[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci

žalobce:  A. S.

zastoupena Mgr. Janem Švarcem, advokátem

se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1,

proti
žalovanému:  Univerzita Karlova

   se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1

o žalobě proti nečinnosti žalovaného

 t a k t o : 

1. Návrh na přerušení řízení  s e   z a m í t á .
2. Žaloba  s e   z a m í t á.
3. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala ochrany proti nečinnosti, kterou spatřuje v tom, že rektor Univerzity Karlovy nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě                            o odvolání, které podala proti rozhodnutí univerzity ze dne 21. 1. 2018 č. 17009831 o přiznání sociálního stipendia za akademický rok 2017/18. Rektor však o podaném odvolání ke dni podání žaloby 30. 1. 2019 nerozhodl. Žalobkyně uvedla, že v předmětném řízení požádala dne                       29. 10. 2018 o přerušení řízení, rektor žalovaného však řízení nepřerušil. Přes žádost přerušení řízení žalobkyni nezbývá než se zároveň domáhat vydání meritorního rozhodnutí, neboť podle soudního řádu správního je chráněno pouze vydání meritorního rozhodnutí a to v jednoleté lhůtě od uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. Proto žalobkyně podává žalobu, neboť v opačném případě by ztratila možnost soudní ochrany před nečinností. Dále uvedla, že podala 13. 12. 2018 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, na tuto žádost nebylo reagováno. Navrhla, aby soud rozhodl tak, že rektor žalovaného je povinen vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí                    o přiznání sociálního stipendia za akademický rok 2017/2018 ze dne 21. 1. 2018, číslo žádosti 17009831, a to ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále požadovala přiznání práva na náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaný ve vyjádření v podané žalobě poukázal ale na skutečnost, že žalobkyně zaměňuje dva druhy stipendií, číslo žádosti 17009831 odpovídá žádosti o přiznání stipendia na podporu ubytování, odvolání podala rovněž proti rozhodnutí o přiznání stipendia na podporu ubytování, v žalobě a v žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti však je chybně uvedeno sociální stipendium. Žalobkyně se domáhá jednak přerušení řízení a zároveň i vydání meritorního rozhodnutí, oba úkony jsou vzájemně neslučitelné. Žalovaný vydal usnesení o přerušení řízení, nemůže tedy současně vydat i meritorní rozhodnutí. Navrhl zamítnutí podané žaloby.
3. Žalobkyně v podání ze dne 21. 3. 2019 uvedla, že žalovaný usnesením ze dne 19. 3. 2019 č. j. UKRUK/84091/2019               předmětné odvolací řízení přerušil. Zpětvzetím žaloby by však žalobkyně ztratila možnost soudní ochrany proti případné budoucí nečinnosti stran vydání meritorního rozhodnutí, jelikož lhůta pro podání žaloby proti nečinnosti již uplunula. Protože v současné době není známo, zda žalovaný bude poté, co bude v řízení pokračováno, dále nečinný, je dán důvod pro přerušení soudního řízení podle § 48 odst. 2 písm. c) soudního řádu správního, neboť rozhodnutí závisí na otázce, kterou soud v tomto řízení není oprávněn řešit. Navrhla, aby soud řízení přerušil do doby, než bude pokračováno v předmětném odvolacím správním řízení.

Obsah spisového materiálu

4. Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že na základě žádosti žalobkyně rozhodl rektor Univerzity Karlovy rozhodnutím ze dne 22. 12. 2017 č. j.: U-17003984-17009831-1 tak,                     že žalobkyni bylo přiznáno stipendium na podporu ubytování za měsíce od října 2017 do června 2018 a za září 2018. V odůvodnění bylo konstatováno, že žalobkyně splnila podmínky stanovené článkem 8 Stipendijního řádu Univerzity Karlovy a Opatření rektora č. 54/2017, když svůj nárok stanoveným způsobem prokázala.
5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 21. 1. 2018 odvolání, ve kterém uvedla, že nově žádá o přiznání stipendia v kategorii I.kategorie – soc, a to od října 2017. Pokud bude odvolací důvod na základě této změny posouzen jako nepřípustný, žádá o přiznání stipendia v kategorii                I. kategorie – soc, a to od ledna 2018. Poukázala na změnu trvalého bydliště a navrhla, aby rektor odvoláním napadené rozhodnutí změnil.
6. Podáním ze dne 29. 10. 2018 podala žalobkyně žádost o přerušení řízení s odůvodněním,                  že podmínkou pro přiznání stipendia na podporu ubytování v rozsahu, požadovaném v odvolání, je doložení dokladu, který lze vydat až po přiznání přídavku na dítě. O přiznání přídavku na dítě bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti, proti tomuto rozhodnutí je podána správní žaloba              u Městského soudu v Praze, kde je vedena pod sp. zn. 4 Ad 11/2018. Navrhla přerušení řízení  do doby právní moci rozhodnutí ve věci Městským soudem v Praze popřípadě Nejvyšším správním soudem.
7. Usnesením rektora Univerzity Karlovy ze dne 15. 3. 2019 sp. zn. 17009831 č. j. UKRUK/84091/2019 bylo rozhodnuto v řízení o žádosti žalobkyně o přiznání stipendia                      na podporu ubytování pro akademický rok 2017/2018 tak, že odvolací řízení, vedené pod sp. zn. 17009831 ve věci žádosti o přiznání stipendia na podporu ubytování se přerušuje na dobu                 do právní moci rozhodnutí ve věci přiznání přídavku na dítě Městským soudem v Praze, sp. zn. 4Ad 11/2018. V odůvodnění usnesení o přerušení řízení správní orgán uvedl s odkazem                   na žádost žalobkyně a odkazem ustanovení § 64 odst. 2 a § 64 odst. 4 správního řádu, že bylo rozhodnuto o vyhovění žádosti žalobkyně o přerušení řízení.

Posouzení žaloby soudem

8. Jak je výše uvedeno, žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který nerozhodl o jejím odvolání v zákonem stanovené lhůtě. Řízení o žalobách                 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je upraveno v ustanoveních § 79 - § 81 zákona                č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů („dále jen s. ř. s.“). Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení   u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného                 ke dni svého rozhodnutí.
9. Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že ochrany proti nečinnosti se lze u soudu domáhat v případech, kdy správní orgán je nečinný ve vztahu k meritornímu rozhodnutí, tedy k rozhodnutí ve věci samé, anebo k vydání osvědčení. Při posuzování otázky, za správní orgán je či není nečinný ve vztahu k meritornímu rozhodnutí, soud vychází ze skutkového stavu, který je zjištěn ke dni rozhodnutí soudu.
10. Jak bylo výše uvedeno, je ze spisového materiálu zřejmé, že žalovaný správní organ odvolací řízení k žádosti žalobkyně přerušil správní řízení do doby, než bude pravomocně rozhodnuto Městským soudem v Praze v jiném řízení, to znamená, že akceptoval důvody, které žalobkyně v návrhu na přerušení řízení uplatnila, a jejímu návrhu na přerušení řízení vyhověl.
11. Jestliže je řízení přerušeno, přestává běžet lhůta pro vydání rozhodnutí, po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci řízení jen takové úkony, které jsou zapotřebí k odstranění důvodů přerušení (§ 65 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Ačkoliv je v daném případě zřejmé, že žalovaný správní orgán nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, tato lhůta uplynula ještě před tím, než žalobkyně požádala                    o přerušení řízení,  žalobkyně však nečinila žádné kroky k tomu, aby se nečinnosti bránila, naopak požádala sama o přerušení řízení.
12. Soud se zabýval otázkou, zda k přerušení řízení o odvolání žalobkyně nedošlo účelově, dospěl však k závěru, že k tomu tak v daném případě není. Jak již bylo uvedeno, žalobkyně podáním               ze dne 29. 10. 2018 podala žádost o přerušení správního řízení, a to do doby, než bude skončena věc u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Ad 11/2008, popřípadě než bude skončeno řízení   o případné kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem. Správní orgán důvody, které žalobkyně v žádosti o přerušení řízení akceptoval a v souladu s jejím požadavkem řízení přerušil.
13. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobkyně požádala o pokračování v řízení, jak jí umožňuje ustanovení § 65 odst. 2 správního řádu, resp. že by bylo v řízení pokračováno. Je tedy nutno vycházet ze skutkového stavu, který platí ke dni vydání rozhodnutí soudu,                                 tj. ze skutečnosti, že v současné době je správní řízení přerušeno a za této situace nelze právě z tohoto důvodu správnímu orgánu uložit, aby rozhodl ve věci samé.
14. Tvrzení žalobkyně, že musí setrvat na nyní podané žalobě proto, protože již uplynula lhůta pro podání žaloby, soud uvádí, že procesní situace, k níž došlo v daném případě je důsledkem jednání žalobkyně, která sama požádala o přerušení správního řízení. Žaloba na ochranu proti nečinnosti přitom slouží k odstranění nečinnosti existující, a to existující ke dni rozhodnutí soudu o podané žalobě. Argumentace možnou budoucí nečinností žalovaného správního orgánu je tedy irelevantní.
15. K návrhu žalobkyně na přerušení řízení u soudu soud uvádí, že neshledal důvody pro postup podle § 48 odst. 2 písm. c) s. ř. s., podle něhož předseda senátu usnesením přeruší řízení, jestliže rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud oprávněn řešit. Podmínky uvedeného ustanovení nejsou v této věci splněny. Předmětem řízení o žalobě v této věci je otázka, zda je žalovaný správní orgán nečinný, zda jsou splněny podmínky pro to, aby soud žalovanému uložil, že je povinen rozhodnout ve věci samé. Tuto otázku je soud oprávněn posoudit ke stavu ke dni vydání svého rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno, žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat ochrany proti možné budoucí nečinnosti, otázku, zda snad v budoucnu žalovaný správní orgán bude poté, kdy bude pokračováno v řízení nečinný, není oprávněn řešit žádný soud ani správní orgán. Jde o hypotetické úvahy o tom, že žalovaný v budoucnu nebude rozhodovat v zákonem stanovených lhůtách. Aplikace ustanovení § 48 odst. 2 písmeno c) s. ř. s. přichází v úvahu tehdy, kdy je jiný orgán státu, správní orgán, soud oprávněn vyřešit určitou konkrétní věc, kterou není oprávněn řešit správní soud v řízení o podané žalobě. Pak je třeba vyčkat, až příslušný orgán státu předmětnou otázku vyřeší. Jestliže však zde není správní orgán státu, který by byl kompetentní k tomu, aby posuzoval, zda v budoucnu dojde k nečinnosti žalovaného správního orgánu, pak nejsou naplněny podmínky k přerušení řízení podle uvedeného právního ustanovení.
16. Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě soudu nevyjádřili s takovýmto postupem nesouhlas, má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla                 ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, žalovanému náklady nevznikly.
18. Pro úplnost soud uvádí, že nepřesnost v označení požadovaného stipendia (sociální stipendium - stipendium na podporu ubytování), na kterou poukazoval žalovaný, nebránila posouzení věci, když je zřejmé, v jakém řízení žalobkyně nečinnost tvrdila.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu              a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 13. května 2019

JUDr. Hana Veberová v. r.

předsedkyně senátu