Vymezení věci - Žalobce se žalobou datovanou dne 15. 8. 2017 a došlou soudu dne 17. 8. 2017 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2017, resp. 3. 7. 2017, č. j. DSH/8326/17, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru dopravy, ze dne 16. 12. 2016, č. j. OD-KRÁ/35438/2016 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedené záznamy byly potvrzeny.
Žaloba - V části a) žaloby [Nerespektování odvolacích důvodů] poukazuje žalobce na to, že z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, které bylo přílohou doplněného odvolání, je zcela zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z tohoto rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že se odvolací správní orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. 10. 2014, č. j. MSK 126113/2014, či ze dne 12. 11. 2014, č. j. MSK 121761/2014, vyplývá ustálenost práce odvolacího správního orgánu, a to hlavně ve skutečnosti, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, kdy toto činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje.
- Podle zásady legitimního očekávání by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu, ovšem v případě orgánů veřejné moci, jakými jsou krajské úřady, kterých existuje na území České republiky pouze třináct, se žalobce domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, kdy tato rovnost je narušována pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu.
- V části b) žaloby [Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů] žalobce uvádí, že ve svém odvolání napadl jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Odvolací orgán uvedl, že tyto posuzovat nemůže, jediné důkazy, které odvolací správní orgán posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci.
- Žalobce respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které takové rozhodnutí nese z pohledu zákonem kladených požadavků na takovýto druh rozhodnutí. Přiložená rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677, která nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí, a naproti tomu rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena.
- Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánu veřejné moci.
- V části c) žaloby ke konkrétním výtkám u jednotlivých pokutových bloků uvedl žalobce následující. K pokutovému bloku ze dne 13. 3. 2016 (pozn. soudu: správně 11. 1. 2017) uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f1“, k pokutovému bloku ze dne 8. 4. 2016 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f3“, k pokutovému bloku ze dne 5. 6. 2014 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, k pokutovému bloku ze dne 13. 4. 2014 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, k pokutovému bloku ze dne 11. 2. 2014 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, k pokutovému bloku ze dne 10. 12. 2013 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f1“, a k pokutovému bloku ze dne 12. 5. 2013 uvedl, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f3“.
- Žalobce zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací.
- Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení řidiče se žalobce domáhá, aby se soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Toto by měl příslušný soud posoudit zejména s odkazem na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, když absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobce právě případ pokutových bloků ze dne 11. 1. 2017, ze dne 8. 4. 2016, ze dne 5. 6. 2014, ze dne 13. 4. 2014, ze dne 11. 2. 2014, ze dne 10. 12. 2013 a ze dne 12. 5. 2013.
- K napadenému rozhodnutí žalobce dále uvedl, že je zmatečné co do obsahu, když jsou zde střídavě označovány dvě různé osoby a dále jsou v tomto rozhodnutí uváděny přestupky, které žalobce nespáchal.
- Vzhledem k výše uvedenému žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Vyjádření žalovaného k žalobě - Žalovaný ve svém vyjádření nejprve shrnul žalobu a dosavadní průběh řízení. K žalobnímu důvodu, který se týká rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, a to v souvislosti se zásadou legitimního očekávání, žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení žalobce podal u správního orgánu I. stupně dne 20. 1. 2017 námitky, kde uvedl, že brojí proti všem záznamům bodů a dále v průběhu správního řízení podal pouze dne 20. 2. 2017 žádost o přerušení správního řízení z důvodu podaného návrhu na zahájení přezkumného řízení ve věci přestupku ze dne 11. 1. 2017 a dále dne 27. 3. 2017 podal obecné vyjádření k podkladům správního spisu. Po celou dobu správního řízení nepodal žádný další konkrétní návrh či vyjádření, které by mělo souvislost s rozhodováním jiných správních orgánů.
- Žalovaný k celé věci dále uvedl skutečnost, že žalobce v rámci žaloby napadá, a to velice obecně pokutové bloky ze dne 13. 3. 2016, 8. 4. 2016, 5. 6. 2014, 13. 4. 2014, 11. 2. 2014, 10. 12. 2013 a 12. 5. 2013, kdy tyto bloky (resp. jejich ověřené kopie) jsou součástí spisové materie a mohl se s nimi v rámci správního řízení dle § 36 odst. 3 správního řádu před vydáním rozhodnutí podrobně seznámit. K seznámení se spisovou materií byl správním orgánem I. stupně vyzván a za tímto účelem mu byla stanovena přiměřená lhůta, kterou však nevyužil a ke správnímu orgánu I. stupně se nedostavil. Je tedy s podivem, jak může v rámci podané žaloby napadat obsah pokutových bloků, se kterými v rámci celého správního řízení nebyl seznámen. Během správního řízení byly vyžádány pokutové bloky ke všem přestupkům, které souvisely s dosažením celkové hranice 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tyto pokutové bloky byly správním orgánem I. stupně a dále i odvolacím správním orgánem přezkoumány ve smyslu, zda na podkladě těchto rozhodnutí mohou být zaznamenány body do bodového hodnocení řidiče. Bylo zjištěno, že všechny pokutové bloky obsahují veškeré náležitosti, na základě kterých musí dle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu dojít k zaznamenání bodů do bodového hodnocení řidiče. Údaje na pokutových blocích souhlasí s oznámeními o uložení pokuty v blokovém řízení a rovněž korespondují s počtem zaznamenaných bodů, což vyplývá z výpisu z evidenční karty řidiče, který je ve spisové materii rovněž obsažen. Z uvedeného lze vyvodit jediný logický závěr, a to, že po celou dobu řízení nenastaly důvody k provedení opravy některého z výše uvedených záznamů.
- Žalovaný z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud rozsudkem žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Posouzení věci krajským soudem - Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).
- V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
- Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť s tím oba účastníci souhlasili (žalovaný v rámci vyjádření k žalobě ze dne 20. 9. 2017, žalobce ve sdělení ze dne 10. 10. 2017).
- Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
- Soud po prostudování spisu zjistil, že rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, č. j. DSH/8326/17, kterým disponuje žalobce, se neshoduje s rozhodnutím ze správního spisu. Uvedené rozhodnutí se neshoduje datově ani obsahově. V úvodu rozhodnutí je sice uveden žalobce, avšak následný výrok i odůvodnění se vztahuje k jiné osobě. Žalovaný byl vyzván k objasnění odlišnosti rozhodnutí. Ve svém sdělení ze dne 19. 9. 2018 uvedl, že si je vědom svého pochybení spočívajícího v odeslání nesprávné (pracovní) verze rozhodnutí o odvolání. Žalobci tak nebylo doručeno konečné rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2017, č. j. DSH/8326/17, které nemohlo nabýt právní moci.
- Nedostatek doručení konečného rozhodnutí (ve správné verzi) účastníku řízení (žalobci), příp. jeho právnímu zástupci, brání rozhodnutí o žalobě. Jelikož se jedná o vadu odstranitelnou, uložil soud usnesením ze dne 30. 1. 2019, č. j. 30A 141/2017-71, žalovanému povinnost doručit žalobci rozhodnutí ze dne 3. 7. 2017, č. j. DSH/8326/17, ve správném znění. Teprve od řádného doručení rozhodnutí začala běžet lhůta pro případné rozšíření žaloby (dle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s.), o čemž byl žalobce poučen, a až po uplynutí této lhůty mohl soud rozhodnout o věci samé. Rozhodnutí ze dne 3. 7. 2017, č. j. DSH/8326/17, ve správném znění, bylo zástupci žalobce doručeno dne 11. 2. 2019, jak je patrné z doručenky datové schránky, jež byla přílohou sdělení žalovaného ze dne 13. 2. 2019. Žalobce však žalobu nijak nerozšířil.
- Pokud jde o námitku nerespektování odvolacích důvodů, soud konstatuje, že uvedená žalobcova námitka je v doplnění odvolání formulována naprosto nekonkrétně. Není tu ani náznakem patrno, v čem má spočívat obdobnost podkladů, z nichž v přezkoumávané věci vycházel Městský úřad Nýřany, s podklady, u nichž nedostatečnost popisu jednání shledal v jiné věci Krajský úřad Moravskoslezského kraje nebo Krajský úřad Jihočeského kraje. Odvolací správní orgán proto nijak nepochybil, jestliže se s touto odvolací námitkou v rozhodnutí o odvolání vypořádal rovněž zcela obecně.
- Zásada legitimního očekávání jako zásada oprávněné důvěry v právo a právní řád nezaručuje účastníkům řízení nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch, pouze znamená, že je třeba, aby správní orgány rozhodovaly způsobem předvídatelným, avšak vždy po pečlivém zjištění konkrétního skutkového stavu věci, z něhož vyvodí závěry a tyto závěry odůvodní tak, aby obstály z hlediska požadavků správního řádu. To v dané věci bylo splněno. Prvostupňový správní orgán vysvětlil, jaké konkrétní podklady měl ve věci k dispozici, jak je hodnotil a jaké konkrétní závěry z nich vyvodil. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal i na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Bylo zdůrazněno, že i judikatura tohoto soudu na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu.
- V řízení o námitkách si Městský úřad Nýřany vyžádal a obdržel od Policie ČR sdělení a kopie pokutových bloků k přestupkům ze dne 12. 5. 2013, 10. 12. 2013, 11. 2. 2014, 13. 4. 2014, 5. 6. 2014, 8. 4. 2016 a 11. 1. 2017.
- Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů tedy správní orgány vycházely ve všech sedmi případech z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Aktivitou správního orgánu prvního stupně byly tyto podklady pro vydání rozhodnutí doplněny o sdělení a kopie příslušných pokutových bloků. Na základě provedeného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů, jehož výsledky popsaly v odůvodnění svých rozhodnutí, správní orgány po právu dospěly k závěru, že tato rozhodnutí jsou způsobilá pro záznamy bodů do registru řidičů, jsou opatřena všemi potřebnými zákonem stanovenými náležitostmi a že odpovídá i zaznamenaný počet bodů.
- Je nezbytné uvést, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu může být žalobce úspěšný pouze tehdy, pokud prokáže, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. K tomu, aby tak žalobce mohl učinit, je nezbytné, aby tvrdil, v čem konkrétně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí či nezákonnost postupu správního orgánu. Pokud tak žalobce neučiní, tj. jeho tvrzení jsou obecná bez jakékoli konkrétní souvztažnosti s obsahem napadeného rozhodnutí či postupem správního orgánu, nemohou být jeho námitky shledány důvodnými.
- Soud se v podstatě ztotožňuje s tvrzením žalobce, že „i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky, a to tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil“. Tato obecná tvrzení však nijak neprokazují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Totéž platí pro námitky žalobce ohledně náležitostí jednotlivých sérií pokutových bloků.
- Soud považuje za vhodné zopakovat závěry Nejvyššího správního soudu z jeho rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20: „s rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, jak je tomu u pokutového bloku L 4443991. U něho se totiž jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují. … Dalším údajem na přestupkovém bloku je, že přestupek byl spáchán dne 22. 1. 2010 v 19.10 hod. v Karviné na tř. 17. listopadu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se stěžovatel dopustil a kdy a kde se to stalo.“.
- Žalobce brojí proti přestupkům ze dne 11. 1. 2017, 8. 4. 2016, 5. 6. 2014, 13. 4. 2014, 11. 2. 2014, 10. 12. 2013 a 12. 5. 2013, které byly projednány uložením pokuty v blokovém řízení.
- Soud proto posoudil každý ze sporovaných pokutových bloků.
- 1) V bloku na pokutu ze dne 12. 5. 2013, série FD/2013, č. D 1102468, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: Plzeň – Folmavská, 12. 5. 2013 20:49, § 18/4 z. č. 361/2000 Sb., rychlost 50/74/71 km/h, RZ: … Citroen, bílá. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z tohoto popisu je zřejmé, že žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která je stanovena na 50 km/h, o 20 km/h a více, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Zdejší soud v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012-20) nemá pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který vydal rozhodnutí v blokovém řízení. Jako místo spáchání přestupku byla označena ulice Folmavská, a tedy není pochyb o tom, že se jednalo o pozemní komunikaci. Výraz „rychlost 50/74/71 km/h“ (=nejvyšší dovolená rychlost / skutečně naměřená rychlost / rychlost po odečtu tolerance měřícího zařízení) je běžně používaným zkráceným zápisem přestupkového jednání spočívajícího v nerespektování rychlostních limitů. U tohoto přestupku je zkratkovitá formulace „rychlost 50/74/71 km/h“ doplněna odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, které žalobce porušil i ve kterém je přestupek specifikován. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se to stalo. Z pokutového bloku je tedy zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Jako přestupce byl identifikován žalobce a blok byl opatřen jeho podpisem. Žalobce souhlasem s blokovým řízením, podpisem pokutového bloku a zaplacením pokuty dal najevo jak svůj souhlas s přestupkem, tak i s jeho spolehlivým a zákonným zjištěním. V takovém případě není bezpodmínečně nutné, aby byla v rámci pokutového bloku uvedena další upřesnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2016, č. j. 5 As 71/2016-58). Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- Potvrzení výše uvedeného posouzení věci nachází zdejší soud i v názoru Nejvyššího správního soudu obsaženém v jeho rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014-39: „Dovozuje-li stěžovatel, že z hlediska formálních náležitostí se v případě pokutovému bloku uplatní stupeň přísnosti v tom směru, že chybí-li některá z nich, nenastávají jeho účinky, a proto ani nemůže být podkladem pro zápis bodů, Nejvyšší správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. … S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost. …“.
- 2) V bloku na pokutu ze dne 10. 12. 2013, série FD/2013, č. D 1132690, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 10:40 10. 12. 2013, Tachov, Tř. Míru, § 7/1c 361/2000 Sb. – mobilní telefon, ... Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1 f 1 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, neboť za jízdy držel mobilní telefon, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. I u tohoto přestupku je zkratkovitá formulace doplněna odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, které žalobce porušil i ve kterém je přestupek specifikován. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se to stalo. Z pokutového bloku je tedy zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- 3) V bloku na pokutu ze dne 11. 2. 2014, série FD/2013, č. D 0151688, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 10:31 h, 11. 2. 2014, Čečkovice, s. č. II/200, rychlost v obci, r. 50/64/61, § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která je stanovena na 50 km/h, o méně než 20 km/h, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. I taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se to stalo. Z pokutového bloku je tedy zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- 4) V bloku na pokutu ze dne 13. 4. 2014, série FD/2013, č. D 1125567, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 13. 4. 2014, 17:42 hod., Štěpánovice, § 18/4 z. č. 361/2000 Sb., - rychlost jízdy v obci 50/68/65, RZ: … Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která je stanovena na 50 km/h, o méně než 20 km/h, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Taková specifikace splňuje požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se to stalo. Z pokutového bloku je tedy zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- 5) V bloku na pokutu ze dne 5. 6. 2014, série FD/2013, č. D 1259794, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 5. 6. 2014, 9:31 hod., Jesenice – silnice I/27 u domu č. p. 148, RZ:…, překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci 50/65/62, § 18/4 z. č. 361/2000 Sb. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci, která je stanovena na 50 km/h, o méně než 20 km/h, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Z pokutového bloku je zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Jako přestupce byl identifikován žalobce a blok byl opatřen jeho podpisem. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- 6) V bloku na pokutu ze dne 8. 4. 2016, série FC/2013, č. C 1445396, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: Dne 8. 4. 2016 v 7:55 h., sil I/26 směr Sulkov, § 18/3 z. č. 361/2000 Sb. překročena nejvyšší dov. rychlost mimo obec, R 90/135/130 km/h, RZ: …. Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec, která je stanovena na 90 km/h, o 20 km/h a více, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. Z pokutového bloku je zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Jako přestupce byl identifikován žalobce a blok byl opatřen jeho podpisem. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- 7) V bloku na pokutu ze dne 11. 1. 2017, série JL/2015, č. L 0912983, je obsažena jednoznačná identifikace žalobce a zejména se uvádí: Přestupkové jednání – doba, místo a popis: 11. 1. 2017 v 16:00 hod., Plzeň ul. Folmavská, § 7/1c z. č. 361/2000 Sb., řidič držel za jízdy v ruce hovorové zařízení – mobilní telefon, RZ: ... Pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f1 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Z těchto údajů vyplývá, že žalobce porušil povinnost podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, neboť za jízdy držel mobilní telefon, a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Z pokutového bloku je zřejmé, kde, kdy, komu a za co byla v blokovém řízení pokuta uložena. Jako přestupce byl identifikován žalobce a blok byl opatřen jeho podpisem. Pokutový blok tedy byl způsobilý k zápisu bodů do bodového hodnocení řidiče.
- Lze tak uzavřít, že ze všech sedmi pokutových bloků je možno zjistit, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Ve všech sedmi případech bylo konkrétní jednání konkrétní osoby v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Všechna žalobcem zpochybněná rozhodnutí vydaná v blokových řízeních tedy obsahují všechny zákonem požadované náležitosti a jsou dostatečným podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je v každém z nich řádně identifikována, spáchaná jednání jsou popsána sice stručným, ale zároveň jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na příslušná ustanovení zákona. Všechny bloky jsou též podepsány žalobcem jakožto přestupcem. Soud se proto ztotožnil se závěrem správních orgánů, že všechny pokutové bloky jsou způsobilými podklady k záznamu bodů do registru řidičů.
- S ohledem na uvedené nepokládá soud žádný z žalobních bodů za důvodný.
Rozhodnutí soudu - Soud neshledal žádný ze žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Náklady řízení - Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
|