62 A 174/2016- 87

[OBRÁZEK]pokračování 2 62 A 174/2016

Odůvodnění:

1. Žalobkyně podanou žalobou napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 18.8.2016, č.j. KUJI
61399/2016, sp. zn. OUP 234/2016 Kov-2, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí
Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12.5.2016, č.j. BYS
7647/2016, sp. zn. OÚP/9257/2015Bi, kterým bylo žalobkyni nařízeno podle § 129 odst. 1 písm.
b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, odstranit stavbu mobilního
domu o půdorysných rozměrech 3,075 x 11,040 metrů na pozemku parc. č. x v katastrálním
území P. u L.

I. Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobkyně s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (dále jen „stavební zákon“), namítá, že žalovaný a stavební úřad nesprávně vyložili definici
stavby a nesprávně ji aplikovali na zjištěný skutkový stav, neboť její mobilní dům definičním
znakům stavby, a to jak subjektivním, tak objektivním, neodpovídá.

3. Žalobkyně uvádí, že výrobek – mobilní dům – na svém pozemku pouze zaparkovala, nenapojila
jej na žádné inženýrské sítě a jako stavbu jej nevyužívala. V této souvislosti žalobkyně podotýká,
že výkladem provedeným žalovaným by bylo možno dovodit, že i výrobce mobilních domků by
tyto domky musel odstranit, pokud je ihned neprodá.

4. Žalobkyně dále namítá, že se žalovaný nedostatečně a nesprávně vypořádal s její odvolací
námitkou č. 3. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

5. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně namítá, že řízení předcházející vydání napadeného
rozhodnutí bylo stiženo vadou, která má za následek jeho nezákonnost. Tato vada podle
žalobkyně spočívá v tom, že ji zastupoval zástupce, jemuž byla plná moc udělena v rozporu s § 33
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Zmocnění zmocněnci MUDr.
K. R. bylo totiž uděleno pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem. Podpis na plné moci
nebyl úředně ověřen a plná moc nebyla před zahájením řízení uložena u věcně příslušného
správního orgánu. Na tuto skutečnost upozornil žalobkyni žalovaný v jiném správním řízení.

6. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí
prvostupňové zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu řízení. Na svém procesním
postoji žalobkyně setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem; i na jednání, které ve věci
proběhlo.

II. Shrnutí procesního stanoviska žalovaného

7. Žalovaný setrvává na svých závěrech, které jsou obsaženy už v napadeném rozhodnutí,
argumentaci žalobkyně odmítá a žalobu jako nedůvodnou navrhuje zamítnout.

8. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem, i na
jednání, které ve věci proběhlo.

III. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

9. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvádí, že písemná plná moc udělená žalobkyní
zmocněnci MUDr. K. R. s úředně ověřeným podpisem byla žalobkyní založena do správního
spisu ve věci sp. zn . SBYS/4811/2016OÚP/Bi.

IV. Posouzení věci

10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen
„s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70
s.ř.s.).

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 3 62 A 174/2016

11. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.)
podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že žaloba
není důvodná.

12. Pokud žalobkyně namítá, že se žalovaný řádně nevypořádal s její odvolací námitkou č. 3, tak v té
žalobkyně namítala, že se stavební úřad nezabýval užíváním předmětné stavby ani údajné užívání
mobilního domu neprokázal. O účelu stavby podle žalobkyně stavební úřad pouze spekuluje, ale
nikde jednoznačně neuvádí, k jakému účelu je stavba užívána.

13. Z napadeného rozhodnutí žalovaného v této souvislosti vyplývá, že se posouzením charakteru
mobilního domu coby stavby dostatečně zabýval, v návaznosti na úvahy provedené stavebním
úřadem. Nadto podle zdejšího soudu nebylo nutné, aby správní orgány zjišťovaly přesný účel
užívání předmětné stavby žalobkyní, jak bude rozvedeno níže. Žalovaný v napadeném
rozhodnutí mimo jiné uvedl, že stavební úřad své rozhodnutí o nařízení odstranění stavby kromě
absence žádosti o dodatečné povolení stavby odůvodnil také rozporem jeho umístění s územně
plánovací dokumentací Bystřice nad Pernštejnem, která danou lokalitu vymezuje jako funkční
plochu sloužící k zemědělským účelům, a poukázal na negativní zásah stavby do krajinného rázu
přírodního parku Svratecká hornatina. Pokud jde o mobilitu a užívání mobilního domu
žalobkyně, žalovaný vycházel z prohlášení o shodě od výrobce předmětného mobilního domu
(BACH International s.r.o.), z něhož plyne, že mobilní domy jsou schopny jízdy po neveřejných
pozemních komunikacích tažením pomocí oje s přípojným zařízením, přičemž na přepravu na
větší vzdálenosti se používá tahač s podvalníkem. Doprava na samotné místo určení se provádí
pomocí automobilu s náhonem na čtyři kola nebo silného traktoru. Na místě určeném
zákazníkem dojde k usazení mobilního domu do roviny tzv. vyheverováním, podložením
nosných bodů. Žalovaný dále s odkazem na svoji metodiku a stavební zákon uvedl, že svým
charakterem mobilní dům spadá do kategorie výrobků plnících funkci stavby – tou je poskytnout
prostor, uzavřený střešními a obvodovými konstrukcemi. To, že je výrobek opatřen tažným
zařízením a koly, nevylučuje, že má funkci stavby. Žalovaný uvedl, že není důvodná námitka, že
mobilní dům neplní funkci stavby, když není užíván, nýbrž pouze odstaven na pozemku
žalobkyně pro budoucí využití jako zařízení staveniště plánovaného rodinného domu. V této
souvislosti žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že v bezprostředním okolí
mobilního domu nebyla prováděna žádná stavební činnost, která by podléhala režimu stavebního
zákona, a pokud jde o územní řízení o umístění rodinného domu, to bylo přerušeno pro
nedostatky v žádosti o vydání územního rozhodnutí. Tyto úvahy žalovaného podle zdejšího
soudu poskytují dostatečnou odpověď na odvolací námitku žalobkyně; námitka
nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí tudíž není důvodná.

14. Těžiště žalobní argumentace spočívá v tvrzení, že předmětná stavba není stavbou - výrobkem
plnícím funkci stavby, jak jej posoudil stavební úřad - nýbrž pouze zaparkovaným mobilním
výrobkem, a nespadá tedy do režimu stavebního zákona.

15. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s
jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo
opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla
dodatečně povolena.

16. Podle odst. 2 téhož ustanovení stavebního zákona platí, že stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b)
lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu
se záměry územního plánování, zejména s územně plánovací dokumentací a s územním
opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území, b) není prováděna či
provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu
s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním
předpisem.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

pokračování 4 62 A 174/2016

17. Podle § 129 odst. 3 stavebního zákona stavební úřad zahájí u stavby uvedené v odstavci 1 písm.
b) řízení o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo
vlastník požádá o její dodatečné povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o
stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti;
v tomto řízení postupuje podle § 111 až 115. Bude-li stavba dodatečně povolena, řízení o
odstranění stavby zastaví.

18. Z výše citované právní úpravy je zřejmé, že řízení o odstranění stavby a řízení o jejím
dodatečném povolení jsou spolu vzájemně provázána. Pro řízení o dodatečném povolení stavby
stavební zákon konstruuje samostatné řízení zahajované na žádost stavebníka nebo vlastníka
poté, co je již z moci úřední (ex offo) vedeno řízení o odstranění stavby. Řízení o dodatečném
povolení stavby je tedy navázáno na řízení o odstranění stavby a jeho prostřednictvím je možno
zabránit odstranění stavby, která je v rozporu s rozhodnutím nebo opatřením stavebního úřadu,
nebo stavby postavené bez takového rozhodnutí či opatření. V daném případě však žalobkyně
žádost o dodatečné povolení stavby vzala zpět a řízení o této žádosti bylo dne 4.1.2016
usnesením č.j. OÚP/21341/2015/Bi zastaveno. Proto stavební úřad pokračoval v řízení o
odstranění stavby, které vyústilo ve vydání nyní napadeného rozhodnutí.

19. Soud tedy posuzoval toliko to, zda předmětný objekt „mobilního domu“ byl stavbou (výrobkem
plnícím funkci stavby) vyžadující příslušné povolení či opatření stavebního úřadu v režimu
stavebního zákona či nikoli.

20. Podle § 2 odst. 3 věty prvé stavebního zákona se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která
vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení,
použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Dočasná stavba je
stavba, u které stavební úřad předem omezí dobu jejího trvání. Za stavbu se považuje také
výrobek plnící funkci stavby.

21. Podle § 103 odst. 1 písm. e) bodu 16. stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení
stavebnímu úřadu nevyžadují výrobky plnící funkci stavby, včetně základových konstrukcí pro ně.
I stavby uvedené v § 103 stavebního zákona je však třeba v území umístit, k čemuž dle § 96 odst.
2 daného zákona postačí územní souhlas.

22. Ze shora citovaných ustanovení vyplývá, že za stavbu ve smyslu definice obsažené v § 2 odst. 3
stavebního zákona jsou považovány rovněž výrobky, které plní funkci stavby. Judikatura
správních soudů se obdobnými případy, jako v nyní posuzované věci, již zabývala. Při posouzení
toho, zda je mobilní dům výrobkem plnícím funkci stavby je třeba zkoumat, jakou funkci tento
objekt umístěný na pozemku plní, zda je určen k užívání osobami (rekreaci či odpočinku) a zda
jeho umístění vykazuje znaky dlouhodobosti či trvalosti. Záměru ponechat výrobek na pozemku
dlouhodobě nebo trvale tak bude nasvědčovat např. umístění výrobku na tzv. podezdívku,
vybudování přípojek inženýrských sítí; dalším vodítkem pak mohou být např. provedené terénní
úpravy v okolí či vybudování podpůrných zařízení k zajištění účelu takovéto stavby (např. terasa,
pergola, sklad nářadí či „suchá“ toaleta). Jak uvádí též komentářová literatura (srovnej
Machačková, J. a kol.: Stavební zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013), s níž se
zdejší soud v plném rozsahu ztotožňuje, jedním z mnoha příkladů takových výrobků mohou být
např. „zahradní domky“, které si stavebníci jako již zkompletovaný celek zhotovený u výrobce
zakoupí, aby jej jako takový umístili na konkrétním pozemku a následně jej užívali jako
„klasickou“ stavbu vzniklou stavební činností. Obdobným příkladem mohou být tzv. mobilní
domy. V okamžiku, kdy tento výrobek ztratí svoji mobilitu, tj. pokud záměrem jeho majitele je
osadit jej na pozemek s tím, že má začít plnit jako svůj základní účel funkci stavby (např. pro
bydlení, odpočinek či rekreaci), pak takový výrobek plně podléhá povolovacím režimům. Jiný
komentář (srovnej Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon –
komentář. 3. Aktualizace. Praha: C. H. Beck, 3/2014) v této souvislosti vhodně doplňuje, že se v
případě výrobků plnících funkci stavby jedná zejména o tzv. mobilheimy, kdy se používají objekty

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.

[OBRÁZEK]pokračování 5 62 A 174/2016

dovezené na místo, které slouží k bydlení, aniž by předtím nutně muselo dojít k montáži nebo
jiné stavební činnosti. Důvodem připodobnění výrobků plnících funkci stavby ke klasickým
stavbám je tak shodný následek, resp. účel jejich užívání.

23. Jak přitom vyplývá z obsahu spisového materiálu, zejména fotodokumentace, mobilní dům
žalobkyně je umístěn na jejích pozemcích a není připojen k žádnému vozidlu. Jedná se o dům tzv.
kontejnerového typu, s okny, dveřmi a komínkem, který není napojen na sítě technické a
dopravní infrastruktury. Za účelem jeho umístění byly provedeny na pozemku menší terénní
úpravy spočívající ve srovnání stávajícího terénu, na některých fotografiích jsou v okolí domu
patrné slunečníky s posezením a nádrž na vodu. Mobilní dům byl tedy na pozemku žalobkyně
usazen, tudíž byl zbaven mobility. Na pozemek žalobkyně byl dovezen a usazen za účelem jeho
užívání, což plyne mimo jiné i z tvrzení žalobkyně v průběhu správního řízení, kdy uváděla, že
dům má sloužit jako zázemí pro staveniště. V této souvislosti není namístě poukaz žalobkyně na
to, že mobilní dům je stavbou podléhající územnímu souhlasu již přímo v okamžiku jeho
vyrobení.

24. Zdejší soud tedy ve shodě se závěry správních orgánů obou stupňů uzavírá, že předmětný objekt
je umístěn na pozemku žalobkyně za účelem jeho užívání žalobkyní, a to bez ohledu na to, zda se
žalobkyní původně zamýšlený účel užívání mobilního domu jako zařízení staveniště pro stavbu
rodinného domu realizoval či nikoli. V tomto směru se zdejší soud ztotožňuje se žalovaným, že je
nerozhodné, že jej žalobkyně měla na pozemku „pouze zaparkován“, jak uváděla v odvolání, a
fyzicky v něm například nepřebývala. I tak plnil mobilní dům funkci stavby. Dokazováním u
jednání přitom zdejší soud z printscreenů leteckých fotografií, dostupných na internetové stránce
mapy.seznam.cz, zjistil, že předmětný mobilní dům byl na pozemcích žalobkyně umístěn v roce
2015 i v roce 2017, tedy několik let. Zdejší soud je tedy ve shodě se žalovaným toho názoru, že
předmětný mobilní dům je stavbou, jejíž odstranění mohlo být ve smyslu § 129 odst. 1 písm. b)
stavebního zákona nařízeno.

25. Co se týká námitky poukazující na údajnou vadu správního řízení spočívající v tom, že plná moc,
kterou udělila zástupci pro správní řízení, podle žalobkyně nesplňuje všechny požadavky
správního řádu, jedná se o argument uplatněný po lhůtě ve smyslu § 71 odst. 2 s.ř.s., tedy
opožděně, a zdejší soud se jím proto nezabýval. Nadto z takto formulované námitky není zřejmé,
v čem spatřuje žalobkyně negativní dotčení na svých procesních právech v průběhu správního
řízení, pokud správní orgány akceptovaly vůli žalobkyně být zastupována ve správním řízení
MUDr. K. R.

26. Zdejší soud tak má za to, že žalovaný aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou
právní normu, přitom pochybení, jež by mohlo mít vliv a zákonnost napadeného rozhodnutí, se
nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Zdejší soud tak neshledal žalobu
důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala
zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu
podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

V. Náklady řízení

27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a
proto jí nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému
žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady
přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, náhradu žádných nákladů řízení ani nepožadoval, a
proto mu náhrada nákladů řízení nebyla soudem přiznána.

28. Ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení pak soud rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů
řízení o žalobě. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí
vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil; případně jí soud může z důvodů
hodných zvláštního zřetele na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s.ř.s.).
V daném případě však žádná z těchto zákonem předvídaných situací nenastala.

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.