení – může být podporována z veřejných prostředků dle platných cenových rozhodnutí. Žalobce tedy prodával elektrickou energii v rozporu s podmínkami plynoucími z udělené licence. Počet fotovoltaických panelů a jejich maximální výrobcem deklarovaný instalovaný výkon totiž ve svém součinu dává po prokázání splnění dalších podmínek ve smyslu energetického zákona celkový instalovaný výkon povolovaného zdroje. „…licence k výrobě elektřiny ztělesňuje souhlas státu s tím, aby její držitel podnikal v energetickém odvětví. Licenci lze přirovnat k živnostenskému oprávnění (což plyne i z důvodové zprávy k energetickému zákonu); právo uvést energetické zařízení do provozu a provozovat je za účelem výroby elektřiny rozhodnutí o udělení licence nezakládá. Zájem státu i společnosti na tom, aby držitel licence splnil veškeré zákonné předpoklady pro její získání, pramení zejména z toho, že jej licence opravňuje k poskytování služby veřejného zájmu, s níž je nadto spojena řada bezpečnostních rizik (ohrožení zdraví a života osob, životního prostředí, majetku). S licencí k výrobě elektřiny ze slunečního záření jakožto obnovitelného zdroje energie se kromě práva podnikat v energetice navíc pojí právo na podporu výroby [viz zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), účinný v rozhodné době].“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.3.2017, č.j. 2 As 313/2015-492).
  20. Žalovaná proto dospěla ke správnému závěru, že žalobce jako prodávající a držitel licence
    č. 110912076 ve své FVE v kontrolovaném období roku 2011 neoprávněně uplatnil a vyúčtoval výkupní cenu elektřiny i na její část, jež nebyla vyrobena ve zdroji uvedeném do provozu v souladu s podmínkami cenových rozhodnutí.
  21. S právě uvedeným ostatně korespondují i závěry rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 25.5.2017, č.j. 11 A 121/2015-47, a Nejvyššího správního soudu ze dne 7.9.2017, č.j. 4 As 137/2017-41. Z nich vyplývá, že instalovaný výkon výrobny elektřiny je v případě fotovoltaické elektrárny určen jako součet instalovaných výkonů jednotlivých výrobních jednotek, tj. solárních panelů, z nichž se elektrárna skládá. To odpovídá pohledu soudu zdejšího v nyní posuzované věci.
  22. Pokud jde o návrh na dokazování znaleckým posudkem, zdejší soud jím nedokazoval, neboť sporná je v daném případě pouze otázka právní, kterou je správnost postupu určení celkového instalovaného výkonu ve smyslu energetického zákona a cenových rozhodnutí ERU, kdy podstatným skutkovým podkladem k posouzení této otázky je obsah licence a kontrolní zjištění
    o počtu panelů a jejich výkonu. Znalecký posudek (§ 127 občanského soudního řádu za použití § 64 s.ř.s.) je však určen toliko ke zkoumání otázek skutkových. Správnost zvolení způsobu výpočtu celkového instalovaného výkonu FVE je otázkou výkladu právních předpisů, tudíž otázkou právní a nikoli otázkou skutkovou z oboru, na niž by mohl dát odpověď pouze znalec.
  23. Pokud jde o revizní zprávu, tou zdejší soud nedokazoval, neboť se týká stavu FVE Plenkovice ke dni 8.5.2016 a nikoli ke dni 5.6.2014, kdy byla provedena kontrola pracovníky územního inspektorátu.  Nadto opět - pokud jde o počet a výkon instalovaných panelů zjištěných ke dni kontroly - žalobce počet zjištěný počet fotovoltaických panelů ani jejich výkon nezpochybňuje. Dokazování revizní zprávou o stavu FVE Plenkovice ke dni 8.5.2016 tak je pro posouzení věci nadbytečné. Ani revizní technik nemůže dát odpověď na právní otázku, zda postupovaly v daném případě správní orgány správně, pokud dospěly k určení celkového instalovaného výkonu FVE Plenkovice výše popsaným postupem.
  24. Stejně tak nemohl zdejší soud v tomto řízení provádět dokazování za účelem posouzení, zda byla žalobci Energetickým regulačním úřadem udělena licence č. 110912076 v souladu se zákonem, jak požadoval žalobce u jednání. Z vyjádření účastníků řízení plyne, že rozhodnutí o udělení licence nebylo napadeno žádným řádným či mimořádným opravným prostředkem, a je tudíž v právní moci. Žalovaná nepochybila, pokud z obsahu licence coby veřejné listiny nadané presumpcí správnosti vycházela. Proto zdejší soud ani k otázce zákonnosti udělené licence nedokazoval rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 10.10.2017, č.j. 05697-46/2016-ERU, jak žalobce navrhoval u jednání. 
  25. Namítal-li dále žalobce nedostatečné vypořádání odvolacích námitek poukazujících na procesní pochybení prvostupňového orgánu, tak to je podle zdejšího soudu v napadeném rozhodnutí provedeno zcela dostatečně.
  26. K námitce podjatosti žalovaná shrnula veškerá procesní podání žalobce v průběhu správního řízení (v nichž se námitka podjatosti objevovala opakovaně) a uvedla, že námitka podjatosti byla podrobně vypořádána v prvostupňovém rozhodnutí a bylo o ní rozhodnuto pravomocně též usnesením v průběhu správního řízení. Nadto žalovaná uvedla, že žalobce v podstatě (v odvolání) napadl komplexně celý systém kontrolního procesu a navazujícího procesu správního řízení, který je však postaven na platné legislativě, podle níž probíhá v rámci jednoho správního úřadu. Podle žalované nelze obecně zakládat podjatost na pracovním vztahu mezi pracovníky daného úřadu. Žalobce nikdy neuvedl, že by měly námitkou podjatosti napadené osoby příbuzenský či jiný profesní vztah k němu samotnému. Tvrzení žalobce o osobním vztahu k projednávané věci nelze pak podle žalované vnímat jinak, než jako domněnkami nepodloženou obstrukci. Z výsledku šetření nadřízeného vůči úředním osobám nebyl prokázán na základě jak věcné, tak osobní složky žádný poměr či zájem na vedeném řízení. Proto je podle žalované správný závěr, že na základě domněnek nelze dospět k závěru o podjatosti úředních osob. Uvedená argumentace podle zdejšího soudu představuje zcela vyčerpávající odpověď na odvolací námitku žalobce.
  27. Pokud žalovaná dále uvedla, že námitky podjatosti vznesené v průběhu správního řízení byly vypořádány usnesením ze dne 23.3.2015, které nabylo právní moci po marném uplynutí zákonné lhůty k podání odvolání dne 17.4.2015, a dále usnesením ze dne 28.5.2015, které nabylo právní moci po marném uplynutí zákonné lhůty k podání odvolání dne 18.6.2015, tak tvrzení žalobce, že usnesení ze dne 28.5.2015 nenabylo právní moci, je pro posouzení správnosti nosných skutkových a právních závěrů zcela irelevantní. Z ustálené judikatury správních soudů přitom vyplývá, že rozhodnutí o námitce podjatosti lze napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím správního orgánu o věci samé. Podstatným proto je, že se jak územní inspektorát, tak žalovaná otázkou možné podjatosti úředních osob řádně a věcně zabývaly, a dospěly ke správnému závěru, že žalobce netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné ve smyslu § 14 odst. 1 správního řádu dovozovat pochybnost o nepodjatosti zaměstnanců územního inspektorátu, včetně oprávněné úřední osoby. Ani v žalobě žalobce neindikuje žádnou skutečnost, která by vysvětlovala, kdy a proč žalobci vznikl důvod pochybovat o nepodjatosti zaměstnanců územního inspektorátu. Nicméně pokud by měla být podjatost úředních osob dovozována pouze z toho, že inspektoři provádějící kontrolu a oprávněná úřední osoba jsou zaměstnáni na stejném pracovišti, tak to nemůže být důvodem, pro nějž by bylo možné bez dalšího dovozovat, že by tyto osoby mohly mít z materiálního hlediska zájem na výsledku předmětného správního řízení. Lze proto uzavřít, že žalovaná se s námitkou podjatosti dostatečně a správně vypořádala. Ani věcně správné úvahy žalované nezavdávají jakékoli důvody k pochybnostem o případné zaujatosti jejích pracovníků vůči žalobci.
  28. Namítal-li dále žalobce, že mu bylo znemožněno seznámit se s podklady prvostupňového rozhodnutí územního inspektorátu, tak ani zde zdejší soud žalobci zapravdu nedává, neboť neshledal, že by došlo k jakémukoli zkrácení žalobce na jeho procesních právech.
  29. Z obsahu správního spisu je patrné, že žalobce byl předně seznámen s výsledkem kontroly, přičemž v průběhu řízení, které bylo zahájeno dne 4.2.2015, podával řadu procesních podání a byl procesně aktivní. Pokud jde o seznámení se s podklady ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, k němu byl žalobce vyzván již dříve, a to dne 5.5.2015. Pokud byl žalobce prvostupňovým orgánem dne 28.1.2016 opakovaně upozorněn na to, že se může s podklady pro rozhodnutí před jeho vydáním seznámit ve lhůtě pěti dnů, s tím, že byl zároveň informován, že o nové skutkové podklady nebyl správní spis doplňován, nejeví se zdejšímu soudu stanovená lhůta jako nepřiměřená. Pokud žalobce v žádosti o její prodloužení uváděl, že jeho jednatel čerpá dovolenou v Rakousku, nejedná se o natolik závažnou skutečnost, pro kterou by žalobci coby podnikající právnické osobě měla být za daných okolností lhůta k seznámení se s podklady prodloužena. Územní inspektorát k tomu v prvostupňovém rozhodnutí mimo jiné uvedl, že žalobce byl v opakovaném oznámení o shromážděných podkladech rozhodnutí informován o tom, že má možnost se seznámit se shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí, že nebyly opatřovány žádné nové skutkové podklady a že si v případě zájmu může dohodnout konkrétní termín k nahlédnutí do spisu telefonicky. Této možnosti nevyužil a termín seznámení s podklady si nedohodl. Územní inspektorát též zdůraznil, že žalobce disponuje dvěma statutárními orgány, které jsou oprávněny nahlížet do spisu. Pokud tedy žalovaná postup prvostupňového orgánu, který z uvedených důvodů nevyhověl žalobcově žádosti o prodloužení lhůty, aprobovala, nepochybila.                      
  30. Zdejší soud k tomu doplňuje, že v žalobě žalobce ani neuvádí, s jakým dalším skutkovým podkladem pro prvostupňové rozhodnutí, kromě protokolu o kontrole a jeho podkladů a procesní stopy komunikace mezi žalobcem a prvostupňovým orgánem v průběhu řízení, se nemohl seznámit a tudíž ani vznést případné námitky či vyjádření; jinými slovy žalobce neuvádí, jak se jím tvrzené porušení jeho procesních práv vůči němu ve věci samé materializovalo. Ani tato žalobní námitka tudíž není důvodná.
  31. Zdejší soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Zdejší soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

 

V. Náklady řízení

  1. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce
    nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení,
    to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi – tj. žalované. Žalovaná však žádné náklady přesahující rámec její běžné úřední činnosti neuplatnila, proto jí náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

Brno 18. října 2018

 

 

 

David Raus,v.r.

předseda senátu