[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce:  Z. H.,

zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry, Ledčická 649/15,

proti

žalovanému:   Generální ředitelství cel,

sídlem 140 96 Praha 4, Budějovická 7,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2018 č. j. 29951-2/2018-900000-311, o přestupku

takto:

 I.  Rozhodnutí žalovaného ze dne 29.5.2018 č. j. 29951-2/2018-900000-311 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II.  Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 13.200 Kč k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

             Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j.  110247-7/2015-570000-12 ze dne 17.12.2015. Žalobce namítal, že správní orgán I. stupně vydal dne 17.12.2015 rozhodnutí, které v rozporu s ust. § 34 odst. 2 správního řádu nedoručil jeho tehdejší zmocněnkyni paní R. M. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná, což plyne z napadeného rozhodnutí. Žalobce dále konstatoval, že odvolání proti tomuto neoznámenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal dne 10.4.2018 jeho zmocněnec pan V. Z. Současně požádal, aby mu byl zaslán stejnopis rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aby měl žalobce možnost se s tímto rozhodnutím seznámit. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo jeho zmocněnci doručeno 22.5.2018. Odvolací lhůta začala běžet až v okamžiku, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně oznámeno jeho zmocněnci, což však bylo až v okamžiku, kdy bylo doručeno panu V. Z. dne 22.5.2018. Běh odvolací lhůty bylo nutno posoudit dle § 83 odst. 1 správního řádu a nikoli podle § 84 odst. 1 správního řádu, jak učinil žalovaný. Vzhledem k tomu, že jeho zmocněnec pan V. Z. podal odvolání již dne 10.4.2018, bylo nutné na uvedené odvolání v souladu s ust. § 83 odst. 1 věty třetí správního řádu hledět jako na odvolání podané v první den odvolací lhůty. Dle žalobce názor žalovaného, že se s rozhodnutím správního orgánu I. stupně seznámil dne 11.3.2016 a následně počala běžet 90 denní odvolací lhůta dle § 84 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 83 odst. 2 správního řádu, je nesprávný, neboť je nutno rozlišovat mezi pojmem „seznámení se s rozhodnutím“ dle ust. § 84 odst. 2 správního řádu, který znamená mít fakticky možnost rozhodnutí prostudovat a pojmem „dozvědět se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“, který znamená dozvědět se o tom, že nějaké rozhodnutí existuje a přibližný způsob, jak bylo rozhodnuto, tedy např. dozvědět se o rozhodnutí, které obviněného shledalo vinným z přestupku a uložilo mu pokutu, bez jakýchkoliv dalších podrobností.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Setrval na svých závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí a poznamenal, že žalobce v žalobě opomněl uvést skutkové okolnosti, které ve vzájemné souvislosti hodnotí žalovaný tak, že prokazují, že se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil. Poukázal na to, že přestupek, který byl ve správním řízení projednáván, byl zjištěn při kontrole, jíž byl žalobce přítomen. Protokol o zjištěném důvodném podezření ze spáchání protiprávního jednání žalobce převzal a měl tak nesporně vědomost o důkazech obstaraných kontrolním orgánem. 17.11.2015 byl žalobci (doposud nezastoupenému) doručen příkaz č. j. 110247-4/2015-570000-12, kterým bylo zahájeno správní řízení a žalobce po seznámení se s obsahem příkazu věděl, jaký je předmět zahájeného řízení. 5.1.2016 bylo do žalobcovy schránky vloženo meritorní rozhodnutí ve věci, tj. rozhodnutí nebylo řádně doručeno jeho zástupci. Žalovaný dále uvedl, že 11.3.2016 žalobce převzal exekuční příkaz č. j. 22154/2016-570000-42, z jehož obsahu je nesporné, že 17.12.2015 došlo k vydání rozhodnutí správním orgánem I. stupně, na základě kterého byl povinen k platbě 4.000 Kč, tj. v označené věci bylo vydáno rozhodnutí na částku, k níž byl zavázán příkazem č. j. 110247-4/2015-570000-12. Dne 18.5.2017 obdržel žalovaný žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu, kterou žalobce podal prostřednictvím nové zmocněnkyně Š. Š. Žádostí se domáhal vydání rozhodnutí o odvolání s tvrzením, že podal odvolání. Popsaným faktickým jednáním dal žalobce žalovanému jednoznačně najevo, že byl s prvoinstančním rozhodnutím prokazatelně seznámen. V opačném případě by se totiž prostřednictvím zástupce nedomáhal vydání rozhodnutí o odvolání. Žalovaný zdůraznil, že žalobce konstatoval, že celní úřad vydané rozhodnutí nedoručil tehdejšímu zástupci s tím, že uvedené zjistil až zaslaným exekučním příkazem a ihned o tom informoval zmocněnce, který podal odvolání. Dle žalovaného toto vyjádření koresponduje se situací, kdy si žalobce vyzvedl rozhodnutí ze schránky, seznámil se s ním a očekával, že odvolání podá jeho zmocněnec, kterému mělo být rozhodnutí správně doručeno. Že se tak nestalo (nebylo podáno odvolání) se dozvěděl až po převzetí exekučního příkazu, proto svého zástupce kontaktoval a zavázal ho k podání odvolání. Jiný výklad, bez ohledu na skutečnost, že existence podaného odvolání nebyla zjištěna, nelze, za předpokladu, že byl a je  svéprávnou osobou s rozumem průměrného člověka, dovodit.

3. Žalobce v replice k písemnému vyjádření žalovaného jednak připustil, že v bodě 18 nesprávně uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí aplikoval ust. § 84 odst. 1 správního řádu, což ovšem nemá vliv na zbytek jeho argumentace. Zdůraznil, že povinností správního orgánu je doručit písemné vyhotovení rozhodnutí jeho zmocněnci. Žalovaný zcela ignoroval ust. § 34 odst. 2 správního řádu. Správní orgán měl doručit písemné vyhotovení rozhodnutí primárně jeho zástupci, nikoli jemu osobně, a ve výsledku se odvolávat na správnost tohoto postupu, když je zcela zjevně v rozporu se zákonem. Poznamenal, že nenaplnění této povinnosti mohl žalovaný v průběhu daného řízení napravit a měl na to dostatek času a podnětů. Jednalo se o zmíněný podnět k nápravě procesního nedostatku spočívajícího v nedoručení písemného vyhotovení rozhodnutí správním orgánem jeho zástupci. Je zcela absurdní, že na místo, aby správní orgán naplňoval zásadu zákonnosti, zkoumal naplnění zákonných procesních podmínek a snažil se toto pochybení jak ze své vlastní iniciativy, tak posléze z iniciativy účastníků již dávno napravit, brání se mlhavou argumentací a spekulacemi, proč tak nebylo nutné učinit. To, že byl skrze exekuční příkaz seznámen s pravděpodobným výrokem rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta, nezakládá, ani nemůže založit jeho znalost důvodů tohoto rozhodnutí. Žalobce setrval na názoru, že napadené rozhodnutí je nezákonné a odvolání bylo včasné.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že v průběhu správního řízení spolu s odporem proti příkazu byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc žalobce ze dne 26.11.2015, jíž zmocnil k zastupování paní R.M., bytem B. – H., P. 94. Po ústním jednání dne 17.12.2015, k němuž se žalobce ani jeho zmocněnkyně nedostavili, přičemž předvolání k jednání bylo doručováno toliko žalobci, který jej převzal 9.12.2015, a nikoli jeho zmocněnkyni, vydal správní orgán I. stupně dne 17.12.2015 rozhodnutí o přestupku, kterého se měl dopustit žalobce tím, že jako řidič osobního vozidla tovární značky Chevrolet Spark, RZ X (CZ), dne 11.10.2015 v 9.30 hodin, minimálně ve formě nevědomé nedbalosti užil zpoplatněný úsek rychlostní komunikace R56, aniž by uhradil časový poplatek za užití zpoplatněné pozemní komunikace, čímž měl porušit ust. § 21e odst. 1 písm. a) zákona o pozemních komunikacích a naplnit skutkovou podstatu přestupku způsobem uvedeným v ust. § 42a odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích. Za tento přestupek byla žalobci uložena podle § 42a odst. 7 písm. d) a ve spojitosti s ust. § 13 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 3.000 Kč a dále povinnost zaplatit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč a dále bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Uvedené rozhodnutí nebylo doručováno zmocněnkyni žalobce paní R. M., ale pouze žalobci, přičemž jak plyne z doručenky zásilka byla připravena k vyzvednutí 23.12.2015 a v úložní lhůtě nebyla vyzvednuta, proto byla 5.1.2016 vložena do poštovní schránky žalobce. Ze spisu se dále podává, že 15.3.2016 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání zmocněnkyně žalobce paní R. M. s datem 14.3.2016, v němž oznamovala ukončení zastoupení žalobce v dané věci. Ze spisu dále plyne, že 16.4.2018 byla správnímu orgánu I. stupně doručena plná moc ze dne 26.1.2018, jíž žalobce zmocnil k zastupování v předmětném správním řízení pana V. Z., bytem O., J. 32/96. Téhož dne 16.4.2018 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání tohoto nového zmocněnce, v němž sděloval správnímu orgánu, že se od žalobce dozvěděl, že v označené věci mělo být dne 17.12.2015 vydáno meritorní rozhodnutí, které však nebylo žalobci, resp. jeho zmocněnkyni paní R. M. oznámeno. Uvedl, že z tohoto důvodu se odvolává do neoznámeného rozhodnutí a vzhledem k tomu, že rozhodnutí nebylo řádně doručeno, žádá, aby mu správní orgán zaslal jeho stejnopis v souladu s ust. § 69 odst. 4 správního řádu, aby se s ním mohl zmocnitel seznámit. Toto podání bylo předáno k poštovní přepravě 12.4.2018.

