[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci

o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 5. 3. 2018, č. j.: OAM-1035/ZA-ZA06-ZA18-2017

takto:

1. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 5. 3. 2018, č. j.: OAM-1035/ZA-ZA06-ZA18-2017, se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2018, č. j.: OAM-1035/ZA-ZA06-ZA18-2017, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a kterým bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu. Nepřípustnost byla shledána v neuvedení nových skutečností ze strany žalobce, jež by byly relevantní z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany.
2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný se nevypořádal s novými skutečnostmi, jež žalobce doložil. Nepřetržitě a dlouhodobě žije na území ČR, kde má práci. Obává se pronásledování kvůli aktuálním poměrům ve vlasti, v případě návratu by mu hrozilo mučení a ohrožován by byl fyzickou likvidací, nemohl by získat žádné zaměstnání. Rozhodnutí nepřiměřeně zasahuje do jeho soukromého a rodinného života. V ČR si vytvořil přátelské vazby a plně se integroval do společnosti. Porušen byl čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Napadené rozhodnutí je zákonné, byl zjištěn skutečný stav věci, žalovaný případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi žalobcem sdělenými skutečnostmi a opatřil si potřebné podklady i objektivní informace. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti ani podstatnou změnu okolností, žalovaný nic takového neshledal rovněž. Realizace soukromého života není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany; výjimečné okolnosti, jež by mohly být důvodem pro udělení doplňkové ochrany u žalobce nelze nalézt. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.
5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘS“).
6. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 SŘS.
7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce, občan Arménie, poskytl dne 18. 12. 2017 údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Uvedl, že je arménské národnosti, člen arménské apoštolské církve; od roku 2008 do roku 2009 byl členem strany P. A., v jiných politických stranách nebyl; je svobodný a bezdětný; ve vlasti naposledy bydlel ve vesnici J. Do ČR přicestoval letecky dne 20. 11. 2016; nejprve dne 28. 2. 2016 letěl z J. do Athén, pak se hned opět letecky přemístil do Paříže, kde pobýval do 1. 8. 2016, následně vycestoval do Belgie, z níž byl dne 20. 11. 2016 transferován do ČR na základě dublinského nařízení. O mezinárodní ochranu žádal v říjnu 2016 v Belgii, po transferu následně dne 25. 11. 2016 v ČR, ale nebyla mu udělena. Je zdráv. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož má ve vlasti potíže, nemůže se tam vrátit, nikoho tam nemá, rodina tam nežije, jeho problém je spojen s konkrétním kapitánem, jiné důvody nemá; o tom hovořil již v minulém řízení, ale nyní by chtěl ještě něco doplnit; tehdy byl kapitán kvůli němu propuštěn z armády, nyní jej do armády opět vzali a povýšili jej na plukovníka. Ten člověk měl nyní konflikt s žalobcovým invalidním otcem. Žalobce se chystal jet v březnu 2016 do země původu, jelikož jeho otec byl po hádce s kapitánem v nemocnici, nevrátil se však, neboť v dubnu 2016 se zintenzivnil konflikt o Náhorní Karabach, byla mobilizace, odvedli by jej. Jeho rodiče jsou Svědci Jehovovi, nemohli kapitánovi udělat nic špatného, kvůli jeho nátlaku proto raději Arménii opustili. O roztržce mezi kapitánem a otcem a o vyvíjeném nátlaku na rodiče se dozvěděl roku 2014; toto v minulém řízení uvedl, stejně hovořil o nátlaku vyvíjeném na kamarády a na něj. Kromě uvedeného další důvody nemá.
8. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že v předchozí žádosti, k níž poskytl údaje dne 25. 11. 2016 a téhož dne absolvoval pohovor, uváděl žalobce coby důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, že v Arménii sloužil v armádě, během služby se vyskytl konflikt s vysoce postaveným důstojníkem, nyní se cítí ohrožený a bojí se o život, má roztržku i s důstojníkovým synem a jeho kamarády, jiné důvody nemá. Během pohovoru dne 25. 11. 2016 také uvedl, že v J., K. a A. má příbuzné, sestra je v Belgii, otec ve Volgogradu, matka s babičkou v A.
9. Dne 19. 2. 2018 se žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí. S podklady se nechtěl seznámit ani se k nim na místě vyjádřit, navrhnout jejich doplnění, uvést nějaké další skutečnosti či informace ani se vyjádřit ke zdrojům informací a způsobu jejich využití. Pouze si podklady vyfotografoval a sdělil, že s sebou nic nemá, později možná něco doručí, doma si to přečte a bude hovořit s advokátem. Žalobci byla udělena lhůta k doplnění vyjádření, avšak žalobce, ač s lhůtou souhlasil, nic nedoplnil.
10.                      Dále soud přistoupil k vlastnímu posouzení žalobních námitek.
11.                      Nejprve je nutno uvést, že podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podá-li cizinec opakovaně žádost o udělení mezinárodní ochrany, aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodu pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení ve věci mezinárodní ochrany.“ Druhou podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j.: 4Azs 151/2005 – 86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ NSS dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
12.                      Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.
13.                      Žalobce v azylovém řízení neunesl své břemeno tvrzení, jelikož v jeho průběhu pouze zopakoval stejné důvody podání žádosti, tj. obavu z konkrétního armádního důstojníka. V dřívějším rozhodnutí ze dne 5. 6. 2017, č. j.: OAM-995/ZA-ZA11-ZA18-2016, se žalovaný dostatečně vypořádal i s rodinnými vazbami, jež by žalobce mohl mít na území EU (vizte s. 11).
14.                      Další okolnosti namítané v žalobě žalobce neuvedl během azylového řízení. Jedná se o nepřetržitost a dlouhodobost pobytu, přátelské vazby, plnou integraci do společnosti i nalezení zaměstnání na území ČR.
15.                      Okolnosti žalobcova práva na rodinný a soukromý život tak byly dílem posouzeny v předchozím řízení, dílem byly poprvé uvedeny až v nynější žalobě, tedy opožděně. Nejde tak o skutečnosti, jež by odůvodňovaly nové meritorní posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
16.                      Co se týče aktuálních arménských poměrů, uváděl žalobce v azylovém řízení konflikt o Náhorní Karabach, k jeho vyostření však mělo dojít v dubnu 2016, zatímco první rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany bylo žalobci vydáno až v červnu roku 2017. Tuto skutečnost tedy mohl žalobce uvést již v předchozím azylovém řízení.
17.                      Žalovaný v azylovém řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci, když řádně posoudil zejm. žalobcova tvrzení. Se všemi žalobcem namítanými skutečnostmi se žalovaný řádně vypořádal, avšak neshledal je novými.
18.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 SŘS jako nedůvodnou zamítl.
19.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 SŘS. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek § 103 odst. 1 SŘS kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 SŘS.

Kasační stížnost směřující jen proti výrokům o nákladech řízení je nepřípustná.

Praha 28. února 2019

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně