č. j. 2 A 33/2017‑ 62
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Rouskovou ve věci
žalobce: M. N.
bytem P.
zastoupen Mgr. Bc. Lukášem Bělským, advokátem
sídlem Domažlická 1256/1, 130 00 Praha 3
proti
žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor bytového fondu
sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1
zastoupen JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou
sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2017 č.j. S-MHMP 2097332/2016
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 9, odboru občansko správního ze dne 10. 11. 2016 č.j. R.OOS 445/2016, jímž byl žalobce obviněn a uznán z přestupku proti veřejnému pořádku podle ust. § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též „zákon o přestupcích), kterého se dopustil tím, že dne 14. 3. 2016 kolem 03:30 hod., v bytě č. 345 na adrese K. K. rušil noční klid hlasitou reprodukovanou hudbou a hlasitým hovorem, a byla mu uložena ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) a ust. § 47 odst. 2 zákona o přestupcích sankce ve formě pokuty ve výši 500 Kč.
2. V žalobě žalobce namítal porušení § 37 odst. 4 správního řádu, uvedl, že byl zkrácen na svých právech nezákonným rozhodnutím žalovaného, který rozhodl v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce měl za to, že doplnil své odvolání tak, jak mu umožňuje zákon a je dle jeho názoru tedy povinností žalovaného se tímto doplněním zabývat a zohlednit odvolací námitky. Žalobce podal v zákonné lhůtě proti prvoinstančnímu rozhodnutí blanketní odvolání a uvedl, že toto odvolání do 60 dnů odůvodní. Konstatoval, že správní orgán prvního stupně žalobce usnesením ze dne 6. 1. 2017 vyzval k doplnění odvolání, lhůta k doplnění byla stanovena 5 kalendářními dny od doručení usnesení. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno dne 13. 1. 2017. Žalobce dále poukázal na to, že doplnění odvolání odeslal správnímu orgánu prvního stupně ze své e-mailové adresy poslední den lhůty, tj. 18. 1. 2017. Vzhledem ke skutečnosti, že doplnění ze dne 18. 1. 2017 nemělo zákonné náležitosti, doplnil žalobce své podání písemně a zaslal ho správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím České pošty s.p.
3. Ve vyjádření k žalobě měl žalovaný mimo jiné za to, že postupoval zcela správně v souladu se zákonem, když výzva k doplnění podání (odstranění vad) byla žalobci doručena prostřednictvím datové zprávy dne 13. 1. 2017 a žalobce ve stanovené lhůtě 5 dní žádné podání na adresu žalovaného nezaslal. Navrhl žalobu zamítnout.
4. V replice žalobce tvrdil, že své odvolání řádně zdůvodnil a doplnil zákonné náležitosti v poskytnuté lhůtě, a že se žalovaný s argumenty žalobce ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal.
5. Na jednání konaném před zdejším soudem dne 11. 4. 2019 účastníci řízení setrvali na svých právních názorech a procesních stanoviscích.
6. Správní spis pak především obsahuje následující pro danou věc podstatné dokumenty: rozhodnutí Úřadu městské části Praha 9, odboru občansko správního ze dne 10. 11. 2016 č.j. R.OOS 445/2016 doručené žalobci 2. 12. 2016, odvolání žalobce doručené správnímu orgánu 19. 12. 2016, výzva k odstranění vad odvolání ze dne 6. 1. 2016 (správně 6. 1. 2017), která byla žalobci doručena 13. 1. 2017, odůvodnění odvolání proti rozhodnutí, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 23. 1. 2017 a správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 25. 1. 2017, žalobou napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2017 č.j. S-MHMP 2097332/2016.
7. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále též „s.ř.s.“/), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
8. Soud posoudil předmětnou věc takto:
9. Podle § 82 odst. 2 věty prvé správního řádu odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.
10. V § 37 odst. 2 – 4 správního řádu ve znění účinném v rozhodném období bylo stanoveno:
„(2) Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.
(3) Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.
(4) Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.“
11. V nyní posuzované věci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 11. 2016 č.j. R.OOS 445/2016 bylo žalobci doručeno dne 2. 12. 2016. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal dne 17. 12. 2016 datovou schránkou své odvolání. Přípisem ze dne 21. 12. 2016, doručeným žalovanému dne 3. 1. 2017, správní orgán prvního stupně postoupil žalovanému odvolání spolu se spisovým materiálem. Usnesením ze dne 6. 1. 2017 (v usnesení je z důvodu chyby v psaní uvedeno datum 6. 1. 2016, pozn. Městského soudu v Praze) č.j. S-MHMP 11631/2017 žalovaný vyzval žalobce k odstranění vad odvolání ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení; toto usnesení bylo žalobci doručeno prostřednictvím datové schránky dne 13. 1. 2017. Dne 18. 1. 2017 ve 14:21 hodin, tj. v poslední den lhůty pro odstranění vad odvolání, na elektronickou podatelnu správního orgánu prvního stupně dorazil žalobcův e-mail bez elektronického podpisu nazvaný jako „Odůvodnění odvolání proti rozhodnutí“. Dne 23. 1. 2017 žalobce podal k poštovní přepravě tutéž písemnost, a to bez vlastnoručního podpisu, přičemž tato byla správnímu orgánu prvního stupně doručena dne 25. 1. 2017. Dne 27. 1. 2017 pak žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí, aniž reflektoval námitky uvedené v písemnosti nazvané „Odůvodnění odvolání proti rozhodnutí“.
12. Poněvadž žalobcovo blanketní odvolání doručené správnímu orgánu prvního stupně dne 17. 12. 2016 nemělo náležitosti dle § 82 odst. 2 správního řádu, žalovaný postupoval zcela správně (a to v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu), když vyzval žalobce k odstranění vad odvolání. Žalobce zaslal správnímu orgánu prvního stupně (nikoliv žalovanému) dne 18. 1. 2017 prostřednictvím veřejné datové sítě (e-mailem) bez použití uznávaného elektronického podpisu písemnost nazvanou jako „Odůvodnění odvolání proti rozhodnutí“. Aby elektronická komunikace účastníka řízení se správním orgánem měla předpokládané procesní účinky, je nutno používat elektronický podpis splňující požadavky ve smyslu zákona o elektronickém podpisu, případně dané elektronické podání doplnit způsobem předpokládaným v § 37 odst. 4 správního řádu (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2016 č.j. 2 As 255/2015-36. Jelikož písemnost (e-mail) ze dne 18. 1. 2017 nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem, bylo třeba učinit potvrzení podání dle § 37 odst. 4 správního řádu. Aby se však jednalo o potvrzení (doplnění) podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, muselo by mít toto potvrzující nebo doplňující podání (učiněné dne 23. 1. 2017) ve spojení s podáním potvrzovaným nebo doplňovaným (učiněným dne 18. 1. 2017) náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu, zejména žalobcův podpis. Ze správního spisu přitom vyplývá, že písemnost nazvaná „Odůvodnění odvolání proti rozhodnutí“, podaná k poštovní přepravě dne 23. 1. 2017, nebyla podepsána; odesláním této písemnosti tak nedošlo k potvrzení (doplnění) podání dle § 37 odst. 4 správního řádu, jelikož ani písemnost ze dne 18. 1. 2017 nebyla opatřena uznávaným elektronickým podpisem. Z uvedených důvodů na písemnost odeslanou e-mailem dne 18. 1. 2017 nelze pohlížet jakožto na podání ve smyslu § 37 odst. 2 ve spojení s § 37 odst. 4 správního řádu.
13. K výkladu § 37 odst. 4 správního řádu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015 č.j. 10 As 266/2014-32: „Správní řád v citovaném ustanovení upravuje požadavky na formu podání tak, že podání je nutno učinit jednou ze tří forem taxativně vymezených – písemně (v listinné podobě), ústně do protokolu, elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem (správní řád ohledně této formy odkazuje na zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů, dále jen „zákon o elektronickém podpisu“). K podání jinou formou se nepřihlíží, ledaže podatel v zákonné lhůtě 5 dnů potvrdí, respektive doplní takové své podání způsobem odpovídajícím jedné z uvedených tří taxativně vyjmenovaných řádných forem podání. Takové potvrzení (doplnění) má tedy význam pro zachování lhůty, neboť teprve pokud je podání tímto způsobem v zákonné lhůtě potvrzeno či doplněno, je perfektní (srov. též např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, čj. 9 As 90/2008-70). S ohledem na výše uvedené je tedy třeba rozlišovat mezi postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu a postupem dle § 37 odst. 4 správního řádu. Zatímco v případě prvním je vyžadován aktivní postup správního orgánu, který buď podateli pomůže nedostatky podání odstranit či jej k tomu vyzve, v případě druhém aktivní postup správního orgánu vyžadován není (nemělo by ani smyslu, aby správní orgán postupoval aktivně tam, kde fakticky k podání nedošlo, neboť nebyla naplněna jeho forma a podání tak nebylo relevantní) a naopak je to podatel, kdo musí být aktivní a nese sám odpovědnost za řádnou formu svého podání, resp. za důsledky s vadou formy spojené.“
14. V případě postupu dle § 37 odst. 4 správního řádu správní orgán není povinen vyzvat podatele k odstranění nedostatků podání (resp. písemnosti, jež podáním není). Odpovědnost za řádnou formu svého podání a za důsledky s vadou formy spojené nese podatel. Jestliže žalobce zaslal správnímu orgánu prvního stupně dne 23. 1. 2017 písemnost neopatřenou podpisem, zjevně nemohlo jít o potvrzení (doplnění) podání učiněného e-mailem (bez uznávaného elektronického podpisu) dne 18. 1. 2017. Písemnost podaná k poštovní přepravě dne 23. 1. 2017 proto nemohla vyvolat účinky potvrzení (doplnění) podání dle § 37 odst. 4 správního řádu.
15. K e-mailu ze dne 18. 1. 2017 tak nebylo možno přihlížet, neboť se nejednalo o podání. Jak vyplývá ze shora uvedeného, správní orgán nebyl povinen vyzývat žalobce k učinění potvrzení (doplnění) tohoto úkonu ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Písemností podané k poštovní přepravě dne 23. 1. 2017 nebyly zhojeny vady podání ze dne 18. 1. 2017.
16. Výzva k odstranění vad odvolání žalobce byla vydána ve formě usnesení (ze dne 6. 1. 2017 č.j. S-MHMP 11631/2017 – v usnesení je zjevně chybou v psaní uvedeno datum 6. 1. 2016); v tomto usnesení byla žalobci stanovena závazná lhůta k odstranění vad odvolání v délce 5 dnů ode dne doručení usnesení. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 13. 1. 2017. Jelikož písemnost zaslaná správnímu orgánu prvního stupně e-mailem dne 18. 1. 2017 nelze považovat za podání (viz výše), je zřejmé, že dne 18. 1. 2017 žalobci marně uplynula lhůta k odstranění vad odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
17. K povaze lhůty k odstranění vad odvolání ve smyslu § 39 odst. 1 správního řádu Městský soud v Praze odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2018 č.j. 9 As 105/2017-54: „Krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz výše citovaný rozsudek NSS) posoudil lhůtu stanovenou usnesením dle § 39 odst. 1 správního řádu jako propadnou, přičemž stěžovatel si mohl požádat o prodloužení lhůty, po jejím uplynutí o prominutí jejího zmeškání, popř. mohl podat odvolání proti samotnému usnesení o určení lhůty. Žádný z těchto kroků však neučinil, a proto lhůta marně uplynula. Kasační soud se plně ztotožňuje s právním názorem krajského soudu k povaze lhůty stanovené ve správním řízení usnesením dle § 39 odst. 1 správního řádu, neboť je v souladu se stávající judikaturou zdejšího soudu k této otázce. Z již výše citovaného rozsudku vyplývá, že výzvu k odstranění vad ve lhůtě není nezbytně nutné činit usnesením. Pokud však výzva má formu usnesení a žadatel (odvolatel) v rámci takto stanovené lhůty neprovede úkon, k němuž je vyzván, musel by žádat o prominutí zmeškání lhůty dle § 41 správního řádu, protože lhůta již marně uplynula. Stěžovatelem namítaná lhůta, v níž byl vyzván k odstranění vad podání, byla propadná. O pořádkovou lhůtu, jejímž uplynutím by nemohly nastat negativní účinky s tímto spojené, by šlo v případě lhůty stanovené přípisem například dle § 37 odst. 3 správního řádu, což je ostatně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedeno, a proto Nejvyšší správní soud shledal kasační námitku směřující do povahy lhůty stanovené usnesením dle § 39 odst. 1 správního řádu jako nedůvodnou.“
18. Usnesení žalovaného ze dne 6. 1. 2017 tak žalobci stanovilo pětidenní lhůtu k odstranění vad podání, jež byla propadná, nikoliv pořádková. Žalobci tato lhůta marně uplynula, neboť na jeho e-mailovou zprávu bez uznávaného elektronického podpisu, jež nebyla řádně potvrzena nebo doplněna ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, nelze pohlížet jako na podání (viz výše). Ze správního spisu rovněž neplyne, že by žalobce kupříkladu požádal o prodloužení stanovené lhůty, nebo že by následně požádal o prominutí zmeškání úkonu dle § 41 správního řádu. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že lhůta pro odstranění vad odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobci marně uplynula dnem 18. 1. 2017.
19. Žalobce tedy v řádně stanovené lhůtě nevyužil možnosti odstranit vady svého blanketního odvolání. Žalobce tak svojí vlastní pasivitou, resp. chybami dopustil, že mu marně uplynula lhůta pro odstranění vad podání.
20. Městský soud v Praze nad rámec shora uvedeného dodává, že kromě toho, že na žalobcův e-mail ze dne 18. 1. 2017 ze shora uvedených důvodů nelze pohlížet jako na podání, žalobce zkomplikoval celou situaci i tím, že svoje písemnosti, včetně vadné písemnosti odeslané poštou dne 23. 1. 2017, adresoval správnímu orgánu prvního stupně, nikoliv žalovanému. Přitom žalobce byl ve výzvě žalovaného ze dne 6. 1. 2017 výslovně upozorněn, že vady odvolání má odstranit „podáním doručeným OBF MHMP“. V daném případě tak žalovaný nepochybil, jestliže rozhodl o věci samé pouhé dva dny po doručení vadného doplnění odvolání (nadto odeslaného až pátý den po uplynutí závazně stanovené lhůty pro odstranění vad podání stanovené usnesením ze dne 6. 1. 2017) správnímu orgánu prvního stupně (ačkoliv žalobce byl výslovně vyzván k zaslání tohoto podání žalovanému).
21. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, náklady právního zastoupení žalovaného, který byl v předmětné věci zastoupen advokátkou, nelze považovat za účelně vynaložené. Žalovaný disponuje na jemu svěřeném úseku státní správy odborným aparátem, jehož pomocí musí být schopen dostatečně hájit svá rozhodnutí před správními soudy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018 č.j. 2 As 51/2018-140). Soud proto nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 17. dubna 2019
JUDr. Marcela Rousková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.