č. j. 3 Af 31/2010‑ 46

 

[OBRÁZEK]

 

ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Ivety Postulkové ve věci

žalobkyně:           JUDr. Ing. Daniela, Majzlíková, insolvenční správce společnosti TRUL                                               Holding, a. s. se sídlem 793 74 Heřmanovice č. p. 364,

proti
žalovanému:     Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště Praha 10,

      se sídlem Petrohradská 1486/6, 101 00 Praha 10,

o žalobě proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2010, č. j. 299486/10/010942107540,

 

                                                                 t a k t o   :

 

  1. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 19. 8. 2010, č.j. 299486/10/010942107540, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
  2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.              

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

  1. Podanou žalobou se společnost TRUL Holding, a. s. domáhala přezkoumání a zrušení napadeného rozhodnutí, blíže označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o její námitce jako poddlužníka proti exekučním příkazům ze dne 22. 7. 2010 č. j. 274288/10/010942107540 a č. j. 274308/10/010942107540 tak, že se námitce nevyhovuje.
  2. V žalobě nejprve žalobkyně konstatovala, že rozhodnutím vydaným žalovaným dne 22. 7. 2010 pod č.j 274288/10/010942107540 tj. exekučním příkazem nařídil žalovaný exekuci přikázáním jiné pohledávky, kterou má dlužník za poddlužníkem k zaplacení nedoplatku ve výši 2 979 930 Kč, jenž navýšil o exekuční náklady za výkon zabavení ve výši 59 598 Kč s tím, že celková výše vymáhaného nedoplatku činí 3 039 528 Kč.
  3. Exekučním příkazem vydaným rovněž dne 22. 7. 2010 pod č.j. 274308/10/010942107540 nařídil žalovaný exekuci přikázáním jiné pohledávky, kterou má dlužník za poddlužníkem k zaplacení ve výši 7 977 584 Kč, který navýšil o exekuční náklady za výkon zabavení ve výši 159 550 Kč s tím, že celková výše vymáhaného nedoplatku činí 8 137 134 Kč.
  4. Žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné a že jím byla zkrácena na svých právech.
  5. Žalobkyně dále uvedla, že proti doručeným exekučním příkazům na přikázání jiné pohledávky ze dne 22. 7. 2010 podala v zákonem stanovené lhůtě námitky. Žalobkyně namítá, že žalovaný, aniž by ji vyzval k doplnění námitek, vydal napadené rozhodnutí o námitce, o němž žalobkyně tvrdí, že je nepřezkoumatelné vydané na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Napadené rozhodnutí obsahuje i nesprávnou výši exekučního titulu vymáhaného nedoplatku v návaznosti na částečnou úhradu nedoplatku ze strany žalobkyně, jenž namítá, že žalovaný nevydal rozhodnutí, kterým by deklaroval snížení vymáhaného nedoplatku, přestože jeho povinností bylo vydat rozhodnutí o částečném zastavení exekuce. Nadto se žalovaný ani nevypořádal s tím, zda pohledávka existuje a zda ji bylo možno exekučně daňovému dlužníku zabavit. Na podporu uvedeného odkázala žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 Afs 94/2005-48.
  6. Závěrem žalobkyně upozorňuje, že u exekučního příkazu ze dne 22.07.2010 č.j.274288/10/010942107540 je poměr výše pohledávky v nepoměru k výši postižené ceny, neboť předmětným rozhodnutím nařídil žalovaný na nedoplatek v celkové výši 3.039.528,- Kč exekuci přikázáním pohledávky, kterou má dlužník za poddlužníkem a to na faktury v celkové výši cca. 50 milionů Kč; dle žalobkyně by měly být zrušeny i exekuční příkazy.
  7. V písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že daňový řád neukládá správci daně, aby vyzval daňový subjekt k doplnění námitek. Správce daně v daném případě na základě podané námitky postup v daňovém řízení důkladně prověřil a dospěl k závěru, že vydaná rozhodnutí byla vydána v souladu se všemi právními předpisy. Z průběhu řízení lze dovodit, že motivem k podání blanketních námitek dlužníka bylo činění obstrukcí v daňovém řízení.
  8. Ze správního spisu (který byl zaslán rovněž k žalobě vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 Af 30/2010) zjistil soud následující skutečnosti:
  9. Dne 22. 7. 2010 vydal Finanční úřad pro Prahu 10 exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky  č.j. 274288/10/010942107540 k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 3 039 528 Kč. Dlužníkovi (tj. společnosti TRUL DISTILLERS spol. s r.o.) bylo tímto zakázáno, aby s touto pohledávkou v uvedeném rozsahu jakkoli nakládal a poddlužníkovi (tj. společnosti TRUL holding a.s.) bylo zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu byl exekuční příkaz doručen, ji dlužníkovi vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.
