[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci

žalobce:  O. S.

státní příslušností Moldavsko

zastoupen opatrovníkem Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem

sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6

proti
žalovanému:  Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy

odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2018 č.j. KRPA-358797-16/ČJ-2018-000022

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Ustanovenému opatrovníkovi žalobce Mgr. Jindřichu Lechovskému, advokátovi, sídlem Praha 6, Šlejnická 1547/13, se přiznává odměna ve výši 1.936 Kč, která bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž bylo dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnuto o jeho zajištění za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů.

2. Žalobce v doplnění žaloby namítal, že mu v návratu do Moldávie brání hrozba vážné újmy spojená s výhrůžkami ze strany bývalých spolupracovníků z Ruska, přičemž uvedl, že již on i jeho manželka byli dokonce fyzicky napadeni a zbiti; z této skutečnosti je třeba vyvozovat přinejmenším to, že se obával nebezpečí obecně s hrozbami bývalých pracovníků směřujících přímo proti jeho zdraví a životu. Žalovaný se dle žalobce těmito překážkami vycestování, které žalobce zdůraznil přímo v protokolu o výslechu účastníka správního řízení, vypořádal naprosto nedostatečně. Žalobce odkázal na právní předpisy a judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvedl, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nedává žádnou odpověď na to, jak se žalovaný vypořádal s konkrétními hrozbami vážné újmy, kterými žalobce argumentoval – tedy především tvrzeními žalobce o fyzických napadeních jeho manželky a jeho samotného, přičemž spíše nejasný argument žalovaného, že přes existující dluhy žalobce v Moldavsku, tento neučinil žádné kroky pro legalizaci svého pobytu v České republice, za takové vypořádání pro svoji mimoběžnost pochopitelně považovat nelze. Tento postup žalovaného je tím spíše nepřijatelný v případě, že je cizinec zajišťován podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a žalovaný si k vypořádání eventuální vážné újmy hrozící žalobci nepořídí závazné stanovisko Ministerstva vnitra či z něj přinejmenším nevychází. Závěrem žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval některé rozhodné skutečnosti, odkázal na argumentaci obsaženou v žalobou napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

4. Soud o věci samé rozhodl bez jednání v souladu s § 172 odst. 5 větou druhou zákona o pobytu cizinců, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili a soud neshledal nezbytným nařízení jednání o věci samé.

5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s.ř.s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

6. Soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 8. 2018 č.j. KRPA-289474-18/ČJ-2018-000022 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z území členských států Evropské unie na jeden rok dle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2. zákona o pobytu cizinců; počátek doby, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byl stanoven v souladu s § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území České republiky; současně byla žalobci stanovena doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí; dále bylo podle § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců vysloveno, že na žalobce se nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Toto rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2018 o správním vyhoštění žalobce nabylo právní moci dne 2. 8. 2018. Dne 22. 9. 2018 okolo 21:00 hodin byl žalobce kontrolován policejní hlídkou žalovaného, načež byl žalobce zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Při podání vysvětlení dne 23. 9. 2018 žalobce k dotazům žalovaného mimo jiné uvedl, že do České republiky poprvé přicestoval v zimě 2017 a naposledy v únoru 2018, přesné datum bude uvedeno v jeho cestovním pase, podle razítka z hranic. Od tohoto data je v České republice nepřetržitě. Do České republiky přicestoval na návštěvu kamaráda, také utíkal ze své vlasti. K dotazu, z jakého důvodu utekl z Moldavska, uvedl, že pracoval v Rusku, kde měl práci a přibral další tři pomocníky. Za práci nedostal zaplaceno a nemohl vyplatit ani další tři kolegy, dluží jim peníze za práci. Teď mu vyhrožují a čekají na něj v Moldavsku, už ohrožují i jeho ženu. Jeho manželka přicestovala do České republiky, protože už je potlučená od lidí, co jim žalobce dluží. Žalobce je ženatý a má jedno dítě, syna. Ten je v současné době v Moldavsku u své babičky. Je si vědom toho, že v srpnu 2018 dostal vyhoštění na 1 rok a že měl vycestovat do 1. 9. 2018 z České republiky. Nevycestoval kvůli uvedeným problémům v Moldavsku. Je mu tam vyhrožováno, protože dluží peníze za odvedenou práci. Měl v plánu vycestovat z České republiky, ale když zjistil, že muži z Ruska na něj čekají v Moldavsku, aby z něj dostali peníze, které dluží, tak si cestu domů rozmyslel. Nechce vycestovat do Moldavska, raději bude zavřený a také chce požádat o azyl. V Moldavsku má syna, rodiče a sestru. Bydlí společně se svojí rodinou v rodinném domě. Peníze na vycestování ani na složení finanční záruky nemá, v České republice nemá žádný majetek, jeho zdravotní stav je dobrý. O azyl nikdy nežádal, ale chce požádat. Ve vycestování mu brání problémy v Moldavsku. Dluží peníze, už byl jednou zmlácený, proto z Moldavska utekl do České republiky. V České republice ani jinde nepáchal trestnou činnost. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2018 č.j. KRPA-358797-16/ČJ-2018-000022 byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Doba zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.

7. Soud posoudil předmětnou věc následovně:

8. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění.

9. V § 179 odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců je stanoveno:

 „(1) Vycestování cizince není možné v případě důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

(2) Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“

10. Městský soud v Praze nikterak nezpochybňuje žalobcem odkazované závěry vyplývající z právní úpravy a judikatury ohledně nezákonnosti zajištění cizince za účelem správního vyhoštění v případě neexistence reálného předpokladu pro jeho vyhoštění, na případ žalobce však tyto judikatorní závěry nejsou přiléhavé. K tomu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016 č.j. 1 Azs 5/2016-25: „Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále poukazuje na rozsudek ze dne 26. 8. 2013, čj. 8 As 33/2013 - 35, ve kterém soud reagoval na výše zmíněné usnesení rozšířeného senátu (jde o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011 č.j. 7 As 79/2010-150, na něž žalobce odkazoval ve svém doplnění žaloby, pozn. Městského soudu v Praze) následovně: ´[z] odůvodnění zmiňovaného rozhodnutí rozšířeného senátu je patrné, že směřuje především k situaci, kdy je teprve zahájeno řízení o správním vyhoštění a není dosud vydáno rozhodnutí ve věci samé (srov. zejm. bod 27, v němž rozšířený senát stanoví povinnost správního orgánu v řízení o zajištění „předběžně“ posoudit možné překážky správního vyhoštění). V nyní posuzované věci již bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele, které bylo potvrzeno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 22. 10. 2012. Žalobu proti tomuto rozhodnutí stěžovatel nepodal. Žalovaná proto nemusela činit pouze předběžný úsudek o možných překážkách vyhoštění stěžovatele, ale mohla vyjít z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o správním vyhoštění.´“ Tytéž závěry lze jistě vztáhnout i k žalobcem odkazovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2015 č.j. 5 Azs 235/2015-34, jenž se na rozdíl od nyní posuzované věci týkal zajištění cizince dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

11. I v daném případě již bylo vydáno pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce ze dne 2. 8. 2018 č.j. KRPA-289474-18/ČJ-2018-000022, na nějž žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal. Žalovaný tedy nepochybil, jestliže se zabýval otázkou realizovatelnosti správního vyhoštění jen stručně (viz níže) a vycházel z aktuálního pravomocného a vykonatelného rozhodnutí o správním vyhoštění, kde se žalovaný touto otázkou výslovně zabýval (stejně jako tak učinilo Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky ve svém závazném stanovisku č. ZS43335, z něhož žalovaný v rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce vycházel).

12. Žalovaný dále k obavě z návratu do Moldávie, kterou žalobce vyjádřil během podání vysvětlení před žalovaným dne 23. 9. 2018, na s. 6 napadeného rozhodnutí uvedl, že i přes skutečnost, že má žalobce na území nesplacený dluh, po celou dobu svého pobytu na území neučinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu u nás, naopak se dostal do nelegálního postavení, za což mu bylo uloženo správní vyhoštění, které následně mařil. Toto odůvodnění, jemuž lze přisvědčit (žalobce se nepokusil řešit svoji pobytovou situaci, ačkoliv věděl, že mu pravomocným a vykonatelným rozhodnutím žalovaného bylo uloženo správní vyhoštění), sice je poněkud stručné, jelikož však žalovaný v témže rozhodnutí také odkázal na svoje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ze dne 2. 8. 2018, kde se otázkou realizovatelnosti správního vyhoštění žalobce zabýval, lze odůvodnění napadeného rozhodnutí považovat za dostatečné. Soud podotýká, že žalobcovo tvrzení o obavě z návratu do Moldavska z důvodu hrozby soukromých osob považuje za účelové. Jak totiž vyplývá z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2018 č.j. KRPA-289474-18/ČJ-2018-000022 o správním vyhoštění žalobce, žalobce při svém výslechu před žalovaným dne 2. 8. 2018 (tedy jen cca 7 týdnů před podáním vysvětlení žalovanému ze dne 23. 9. 2018) mimo jiné uvedl, že do České republiky z Moldavska přicestoval za účelem návštěvy kamaráda – chtěl zde navštívit kamaráda a poté si vydělat peníze na cestu domů; rovněž výslovně uvedl, že vycestuje dobrovolně a ve vycestování mu nic nebrání, nic mu v Moldavsku nehrozí, chce vycestovat za svou rodinou. Přitom žalobce při podání vysvětlení dne 23. 9. 2018 žalovanému mimo jiné sdělil, že do České republiky přicestoval na návštěvu kamaráda a také utíkal ze své vlasti; dále při podání téhož vysvětlení dne 23. 9. 2018 uvedl, že má problémy v Moldavsku, dluží peníze, už byl jednou zmlácený, proto z Moldavska utekl do České republiky. Soud k tomu uvádí, že pokud by žalobce skutečně utekl z Moldavska do České republiky z důvodu svých problémů v zemi původu, jistě by takovou okolnost zmínil při svém výslechu před žalovaným dne 2. 8. 2018 v rámci řízení o jeho správním vyhoštění. Vzhledem k tomu, že tak neučinil a že mezi jednotlivými tvrzeními žalobce jsou nikoliv nepodstatné rozpory, soud uzavřel, že tvrzení žalobce o strachu z návratu do vlasti jsou účelová. Zdejší soud doplňuje, že v případě potíží se soukromými osobami se lze v zemi původu obrátit na vnitrostátní orgány (zejména na policii) s žádostí o pomoc. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že v případě žalobce není dána nerealizovatelnost jeho správního vyhoštění ve smyslu § 179 zákona o pobytu cizinců či žalobcem odkazované právní úpravy a judikatury. Z předestřených důvodů pak soud rovněž dodává, že žalovaný se s touto otázkou vypořádal dostatečně.

13. Ze shora uvedených důvodů soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

15. Ustanovenému opatrovníkovi (advokátovi) se dle § 140 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, použitého přiměřeně dle § 64 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 2., § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. b), d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, přiznává odměna za zastupování v celkové výši 1.000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a písemné podání – doplnění žaloby ze dne 11. 11. 2018) a paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony v celkové výši 600 Kč, po zvýšení o DPH ve výši 21 %, tedy o částku 336 Kč, pak jde o částku v celkové výši 1.936 Kč. Odměna opatrovníka žalobce v celkové výši 1.936 Kč mu bude proplacena z účtu Městského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 26. listopadu 2018

JUDr. Marcela Rousková v. r.

samosoudkyně