č. j. 63 Az 31/2018 – 38
|
|
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci
žalobců: a) H. S.,
b) K. S.,
c) nezletilá E. S., všichni státní příslušnost Arménie,
nezletilá žalobkyně c) zastoupena zákonnou zástupkyní matkou žalobkyní b), všichni zastoupeni JUDr. Janem Paroulkem, advokátem sídlem 678 01 Blansko, Čelakovského 6
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR,
sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3,
o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30.7.2018 č. j. OAM-107/ZA-ZA11-ZA10-2018 a č. j. OAM-107/ZA-ZA11-ZA10-2018
takto:
I. Žaloby se zamítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobami podanými v zákonné lhůtě se žalobci domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného, jimiž bylo rozhodnuto, že jejich žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou nepřípustné podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů a řízení o udělení mezinárodní ochrany byla podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavena. Řízení o žalobě žalobce a) vedené pod sp. zn. 63 Az 31/2018 a řízení o žalobě žalobkyň b) a c) vedené pod sp. zn. 63 Az 32/2018 byla usnesením ze dne 10.9.2018 č. j. 63 Az 31/2018-14 spojena ke společnému řízení s tím, že jako věc hlavní je vedena věc sp. zn. 63 Az 31/2018.
2. Žalobci jednak konstatovali, že jako základní důvody pro přiznání mezinárodní ochrany uvedli nedostatečnou ochranu před svévolným jednáním soukromých osob, které jsou díky korupci nepostižitelné, otevřené vojenské střety na velké části arménského území a možné stíhání žalobce a) pro nenastoupení vojenské služby. Namítali, že vlivem korupce Arménská republika nemůže být nazývána právním státem a neposkytuje tudíž ani svým občanům ochranu před bezprávím. Vlivem toho mají oprávněné obavy z nezákonného zásahu ozbrojených složek, z nelidského a ponižujícího zacházení. Byli-li by řádně poučeni, sehnali by důkazní materiál, z něhož jejich oprávněné obavy o život vyplývají. Takto poučeni nebyli a neměli tak možnost důkazy získat a na podporu svých tvrzení předložit. Jedná se zejména o komunikaci s rodiči žalobce a), kteří jej při pravidelných kontaktech informovali o tom, že mu hrozí nebezpečí, pokud se do vlasti vrátí. Žalovaný tak rozhodl bez relevantních podkladů, neboť nebyli řádně poučeni o svých právech a povinnostech. Žalobci dále nesouhlasili se závěrem žalovaného, že Arménská republika je bezpečnou zemí. Arménie není na seznamu bezpečných zemí původu ani ve světle vyhl. č. 328/2015 Sb.
3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žalob. Konstatoval, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že aktuální žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky je již druhou v pořadí. Shrnul, že první žádost podali 16.1.2017. Mezinárodní ochrana jim rozhodnutím ze dne 1.8.2017 nebyla udělena, žaloby podané ke Krajskému soudu v Ostravě proti uvedenému rozhodnutí byly rozsudkem ze dne 8.11.2017 ve věci sp. zn. 62 Az 17/2017 zamítnuty a podaná kasační stížnost proti uvedenému rozsudku byla Nejvyšším správním soudem v Brně usnesením č. j. 2 Azs 410/2017-27 ze dne 20.12.2017 odmítnuta pro nepřijatelnost. V žádosti o mezinárodní ochranu žalobci uvedli stejné důvody jako v předchozím řízení, proto správnímu orgánu nezbylo, než řízení o jejich žádostech v souladu se zákonem o azylu zastavit. K žalobní námitce ohledně absence poučovací povinnosti žalovaný uvedl, že v úvodu pohovoru byli žalobci a) a b) poučeni, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen v průběhu řízení poskytovat Ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Bylo tedy na žalobcích, aby, pokud byli schopni doložit další důkazní materiál, takto učinili a s jeho předložením neznámo proč nevyčkávali. Jestliže přes výzvu správního orgánu takové materiály a důkazy neuplatnili, nelze to nyní přičítat k tíži správnímu orgánu. I přesto však není zřejmé, co konkrétně chtěli žalobci uplatněním této žalobní námitky rozporovat, neboť neuvedli ani v žalobách, co konkrétně mělo být zmiňovanými důkazy osvětleno. Žalovaný dále poznamenal, že polemika žalobců v otázce posouzení toho, zda země jejich původu je či není bezpečnou zemí původu, zůstala v rovině pouhého nesouhlasu. Zbývající část žalobní argumentace je pouze shrnutím a rekapitulací tvrzení, která učinili v průběhu správního řízení, bez jakéhokoliv hmotněprávního přesahu a není tedy z nich zřejmé, co je žalovanému vlastně vytýkáno. Závěrem žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 5 Azs 37/2003 a uzavřel, že v daném případě je třeba, aby žalobci řešili svoji situaci v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
4. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobci se na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s.ř.s. ve stanovené lhůtě ani ke dni rozhodnutí soudu nevyjádřili.
5. Napadená rozhodnutí soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné.
6. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 31.1.2018 podali žalobci opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 6.2.2018 poskytli žalobci a) a b) údaje k podané žádosti. Žalobci a) a b) jsou manželé. Všichni jsou státními občany Arménské republiky, arménské národnosti, hlásí se k Arménské apoštolské církvi. Z Arménie vycestovali v srpnu roku 2016 na základě cestovního pasu a českého turistického víza. Letecky se přepravili z Jerevanu do Atén, odtud do Rakouska. Tam zůstali 5 měsíců. V lednu 2017 byli v rámci dublinského řízení transferováni do České republiky. V minulosti žádali o mezinárodní ochranu již dvakrát, a to v Rakousku v roce 2016 a v České republice v lednu 2017. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu žalobce a) vypověděl, že jemu a rodině hrozí nebezpečí ze strany kriminálních živlů. O mezinárodní ochranu žádá ze stejných důvodů jako při první žádosti a doplnil, že v Arménii mu nezákonně dali pokutu, protože nezrušil licenci v souvislosti s provozováním taxi služby. K tomu vysvětlil, že v Arménii měl dvě auta registrovaná pod taxi službou, jedno provozoval sám a druhé pronajímal. Jedno auto před odjezdem prodal, druhé odepsal ze systému. V prosinci 2017 na adresu jeho trvalého bydliště v Arménii mu byl doručen dopis od Ministerstva dopravy, že nemá licenci na to, aby měl auto pod taxi službou, a nemá zaplacené daně. Dopis mu přeposlala jeho teta. Má strach, že se v Arménii může dostat do vězení, protože tam má neexistující dluh. Před odjezdem z Arménie měl zaplacené všechny daně a poplatky, neměl žádné dluhy. Neudělal žádnou chybu, nedostal žádnou upomínku. Jeho rodiče šli na Ministerstvo dopravy zjistit, proč dostal zmíněný dopis, ale nedostali odpověď. Bylo jim řečeno, že dostali rozkaz tzv. z vrchu. Neví, co to znamená. Má za to, že chtějí vybrat nezákonně peníze. V Arménii je to dle žalobce a) normální. Takové praktiky jsou aplikovány na všechny občany Arménie, kteří nemají přátelé na vysokých místech. Je to obecná situace v zemi. Je tam vysoká míra korupce. Za další důvod, proč se nemůže vrátit do Arménie, označil žalobce a) skutečnost, že byl na vojně v Karabachu, a když se vrátí, znovu jej tam pošlou, což on nechce. I tuto skutečnost uváděl již v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany. S žalobcem a) byl proveden i pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, v jehož průběhu na dotaz správního orgánu, čeho by chtělo arménské Ministerstvo dopravy dosáhnout uložením pokuty, která je dle jeho tvrzení neoprávněná, žalobce odpověděl, že v Arménii jsou krásně napsané zákony, ale ve skutečnosti je nikdo nedodržuje. Stát se snaží ukořistit vše pro sebe. Není to stát, je to ve skutečnosti 5 až 7 lidí, kteří se snaží zbohatnout. K možnosti bránit se v Arménii proti uložené pokutě, vypověděl, že by těžko něčeho dosáhl, kdyby si někde stěžoval. V Arménii je korupce, neplatí zákon, a pokud člověk nemá vysoce postavené známé nebo nemá peníze, nic nezmůže. Obává se návratu do vlasti. Z Arménie utekl, chce vést klidný život, má rodinu. K rodinným vazbám na území EU sdělil, že v České republice nikoho nemá, v Rakousku žije bratr. Na podporu svých tvrzení žalobce a) doložil správnímu orgánu internetový článek o nemožnosti advokátů hájit lidská práva, dále internetové články o protiprávní činnosti úředních osob, jejich spojení s mafií a o jejich beztrestnosti a originál dopisu o pokutě. Rovněž doložil materiály a potvrzení o jeho dobrovolnické činnosti v dobrovolnickém centru ADRA v Havířově.
7. Žalobkyně b) za důvod žádosti o mezinárodní ochranu označila problémy manžela v Arménii, které se týkají celé rodiny. Dalším důvodem je karabašský konflikt. Ona sama ani nezletilá žalobkyně c) v Arménii žádné problémy neměly a nemají. Označené důvody uváděla již během předchozího řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice.
8. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že jeho součástí je i dokumentace o předchozím správním řízení ve věci první žádosti žalobců o mezinárodní ochranu. Žalobce a) v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako důvod žádosti ze dne 16.1.2017 uvedl obavu z pronásledování soukromými osobami jeho, manželky a dcery, obavu z potrestání za nenastoupení k případné mobilizaci a ozbrojený konflikt v oblasti Náhorního Karabachu. Správní orgán rozhodnutím ze dne 1.8.2017 č. j. OAM-34/ZA-ZA11-2017, které nabylo právní moci 9.8.2017 neudělil žalobci a) mezinárodní ochranu. Žalobce a) podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě proti uvedenému rozhodnutí. Řízení bylo u Krajského soudu v Ostravě vedeno pod sp. zn. 62 Az 17/2017 a soud žalobu rozsudkem ze dne 8.11.2017 zamítl. Rozsudek nabyl právní moci 4.12.2017. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl žalobce kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud usnesením č. j. 2 Azs 410/2017-27 ze dne 20.12.2017 odmítl pro nepřijatelnost.
9. Správní spis obsahuje rovněž informace, které žalovaný shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Arménské republice. Žalovaný vycházel konkrétně z Informace OAMP – Arménie – Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 20.6.2018, z Výroční zprávy Human Rights Watch 2018 – Arménie ze dne 18.1.2018 a ze Zprávy Mezinárodní organizace pro migraci – Údaje o zemi – Arménie 2017.
10. Co se týče žalobkyň b) a c), pak jejich první žádost o udělení mezinárodní ochrany byla vedena pod č. j. OAM-33/ZA-ZA11-2017. Žalobkyně b) v řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 16.1.2017 označila za důvod žádosti ozbrojený konflikt v oblasti Náhorního Karabachu a obavu z pronásledování manžela potažmo celé rodiny soukromými osobami. Rozhodnutím ze dne 1.8.2017 žalovaný neudělil žalobkyni a nezletilé dceři mezinárodní ochranu. Rozhodnutí napadly žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 62 Az 17/2017 a krajský soud rozsudkem ze dne 8.11.2017 žalobu žalobkyň b) a c) zamítl. Rozsudek nabyl právní moci 4.12.2017. Kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě byla usnesením č. j. 2 Azs 410/2017-27 ze dne 20.12.2017 Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost.
11. Ze správního spisu se dále podává, že 16.7.2018 byla žalobcům a), b) dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí výše uvedenými, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce a) uvedl, že s citovanými podklady pro vydání rozhodnutí se nechce seznámit, ani se k nim vyjádřit, protože ví, co se v Arménii děje. Navrhl doplnění podkladů pro rozhodnutí, konkrétně doložil originály dokladů, a to čestné prohlášení o bezdlužnosti, dopis od Textilní banky.cz, z. u., dále příslib zaměstnání od téže banky a od Kabila Group s.r.o., dále čestné prohlášení o výuce jazyka, doklady vystavené Dobrovolnickým centrem ADRA, o. p. s. a sdělil, že těmito dokumenty by chtěl prokázat, že jsou schopni se v České republice integrovat a do budoucna zde zůstat bez potíží. Žalobce dále sdělil, že z Arménie čeká nějaké novinky, které se týkají jeho důvodu odchodu z vlasti a jakmile je obdrží, doloží je. Žalobce a) pak dodatečně správnímu orgánu předložil dopis od ředitele agentury pro vydávání licencí Ministerstva dopravy, spojů a informačních technologií Arménské republiky, z nichž bylo zjištěno, že žalobci a) byla udělena licence a licenční vložka k provozování přepravy cestujících fyzickými osobami jedním osobním taxi automobilem a že v důsledku neplnění řádných povinností vůči státnímu rozpočtu činil závazek žalobce vůči státními rozpočtu Arménské republiky ve věci správního poplatku k datu 7.12.2017 celkem 225.676 arménských Dramů. Z dopisu rovněž plyne, že žalobce nesplnil svoji povinnost jako plátce správních poplatků včas a ve správné výši zaplatit správní poplatky, pročež jsou po něm vymáhány včetně penále dle zákona o správních poplatcích Arménské republiky. Současně žalobce doložil internetové články ze dne 12.2.2018, 1.3.2018, 14.3.2018 a 10.4.2018 a sdělil, že články se přímo o jeho osobě nezmiňují, netýkají se jej, popisují obecně situaci v Arménii. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, že žalobcem doložené dokumenty ohledně jeho dobrovolnické činnosti z dobrovolnického centra ADRA v Havířově a další výše uvedené dokumenty jím doložené 16.7.2018, nijak nesouvisejí s žalobcem a deklarovanými problémy, jež jsou důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a ani nepojednávají o případných dalších skutečnostech relevantních pro udělení mezinárodní ochrany, a proto k nim nepřihlížel. Žalobkyni b) byla rovněž 16.7.2018 dána možnost se v rámci seznámení se s podklady rozhodnutí výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobkyně b) uvedla, že k uvedeným podkladům nemá co dodat a vyslovila názor, že ve státních orgánech její vlasti nedošlo k žádným změnám. Žalobkyně b) nenavrhla žádné doplnění podkladů pro rozhodnutí. Ze správního spisu rovněž plyne, že žalobcům a), b) bylo dáno poučení o povinnosti v průběhu řízení poskytnout žalovanému nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce a) byl takto naposledy poučen v rámci protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 20.1.2017. Na tomto místě krajský soud na základě výše uvedených zjištění ze správního spisu činí závěr o nedůvodnosti žalobní námitky žalobců, že v průběhu řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany nebyli poučeni. Opak je pravdou, o čemž svědčí i jejich prohlášení v rámci seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 16.7.2018, kdy žalobce a) jednak předložil další listiny a rovněž avizoval doložení dalších dokumentů, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta a správnímu orgánu následně doložil ještě další materiály. Žalobci v žalobě ani netvrdí, jaké další důkazy hodlali předložit, a žádné důkazy neoznačili, a nenavrhli ani v průběhu soudního řízení.
12. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
13. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.
14. Co se týče skutkových zjištění žalovaného z žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany, z obsahu správního spisu, krajský soud činí na tomto místě závěr, že tato zjištění korespondují s jejich obsahem a soud v podrobnostech na tato skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadených rozhodnutí, odkazuje.
15. Po porovnání tvrzení žalobců v rámci řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu a jejich tvrzení v posuzované věci soud přisvědčil žalovanému v tom, že žalobci uvádějí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Arménské republiky opětovně vrátit, kdy uváděli obavu z nebezpečí hrozící žalobci a) a jeho rodině, tedy žalobkyním b) a c) ze strany soukromých osob, s nimiž měl ve vlasti problém a hrozbu spjatou s Náhorním Karabachem, kam by mohl být žalobce a) v rámci vojenské služby vyslán. Nově žalobce a) uvedl, že v Arménii dostal vysokou pokutu kvůli nezrušení licence na provozování taxi služby a kvůli neplacení daní. Soud souhlasí s žalovaným, že žalobcem a) uvedená nová skutečnost se netýká změny situace v zemi původu, důvodů jeho odchodu z vlasti, ani jím prezentovaných problémů, které tam měl mít, ani důvodů, pro něž by měl mít žalobce a) a jeho rodina, tedy žalobkyně b) a c) jakékoliv obavy v případě návratu do země, tím méně pak svědčících o tom, že by mohli být vystaveni pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, nebo že by jim hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalobci neuvedli žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů jejich odchodu z vlasti a obav z návratu do vlasti. Žalovaný proto správně shledal opakovanou žádost žalobců o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení v souladu s § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. Pro úplnost soud uvádí, že argumentace žalobců ohledně jejich integrace v České republice jsou z pohledu posouzení podmínek stanovených § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a § 25 písm. i) téhož zákona bez právního významu, neboť se nejedná o okolnosti, k nimž by bylo nutno ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu přihlížet a hodnotit je. Podstatné jsou nové skutečnosti nebo zjištění, které svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu.
16. Krajský soud žaloby jako nedůvodné v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
17. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobci ve věci úspěch neměli a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 30.11.2018
Shodu s prvopisem potvrzuje