  10. Dne 22. 7. 2010 vydal Finanční úřad pro Prahu 10 exekuční příkaz na přikázání jiné pohledávky  č.j. 274308/10/010942107540 k vymožení vykonatelného nedoplatku v částce 8 137 134 Kč. Dlužníkovi (tj. společnosti TRUL DISTILLERS spol. s r.o.) bylo tímto zakázáno, aby s touto pohledávkou v uvedeném rozsahu jakkoli nakládal a poddlužníkovi (tj. společnosti TRUL holding a.s.), bylo zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu byl exekuční příkaz doručen, ji dlužníkovi vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nebo s ní jinak nakládal.
  11. Proti výše uvedeným exekučním příkazům podala společnost TRUL holding a.s.(tj. poddlužník) námitky. Jmenovaná společnost uvedla, že podává námitky v zákonem stanovené lhůtě, které budou po poradě s právním zástupcem doplněny.
  12. Napadeným rozhodnutím o námitce ze dne 19. 8.2010 rozhodl žalovaný o námitce podané poddlužníkem dne 6. 8. 2010 proti oběma výše označeným exekučním příkazům na přikázání jiných pohledávek tak, že se námitce nevyhovuje. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že dne 22. 7. 2010 vydal exekuční příkazy na přikázání jiných pohledávek, jejichž důvodem byly neuhrazené daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty ve výši 2 979 930 Kč a 7 977 584 Kč. Dále žalovaný uvedl, že dne 2. 7. 2010 podal poddlužník včas námitku proti těmto exekučním příkazům, v níž namítá skutečnost, že správce daně ve výroku rozhodnutí uvádí, že dlužník nezaplatil vykonatelný nedoplatek v celkové výši 3 039 528 Kč a 8 137134 Kč. K uvedenému bylo sděleno, že správce daně přezkoumal exekuční příkazy a konstatoval, že veškeré nedoplatky, které jsou předmětem exekučních příkazů jsou vykonatelné a exekuční příkazy tak jak byly vydány, jsou v souladu s příslušnými právními předpisy.
  13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
  14. Soud o věci samé rozhodl, aniž nařizoval jednání, neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a v řízení před správním orgánem došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s.
  15. V průběhu řízení soud zjistil, že s původní žalobkyní (společnost TRUL holding, a. s.) bylo zahájeno na základě vyhlášky Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 4525/2012 ze dne 24. 2. 2012 insolvenční řízení. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 24. 2. 2012. Na základě usnesení  Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 39 INS 4525/2012- A14 ze dne 22. 5. 2012, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2012, bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka TRUL holding a.s. Insolvenčním správcem soud ustanovil JUDr. Ing. Danielu Majzlíkovou, LL.M., která soudu v této věci sdělila, že na podané žalobě trvá, včetně všech žalobních bodů. Podle § 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) se účastníkem řízení (žalobkyní) na místo původní žalobkyně stala tedy insolvenční správkyně.
  16. Pokud jde o žalovaného, žaloba ze dne 22. 10. 2010 směřovala proti Finančnímu úřadu pro Prahu 10, který napadené rozhodnutí vydal. V souladu s reorganizací finanční správy provedenou zákonem č.  456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky ode dne účinnosti tohoto zákona soud nadále jednal s žalovaným, kterým je nyní Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště Praha 10.
  17. Městský soud posoudil věc takto:
  18. Podle § 52 odst. 1 zák. č.  337/1992 Sb., o správě daní a poplatků platného v době vydání rozhodnutí (dále jen „daňový řád“) daňový subjekt může uplatnit námitku proti jakémukoliv úkonu správce daně v souvislosti s řízením vymáhacím a zajišťovacím. Podle odst. 2 tohoto ustanovení námitka musí být podána písemně nebo ústně do protokolu ve lhůtě třiceti dnů ode dne, kdy se o úkonu dozvěděl, a to u správce daně, který úkon provedl. Správce daně posoudí námitky, rozhodne o nich a toto rozhodnutí odůvodní.
  19. Podle § 73 odst. 1 daňového řádu nezaplatí-li daňový dlužník splatný daňový nedoplatek včetně nedoplatku na pokutách uložených podle tohoto zákona v zákonné lhůtě, vyzve ho správce daně, aby daňový nedoplatek zaplatil v náhradní lhůtě, nejméně osmidenní, a upozorní ho, že po uplynutí této náhradní lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání daňového nedoplatku. Proti výzvě se lze odvolat ve lhůtě patnácti dnů. Odvolání nemá odkladný účinek. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vymáhání lze zahájit i bez výzvy, pokud hrozí nebezpečí, že účel vymáhání bude zmařen, nepřistoupí-li se k vymáhání neprodleně. Podle odst. 8 tohoto ustanovení exekuční příkaz se doručuje daňovému dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým jsou exekučním příkazem ukládány povinnosti. Všechny tyto osoby mohou proti němu podat do patnácti dnů námitky. O námitkách rozhodne správce daně, který exekuci nařídil. Pokud byla zahájena exekuce podle odstavce 2, je proti exekučnímu příkazu připuštěno odvolání, stejně jako u výzvy podle odstavce 1.
  20. Předpokladem, aby správce daně mohl dostát své povinnosti odůvodnit řádně rozhodnutí o námitce, tedy vypořádat se se všemi důvody v námitce uvedenými, je skutečnost, že mu musí být znám obsah uplatněných námitek. V daném případě proti výše uvedeným exekučním příkazům podala žalobkyně jako poddlužník námitku, k níž uvedla toliko, že podává námitku v zákonem stanovené lhůtě, kterou po poradě s právním zástupcem doplní. Poté již následovalo vydání napadeného rozhodnutí.
  21. Z uvedeného sledu úkonů je zřejmé, že žalovanému při jeho rozhodovací činnosti nemohl být znám obsah uplatněné námitky, a proto se s ní nemohl ani řádně vypořádat. Žalovaný se mýlí, pokud má za to, že daňový řád neukládá správci daně, aby vyzval daňový subjekt k doplnění námitek. I když tato povinnost přímo nevyplývá z ust. § 52 daňového řádu, které upravuje institut námitek, lze ji dovodit z ust. § 50 daňového řádu, kde je upraven postup odvolacího orgánu, resp. z ust. § 48 odst. 5 uvedeného zákona, kde je upraven postup v případě, pokud podané odvolání neobsahuje zákonem předepsané náležitosti.
  22. Obecně lze uvést, že odůvodnění rozhodnutí musí být jasné a přesvědčivé jako celek, přičemž má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí a má z něho být zřejmé, jakými úvahami se orgán veřejné moci při rozhodovací činnosti řídil. Zároveň musí být z odůvodnění zjevné, že se řádně zabýval všemi uplatněnými námitkami a jakým způsobem o nich rozhodl. Je tedy možno konstatovat, že správní orgán musí žalobkyni v rozhodnutí podat takové informace, které lze objektivně považovat za přesvědčivé, srozumitelné a vyčerpávající celý předmět uplatněných námitek. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a postupoval v rozporu s ustanovením § 50 odst. 3 věty první daňového řádu, podle nějž odvolací orgán přezkoumá odvoláním napadené rozhodnutí vždy v rozsahu požadovaném v odvolání. Ustanovení § 50 odst. 3 věty první daňového řádu je podle soudu nutno vztáhnout rovněž na řízení o námitce. Soud proto uzavírá, že žalovaný byl povinen nejprve zjistit obsah uplatněné námitky a teprve poté se námitkou zabývat v žalobcem požadovaném rozsahu (§ 50 odst. 3 a § 52 odst. 2 daňového řádu).
  23. Městský soud v Praze tedy z důvodů shora uvedených podle § 78 odst. 1 ve spojení s ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s napadené rozhodnutí zrušil a podle § 78 odst. 4 s.ř.s vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému. Soud přisvědčil námitce žaloby, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj není zřejmé, zda a v jakém rozsahu se v odůvodnění  žalovaný námitkou v řízení zabýval, napadené  rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné pro nedostatek jeho důvodů. Soud se ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu /rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.11.2003, č.j. 7 A 38/2001-37) nezabýval meritem věci za situace, kdy napadené rozhodnutí ruší pro podstatné vady řízení podle cit. ust. § 76 s.ř.s., když soudcovské hodnocení by v danou chvíli bylo předčasné. Bude na žalovaném, aby v dalším řízení nejprve zjistil obsah žalobkyní uplatněné námitky, a teprve poté bude na místě posoudit důvody uplatněné námitky a rozhodnout o nich.
  24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má žalobce, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Těmto nákladům odpovídá částka 2 000 Kč představující zaplacený soudní poplatek.

 

 

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

V Praze dne 4. dubna 2019

 

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu