č. j. 52 A 5/2019-44

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Dvořáka a soudců JUDr. Aleše Korejtka a JUDr. Petry Venclové, Ph.D., v právní věci

žalobce:  K. S.

státní příslušnost Ukrajina

   zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

   sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 

proti

žalovanému:  Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců

   sídlem nám. Hrdinů 16347/3, 140 21 Praha 4

v řízení o žalobě proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 19. 12. 2018, č. j. MV-56123-4/SO-2018,

takto:

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 3. 2018, č. j. OAM-15592-28/ZM-2017, jímž byla podle ust. § 46 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 42g odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“ nebo „zákon č. 326/1999 Sb.“) zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty.
  2. Mezi účastníky nejsou sporné následující skutečnosti, které vyplývají i ze správního spisu:
  3. Žalobce podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, přičemž mezi podklady této žádosti patřil i výpis z Centrální evidence volných pracovních míst ve společnosti Hornet Industrial s.r.o. na pracovní pozici „manipulační dělník-dělnice ve výrobě“, dne 30. 11. 2017 však obdržel správní orgán I. stupně sdělení Úřadu práce České republiky o smazání volných pracovních míst u společnosti Hornet Industrial s.r.o., mezi nimiž „figurovalo“ i číslo volného pracovního místa, které měl žalobce jako účastník řízení o zmíněné žádosti přiděleno. Žalobce v souvislosti s výzvou správního orgánu I. stupně, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí, předložil správnímu orgánu I. stupně pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a společností MD logistika, a.s., kde měl být žalobce zaměstnán na pracovní pozici „dispečer tuzemské dopravy s ruštinou“ s místem výkonu práce v Dašicích, a zároveň k tomu připojil i dohodu o provedení práce uzavřenou mezi touto firmou a žalobcem. Správní orgán I. stupně vyzval žalobce k odstranění vady podání, a to ke sdělení, čeho se žalobce v řízení domáhá v případě předložení nové pracovní smlouvy k jinému zaměstnavateli, správnímu orgánu dále bylo doručeno sdělení zmíněné společnosti MD logistika, a.s., s žádostí o prodloužení lhůty doložení volného pracovního místa. Správní orgán I. stupně opětovně opakovaně vyzval žalobce k odstranění vad podání, žalobce předložil správnímu orgánu výpis z Centrální evidence volných pracovních míst na zmíněnou pracovní pozici ve společnosti MD logistika, a.s. Správní orgány vycházely ze skutečnosti, že žalobce na zmíněné výzvy k odstranění vad podání nereagoval a neobjasnil, čeho se domáhá, nepožádal o změnu obsahu žádosti a neprokázal, že by žalobci hrozila vážná újma ve smyslu § 41 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), přičemž žádost žalobce byla zamítnuta, rovněž bylo zamítnuto odvolání žalobce, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
  4. Žalobce v žalobě namítl, že podal žádost o vydání zaměstnanecké karty, kterou „podpořil“ všemi zákonem požadovanými náležitostmi, a teprve poté nastala nová skutečnost v podobě smazání pracovního místa. Tato „situace“ nemohla vést k automatickému zamítnutí žádosti, jednalo se o obyčejnou vadu žádosti, pro kterou musela být žalobci zaslána výzva dle § 45 odst. 2 správního řádu, ta však „v řízení učiněna nebyla“, což představuje vadu obou rozhodnutí správních orgánů. V momentě podání žádosti byla žádost precizní, vadnou se stala až v průběhu nalézacího řízení, pokud již tato skutečnost nastala a podaná žádost „se stala vadnou, tak žadatel logicky nenacházel dostatek důvěry v tehdejšího budoucího zaměstnavatele, který se ve světle této události jevil nesolidním, pročež si opatřil jiné zaměstnání, což správním orgánům doložil, a jeho žádost podpořil i budoucí zaměstnavatel, a později bylo doloženo i číslo volné pracovní pozice“. Správní orgán byl povinen posuzovat podání podle jeho obsahu a smyslu a nikoliv podle jeho názvu, správní orgán se zachoval „alibisticky“, „nechápal“, čeho se účastník domáhá, byť z jeho postupu a z vyjádření zaměstnavatele bylo zjevné, že se snaží doložit novou pracovní pozici u jiného zaměstnavatele a že tudíž žádá o změnu obsahu žádosti. Došlo k porušení § 3 správního řádu, § 45 odst. 2 a § 68 odst. 3 správního řádu. Zároveň došlo i k porušení § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť se napadené rozhodnutí „nijak nevypořádává s otázkou přiměřenosti postupu“.
  5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah žalovaného rozhodnutí a uvedl z něj podstatné skutečnosti. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.
  6. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:
  7. Jak již bylo výše uvedeno, mezi účastníky není sporné a ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty s tím, že dle výpisu z Centrální evidence volných pracovních míst vyplývalo volné místo pro žalobce ve společnosti Hornet Industrial s.r.o. na pracovní pozici „manipulační dělník-dělnice ve výrobě“. Následně však správní orgán I. stupně obdržel sdělení Úřadu práce České republiky o smazání volných pracovních míst zmíněné společnosti, a to i čísla, pod kterým bylo evidováno pracovní místo pro žalobce a které uvedl žalobce i v žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce se k výzvě správního orgánu, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, dostavil k nahlížení do spisu a předložil správnímu orgánu zcela jiné doklady, a to smlouvu uzavřenou se společností MD logistika, a.s., kde měl být zaměstnán na pracovní pozici „dispečer tuzemské dopravy s ruštinou“, a dohodu o provedení práce uzavřenou s touto společností. Správnímu orgánu I. stupně po té bylo ještě doručeno sdělení této společnosti s tím, že došlo k administrativnímu pochybení při zajišťování evidence volného pracovního místa, že tato společnost žádá o prodloužení lhůty k doložení volného pracovního místa. Dále byl mimo jiné i správnímu orgánu I. stupně doručen výpis z výše uvedené evidence pracovních míst, a to ve společnosti MD logistika, a.s. na zmíněnou pracovní pozici. Jak vyplývá dále ze správního spisu, žalobce vůbec nereagoval na výzvu správního orgánu I. stupně ze dne 3. 1. 2018 k odstranění vad k podání, tj. ke sdělení, čeho se žalobce domáhá v případě předložení nové pracovní smlouvy ke zmíněnému novému zaměstnavateli MD logistika, a.s.
  8. Mezi účastníky tak vznikl spor, zda v dané věci z procesního hlediska postupoval správní orgán I. stupně správně, tj. zda měl automaticky bez dalšího považovat to, že žalobce předložil pracovní smlouvu v řízení o zmíněné žádosti uzavřenou mezi jím a společností MD logistika, a.s., tj. se zcela novým zaměstnavatelem, než kterou uvedl v původní žádosti, za změnu  této žádosti, či zda postupoval správně, když vyzval žalobce ke sdělení, čeho se v tomto řízení o zmíněné žádosti v případě předložení nové pracovní smlouvy k jinému zaměstnavateli bez výpisu z Centrální evidence volných pracovních míst domáhal. Podle názoru krajského soudu správní orgán I. stupně postupoval správně, když vyzval žalobce výzvou dle § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad žádosti a nebyl automaticky povinen bez dalšího sám měnit obsah zmíněné původní žádosti v souvislosti s označením jiného zaměstnavatele žalobce a označení jiného volného pracovního místa.
  9. V daném případě se jednalo nepochybně o změnu obsahu původní žádosti, když podle ust. § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců žádost o vydání zaměstnanecké karty je oprávněn podat cizinec, pokud je účelem jeho pobytu na území zaměstnání na jedné z pracovních pozic uvedených v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. V daném případě tak bylo nepochybně obsahem žádosti uvedení konkrétní pracovní pozice, tedy uvedení i zaměstnavatele žalobce, které by bylo obsaženo v Centrální evidenci volných pracovních míst. Tuto obsahovou náležitost podání žalobce, tj. jeho původní žádost, obsahovalo, když v něm bylo jasně uvedeno, že se jedná o volné pracovní místo ve společnosti Hornet Industrial s.r.o. na pracovní pozici „manipulační dělník-dělnice ve výrobě“. Pokud však poté správní orgán I. stupně obdržel od Úřadu práce České republiky údaj o smazání tohoto volného pracovního místa z Centrální evidence volných pracovních míst a následně žalobce nezměnil původní žádost, ale pouze předložil správnímu orgánu I. stupně změněnou pracovní smlouvu uzavřenou s jiným zaměstnavatelem, tj. se společností MD logistika, a.s., a dohodu o provedení práce uzavřenou s touto společností, tak tím ještě automaticky přece nemohl být změněn obsah jeho původní žádosti, přičemž k takové změně je třeba i náležitého projevu vůle žalobce jako žadatele a účastníka správního řízení. Je třeba si totiž uvědomit, že v daném případě se jednalo o správní řízení zahajované na návrh, které není ovládáno zásadou vyšetřovací a žalobce byl ke zmíněné žádosti povinen doložit příslušné podklady, přičemž pokud došlo k uvedené změně, tak to byl jen žalobce, kdo mohl změnit obsah zmíněné žádosti a nemohl to za něj činit správní orgán bez výslovného projevu vůle žalobce, neboť jen žalobce jako účastník správního řízení a žadatel o vydání zmíněného povolení může disponovat v rámci dispoziční zásady s uvedenou žádostí. Tedy pokud předložil správnímu orgán I. stupně zmíněný nový podklad, tak tuto žádost nemohl za žalobce změnit sám správní orgán I. stupně, to není žádný formalismus, ale postup v souladu se zásadou dispoziční, přičemž ke změně žádosti bylo třeba náležitého projevu vůle žalobce a správní orgán I. stupně tak postupoval v souladu s platnou právní úpravou a vyzval žalobce k odstranění vad, tj. k tomu, aby se vyjádřil, zda svou žádost mění či nikoliv.
  10. Předložením nových podkladů projev vůle žalobce, učiněný v původní žádosti, sám od sebe jenom v důsledku předložení nových podkladů, změněn být nemohl. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní tížilo žalobce, správní orgán nebyl povinen poučovat žalobce jako žadatele o vydání zmíněného správního rozhodnutí, jak konkrétně má postupovat, když „…nemůže jít poučovací povinnost správního orgánu tak daleko, že by účastník byl poučován i o tom, jaké skutečnosti má uvádět, aby jeho žádosti bylo vyhověno“ (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2005, č. j. 4 Azs 450/2004-46). Poučovací povinnost ve smyslu § 4 odst. 2 správního řádu „není možno vnímat jako ničím neomezenou a absolutní povinnost poučovat jej o všem, vždy a za všech okolností“ (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 12. 2008, č. j. 9 Azs 64/2008-67).
  11. Rovněž není důvodná námitka žalobce, že by se mělo žalované rozhodnutí „vypořádat“ s otázkou přiměřenosti postupu dle § 174a zákona o pobytu cizinců, že tedy došlo k porušení tohoto ustanovení zákona o pobytu cizinců. Ze zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že v daném případě byly správní orgány povinny posuzovat přiměřenost ve smyslu ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, podle něhož při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona by měl správní orgán zohledňovat zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů atd. Toto ustanovení obsahuje pouze demonstrativní výčet kritérií, ke kterým správní orgány přihlédnou jen v případě, že jim přímo zákon ukládá povinnost posuzovat přiměřenost dopadů rozhodnutí (srov. § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Tak je tomu např. v případě rozhodování dle § 19 odst. 1, § 37 odst. 2, § 46a odst. 2 zákona o pobytu cizinců a některých dalších rozhodnutí (srov. k tomu např. rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 Azs 226/2015-27, dále i např. rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2017, č. j. 9 Azs 256/2017-57). V případě rozhodování o žádosti týkající se vydání zaměstnanecké karty žádné ustanovení zákona o pobytu cizinců přímo nestanoví, že by měl správní orgán postupovat podle § 174a zákona o pobytu cizinců, ostatně sám žalobce žádné ani takové ustanovení zákona v žalobě neuvedl a uvést ani nemohl.
  12. Protože žaloba nebyla důvodná, musel ji krajský soud zamítnout (§ 78 odst. 7 s.ř.s.).
  13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když neúspěšný žalobce nebyl v řízení úspěšný, neměl proto právo na náhradu nákladů řízení, a úspěšnému žalovanému soud toto právo nepřiznal, když mu žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Pardubice 5. června 2019

JUDr. Jan Dvořák v. r.

předseda senátu

 

Shodu s prvopisem potvrzuje