[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném ze samosoudkyně JUDr. Jany Kubenové ve věci

žalobce:  Z. S.

 státní příslušnost ……

 t. č. pobytem ……..

proti

žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky,     odbor azylové a migrační politiky

 sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. OAM-416/ZA-ZA11-ZA08-2018,

takto:

1. Žaloba  s e  z a m í t á.
2. Žádnému z účastníků  s e  n e p ř i z n á v á  náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobou ze dne 6. 6. 2018, doručenou dne 7. 6. 2018 krajskému soudu, se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. OAM-416/ZA-ZA11-ZA08-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.
2. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný pochybil, když řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl
   ke všem rozhodným skutečnostem, v důsledku čehož nesprávně aplikovat § 12 a § 14a zákona
   o azylu. Co se týče zpochybnění věrohodnosti žalobce žalovaným, uvedl, že mu nebyla dána možnost tyto rozpory vysvětlit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 1 Azs 18/2007). Pokud jde o argument žalovaného, že měl žalobce možnost řešit své problémy dostupnými prostředky nápravy v zemi původu, chybí dle žalobce v odůvodnění napadeného rozhodnutí skutkové závěry, zda by se žalobci efektivní ochrany ze strany příslušných státních orgánů mohlo dostat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 74/2009, a sp. sp. zn. 4 Azs 146/2006). Žalovaný měl posoudit, jak systém trestní spravedlnosti v …. funguje v praxi, zda samotný žalobce mohl spoléhat na to, že jemu konkrétně by zabezpečil účinnou ochranu.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě konstatoval, že současná žádost o udělení mezinárodní ochrany je v případě žalobce již druhou v pořadí. Poprvé požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany na území ČR dne 26. 2. 2018. Rozhodnutím správního orgánu č. j. OAM-190/ZA-ZA11-ZA08-2018 ze dne 3. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 18. 4. 2018, bylo řízení o této žádosti zastaveno podle § 25 písm. j), neboť nebylo možné zjistit místo pobytu žalobce. K námitkám žalobce uvedl, že vzhledem k řadě rozporů ve výpovědích žalobce ohledně začátku jeho potíží
   a kontaktu mezi ním a zmíněnými příbuznými, pobytem ve vězení, výše pokuty apod., žalovaný považuje tvrzení žalobce za nevěrohodné, jak je podrobně rozebráno v napadeném rozhodnutí. Žalobce mohl a v případě návratu stále může, ve vlasti prokazatelně požádat gruzínské státní orgány o pomoc a ochranu před vyhrožováním, což potvrzuje také informace MZV ČR č. j. 123496/2017-LPTP ze dne 2. 1. 2018, resp. č. j. 126131/2015-LPTP, ze dne 26. 2. 2016 a situaci řešit i v případě jejich nečinnosti. …… má vytvořen adekvátní trestněprávní systém, který umožňuje poskytnutí účinné ochrany před pronásledováním a vážnou újmou. Žalobce však možnosti požádat o pomoc státní orgány ……. nevyužil a své problémy neřešil ani jinou právní cestou. Žalovaný doplňuje, že žalobce má samozřejmě možnost využít uvedených institutů ochrany před vážnou újmou i v případě svého opětovného návratu do ……, návrat žalobce tak automaticky nelze považovat za relevantní ve vztahu k hrozbě vážné újmy.
4. Dle napadeného rozhodnutí dne 14. 5. 2018 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Z …. cestoval letecky dne 26. 2. 2018 do …. přes…. na biometrický cestovní doklad. V ČR strávil jeden měsíc, podal si žádost o mezinárodní ochranu a následně odjel do ….., odkud byl transferován do ČR dne 14. 5. 2018 v rámci dublinského řízení.
   V minulosti pobýval v roce 2016 a 2017 v Belgii, v roce 2017 v Nizozemí, v roce 2016
   v Německu, v roce 2018 v Rakousku a ve Švýcarsku. Ve všech zemích včetně ČR žádal
   o mezinárodní ochranu, která mu udělena nebyla. V letech 2015 – 2016 mu bylo uděleno …. vízum. Popsal, že se před 13 lety stala vražda, při které jeho strýc zabil jednoho muže ve vesnici. Oba muži pili a hádali se. Žalobcův strýc tohoto muže zastřelil. Pak podle žalobce začaly problémy, protože byl na místě vraždy. Žalobce této události však přítomen nebyl, protože čekal opodál v automobilu. Potom, co uslyšel střelbu, šel na místo a viděl, co se stalo. Ihned vzal strýce a odvezl ho pryč. Podle žalobce mu vyhrožují příbuzní zabitého muže a obviňují ho
   z nápomoci k útěku jeho strýci, ale kdyby ho tam žalobce nechal, strýce by zabili. Jeho strýc zemřel v roce 2008 a po jeho smrti měly žalobci začít problémy. Kvůli vyhrožování nemohl zůstat v ….. Uvedl, že jeho problémy jsou stejné jako v předchozím řízení.
5. Při pohovoru dne 17. 5. 2018 dále uvedl, že od jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu se nic nezměnilo a odkázal na svoji předchozí výpověď. Po podání první žádosti o mezinárodní ochranu odjel do ……, byl ve stavu narkotického omámení, ale zamýšlel návrat do ČR. V letech 2005 – 2011 se nacházel ve vězení, neboť mu policie podstrčila narkotika a chtěla
   po něm peníze. Popsal, že již dříve tak policie učinila a za peníze jej propustila. Policie věděla
   o jeho užívání narkotik, a proto se to celé stalo. Jiné potíže s policií vyloučil. K vraždě uvedl, že se stala kolem roku 2004 ve ….., žalobce stál asi 500 m od místa vraždy, kde s ostatními lidmi kouřili marihuanu, když uslyšel střelbu, nastartoval auto a jel se k místu podívat. Viděl strýce s pistolí v ruce, posadil ho do vozu a odjeli k příbuzným do okresu ……. K místu střelby jel záměrně, neboť věděl o přítomnosti strýce. Potíže měly začít v roce 2013 po odchodu z vězení, bylo mu vyhrožováno, že je vinen jako účastník zmíněné vraždy. Příbuzní zabitého muže měli k žalobci před odjezdem přijít a zbít ho, následkem čehož měl otřes mozku, vymlácené zuby a zranění na zádech. Podobná situace se měla stát dvakrát předtím. Na otázku žalovaného, jak své problémy ve vlasti řešil, odpověděl, že nijak. Dle žalobce by to nemělo smysl, stejně tak se přestěhovat do jiné části země.
6. V průběhu pohovoru dne 1. 3. 2018 vedeným během prvního řízení o mezinárodní ochranu uvedl tytéž důvody znemožňujícímu návrat do vlasti. Konkrétně k vraždě spáchané jeho strýcem vypověděl, že před 12 – 13 lety měl zabít muže jménem M. G. a jeho děti nyní za to bijí žalobce. Popsal, že u incidentu nebyl, pouze projížděl kolem, posadil strýce do auta a odvezl jej do vedlejší vesnice. Důvod vraždy nezná. Příbuzní zavražděného mají v rodině policistu, který žalobci podstrčil do kapsy drogy, kvůli čemuž měl následně potíže. Dodal, že tito příbuzní zavražděného mu podstrčili drogy, protože ho asi chtěli poslat do vězení. Po zaplacení pokuty 1000 USD byl propuštěn, přesto mu bylo vyhrožováno, že příště nevyvázne. V roce 2008 musel opustit území …. a žít s matkou v náhradním bytě.
7. Žalovaný k věci konstatoval, že současná žádost žalobce o mezinárodní ochranu je již druhá v pořadí. Poprvé žalobce o mezinárodní ochranu požádal dne 26. 2. 2018. Rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 4. 2018, které nabylo právní moci dne 18. 4. 2018, bylo řízení zastaveno, neboť nebylo možné zjistit místo pobytu žalobce.
8. Žalovaný při hodnocení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce vycházel předně z výpovědi žalobce a z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v ….., konkrétně z informace MZV ČR, č. j. 123496/2017-LPTP, ze dne 2. 1. 2018, informace MZV ČR, č. j. 126131/2015-LPTP, ze dne 26. 2. 2016, informace MZV ČR, č. j. 96399/2014-LPTP ze dne 24. 4. 2014, Výroční zprávy Human Rights Watch 2017 – Gruzie ze dne 18. 1. 2018, Výroční zprávy Amnesty International ze dne 22. 2. 2018, Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), ……. 2016.
9. Žalovaný k udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu uvedl, že žalobce nesdělil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod. Taktéž nedospěl žalovaný k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených
   v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný porovnal výpovědi žalobce ze dne 1. 3. 2018 a 17. 5. 2018, která vyhodnotil za rozporná, proto taktéž za nevěrohodná. Taktéž žalovaný nespatřil důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 13 zákona o azylu, neboť v ČR nebyl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobce. Na situaci žalobce ani nedopadá § 14 zákona
   o azylu, žalovaný neshledal skutečnosti pro udělení humanitárního azylu.
10. Žalovaný dále posoudil, zda žalobce nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle
    § 14a zákona o azylu. Žalovaný konstatoval, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti, neboť byl v …… zrušen. Stejně tak v případě nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu žalobce neuvedl žádnou hodnověrnou skutečnost, dle níž by se v době svého pobytu v ….. stal terčem cíleného zájmu státních orgánů. V případě možných potíží ze strany soukromých osob měl žalobce možnost se obrátit na státní orgány, což potvrzuje informace MZV ČR ze dne 2. 1. 2018.  Žalovaný ani nedospěl k závěru, že by doplňková ochrana byla udělena některému z příslušníků žalobcovy rodiny ve smyslu ust. § 14b zákona o azylu.

Posouzení věci krajským soudem

Žaloba není důvodná.

11. Krajský soud v prvé řadě zkoumal, zda byly splněny podmínky řízení, přičemž v této souvislosti shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu, a rovněž se jedná o žalobu přípustnou.
12. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili svůj výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 
13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
14. Stěžejní námitkou žalobce je, že žalovaný nezjistil skutkový stav a nesprávně aplikoval § 12 a § 14a zákona o azylu. Důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany je dle žalobce obava před pronásledováním soukromých osob.
15. Dle ust. § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec: a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
16. Dle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu platí, že doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje: a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žalobce o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.
17. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že původci pronásledování i vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, ať půjde o důvody pro udělení azylu nebo pro udělení doplňkové ochrany, mohou být za určitých podmínek i soukromé osoby (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 – 57, či rozsudek ze dne 10. 3.2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 – 51, nebo rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 – 49, všechna zde citovaná rozhodnutí dostupná na www.nssoud.cz).
18. Krajský soud však konstatuje, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany se musí ochrany svých práv domáhat u státních orgánů v zemi svého původu. Této povinnosti je však zbaven
    v situacích, kdy stát není schopen zajistit svým občanům před takovým jednáním soukromých osob ochranu, typicky v situacích, kdy státní systém ochrany selhává. V protokolu o pohovoru
    k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 17. 5. 2018 žalobce uvedl, že se v zemi původu neobrátil na státní orgány se žádostí o pomoc před soukromými subjekty. Také uvedl, že by
    s jeho incidentem se soukromými osobami policie nic neudělala. To má plynout ze skutečnosti, že sám má s policií konflikt, nikoliv z toho, že by v …. státní orgány nebyly schopny občanům zajistit ochranu před běžnou kriminalitou. Úvaha o tom, že by mu policie nepomohla, neboť mu měla podstrčit narkotika a vydírat ho, se jeví jako vysoce nepravděpodobná a nic jí nenasvědčuje. Za této situace, kdy se žalobce neobrátil na gruzínské orgány s žádostí o pomoc, ani netvrdil nic, co by svědčilo o tom, že tyto orgány neposkytují občanům ochranu jejich práv, tak není možné obavu ze soukromých osob považovat za azylově relevantní důvod ve smyslu zákona o azylu, a to ani ve formě doplňkové ochrany.
19. Krajský soud v této souvislosti uvádí, že v řízení ve věcech mezinárodní ochrany má žadatel
    o mezinárodní ochranu povinnost tvrzení, neboť pouze on svým tvrzením utváří rámec zjišťování skutkového stavu ve správním řízení. Správní orgán zjišťuje skutečnosti rozhodné
    pro udělení azylu jen tehdy, pokud žadatel tyto důvody alespoň tvrdí (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86). Na žalobci tedy
    ve správním řízení leželo břemeno tvrzení azylově relevantních důvodů. Tuto svou povinnost však neunesl, neboť netvrdil důvody, které by odůvodňovaly udělení jedné z forem mezinárodní ochrany.
20. Žalovaný si v průběhu řízení opatřil množství podkladů vypovídajících o situaci v …… (viz výše), které uceleně zhodnotil, přičemž vycházel i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Krajský soud považuje množství a kvalitu podkladů o zemi původu jako dostatečné.
21. Žalovaný taktéž správně poukázal na zřejmé rozpory ve výpovědích žalobce ze dne 17. 5. 2015 a 1. 3. 2018, které nepřehlédl ani krajský soud. Jedná se o rozpory ve výpovědích ohledně doby, kdy mu měly začít problémy po incidentu vraždy, dle první výpovědi začaly v roce 2008, dle druhé až v roce 2013. Dále není zřejmé, kdo žalobci do kapsy podstrčil drogy, zda policisté nebo příbuzní zabitého muže či okolnosti, jak se žalobce dostal k místu předmětné vraždy, tedy zda venku s ostatními lidmi kouřil marihuanu či zda pouze projížděl v autě kolem místa vraždy. V první výpovědi sdělil jméno zabitého muže, ve druhé již tvrdil, že jej nezná. Taktéž není zřejmé, kdy měl žalobce pobývat ve vězení. V první výpovědi uvedl, že v roce 2008 měl opustit území ……. jako uprchlík, dle druhé výpovědi se však v letech 2006 – 2011 měl nacházet
    ve vězení. Vzhledem k tomu, že mezi pohovory uběhly pouze dva a půl měsíce, rozpory ve výpovědích značí jistou nevěrohodnost žalobce.
22. Z důvodu shody názoru zdejšího soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí soud odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního sudu ze dne 27. 7. 2007 č. j. 8 Afs 75/2005-130, ze dne 2. 7. 2007 č. j. 4 As 11/2006-86).
23. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s., jak je ve výroku I uvedeno. Výrok II
    o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti, a proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 

Brno 28. listopadu 2018

JUDr. Jana Kubenová

samosoudkyně