USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a JUDr. Markéty Lehké, PhD., ve věci

žalobců: a) J. Č.,

  bytem „X“,

  b) M. Č.,

  bytem „X“,

proti

žalovanému: Statutární město Ústí nad Labem,

  sídlem Velká Hradební 8, 400 01  Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu podané společně s návrhem na zrušení části opatření obecné povahy,

takto:

1. Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se odmítá.
2. Návrh na zrušení části opatření obecné povahy se odmítá.
3. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobci se domáhali v podání doručeném zdejšímu soudu dne 24. 10. 2018 ve znění doplnění ze dne 14. 11. 2018, 15. 11. 2018 a ze dne 15. 12. 2018, aby soud uložil žalovanému jako pořizovateli Územního plánu města Ústí nad Labem povinnost vydat osvědčení následujícího znění: „Pořizovatel Územního plánu Ústí nad Labem osvědčuje, že využití ploch v Územním plánu města Ústí nad Labem vydaném opatřením obecné povahy č. j. MM/OUPSM/NUP/986/2011 ze dne 15. 12. 2011 vymezených jako plochy přestavby BI1, pod ozn. jako P-105 a P-106 v k. ú. Všebořice není pro rozhodování o změnách v území nijak podmíněno zpracováním územní studie.“
2. Společně s žalobou žalobci navrhli zrušení části opatření obecné povahy, Územního plánu města Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2011, č. j. MM/OUPSM/NUP/986/2011, který zastupitelstvo města Ústí nad Labem schválilo usnesením č. 94/11 ze dne 15. 12. 2011, a to ve vztahu k návrhovým plochám vymezeným v územním plánu jako plochy přestavby P3-105 a P3-106. Konkrétně navrhovali, aby byl zrušen úkol pořizovatele územního plánu stanovený v kapitole j) Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je prověření změn jejich využití územní studií podmínkou pro rozhodování, a stanovení lhůty pro pořízení územní studie uvedené pod tabulkou na straně 115, kde je uvedeno: „Pro takto vymezené plochy budou zpracovány územní studie, které budou prověřeny a schváleny pořizovatelem vč. uložení dat o nich do evidence územně plánovací činnosti, a to ve lhůtě před zahájením jakékoliv projektové přípravy nebo vlastní investiční činnosti ve vymezeném území, nejpozději však do 20 let od vydání ÚP Ústí nad Labem“. Dále navrhovali, aby byl zrušen text u podmíněného využití ploch uvedený v kapitole f) Stanovení podmínek pro využití ploch s rozdílným způsobem využití s určením převažujícího účelu využití těchto ploch a stanovení podmínek prostorového uspořádání včetně základních podmínek ochrany krajinného rázu, v bodě 2. BI1 plochy bydlení v rodinných domech městské a příměstské podmíněně zastavitelné, písm. d) podmínky funkčního a prostorového uspořádání na straně 47, a to text: „využití ploch je podmíněno zpracováním územní studie, která prověří a prokáže možnost využití plochy pro danou funkci z důvodu existence ochranných pásem technické a dopravní infrastruktury, vymezeného záplavového území a vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa“. Dále navrhovali zrušení textového vyznačení podmíněnosti v kapitole c) Urbanistická koncepce včetně vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systémů sídelní zeleně, c2) Vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby v tabulce rozlišení funkčních ploch na straně 8 v řádcích s indexem ploch P3-105 a P3-106 ve sloupci PODMÍNKA ÚZ. STUDIE, a to textové vyznačení „US“.
3. Dále se žalobci domáhali přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 13 000 Kč.
4. Primárně se soud zabýval otázkou projednatelnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
5. V § 79 odst. 1 s.ř.s. je uvedeno, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Mezi základní podmínky řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu patří tedy existence nečinnosti ze strany správního orgánu a bezvýsledné vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Soud se zcela ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 31. 8. 2005, č. j. 2 Afs 144/2004-110 (dostupným na www.nssoud.cz), podle kterého s.ř.s. vychází z toho, že ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány. Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Teprve nedosáhne-li nápravy tímto způsobem, otevírá se mu cesta ke správnímu soudu. Tím v žádném případě není popřena právní povaha ochrany poskytované správními soudy. Právní ochrana poskytovaná správními soudy je totiž ochranou originární. Není pokračováním správního řízení. Ochrana je poskytována v procesu majícím ryzí povahu řízení soudního, a nikoliv správního. Sporné strany mají proto vždy rovné postavení. Originární ochrana poskytovaná správními soudy však nastoupí teprve poté, co nebylo dosaženo nápravy či ochrany v rámci samotného systému veřejné správy. Odpovídá to základní koncepci správního soudnictví jako kontroly veřejné správy, a nikoli náhrady v její věcné kompetenci. Z těchto důvodů stanoví s.ř.s. v § 5, že ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany práv jen po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Tato obecná zásada je výslovně pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zakotvena v § 79 odst. 1 s.ř.s.
6. Z doplnění žaloby ze dne 15. 12. 2018 a z její přílohy, kterou žalobci předložili soudu jako důkaz č. 21, jednoznačně vyplývá, že žalobce a) se přípisem ze dne 14. 12. 2018 obrátil na Magistrát města Ústí nad Labem se žádostí o vydání osvědčení, jehož vydání se domáhá i předmětnou žalobou. Se svým návrhem na vydání předmětného osvědčení se tedy jeden ze žalobců obrátil na Magistrát města Ústí nad Labem až téměř po dvou měsících od podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a po doručení opakované výzvy soudu k odstranění vad žaloby. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v době podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nejen nebyly vyčerpány prostředky ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci vydání předmětného stanoviska, ale o vydání daného stanoviska nebylo ze strany žalobců ani požádáno. V důsledku toho pak nebyla naplněna jedna ze základních podmínek řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu stanovená v ustanovení § 79 s.ř.s.
7. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu výrokem I. odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s., neboť nebyla splněna podmínka řízení a tento nedostatek je v rámci řízení před soudem neodstranitelný. Pouze pro úplnost soud podotýká, že ač jako žalovaného označili žalobci Statutární město Ústí nad Labem, svou žádost o vydání stanoviska adresovali Magistrátu města Ústí nad Labem, tedy zcela odlišnému subjektu.
8. Následně se soud zabýval projednatelností návrhu na zrušení části opatření obecné povahy.
9. V ustanovení § 101a odst. 1 s.ř.s. je uvedeno, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. V ustanovení § 101b odst. 1 s.ř.s. je upravena lhůta pro podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy. V tomto ustanovení je uvedeno, že návrh lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout, a to ani ve vazbě na navazující správní rozhodnutí, opatření nebo jiný úkon nahrazující rozhodnutí.
10. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36, vykládajícího § 101a odst. 1 s.ř.s., existuje abstraktní a incidenční přezkum opatření obecné povahy. V nyní projednávané věci nepřichází abstraktní přezkum opatření obecné povahy v úvahu pro uplynutí lhůty dle § 101b odst. 1 s.ř.s. (a to i lhůty tříleté ve smyslu přechodných ustanovení obsažených v čl. XXXVIII zákona č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a další související zákony), neboť Územní plán města Ústí nad Labem byl přijat dne 15. 12. 2011, tedy téměř sedm let před podáním předmětného návrhu. Žalobci se tudíž mohli domáhat pouze incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Z obsahu podaného návrhu i samotného petitu dle soudu jednoznačně vyplývá, že právě tohoto incidenčního přezkumu se také žalobci domáhali. Nezbytnou podmínkou incidenčního přezkumu je však, jak již bylo výše uvedeno, primární řízení o žalobě ve věci, ve které bylo toto opatření obecné povahy užito. V daném případě touto žalobou měla být výše zmíněná žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Vzhledem ke skutečnosti, že soud musel tuto žalobu pro nedostatek podmínek řízení odmítnout, není vůbec možné přistoupit k incidenčnímu přezkumu opatření obecné povahy, které mělo být užito ve věci, v níž se žalobci domáhali ochrany proti nečinnosti správního orgánu. Za takové procesní situace by bylo možné přistoupit pouze k abstraktnímu přezkumu opatření obecné povahy, ovšem v daném případě je tomu, jak bylo již výše uvedeno, na překážku uplynutí lhůty pro podání návrhu na takový přezkum.
11. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že návrh žalobců na přezkum opatření obecné povahy je nutné odmítnout v intencích ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. jako opožděný. Proto tak výrokem II. usnesení učinil.
12. V důsledku odmítnutí žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a návrhu na přezkum opatření obecné povahy současně soud v souladu s ust. § 60 odst. 3 věty první s.ř.s. ve výroku usnesení III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
13. O soudním poplatku nebylo rozhodováno, neboť ke dni vydání rozhodnutí nebyl uhrazen.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 26. února 2019

Mgr. Václav Trajer v.r.

předseda senátu