34 Ad 4/2017-49

 

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

 

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci 

 

žalobce:  R. Š.

bytem …….

proti

žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5

 

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2017, č. j. ……..

 

takto:

 

  1. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 4. 2017, č. j. …….., se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

 

  1. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

 

  1. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. 

 

 

Odůvodnění

 

I. Vymezení věci

 

 

  1. Žalobce brojil svojí žalobou proti shora specifikovanému rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 30. 1. 2017, č. j. …….. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

 

  1. Prvostupňovým správním rozhodnutím byla žalobci zamítnuta jeho žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Podkladem zamítavého rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Třebíč ze dne 5. 1. 2017, podle kterého byl žalobce nadále invalidním pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce námitky, v nichž nesouhlasil se zamítnutím jeho žádosti a posouzením zdravotního stavu, protože jeho zdravotní stav mu neumožňuje najít si zaměstnání, které by mohl vykonávat. Nezvládá ani běžné životní situace. Vzhledem k podaným námitkám přezkoumala žalovaná prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu a opakovaně posoudila invaliditu žalobce. Za tím účelem vypracovala ČSSZ nový posudek o invaliditě žalobce dne 4. 4. 2017. Na základě provedeného přezkumu dospěla lékařka ČSSZ k výsledku, že posudkový závěr lékaře OSSZ Třebíč ze dne 5. 1. 2017 lze potvrdit, neboť dokladovaný zdravotní stav odpovídá nadále invaliditě I. stupně. Při posouzení v námitkovém řízení byly zhodnoceny všechny dostupné lékařské nálezy i zjištěné diagnózy. Zdravotní stav žalobce byl vyhodnocen tak, že nadále odpovídá podmínkám I. stupně invalidity. Posudkově významné zhoršení zdravotního stavu nebylo potvrzeno, přičemž byla potvrzena stabilizace rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobcův stav byl komplexně posouzen a bylo rovněž přihlédnuto ke všem jeho obtížím. ČSSZ dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil nadále pouze 40 %, pročež nedošlo ke změně stupně invalidity, a tímto ani ke změně výše invalidního důchodu. Námitky žalobce byly shledány nedůvodnými, proto je žalovaná zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

 

II. Žaloba

 

  1. Žalobce v podané žalobě především namítal, že mu jeho zdravotní stav neumožňuje najít si zaměstnání, které by mohl vykonávat. Nezvládá vykonávat ani běžné životní situace. V jeho zdravotním stavu nastaly nové skutečnosti, pročež nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, jímž byla zamítnuta jeho žádost o přiznání vyššího stupně invalidity, a tedy i vyššího invalidního důchodu.

 

  1. Na výzvu soudu žalobce svoji žalobu doplnil podáním ze dne 26. 6. 2017 tak, že žádost o změnu výše invalidního důchodu podal z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu. Podle posudků posudkových lékařů má odpovídat zdravotní stav žalobce postižení uvedenému v kapitole VII., položka 1, písm. b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Toto hodnocení je však v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, zejména lékařskou zprávou očního lékaře MUDr. M. N. ze dne 3. 5. 2017. Žalovaná své rozhodnutí odůvodnila tím, že dle posudků příslušných posudkových lékařů byl žalobce invalidní v I. stupni. Posudkoví lékaři učinili tento závěr, aniž by podrobněji zkoumali změnu zdravotního stavu žalobce, spočívající v progresi slabozrakosti, kdy postupně dochází k těžké degeneraci obou očí. Posudkoví lékaři si neučinili odpovídající představu o zhoršeném zdravotním postižení žalobce. Jak vyplývá z lékařské zprávy očního lékaře MUDr. M. N., žalobce trpí postižením uvedeným v kapitole VII., položka 1, písm. c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., tedy silnou slabozrakostí obou očí, se zrakovou ostrostí s optimální korekcí v intervalu 6/60 (0,10), lepší než 3/60 (0,05), která je hodnocena 35 – 40 %, nikoliv postižením uvedeným v písm. b, jak uvedli posudkoví lékaři.

 

  1. Kromě výše uvedeného žalobce trpí i somatickým poúrazovým postižením s trvajícím výrazným omezením úchopové schopnosti levé ruky trvalého charakteru a postižením levé dolní končetiny. Posudkoví lékaři vůbec nevzali v úvahu skutečnost, že se žalobcův stav, oproti vyšetření v roce 2016 dále zhoršil. Neustále dochází ke zhoršení zraku žalobce s tím, že jeho denní aktivity jsou těžce omezeny, je vyřazen z plnohodnotného života, pro čtení používá silnou elektronickou lupu (kamerová zvětšovací), k chůzi používá orientační hůl pro silně slabozraké a slepce, nezvládá každodenní činnosti, když bez pomoci není schopen základních denních činností a není schopen vykonávat pracovní činnost. Potýká se tak s finančními problémy, neboť z přiznaného invalidního důchodu není schopen vyžít.
  2. Při posuzování zdravotního stavu žalobce nebylo přihlédnuto ke zhoršení jeho očního postižení, jak dokládá zpráva očního lékaře. Pokud by bylo hodnocení provedeno správně podle platných právních předpisů a v souladu se zprávou očního lékaře, tak by zdravotní stav žalobce byl hodnocen podle kapitoly VII., položka 1, písm. c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a vzhledem k závažnosti postižení žalobce v horním rozmezí, tj. 40 % a s navýšením 10 % vzhledem k pohybovému postižení, by toto odpovídalo invaliditě II. stupně.

 

  1. Vzhledem k výše uvedenému, kdy rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 39 odst. 2 písm. b) ZDP a rovněž k příloze vyhlášky č. 359/200 9Sb., žalobce soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

 

 

III. Vyjádření žalované

 

  1. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zejména uvedla, že jejím rozhodnutím ze dne 10. 4. 2017 bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ze dne 30. 1. 2017 o zamítnutí žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu s tím, že námitky žalobce byly zamítnuty. Žalobci nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, neboť je nadále invalidní jen pro invaliditu I. stupně. Podkladovým posudkem OSSZ Třebíč ze dne 5. 1. 2017 byl žalobce uznán nadále invalidním pro invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP s procentuálním poklesem pracovní schopnosti o 40 %. Ani v rámci řízení o námitkách nebyl žalobce uznán dalším posudkem ČSSZ Brno ze dne 4. 4. 2017 invalidním ve vyšším stupni invalidity.

 

  1. Jestliže žalobce nebyl uznán podkladovým posudkem OSSZ a ani dalším posudkem ČSSZ invalidním ve II. či III. stupni invalidity, vydala žalovaná zcela oprávněně rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí je obsáhle a dostatečně odůvodněno, jsou v něm uvedeny a konkretizovány lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha.

 

  1. Důvodem uznání invalidity nejsou subjektivní pocity a úvahy žalobce, nýbrž jedině posudková rozvaha vycházející výhradně z objektivně zjištěného zdravotního stavu posudkovými lékaři dle platné vyhlášky o invaliditě. Jedině posudkový lékař OSSZ a ČSSZ je ze zákona oprávněn posoudit zdravotní stav žadatele o důchod, vyhodnotit dle platné vyhlášky o invaliditě odborné lékařské zprávy a nálezy pro posudkové řízení o invaliditě, přiřadit zjištění zdravotního postižení -jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším vlivem na poklesem pracovní schopnosti pod správnou položku stanovenou vyhláškou o posuzování invalidity a určit, zda se již jedná o invaliditu vyššího stupně či nikoliv, a to výhradně dle platných právních předpisů. Takto bylo v daném případě postupováno.

 

  1. Podle § 39 odst. 1 ZDP je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 2 ZDP jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla ad a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně; ad b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně; ad c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně.

 

  1. Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje se posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity.

 

  1. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a z tohoto důvodu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Tento procentuální pokles však neodpovídá invaliditě II. stupně, nýbrž invaliditě I. stupně. Protože žalobce v žalobě zpochybňoval správnost stanovení míry procentuálního poklesu s poukazem na zhoršení svého nepříznivého zdravotního stavu a na neobjektivnost podkladových posudků, žalovaná navrhla ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“), vyhotovení nového posudku u příslušné PK MPSV ČR, která znovu zcela objektivně posoudí zdravotní stav žalobce a rozhodne o jeho zdravotním stavu, a tedy stupni invalidity dle platné právní úpravy. Nově vyžádaným odborným posudkem, vyhotoveným v přezkumném soudním řízení posudkovou komisí MPSV ČR, jenž je ze zákona stěžejním důkazem, bude opětovně řádně přešetřen zdravotní stav a najisto posudkově postaveno, zda je žalobce nadále invalidní a v jakém stupni invalidity. Tento posudek, pokud jej soud vyhodnotí za správný, úplný a přesvědčivý, je závazný i pro soud.

 

  1. Rozhodnutí ve věci samé žalovaná ponechala na úvaze soudu dle závěru posudku PK. Za současného stavu totiž v případě žalobce nebyla podle žalované objektivně prokázána a posudkově uznána invalidita II. stupně.

 

IV. Jednání před krajským soudem

 

  1. Krajský soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 5. 2. 2019. Z nařízeného jednání se žalobce předem omluvil, přitom nežádal o odročení jednání. Soud tedy provedl jednání v jeho nepřítomnosti, avšak za účasti zástupkyně žalované. V průběhu jednání soud zrekapituloval dosavadní průběh soudního řízení a rovněž průběh správního řízení (obě řízení na podkladě spisů). Dále provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR ze dne 8. 12. 2017, jehož vypracování v této věci navrhla žalovaná na základě poukazu žalobce na neobjektivnost dosavadních podkladových posudků a zpochybnění správnosti stanovení míry procentuálního poklesu pracovní schopnosti s poukazem na zhoršení nepříznivého zdravotního stavu. Novým posudkem měl být objektivně posouzen zdravotní stav žalobce a mělo být najisto posudkově postaveno, v jakém stupni je žalobce nadále invalidní. Soud při jednání neprováděl dokazování prvostupňovým ani druhostupňovým rozhodnutím žalované a ani posudkem ČSSZ ze dne           4. 4. 2017, neboť představují jednu z fází správního řízení a tvoří součást správního spisu (dle recentní judikatury správních soudů se důkaz správním spisem neprovádí; jeho obsah byl účastníkům řízení znám a nebyl v této věci sporný). Žalobce v žalobě k důkazu dále navrhoval lékařskou dokumentaci vedenou jeho praktickým lékařem MUDr. Š. a dále lékařskou zprávou očního lékaře MUDr. N. ze dne 3. 5. 2017. Tyto podklady byly součástí hodnocení Posudkové komise MPSV ČR v jejím posudku ze dne 8. 12. 2017 (hodnoceny ve prospěch žalobce), pročež soud těmito podklady již dokazování neprováděl. Pokud žalobce v žalobě také navrhoval výslech účastníků řízení, pak tento výslech považoval soud za nadbytečný, když každý z účastníků řízení ve svém podání jasně sdělil své stanovisko k věci. Ze strany obou účastníků řízení nebyly ve věci činěny další důkazní návrhy, pročež soud ukončil dokazování a na podkladě návrhů účastníků řízení na rozhodnutí soudu v této věci přikročil k vyhlášení rozhodnutí ve věci samé.

 

V. Posouzení věci krajským soudem

 

  1. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

 

  1. V nyní posuzované věci označila žalobkyně za nesprávný závěr žalované (včetně prvostupňového rozhodnutí) o tom, že zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce neodpovídá vyššímu stupni invalidity, včetně vyššího invalidního důchodu s tím, že mu má nadále náležet pouze invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Podle žalobce rozhodla žalovaná o zamítnutí jeho žádosti o zvýšení invalidního důchodu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez podrobného zkoumání zdravotního stavu žalobce. Přitom žalobce dokládal zhoršení zdravotního stavu, jenž spočívalo především v progresi jeho slabozrakosti, kdy postupně dochází k těžké degeneraci obou očí. Posudkoví lékaři žalované a OSSZ Třebíč si neučinili žádnou představu o zhoršení zdravotního postižení žalobce. Vzhledem k těžkému omezení a vyřazení z plnohodnotného života, kdy nezvládá každodenní činnosti bez pomoci a není schopen vykonávat pracovní činnost, žalobce nesouhlasil s oběma předchozími posudky o invaliditě OSSZ Třebíč ze dne 5. 1. 2017 a ČSSZ ze dne 4. 4. 2017. Vzhledem k těmto rozporům žalovaná navrhla, aby byl ve věci vypracován posudek Posudkové komise MPSV ČR, k čemuž také krajský soud v průběhu řízení přistoupil. Uvedený posudek Posudkové komise MPSV ČR ze dne            8. 12. 2017 byl při soudním jednán proveden jako stěžejní důkaz.

 

  1. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 38 a § 39 ZDP. Ust. § 39 ZDP upravuje 3 stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně [§ 39 odst. 2 písm. a) ZDP]. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce             o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně [§ 39 odst. 2 písm. b) ZDP], a konečně v případě poklesu nejméně o 70 %, jde o invaliditu III. stupně [§ 39 odst. 2 písm. c) ZDP].

 

  1. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován (dále též schopnost rekvalifikace a schopnost využití zachované pracovní schopnosti).

 

  1. Podle § 38 ZDP má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se ad a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popř. byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo ad b) stal se invalidním následkem pracovního úrazu.

 

  1. Podle § 41 odst. 3 ZDP se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity.

 

  1. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s.ř.s., avšak  s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz).

 

  1. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, den vzniku invalidity, den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz).

 

  1. Krajský soud doplnil dokazování, tedy vyžádal a provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR v Brně  ze dne 8. 12. 2017. Krajský soud především shledal, že předmětný posudek má všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž PK MPSV ČR zasedala v řádném složení za účasti odborného lékaře – oftalmologa a neurologa. Obsahově krajský soud shledal, že předmětný posudek vycházel z úplné zdravotnické dokumentace, žalobce byl při jednání přítomen. Krajský soud považuje tento posudek za úplný a přesvědčivý ve smyslu ustálené judikatury. Posudková komise za účasti odborného lékaře především z oboru oftalmologie hodnotila zdravotní stav žalobce na základě lékařských nálezů v posudkové dokumentaci, dále nálezů doložených v námitkovém řízení a založených ve zdravotní dokumentaci praktického lékaře a očního lékaře a též předložených v průběhu řízení před komisí. Po zhodnocení odborných lékařských nálezů uvedených a citovaných v posudku komise shrnula, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo onemocnění očí uvedené v kapitole VII., položka 6d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění, tedy postižení těžké, vleklé, léčbě vzdorující a trvale poškozující funkci obou očí, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 50 %. Vzhledem k ostatním zdravotním postižením a předchozí výdělečné činnosti byla zvolena horní hranice rozpětí. K použití § 3 cit. vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti.

 

  1. V posudkovém zhodnocení je dále uvedeno, že u žalobce jde o stav po úrazu hlavy ve třech letech věku (kontuze hlavy) s poškozením CNS, s přetrvávajícím postižením levostranných končetin. Pro postižení levé nohy se žalobce v minulosti podrobil korekční operaci Achilovy šlachy. Na levé horní končetině má žalobce vychudnutí svalstva, dále zjištěno omezení pohybu v ramenním a loketním kloubu, na ruce pak byly zjištěny omezené úchopové schopnosti. Na levé dolní končetině má žalobce rovněž svalové vychudnutí. Posuzovaný udával poruchu citlivosti levostranně. Na tento handicap je zvyklý od útlého věku, pročež je na něj adaptován a v minulosti byl i pracovně zařazen v dělnických profesích. Posuzovaný byl v minulosti léčen pro sekundární epilepsii, avšak t. č. dlouhodobě bez medikace a bez záchvatů. Již dne 15. 11. 1973 byl žalobce uznán částečně invalidním a při následných lékařských prohlídkách byl nadále uznán částečně invalidním, přičemž při posouzení zdravotního stavu v červenci 1988 pak s platností trvalou. Částečná invalidita se od 1. 1. 2010 transformovala na invaliditu I. stupně. V dalším období se přidalo onemocnění očí, které vedlo i přes komplexní léčbu k postupnému zhoršování zrakových funkcí. Z očního vyšetření v únoru 2016 vyplývá, že zrak u obou očí byl těžce postižen, nicméně z očního vyšetření z května 2017 byla prokázána významná progrese a zhoršení vlastního vizu, přitom perimetr prokázal zřetelný centrální skotom.

 

  1. Z dalšího posudkového hodnocení vyplývá, že z posledně citovaných dvou vyšetření je zřejmé, že v období od února 2016 do května 2017 došlo u posuzovaného k významnému zhoršení zrakových funkcí. Posuzovaný uplatnil žádost o zvýšení stupně invalidity dne 5. 12. 2016, přitom lékař OSSZ Třebíč posuzoval zdravotní stav v lednu 2017 a měl k dispozici oční vyšetření z února 2016, tj. téměř rok staré, pročež žalobce uznal invalidním v I. stupni invalidity. Na základě podaných námitek posuzovaného vycházela lékařka ČSSZ při vypracování nového posudku (v rámci řízení o námitkách) v dubnu 2017 ze stejného očního nálezu, jako lékař OSSZ, přičemž žalobce uznala invalidním v I. stupni invalidity. Proti rozhodnutí ČSSZ v posledním stupni podal žalobce žalobu a v jejím rámci předložil také lékařskou zprávu – oční vyšetření z května 2017.

 

  1. PK MPSV ČR po prostudování zdravotní dokumentace z oční ambulance a zhodnocení očních vyšetření konstatovala, že v období mezi očním vyšetřením v únoru 2016 a očním vyšetřením v květnu 2017, které bylo provedeno cca měsíc po datu vydání napadeného rozhodnutí, došlo k významné progresi zrakového postižení žalobce a lze předpokládat, že zhoršení zrakových funkcí, které je jednoznačně prokázáno až vyšetřením v květnu 2017 (cca měsíc po vydání napadeného rozhodnutí), bylo toto zhoršení zrakových funkcí přítomno i k datu vydání napadeného rozhodnutí (duben 2017) a pouze kvalifikovaným odhadem může být zhodnoceno, že lze předpokládat, že toto postižení bylo přítomno i v období, kdy posuzovaný uplatnil žádost o zvýšení stupně invalidity pro zhoršení zraku.

 

  1. PK MPSV ČR je po komplexním zhodnocení zdravotního stavu posuzovaného, kdy má k dispozici lékařské zprávy, které nebyly doloženy k posouzení zdravotního stavu prostřednictvím OSSZ ani ČSSZ, na rozdíl od těchto lékařů, toho názoru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u posuzovaného o postižení očí, které lze hodnotit jako těžké a vleklé, léčbě vzdorující a trvale poškozující funkci obou očí. Po neurologické stránce bylo postižení levostranných končetin, akcentované na levé horní končetině akrálně, dlouhodobě stabilizované a posuzovaný byl na tento handicap adaptovaný. Další zdravotní postižení nezpůsobovala funkční poruchu, která by měla dopad na pracovní schopnost.

 

  1. Dle posudkového závěru šlo u žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž dle přílohy k vyhlášce č. 359/200 9Sb, je rozhodující příčinou onemocnění očí uvedené v kapitole VII., položka 6d). K datu napadeného rozhodnutí jde o těžké a trvalé funkční postižení obou očí s poklesem pracovní schopnosti o 50 %. Jde o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) ZDP, nikoliv však o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP. PK MPSV Brno stanovila na rozdíl od OSSZ i ČSSZ jinou položku zdravotního postižení (předtím šlo o VII., položka 1, písm. b citované vyhlášky), která lépe odpovídá zjištěnému funkčnímu stavu. Dle výroku tohoto posudku byl stanoven vznik invalidity II. stupně (vyššího stupně invalidity) dnem 5. 12. 2016, tedy dnem podání žádosti posuzovaného o zvýšení stupně invalidity, kterou posuzovaný uplatnil z důvodu zhoršení zraku, což je sice subjektivní údaj, nicméně jiné datum vzniku invalidity stanovit nelze s ohledem na změnu zrakových funkcí v době od února 2016 do května 2017.

 

  1. Posuzovaný byl se zjištěným zdravotním stavem schopen vykonávat práci s menšími nároky na zrakové a tělesné schopnosti s využitím dosažené kvalifikace a získané praxe, popř. byl schopen rekvalifikace na vhodnou práci.

 

  1. Komise tedy uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP. Šlo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) ZDP, nešlo o invaliditu III. stupně. Jednalo se o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50 %, nedosahoval však více než 69 %.

 

  1. Krajský soud považuje posudkové hodnocení PK MPSV ČR v Brně za úplné a přesvědčivé, neboť komplexně zhodnotil zdravotní postižení žalobce a jeho možnost vykonávat práci s menšími nároky na zrakové a tělesné schopnosti, včetně schopnosti absolvovat rekvalifikaci na vhodnou práci. Krajský soud tak považuje skutkový stav doplněný předmětným posudkem PK MPSV ČR za řádně zjištěný a úplný.

 

  1. Vzhledem k výše uvedenému bylo třeba dát žalobci za pravdu v jeho žalobních námitkách, neboť provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce skutečně k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo třeba považovat za invalidního v II. stupni invalidity, neboť jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, přitom však nedosahovala více než 69 %. Nebyly tak splněny podmínky pro to, aby jeho žádost o zvýšení stupně invalidity ze dne 5. 12. 2016 byla zamítnuta, neboť již ke dni podání žádosti (na základě očního vyšetření v květnu 2017) byla prokázána významná progrese zrakového postižení a zhoršení zrakových funkcí. Žalobce tedy splňoval podmínky pro invaliditu v II. stupni [§ 39 odst. 2 písm. b) ZDP], nešlo však o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP. Krajský soud proto shledal, že napadené rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o zvýšení invalidního důchodu pro zhoršení zdravotního stavu, bylo vydáno na základě nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu. Proto krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalované (výrok I.) podle § 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

 

  1. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Žalovaná bude v dalším řízení o invalidním důchodu žalobce vázána skutkovým stavem, zjištěným na základě provedeného dokazování v tomto soudním řízení (§ 78 odst. 6 s.ř.s.) a bude z něj vycházet při dalším posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce.

 

VI. Závěr a náklady řízení

 

  1. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalované zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1, 4, 5 a 6 s.ř.s.).

 

  1. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná ve věci nebyla úspěšná, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobce sice měl ve věci úspěch (soud žalobě vyhověl), avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani z obsahu soudního spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly, resp. že by takový nárok uplatnil a doložil. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

Poučení:

 

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

 

Brno 5. února 2019

 

 

 

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně

 

 

 

Za správnost vyhotovení:

B. Z.