[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného

t a k t o :

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Vymezení věci a obsah správního spisu

1.         Žalobkyně se podanou žalobou domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, který dosud nerozhodl o jejích námitkách proti nálezu žalovaného ze dne 28. 6. 2018, č. j. FA/SR/ZP/535/2017-10.

2.         Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

3.         Žalovaný nálezem ze dne 28. 6. 2018, č. j. FA/SR/ZP/535/2017-10, zamítl návrh žalobkyně             na vydání částky 103 500 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy uzavřené s Českou pojišťovnou, a.s., neboť nárok považoval za promlčený.

4.         Proti tomuto nálezu podala žalobkyně dne 13. 7. 2018 námitky.

5.         Dne 3. 8. 2018 obdržel žalovaný od České pojišťovny, a.s., vyjádření k námitkám žalobkyně.

6.         Dne 22. 8. 2018 žalovaný vyzval žalobkyni, aby arbitrovi sdělila, zda předmětnou pojistnou smlouvu mezi ní a Českou pojišťovnou, a.s., případně pohledávky z ní postoupila třetí osobě.

7.         Dne 10. 9. 2018 žalovaný žalobkyni sdělil, že prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí                          o námitkách do 12. 10. 2018. Důvodem je, že ověřuje, zda nedošlo k postoupení pohledávek spojených s pojistnou smlouvou.

8.         Dne 13. 9. 2018 žalobkyně žalovanému sdělila, že jeho výzvu ze dne 22. 8. 2018 považuje                   za nezákonnou a požadovanou informaci žalovanému nesdělila.

9.         Dne 19. 10. 2018 žalovaná žalobkyni opět sdělila, že vzhledem ke skutkové a právní složitosti projednávaného případu prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách do 12. 11. 2018.

10.     Dne 19. 10. 2018 žalobkyně žalovaného vyzvala k přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, neboť dosud nebylo rozhodnuto o jejích námitkách proti nálezu.

11.     Dne 12. 11. 2018 žalovaný žalobkyni opět sdělil, že vzhledem ke skutkové a právní složitosti projednávaného případu prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách do 12. 12. 2018.

12.     Dne 30. 11. 2018 se ve věci konalo ústní jednání. Na něm zástupce žalobkyně také nesdělil, zda žalobkyně pohledávku postoupila.

13.     O námitkách žalobkyně proti nálezu nebylo dosud rozhodnuto.

II.

Argumentace účastníků

14.     Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaný je nečinný. O jejích námitkách mělo být rozhodnuto              do 12. 8. 2018. K pozdějším prodloužením lhůt tedy nelze přihlížet.

15.     Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

16.     Dne 24. 4. 2019 se ve věci konalo ústní jednání. Zástupce žalobkyně potvrdil, že žalobkyně žalovanému informaci, zda došlo k postoupení pohledávky, nesdělila. Trval nicméně na tom,              že žalobkyně byla a je v dané věci aktivně legitimována. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. 

III.

Posouzení žaloby soudem

17.     Podle § 79 odst. 1 věty prvé soudního řádu správního ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

18.     Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“), arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

19.     Městský soud musí především rozhodnout, zda, případně kdy, uplynula žalovanému lhůta               pro rozhodnutí o námitkách.

20.     V nyní posuzované věci arbitr lhůtu pro rozhodnutí o námitkách poprvé prodloužil dne               10. 9. 2018, tedy v šedesátidenní lhůtě ode dne doručení námitek žalobkyně arbitrovi. Žalobkyně však namítá, že nejde o zvlášť složitý případ a že ve věci mělo být rozhodnuto do 30 dnů.

21.     Soud nicméně poznamenává, že v dané věci jde o ne zcela jednoduchou otázku promlčení nároku. O jisté složitosti případu svědčí také nutnost posouzení věcné příslušnosti arbitra k rozhodnutí o návrhu žalobkyně. Soud se tedy domnívá, že bylo povinností arbitra v dané věci rozhodnout ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta žalovanému měla uplynout 11. 9. 2018.

22.     Žalovaný lhůtu pro vydání rozhodnutí o námitkách poprvé prodloužil do 12. 10. 2018. Nicméně ani v této lhůtě o námitkách žalobkyně nerozhodl. Dne 12. 10. 2018 tedy arbitrovi bezpochyby marně uplynula lhůta pro rozhodnutí podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi.

23.     Žalovaný lhůtu pro rozhodnutí zamýšlel opakovaně prodloužit svým sdělením ze dne                      19. 10. 2018. Z podstaty věci však nelze prodloužit lhůtu, která již uplynula. Pokud lhůta již uplynula, není již co prodlužovat. Zákon přitom neumožňuje žalovanému stanovit si novou lhůtu, pokud původní již uplynula. K tomuto „prodloužení“ lhůty tedy již dle soudu nelze přihlížet. To samé platí pro následující sdělení žalobkyni o prodloužení lhůty.

24.     Soud však vzal v potaz také § 71 odst. 5 správního řádu. Podle něj se nedodržení lhůt nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. I podle judikatury Nejvyššího správního soudu jde                o neopominutelné materiální hledisko posouzení nečinnosti správního orgánu. Má-li zjištěná nečinnost svůj původ ve způsobu, jakým vystupuje v řízení jeho účastník, nejde o nečinnost správního orgánu a nelze se proti ní dovolávat ochrany (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41)

25.     Městský soud dospěl k názoru, že byť žalovanému lhůta pro rozhodnutí již uplynula, nelze žalobě vyhovět právě z důvodu, že za průtahy může sama žalobkyně. Žalobkyně byla ještě ve lhůtě             pro rozhodnutí požádána o informaci, zda nepostoupila svou pohledávku vůči instituci.                 Tuto informaci však opakovaně odmítla poskytnout.

26.     Podle § 1 zákona o finančním arbitrovi je finanční arbitr oprávněn rozhodovat pouze spory, v nichž jednou stranou je spotřebitel. Spotřebitelem je přitom člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§ 419 občanského zákoníku). Pokud by tedy žalobkyně pohledávku postoupila podnikatelskému subjektu, nebyl by žalovaný věcně příslušný k rozhodnutí sporu. Vzhledem k tomu, že žalovanému je známo, že k takovému postoupení pohledávek obecně dochází, je povinen si tuto otázku ověřit i v nyní posuzovaném případě. Otázka, zda žalovaný má vůbec pravomoc vydat ve věci samé rozhodnutí, je jednou z nejdůležitějších otázek, které je třeba vyřešit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne           16. 1. 2019, č. j. 6 Afs 342/2018-31, bod 18). Nejde tedy o nedůvodné zatěžování žalobkyně. Nejde ani o nadměrné zatěžování žalobkyně. Té stačí pouze sdělit žalovanému tuto jednoduchou informaci. Tedy v zásadě odpovědět na položenou otázku ano, či ne.

27.     Podle městského soudu v žádném případě nestačí pouhé opakované tvrzení žalobkyně, že je v daném sporu aktivně legitimována. Toto tvrzení není totiž žalobkyní nijak podloženo a není ani zcela zřejmé, co tím žalobkyně míní. Pokud tím míní, že je spotřebitelem a vlastní předmětnou pohledávku, tak jí nic nebrání to potvrdit prostým sdělením, že pohledávku nepostoupila. Pokud tím však myslí, že je oprávněna danou pohledávku vymáhat (např. na základě soukromoprávního ujednání), tak to je otázka odlišná od věcné příslušnosti žalovaného rozhodnout daný spor. Pokud by totiž žalobkyně pohledávku vymáhala na účet jiného, který není spotřebitelem, tak by již nešlo o spor mezi spotřebitelem a dalším subjektem ve smyslu § 1 zákona o finančním arbitrovi. Tento by tedy nebyl věcně příslušný daný spor rozhodnout.

28.     Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že otázka věcné příslušnosti žalovaného k vyřešení sporu je podstatná a žalovaný je oprávněn tuto otázku zjišťovat. Důvodem, proč žalovaný nemohl v dané věci dosud rozhodnout, je tak jednání žalobkyně, která odmítá žalovanému poskytnout součinnost při řešení této otázky. Žalobkyně se tedy nemůže dovolávat nedodržení lhůty pro rozhodnutí ze strany žalovaného.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

29.     Městský soud proto ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná a podle § 81 odst. 3 soudního řádu správního ji zamítl.

30.     Žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly. Soud tedy ve druhém výroku rozsudku v souladu s § 60 soudního řádu správního rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. 

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu             a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 24. dubna 2019

JUDr. Karla C h á b e r o v á  v. r.

předsedkyně senátu