č. j. 30 A 62/2018 - 32
USNESENÍ
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky
a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci
žalobce: VELITAN s.r.o.
sídlem Jeremiášova 2722/2a, Praha
proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2018, č. j. 171/2017-110-SDNA/16
takto:
Odůvodnění:
Žalobce podanou žalobu směřuje proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové usnesení Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, ze dne 13. 10. 2017, č. j. JMK 147770/2017,
sp. zn. S-JMK 39854/2017 OD/Po. Tímto usnesením byl žalobce jako účastník řízení o vydání osvědčení řidiče vyzván, aby doplnil podanou žádost o doklady osvědčující, že je řidič zaměstnán v souladu s právními předpisy a pravidly platnými v České republice a že plní podmínky odborného výcviku řidičů v České republice po dni 30. 4. 2017. K doložení dokladů byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Zároveň byl žalobce vyzván,
aby se vyjádřil, zda uděluje souhlas s postoupením věci Magistrátu hlavního města Prahy.
Krajský soud v souvislosti s takto podanou žalobou nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat a mezi které se řadí i otázka přípustnosti podaného žalobního návrhu.
Ve správním soudnictví jsou kontrole zákonnosti podrobena rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž bylo rozhodnuto o právech a povinnostech fyzických a právnických osob ve smyslu generální klauzule obsažené v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně však uvedené ustanovení připouští možnost, aby na základě výjimek výslovně stanovených zákonem byla některá rozhodnutí z přezkoumání soudem vyloučena. Jedná se o tzv. kompetenční výluku upravenou v § 70 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kdy jsou ze soudního přezkumu vyloučeny mimo jiné úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem [§ 70 písm. c) s. ř. s.]. Žaloba napadající rozhodnutí, které spadá pod kompetenční výluku, je dle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná, a soud ji proto podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne.
Ačkoli soudní řád správní blíže nespecifikuje, co se rozumí pod pojmem „úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení“, soudní praxe (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2009, č. j. 4 As 48/2008 - 23, dostupný na www.nssoud.cz;
či již rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 5 A 48/99, publikované
ve sbírce Soudní judikatura pod č. 664/2000) se ustálila na výkladu, že se jedná o úkony, jimiž
se správní orgán nedotkl přímo těch práv účastníka, která zakládá hmotné právo.
Ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), upravuje náležitosti podané žádosti. Podle tohoto ustanovení platí, že žádost musí mít náležitosti uvedené v 37 odst. 2 správního řádu (tj. obecné náležitosti podání), a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Podle odst. 2 téhož ustanovení nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).
Podle § 39 odst. 1 správního řádu správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu
je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí,
že lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní orgán za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně prodloužit.
V posuzovaném případě žalobce podanou žalobou napadl rozhodnutí o odvolání směřujícího proti výzvě správního orgánu vydané podle shora citovaného ustanovení § 45 odst. 2 správního řádu k doplnění náležitostí žádosti, k čemuž byla žalobci stanovena lhůta ve smyslu § 39 odst. 1 správního řádu. Zároveň byl žalobce touto výzvou vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s postoupením věci jinému správnímu orgánu jako orgánu věcně a místně příslušnému k vydání osvědčení řidiče.
Dle krajského soudu se v daném případě nepochybně jedná o rozhodnutí, kterým se toliko upravuje vedení řízení a které samo o sobě nijak nezasahuje do právní sféry žalobce ani do jeho hmotných práv. Rozhodnutím, které teprve negativně zasahuje do právní sféry žalobce,
je rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 16. 11. 2017, č. j. JMK 165041/2017, sp. zn. S-JMK 39854/2017 OD/Po, kterým bylo řízení o žádosti zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (pro neodstranění podstatných vad žádosti bránících pokračování v řízení), ve spojení s rozhodnutím žalovaného Ministerstva dopravy ze dne 4. 1. 2018, č. j. 171/2017-110-SDNA/17, kterým bylo rozhodnuto o podaném odvolání směřujícím proti usnesení o zastavení řízení.
V řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2018, č. j. 171/2017-110-SDNA/17 (ve věci zastavení správního řízení), které je u krajského soudu vedeno pod sp. zn.
30 A 47/2018, tak budou posuzovány také veškeré otázky související s vydanou výzvou (usnesením ze dne 13. 10. 2017, č. j. JMK 147770/2017) a její zákonností, čímž žalobce nebude zbaven soudní ochrany. Opačný přístup by představoval nežádoucí řetězení soudního přezkumu, který bude ve vztahu k vydané výzvě k odstranění vad podání náležitě zajištěn v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 47/2018.
V daném případě tedy žaloba směřuje proti rozhodnutí, kterým se toliko upravuje vedení řízení
a které je z tohoto důvodu vyloučeno ze soudního přezkumu dle § 70 písm. c) s. ř. s. Takto podaná žaloba je proto ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná, a krajský soud ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Z tohoto důvodu již také neodstraňoval vady žaloby spočívající zejména v nesprávné formulaci žalobního petitu.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání (§ 49 odst. 1, věta prvá,
s. ř. s. a contrario).
Poučení:
Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 25. října 2018
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu