I. Napadené rozhodnutí - Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2017, č. j. 48978/17/5000-10610-712195, ze dne 26. 2. 2018, č. j. 9044/18/5000-10610-712195, ze dne 21. 6. 2018, č. j. 28610/18/5000-10610-712195 (dále jen „napadená rozhodnutí“), jimiž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutím – dodatečným platebním výměrům k odvodu z loterií a jiných podobných her vydaných Specializovaným finančním úřadem dne 31. 3. 2017 (č. j. 62650/17/4400-11821-704691, 62723/17/440-11821-704691, 62727/17/4400-11821-704691, 62727/17/440-11821-704691), dne 12. 7. 2017 (č. j. 117377/17/4400-11821-704691), dne 13. 11. 2017 (č. j. 183235/17/4400-11821-704691), kterými byl doměřen odvod z loterií a jiných podobných her za kalendářní rok 2012, 2013, 2014, 2015, 2016 ve výši 0 Kč.
II. Žaloba - Celou žalobou prostupuje detailně odůvodněná námitka rozporu § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích s ústavním pořádkem České republiky. Podstatou této námitky bylo žalobkynino přesvědčení, že právní úprava obsažená v zákoně o loteriích a zavádějící u části provozovatelů loterií a jiných podobných her (a to nad rámec pro všechny provozovatele společné poměrné složky odvodu) další odvodovou povinnost v podobě pevné složky odvodu, kterou nejsou ostatní provozovatelé loterií a jiných podobných her ve srovnatelném postavení povinni platit, představuje protiústavní zásah do principu rovnosti na straně žalobkyně (resp. dalších provozovatelů sázkových her) v podobě ústavně nekonformní neakcesorické nerovnosti ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejenže daná nerovnost v právech mezi jednotlivými skupinami provozovatelů ve stejném oboru podnikání není v racionálním vztahu k účelu daného zákona, ale v případě pevné složky odvodu dokonce není dán žádný legitimní a racionální důvod pro předmětnou nerovnost (v podrobnostech soud odkazuje na příslušnou část žaloby, především její bod IV).
- Žalobkyně s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu doručila prvoinstančnímu orgánu daňová přiznání za kalendářní roky 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, a to vždy znějící na částky snížené o protiústavní pevnou složku odvodu. Navzdory protiústavnosti pevné složky odvodu však správce daně namísto toho, aby původní výši odvodové povinnosti za dotčené roky stanovené platebními výměry snížil o protiústavní pevnou složku odvodu, svými dodatečnými platebními výměry ve všech třech případech doměřil žalobci na odvodové povinnosti 0 Kč, tj. opět ve výši odpovídající jak poměrné složce odvodu, tak i protiústavní pevné složce odvodu.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě - Žalovaný na úvod svého vyjádření podotýká, že předmětem námitek žalobkyně je její nesouhlas se zákonnou úpravou zákona o loteriích, kterou považuje za protiústavní. Žalovaný k dané problematice uvádí, že způsob výpočtu i sazba pevné části odvodu z loterií jsou dány zákonem o loteriích. Tento postup je pro výpočet odvodu z loterií a jiných podobných her stanoven konkrétně a není tedy výsledkem libovůle správce daně. Žalovaný uvádí, že pevná složka odvodu se týká všech provozovatelů výherních hracích přístrojů a jiných technických zařízení, kterým bylo vydáno povolení k provozování na jednotlivé přístroje a zařízení. Není v kompetenci správce daně ani žalovaného rozhodovat, zda je pevná složka odvodu diskriminační vůči jedné skupině provozovatelů, kteří provozují výherní hrací přístroje a jiná technická herní zařízení, nebo ne. Orgánům státní správy coby vykonavatelům výkonné moci nepřísluší, aby námitku protiústavnosti příslušné zákonné úpravy jakkoli posuzovaly, tím méně, aby o ní rozhodovaly. Aby mohli správce daně či žalovaný „náležitě zohlednit důsledky protiústavního zásahu do ústavně garantovaných práv žalobkyně na rovné zacházení a podnikání za rovných podmínek a současně i excesu ze zákonného vymezení předmětu odvodu, jak požaduje žalobkyně, tzn. stanovit odvod bez jeho pevné části, museli by tak učinit v rozporu s právní úpravou. Žalovaný nicméně opětovně konstatuje, že orgány finanční správy jsou vázány právním řádem České republiky, což dokládá čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 LZPS a ustanovení § 5 odst. 1 a 2 daňového řádu. Orgány finanční správy tedy musí postupovat při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Žalovaný doplňuje, že namítanou protiústavností předmětných ustanovení zákona se může dle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR zabývat výlučně Ústavní soud ČR. Orgány finanční správy musí tudíž při své činnosti vycházet z presumpce ústavní konformity zákona, která legitimně vyvěrá již z toho, že je zákon až do svého zrušení součástí právního řádu. Správce daně i žalovaný se v rámci svého rozhodování řídí celým právním řádem a k řešení jeho případných rozporů nejsou oprávněni. Žalovaný shrnuje, že správce daně ani žalovaný se v posuzovaném případě nedopustili žádného pochybení, jelikož ustanovení § 41b odst. 4 zákona o loteriích ukládá žalobci povinnost odvést pevnou část dílčího základu odvodu, a správce daně, vázán zákonem, nemůže stanovit výši odvodu bez jeho pevné části. Vzhledem k tomu, že základem argumentace žalobce je namítaná protiústavnost, o které žalovaný nemůže nikterak rozhodnout, považuje námitky žalobkyně za nedůvodné
IV. Posouzení věci soudem - V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tím vyslovili souhlas.
- Podle § 41b odst. 1 zákona o loteriích, dílčí základ odvodu tvoří částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher z provozovaných loterií podle § 2 písm. a), c) a d) v případě dílčího odvodu z loterií (písm. a), z provozovaných her podle § 2 písm. h), internetových kursových sázek podle § 50 odst. 3 nebo sázkových her podle § 2 písm. i) v případě dílčího odvodu z kursových sázek a sázkových her v kasinu (písm. b), z her provozovaných podle § 2 písm. m) v případě dílčího základu odvodu z karetních turnajových a hotovostních sázkových her (písm. c), z provozovaných loterií nebo jiných podobných her neuvedených v písmenech a) až c) a odstavci 3 v případě dílčího odvodu z ostatních loterií a jiných podobných her (písm. d).
- Podle § 41b odst. 2 zákona o loteriích, dílčí základ odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení se skládá z poměrné a pevné části.
- Podle § 41b odst. 3 zákona o loteriích, poměrnou část dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení (dále též „sázkové hry“) tvoří částka, o kterou úhrn vsazených částek převyšuje úhrn vyplacených výher ze sázkových her podle § 2 písm. e), l), n) a § 50 odst. 3 provozovaných pomocí povolených přístrojů a zařízení, kterými se pro účely tohoto zákona rozumí jednotlivé herní místo a) povoleného výherního hracího přístroje, b) povoleného koncového interaktivního videoloterního terminálu, c) povoleného lokálního loterního systému, d) jiného technického herního zařízení povoleného podle § 50 odst. 3 (dále též „poměrná část“).
- Podle § 41b odst. 4 zákona o loteriích, pevnou část dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení tvoří součet počtu dnů, ve kterých byl každý z povolených přístrojů a zařízení povolen.
- Podle ustanovení 41c písm. g) zákona o loteriích [= § 41c písm. f) zákona o loteriích ve znění do 31. 12. 2013], sazba odvodu z loterií a jiných podobných her činí 55 Kč (resp. 80 Kč) pro pevnou část dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení.
- Jediná žalobkyní uplatněná námitka cílila na protiústavnost tzv. pevné části dílčího základu odvodu z výherních hracích přístrojů a jiných technických herních zařízení ve smyslu § 41b odst. 2 a 4 a § 41c písm. g) zákona o loteriích (dále též „pevná část“).
- K otázce ústavnosti pevné části se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 30. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 15/15 (dále též „Nález“), přičemž návrh zamítl, když shledal právní úpravu pevné části ústavně konformní (v podrobnostech viz odůvodnění Nálezu).
- Zdejší soud, vázán Nálezem, proto nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobní námitka mířící na protiústavnost pevné části je nedůvodná. Soud doplňuje, že veškerá žalobkynina argumentace v žalobě je založena pouze na tvrzené protiústavnosti pevné části. Jestliže však Ústavní soud takovou protiústavnost neshledal, nemohla být žalobkyně postupem správců daně v předmětné věci nikterak krácena na právech.
V. Rozhodnutí soudu - Soud neshledal žalobkyní uvedený žalobních bod důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, neboť není důvodná.
VI. Náklady řízení - Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
|