[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 10. 5. 2019, č. j. KRPU-33392-54/ČJ-2019-040022,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého ustanoveného zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2019, č. j. KRPU-33392-54/ČJ-2019-040022, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobci podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodlužuje doba zajištění za účelem správního vyhoštění o 60 dnů od uplynutí doby trvání zajištění stanovené rozhodnutím žalované ze dne 17. 2. 2019, č. j. KRPU-33392-26/ČJ-2019-040022.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě, ve znění jejího doplnění, uvedl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože žalovaná své rozhodnutí nedostatečně odůvodnila, neboť chyběly konkrétní úvahy o prodloužení doby zajištění o šedesát dnů. K tomuto poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2011, č. j. 1 As 93/2011-79. Konstatoval, že citovaný rozsudek se sice týkal rozhodnutí o zajištění, přičemž v nyní posuzovaném případě se jedná o rozhodnutí o prodloužení zajištění, avšak právě proto již policejní orgán nebyl v časové tísni, a právě proto nelze tolerovat jakkoliv sníženou kvalitu argumentace.

Vyjádření žalované k žalobě

3. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, kde navrhla žalobu zamítnout a uvedla, že napadené rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno. Zrekapitulovala podstatné skutečnosti, jež vyšly v řízení najevo, zejména, že žalobce byl převzat od německých orgánů na základě readmisní dohody, jelikož do Německa přicestoval z českého území osobním vozidlem bez cestovních dokladů a víza. Cílem jeho cesty bylo pracovat v Německu, eventuální maření výkonu správního vyhoštění bylo tudíž prokázáno. Sdělila, že na str. 5 až 7 napadeného rozhodnutí podrobně zdůvodnila zajištění žalobce a vyjádřila se k neúčelnosti uložení zvláštních opatření. Na str. 8 a 9 vylíčila úvahy o době, jež je nutná k zabezpečení přepravních dokladů (letenka, průvoz cizince, policejní eskorta, komunikace s orgány domovského státu žalobce), rovněž zde popsala úkony směřující k realizaci správního vyhoštění (zjištění totožnosti, obstarání cestovních dokladů) a důvody nutnosti prodloužení zajištění. Na str. 11 napadeného rozhodnutí podrobně rozvedla, proč nebylo přistoupeno k aplikaci zvláštního opatření za účelem vycestování. Na str. 10 napadeného rozhodnutí se zabývala politickou a bezpečnostní situací ve Vietnamu, k čemuž si obstarala závazné stanovisko Odboru azylové a migrační politiky, taktéž se zde vyjádřila k přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Upozornila na skutečnost, že žalovaná nemohla ovlivnit rychlost ověřování totožnosti a opatřování cestovních dokladů ze strany zastupitelského úřadu Vietnamu, přičemž tohoto bylo dosaženo a správního vyhoštění žalobce bylo realizováno dne 7. 6. 2019.

Posouzení věci soudem

4. O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť žalovaná s tímto postupem výslovně vyjádřila souhlas a žalobce v zákonné lhůtě podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nenavrhl konání jednání.

5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.

6. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalované (dle ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s.), a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není důvodná.
7. Ze správního spisu soud zjistil, že s žalobcem bylo dne 16. 2. 2019 zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, jelikož žalobce nejméně od 15. 2. 2019 vstoupil a pobýval na území České republiky neoprávněné bez cestovního dokladu a víza, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 16. 2. 2019 vyplynulo, že cílem žalobce bylo dostat se nelegálně do Německa, kde chtěl pracovat a za tím účelem si ve Vietnamu zajistil za úplatu 5 000 dolarů (1 500 dolarů zaplatil předem jako zálohu) převaděčskou cestu, kterou absolvoval letecky z Vietnamu do Rumunska na rumunské vízum a následně vozem mimo jiné přes území České republiky. V Německu byl žalobce zadržen a vrácen zpět na území České republiky. Žalobce uvedl, že žádným cestovním dokladem, vízem či povolením k pobytu nejen pro Českou republiku, ale ani pro Schengenský prostor nedisponuje. Na Českou republiku ani na Evropskou unii nemá žádné kulturní, rodinné či ekonomické vazby. Rovněž sdělil, že disponuje pouze 200 eury a 143 000 dongy (při současném kurzu se jedná zhruba o 143 korun). Taktéž vyjádřil přání vrátit se zpět do Vietnamu, kde má manželku, dvě děti a zázemí, přičemž obavu má pouze ze svého závazku vůči převaděčům, kterým by měl doplatit zbylých 3 500 dolarů za převaděčskou cestu.
8. Dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení doby trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
9. K jediné žalobní námitce žalobce o absenci úvah žalované ohledně délky doby šedesáti dnů, o kterou bylo prodlouženo zajištění žalobce, směřujících k nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka řízení o tom, jakým způsobem by mělo být rozhodnutí správního orgánu odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3  Azs  69/2016-24).
10. Námitku nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí shledal soud nedůvodnou, poněvadž napadené rozhodnutí samo o sobě je nutno posoudit jako přezkoumatelné, neboť žalovaná v něm uvedla, z jakých důvodů žalobci prodloužila dobu zajištění za účelem správního vyhoštění o šedesát dnů, jakož i z jakých podkladů při své úvaze vycházela, a to zejm. na str. 9 napadeného rozhodnutí, kde mj. uvedla, že: „Dne 10. 05. 2019 obdržel správní orgán sdělení z ŘSCP, odbor podpory výkonu služby, oddělení pobytového režimu cizinců Praha, pod č. j. CPR-7667-8/ČJ-2019-930310-T225 k průběhu realizace správního vyhoštění. Ve sdělení se uvádí, že žádost o readmisi účastníka řízení byla dle sdělení konzulárního oddělení Zastupitelského úřadu České republiky v Hanoji předána dne 16. 04. 2019 Ministerstvu veřejné bezpečnosti Vietnamské socialistické republiky. Do dnešní doby nebyla z vietnamské strany doručena žádná odpověď, s tím, že o další průběhu předmětného řízení bude správní orgán informován ze strany Ředitelství služby cizinecké policie. Na základě výše uvedených skutečností se účastníkovi řízení prodlužuje doba trvání zajištění za účelem správního vyhoštění o 60 dnů, k dokončení úkonů vedoucích k realizaci správního vyhoštění účastníka řízení a v daném případě je dán důvod pro vydání rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění účastníka řízení za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neboť je nezbytně nutné v pokračování přípravy realizace správního vyhoštění pokračovat. Prodloužení doby trvání zajištění účastníka řízení je nezbytná k dosažení výkonu správního vyhoštění.“ Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav za dostatečný a v souladu s požadavky na odůvodnění rozhodnutí dle § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Je zřejmě, že žalovaná se zabývala otázkou, zda je nutno a případně o jakou dobu zajištění prodloužit ve vztahu k úvahám, které ji vedly ke stanovení doby zajištění v rozhodnutí ze dne 17. 2. 2019. Za tím účelem učinila dotaz k Ředitelství služby cizinecké policie. Z odpovědi ze dne 10. 5. 2019 je zřejmé, že proces navrácení žalobce do Vietnamu probíhá a prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by vyhoštění žalobce něco bránilo. Žalovaná již v rozhodnutí ze dne 17. 2. 2019 poukázala na to, že doba reakce třetích zemí se mění a žalovaná ji nemůže přímo ovlivnit. Soud tedy shledává závěr žalované přezkoumatelným a prodloužení doby zajištění přiměřeným. To ostatně potvrzuje i to, že žalobce byl dne 7. 6. 2019 navrácen do Vietnamu.
11. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žalobní tvrzení o pochybení žalované neshledal důvodným. Soud má za to, že skutkový stav lze mít za dostatečně zjištěný a odpovídající okolnostem daného případu ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu, s tím, že rozhodnutí bylo taktéž přesvědčivě odůvodněno dle požadavků ustanovení § 68 odst. 3 téhož zákona. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.
12. Současně podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec její úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 18. června 2019

JUDr. Petr Černý, Ph.D., v. r.

samosoudce