[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce: G. B.

st. příslušnost Gruzie

bytem Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 5, 735 61 Havířov-Dolní Suchá

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 3, 170 34  Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 8. 1. 2019 č. j. OAM-205/ZA-ZA11-ZA20-2018, o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2019, č.j. OAM-205/ZA-ZA11-ZA20-2018 žalované Ministerstvo vnitra ČR rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb. o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V průběhu správního řízení vzal žalovaný za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany jsou jeho zdravotní potíže. Dle žalovaného nebyly tyto důvodu možno podřadit pod důvody taxativně vymezení v ust. § 12 písm. a), b) zákona o azylu, a jelikož žalovaný neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu, rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které vytýkal žalovanému porušení ust. § 3  zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, neboť žalovaný podle něj nezjistil stav  věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu. Dále žalovanému vytýkal porušení ust. § 14 zákona o azylu, neboť žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu z humanitárních důvodů a porušení ust. § 14a zákona o azylu, neboť v případě návratu do země původu mu hrozí nebezpečí vážné újmy a jeho vycestování by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Podle žalobce žalovaný porušil také článek 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť mu v případě návratu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu v ČR ze zdravotních důvodů a s ohledem na jeho zdravotní stav by neudělení mezinárodní ochrany mohlo způsobit újmu představující nelidské nebo ponižující zacházení v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy. Žalovaný se nezabýval špatnou diagnostikou jeho zdravotních problémů v době, kdy ještě pobýval v Gruzii. Jeho zdravotní stav se sice zlepšil, avšak v případě návratu do země původu může dojít k jeho smrti. S ohledem na jeho zdravotní stav je jeho případ hodný zvláštního zřetele a měl by mu z tohoto důvodu být udělen humanitární azyl. Žalobce se proto domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2019 č.j. OAM-205/ZA-ZA11-ZA20-2018 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož č. j. a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. § 75 s. ř. s.).

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného v daném případě vzal krajský soud za prokázáno, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 2. 3. 2018. V rámci poskytnutí údajů k této žádosti dne 7. 3. 2018 uvedl, že jediným důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho zdravotní stav. Má problémy s ledvinami, v roce 2004 podstoupil transplantaci ledviny, když ledvinu obdržel od své matky. V souvislosti s transplantací se mu poškodila játra a doktorka mu sdělila, že má cirhózu jater. Problém s játry mu byl diagnostikován v říjnu 2017 a v listopadu téhož roku mu lékařka sdělila, že mu zbývá půl roku života. Žalobce se léčí dialýzou a jinou léčbu nepodstupuje. Dochází u něj k hromadění vody v břiše, a proto opustil Gruzii. Dne 7. 3. 2018 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, při kterém uvedl, že jeho zdravotní problémy začaly v 15ti letech a lékaři mu sdělili, že má pyelonefritidu. V 19ti letech podstoupil první dialýzy, neboť se jeho stav tehdy zhoršil. V roce 2014 postoupil transplantaci ledviny, kterou mu darovala jeho matka. Transplantace ledviny mu byla provedena v urologickém centru v Tbilisi. Dialýzu žalobce postupoval v letech 2001-2004, po transplantaci ledviny dialýzy již nepodstupoval, tyto absolvoval až v říjnu 2017, kdy se jeho zdravotní stav zhoršil. Tehdy byl hospitalizován a dostával léky, které mu pomohly zbavit se vody v břiše. Po propuštění mu bylo stále špatně, za dva měsíce se vrátil do nemocnice v Tbilisi a bylo mu řečeno, že voda v břiše souvisí s játry. Lékaři mu sdělili, že má cirhózu jater. V říjnu r. 2017 mu lékařka provádějící dialýzu sdělila, že má hepatitidu C a cirhózu jater a že mu zbývá půl roku života. Gruzii se rozhodl opustit proto, že mu tam nedělali dobře dialýzu, neléčili mu játra a nesnažili se mu pomoci ani s vodou v břiše. Rozhodl se proto odjet do ČR, protože má známého, který zde žije a který mu řekl, že je zde dobrá lékařská péče a že mu pomohou. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 12. 9. 2018 byl s žalobcem proveden doplňující pohovor, při němž žalobce opakoval, že v Gruzii mu bylo řečeno, že má cirhózu jater, avšak v Česku to potvrzeno nebylo a sdělili mu, že má pouze hepatitidu typu C. Opakoval, že se rozhodl do ČR odcestovat poté, kdy mu v listopadu 2017 lékař sdělil, že má cirhózu jater, v břiše se mu hromadila tekutina a nepomohly mu ani následné dialýzy. Po příjezdu do Zastávky u Brna hned druhý den absolvoval dialýzu v nemocnici v Brně. S hepatitidou C se neléči, jelikož mu bylo řečeno, že jeho pojištění to nehradí a léčba je drahá. Co se týče problému s tekutinou v břiše, užíval nějaký sirup a tekutina se ztratila. Žalobce uvedl, že se aktuálně cítí po zdravotní stránce dobře. Správní spis obsahuje lékařské zprávy žalobce z Nemocnice s poliklinikou Havířov, týkající se hemodialýzy, neurologických vyšetření žalobce a dalších provedených odborných vyšetření. Přípisem ze dne 19. 10. 2018 sdělila Nemocnice s poliklinikou Havířov žalovanému, že současná diagnóza žalobce dle MKN je B182, kdy žalobce dochází do infekční ambulance k odběrům krve. Žalobce byl kvalifikován k antivirotické léčbě, která však na jejich pracovištích není dostupná. Prognóza moderní antivirotické léčby je dobrá. Současné stádium onemocnění žalobci nebrání k návratu do vlasti. Z veřejných mediálních informací je moderní antivirotická léčba v Gruzii široce dostupná. Součástí správního spisu jsou informace o zemi původu žalobce, a to:

- informace sítě místních lékařů pracujících v zemi původu, č.j. BMA 11581 ze dne 11. 9. 2018 získaná v rámci evropského projektu lékařských informací o zemi původu – dostupnost léčby diabetu mellitu, hemodialýzy a transplantace ledvin včetně dostupností léků v Gruzii,

-  informace sítě místních lékařů pracujících v zemi původu, č.j. BMA 10823 ze dne 29. 4. 2018 o dostupnosti léčby chronické žloutenky typu C včetně dostupnosti léků v Gruzii,

-  informace belgického Generálního ředitelství úřadu pro cizince ze dne 6. 4. 2018 č. j. BDA 2018031-GE-6766 získaná v rámci evropského projektu lékařských informací o zemích původu – přístup k léčbě plicní tuberkulózy a žloutenky typu A, B, C včetně přístupu k lékům v Gruzii,

-  zpráva Švýcarského státního sekretariátu pro migraci (SEM) ze dne 21. 3. 2018, týkající se reformy zdravotnictví v Gruzii,

-  informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR ze dne 3. 6. 2018 o bezpečnostní a politické situaci v Gruzii a

-  informace MZV ČR č. j. 98834/2015-LPTP ze dne 17. 6. 2015, týkající se situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti a návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Stejná informace je ve spisové dokumentaci pocházející ze dne 3. 6. 2016 a ze dne 2. 1. 2018.

6.  Podle ust. § 12 zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o mezinárodní ochraně zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

7. Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů.

8. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu, se udělí doplňková ochrana cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státních občanství, do svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

9.Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje

 a) uložení nebo vykonání trestu smrti,

 b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu,

 c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu nebo

 d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR.

10.Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů tak, jak byly uvedeny v žalobě ze dne 29. 1. 2019. Žalobce namítal, že s ohledem na jediný důvod, pro který opustil svou vlast, tedy pro zdravotní stav a problémy mu měl být udělen azyl z humanitárních důvodů ve smyslu výše citovaného ustanovení § 14 zákona o azylu. Krajský soud musí především poznamenat, že z tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že humanitární azyl lze udělit toliko v případech hodných zvláštního zřetele, pakliže nebude v řízení zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. § 12 zákona o azylu. Na udělení této formy mezinárodní ochrany nemá žadatel subjektivní právo a je věcí uvážení správního orgánu rozhodujícího o žádosti o udělení mezinárodních ochrany. Soudu proto nenáleží přezkoumávat výsledek úvahy správního orgánu, ale pouze to, zda rozhodnutí logicky plyne z provedených důkazů a zda k němu správní orgán dospěl při dodržení práv na spravedlivý proces a zda jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek ustanovených zákonem. Důvody pro udělení humanitárního azylu jsou důvody zcela výjimečné, jde o takové situace, ve kterých by neudělení azylu bylo nehumánní. Těmito důvody může být velmi závažné onemocnění, výsledky živelné katastrofy, stáří žadatele o mezinárodní ochranu a podobně. Ve shodě s žalovaným i krajský soud si je vědom závažnosti onemocnění žalobce, kterým je podle lékařské dokumentace založené ve správním spise chronické selhání ledvin v konečném stádiu s nutností pravidelného očišťování krve. Pro toto onemocnění jsou u žalobce nutné dialyzační procedury, přičemž tato léčba je doživotní nebo případně do další transplantace ledviny. Dalším závažným onemocněním je chronická hepatitida typu C, zatím bez rozvoje cirhózy jater. Nicméně tato onemocnění nebrání žalobcově návratu do země původu, což výslovně potvrzuje i zpráva Nemocnice s poliklinikou Havířov ze dne 19. 10. 2018. V současné době prováděná léčba žalobce v ČR je v Gruzii dostupná, jako vyplynuto z informace sítě místních lékařů pracujících v zemi původu č. j. BMA-11581 ze dne 11. 9. 2018, která je součástí správního spisu. Další informace sítě místních lékařů pracujících v území původu č. j. BMA-10823 ze dne 29. 4. 2018 svědčí o tom, že i léčba chronické žloutenky typu C včetně dostupnosti léků je v Gruzii zajišťována. Podle další informace, a to informace belgického Generálního ředitelství úřadu pro cizince č. j. BDA-20180301-GE-6766 ze dne 6. 4. 2018 je tato léčba poskytována zdarma, pokud je pojištěnec registrován v programu léčby hepatitidy a je registrován v systému všeobecného pojištění. Z těchto důvodů nemůže krajský soud souhlasit s žalobní námitkou, že nucené vycestování žalobce do země původu by představovalo nelidské či ponižujících zacházení v rozporu s čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, či že by mu hrozilo nebezpečí vážné újmy podle ust. § 14a zákona o azylu, ať už proto, že by toto vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR či že by mu hrozilo mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Naopak, z citovaných lékařských zpráv plyne, že současné stádium onemocnění žalobce mu nebrání k návratu do země původu a nemůže tedy být ani důvodem pro udělení humanitárního azylu ve smyslu výše citovaného ust. § 14 zákona o azylu. Krajský soud nemůže souhlasit ani s námitkou žalobce, že žalovaný nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Naopak z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že si žalovaný pro své rozhodnutí opatřil dostatek informací nejen ze samotné žádosti žalobce o mezinárodní ochranu a pohovorů provedených v průběhu správního řízení jakož i ze zpráv o zemi původu žalobce.

11.Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

12. Žádnému z účastníků nepřiznal soud náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s.ř.s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 28. května 2019

JUDr. Petr Indráček

samosoudce