6. Součástí správního spisu je i exekuční příkaz č. j. 22154/2016-570000-42 ze dne 22.2.2016. Dle doručenky exekuční příkaz byl doručen žalobci do vlastních rukou 11.3.2016. 18.5.2017 byla správnímu orgánu doručena žádost o uplatnění opatření před nečinností správního orgánu, kterou podal žalobce prostřednictvím zmocněnkyně Š. Š. a domáhal se vydání rozhodnutí o odvolání podané tehdejší zmocněnkyní 24.6.2016. Následně 29.5.2018 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí č. j. 29951-2/2018-900000-311, jímž žalovaný odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj č. j. 110247-7/2015-570000-12 ze dne 17.12.2015 jako opožděné podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl. Žalovaný na danou věc aplikoval ust. § 84 odst. 2 správního řádu a § 83 odst. 2 správního řádu a dovodil, že po převzetí exekučního příkazu č. j. 22154/2016-570000-42 ze dne 22.2.2016 žalobce nemohl mít pochyby o existenci a obsahu napadeného rozhodnutí, což nesporně prokázal vlastním jednáním – podanou žádostí s tvrzením o podaném odvolání. Převzetí exekučního příkazu dne 11.3.2016 je dle závěrů žalovaného den, kdy se žalobce prokazatelně seznámil s rozhodnutím správního orgánu I. stupně ve smyslu ust. § 84 odst. 2 správního řádu a žalobci svědčilo právo proti rozhodnutí podat odvolání nejpozději do 90 dnů. Žalovaný učinil závěr, že zákonem stanovená lhůta marně uplynula a rozhodnutí správního orgánu I. stupně nabylo právní moci 10.6.2016. Odvolání podané 16.4.2018 je tak odvoláním opožděným.

7. Podle ust. § 33 odst. 1 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

8. Podle ust. § 34 odst. 2 správního řádu, s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

9. Krajský soud dospěl k závěru, že v rozporu s ust. § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručováno nikoli zmocněnkyni žalobce paní M., ale pouze žalobci. Toto vadné doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně je podstatnou vadou řízení. Bylo-li následně odvolání žalobce prostřednictvím nového zmocněnce pana V. Z. proti takto nesprávně doručenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podané dne 16.4.2018 posouzeno jako opožděné a z tohoto důvodu také zamítnuto, má krajský soud za to, že tímto postupem žalovaného došlo ke zkrácení práva žalobce na trvání odvolací lhůty a na projednání podaného odvolání. V daných souvislostech krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 311/2017-37, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že fikce oznámení rozhodnutí (ve smyslu faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí), má místo zásadně pouze v těch případech, kdy by formalistické lpění na odvíjení počátku běhu lhůt od řádného doručení (podle příslušných procesních ustanovení), vedlo k neproporcionálním důsledkům spočívajícím v nepřiměřeném zásahu do právní jistoty jiných subjektů (zpravidla účastníků řízení), ke zpochybnění rozhodnutí, které již pravomocně konstituovalo určité právní vztahy, s významným časovým odstupem, či pokud by opožděné (nebo neprovedené) řádné doručení rozhodnutí bylo důsledkem zneužití práva (např. za situace, kdy by účastník řízení záměrně obstruoval řádné doručování). V takových případech skutečně má smysl zabývat se otázkou, ke kterému okamžiku se účastník řízení prokazatelně seznámil s obsahem rozhodnutím, které mu bylo (či mělo být) adresováno, a zjistil, jak je možno se proti jeho případným dopadům do právní sféry bránit, konec citace. Dle názoru soudu v posuzované věci ovšem nenastaly takové specifické okolnosti, pro které by bylo nutno dát přednost okamžiku faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí před jeho řádným doručením. Dle názoru soudu postup žalobce v konečném důsledku znamenal neoprávněný zásah do právní sféry žalobce spočívající v omezení využití všech možností, které pro něho z institutu právního zastoupení vyplývaly. Účastník řízení, který si zvolil zástupce z toho důvodu, aby účinnějším způsobem hájil jeho práva, oprávněně očekává, že rozhodnutí bude doručeno tomuto zástupci, jakožto osobě, která je způsobilá proti takovému rozhodnutí kvalifikovaně brojit. Vadu spočívající v nedoručení rozhodnutí v souladu s § 34 odst. 2 správního řádu žalovaný nezhojil a nesprávně na danou věc aplikoval ust. § 84 odst. 2 správního řádu a ust. § 83 odst. 2 správního řádu a nesprávně považoval za počátek lhůty k podání odvolání datum 11.3.2016, tj. den, kdy byl žalobci doručen exekuční příkaz, nesprávně vycházel při odvíjení počátku běhu odvolací lhůty z okamžiku, kdy se žalobce měl se obsahem rozhodnutí seznámit, namísto toho, aby dal přednost řádnému doručení rozhodnutí. Soud sdílí názor žalobce, že k řádnému doručení rozhodnutí správního orgánu I. stupně došlo dne 22.5.2018, což je datum, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně doručeno jeho novému zmocněnci panu V. Z. Odvolání podané žalobcem prostřednictvím jeho zmocněnce pana V. Z. dne 16.4.2018, tedy ještě před jeho doručením, je proto včasné.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud zrušil rozhodnutí žalovaného pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s., které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle § 78 odst. 4 s.ř.s. soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je vázán právním názorem soudu.

11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci, který měl ve věci zcela úspěch na nákladech řízení částku 13.200 Kč k rukám jeho zástupce do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 3.000 Kč a nákladů právního zastoupení odměny za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 11 téže vyhlášky, přičemž jednotlivými úkony právní služby jsou příprava, převzetí zastoupení a sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalovaného. Náklady řízení dále sestávají ze 3 režijních paušálů podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky k uvedeným 3 úkonům právní služby. Náklady řízení je žalovaný povine zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 149 odst. 1 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a § 160 odst. 1 o.s.ř. aplikovaných na základě § 64 s.ř.s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 18.12.2018

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně