[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2019, č. j. KRPU-85525-26/ČJ-2019-040022-SV-ZZ,

 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichovi Lechovskému, se přiznává odměna ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě ve znění jejího doplnění, které bylo soudu ustanoveným právním zástupcem doručeno dne 10. 6. 2019, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2019, č. j. KRPU-85525-26/ČJ-2019-040022-SV-ZZ, jímž bylo rozhodnuto, že se žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 124 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajišťuje za účelem správního vyhoštění a dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla stanovena doba zajištění na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody žalobce, které nastalo dne 5. 5. 2019 ve 20:00 hodin.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná nesprávně posoudila využitelnost zvláštních opatření podle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců. Hodnocení žalované považoval žalobce za zjevně nesprávné a zavádějící, neboť žalovaná principiálně odmítla využitelnost zvláštních opatření pro absenci důvěry k žalobci. Žalobce zdůraznil, že jeho jediným proviněním byl pobyt na území České republiky bez biometrického dokladu. V jeho případě se proto nemůže jednat o natolik závažné porušení zákona o pobytu cizinců, které by muselo vést k závěru o nemožnosti uložení zvláštních opatření a nutnosti omezení jeho osobní svobody. Přestože žalobce nakládal s rumunskou ID kartou, je na něj, s ohledem na zásadu presumpce neviny, nutno hledět jako na osobu, která žádnou trestnou činnost nepáchala. O tom, že je žalobce osobou bez kriminální minulosti, svědčí i skutečnost, že se nenachází v databázi nežádoucích osob. Žalobce připomněl, že zavedením institutu zvláštních opatření do zákona o pobytu cizinců, došlo k implementaci čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. 12. 2008, č. 2008/115/ES, a proto musí být ustanovení o zvláštních opatřeních vykládána v souladu s touto směrnicí. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 1 As 132/2011, a ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 3 As 30/2011. Žalobce poukázal na to, že žalovaná nezohlednila skutečnost, že nemařil jakékoliv rozhodnutí o správním vyhoštění a ani se nedopouštěl žádné trestné činnosti. Žalovaná podle žalobce rovněž nedostála své povinnosti přihlédnout k míře závažnosti protiprávního jednání, jehož se dopustil. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 5 Azs 294/2016. Trval na tom, že pouhý nelegální pobyt nestačí k závěru žalované, že v případě žalobce nešlo přistoupit k rozhodnutí o uložení zvláštních opatření.

Vyjádření žalované k žalobě

3. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž uvedla, že k uložení zvláštních opatření za účelem vycestování nepřistoupila zejména na základě ust. § 123b odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobce nejenže měl úmysl neoprávněně vstoupit na území Německa, ale také tak učinil a následně tam i nelegálně pobýval. Žalobce byl zadržen dne 5. 5. 2019 při nelegálním vstupu z České republiky do Německa, když se prokázal padělanou ID kartou Rumunska, minimálně v tento den tak pobýval na území České republiky neoprávněně bez platného cestovního dokladu a víza k pobytu, navíc skrýval svoji identitu změněnými údaji v padělané ID kartě Rumunska. Žalovaná k tomu dodala, že nemůže připustit, aby se na území České republiky pohybovali cizinci, které by v případě ukrývání nemohla dohledat. Zdůraznila, že žalobce nespolupracoval s žalovaným při objasňování otázek na účel a cíl cesty, pobyt v České republice, rodinné vazby a způsob nabytí padělané identifikační karty, kterou použil již dne 3. 5. 2019 při cestě z Berlína přes Rakousko do Maďarska. Z neochoty spolupracovat je zřejmá snaha žalobce nerespektovat rozhodnutí správního orgánu a nadále pokračovat v páchání protiprávního jednání v podobě nelegálního pobytu na území schengenského společenství. Z výše uvedeného, jakož i z vynaloženého úsilí a nedostatku finančních prostředků, vyplývá dle žalované důvodná obava, že žalobce nebude respektovat uložené zvláštní opatření za účelem vycestování. Tvrzení žalobce, že se nedopustil jiného protiprávního jednání, než nelegálního pobytu na území České republiky, je zavádějící. Žalobce si vědomě a účelově obstaral padělanou ID kartu Rumunska se změněnými nacionály, kterou se prokazoval ve státech schengenského prostoru, a to s cílem při kontrole oklamat úřední osoby. Žalobci je navíc kromě neoprávněného pobytu v České republice vytýkán i neoprávněný vstup a pobyt i v dalších státech Evropské unie. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 5 Azs 294/2016, žalovaná považovala za nepřiléhavý, neboť dostála své povinnosti dostačeným a přezkoumatelným způsobem zhodnotila nemožnost využití zvláštních opatření za účelem vycestování. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

  Posouzení věci soudem

4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a podle ust. § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť žalobce ani žalovaná nenavrhli ve lhůtě 5 dnů od podání žaloby konání soudního jednání k projednání věci.
5. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky v projednávané věci ovšem zjištěny nebyly.
6. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující podstatné skutečnosti. Dne 6. 5. 2019 žalovaná zahájila správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobce, jelikož bylo zjištěno, že pobýval nejméně dne 5. 5. 2019 na území České republiky bez cestovního dokladu a platného víza i oprávnění k pobytu, ačkoliv k tomu není oprávněn. Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 5. 5. 2019, č. j. KRPU-85525-7/ČJ-2019-040022-RD, soud zjistil, že žalobce byl dne 5. 5. 2019 v 11:55 hod. kontrolován německou policií na dálnici D8/A17 na parkovišti Am Heidenholz jako cestující linkového autobusu Flixbus ve směru jízdy z České republiky do Německa. Žalobce při kontrole předložil padělanou identifikační kartu. Kontrolou otisků prstů bylo zjištěno, že se jedná o srbského státního příslušníka, který dne 4. 12. 2017 neúspěšně požádal na německém velvyslanectví v Bělehradě o vízum. Následně byl žalobce na základě readmisní dohody převzat hlídkou Policie ČR od německých orgánů na bývalém hraničním přechodu Petrovice. Po převzetí žalobce byla provedena prověrka v informačních systémech Policie ČR s negativním výsledkem. Jelikož žalobce nedisponoval žádným cestovním dokladem s platným vízem k pobytu na území České republiky, který by ho opravňoval ke vstupu a pobytu na území České republiky, byl dne 5. 5. 2019 v 20:45 hodin zajištěn dle ust. § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
7. Z protokolu o výslechu účastníka správního řízení ze dne 6. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce se k projednávané věci nechtěl vypovídat. V reakci na pokládané otázky pouze sdělil své jméno a příjmení, datum narození, státní příslušnost a adresu trvalého pobytu. Ohledně svého cestovního dokladu uvedl, že jej před několika dny ztratil v Berlíně, ztrátu však nehlásil. K dotazu na překážky návratu do domovského státu uvedl, že mu v návratu do Srbska nic nebrání. Na otázku, zda bude mít případné rozhodnutí o správním vyhoštění dopad do jeho rodinného a soukromého života, odpověděl, že to dopad mít bude vzhledem k tomu, že nebude moci vydělávat peníze, aby živil rodinu. K dotazu na jeho finanční prostředky uvedl, že disponuje částkou přibližně 100 euro. Na ostatní otázky odmítl odpovědět.
8. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.
9. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“), nebo

c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené.

10. Podle § 123b odst. 4 zákona o pobytu cizinců policie zvláštní opatření za účelem vycestování neuloží, jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu nebo o cizince, u nějž je zjevné, že má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu.
11. Po přezkoumání skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalované, dle § 75 odst. 1 s. ř. s., dospěl soud k závěru, že předmětná žaloba není důvodná.
12. Při svých úvahách, zda žalovaná postupovala správně, když neuložila zvláštní opatření místo zajištění žalobce, vycházel soud z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 9 Azs 192/2014-29, a ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/2013-34 (dostupné na www.nssoud.cz), z nichž vyplývá, že má-li být využito mírnějších prostředků než zajištění, a to zvláštních opatření, musí být dán předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat. Dále soud vycházel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 10 Azs 283/2016-31, v němž je uvedeno, že: „Uložení zvláštních opatření proto musí být upřednostněno před zajištěním. Zároveň však uložená zvláštní opatření musí být skutečně účinná. NSS dovodil v řadě rozhodnutí, že volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, mezi něž lze řadit také zvláštní opatření za účelem vycestování cizince, je vázána na určité předpoklady. Cizinec musí být schopen splnit povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření a zároveň nesmí existovat důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Předpokládá se, že cizinec bude při realizaci tohoto opatření se správními orgány spolupracovat a případnému výkonu správního vyhoštění se nebude vyhýbat. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle § 123b odst. 3 zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince.“
13. Ve věci není sporu o tom, že žalobce žádným cestovním dokladem, vízem či povolením pobytu nejen pro Českou republiku, ale ani pro Schengenský prostor, nedisponoval. Žalobce při svém zadržení v Německu předložil falešný identifikační průkaz Rumunska s pozměněnými údaji o svém jménu a datu narození. Jeho skutečná totožnost byla zjištěna prostřednictvím kontroly otisků prstů. Údaje o své pravé identitě žalobce přiznal až na základě jednání před žalovanou, čímž naplnil podmínky pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce nejenže vědomě nelegálně cestoval přes území České republiky a dalších států Evropy (u žalobce byly zajištěny dvě jízdenky autobusové linky Berlín - Vídeň - Segedín), ale chtěl nelegálně pracovat v Německu, aby zajistil obživu své rodině. Po celou dobu se navíc prokazoval padělaným dokladem totožnosti. Nelze dále přehlédnout, že žalobce odmítl vypovídat na většinu jemu položených otázek týkajících se zejména jeho vstupu a pobytu na území členských států Evropské unie. Odmítl podepsat i oznámení o zahájení správního řízení či protokol o svém výslechu ze dne 6. 5. 2019. Za této situace je zde důvodná obava, že by žalobce se správními orgány nespolupracoval a případnému správnímu vyhoštění se vyhýbal. Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že by si žalobce mohl jakkoliv adekvátní finanční prostředky na území České republiky za účelem realizace zvláštního opatření opatřit. Naopak bylo důvodné se domnívat, že by žalobce po propuštění opět (nelegálně) směřoval na území Německa. Podmínky pro uložení zvláštního opatření tak nebyly v případě žalobce dány a žalovaná postupovala ve věci zcela správně.
14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud uzavírá, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
15. Současně soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec její úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.
16. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dle § 35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichu Lechovskému, jenž byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 75 A 17/2019-18. Dle citovaného ustanovení totiž hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby, je-li zástupce advokátem, hradí stát. V daném případě proto ustanovenému zástupci náleží odměna, včetně náhrady hotových výdajů v celkové výši 8 228 Kč. Tato částka sestává z částky 6 200 Kč za dva úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), a to převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. b) AT a doplnění žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) AT, z částky 600 Kč za s tím související dva režijní paušály po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 AT a z částky 1 428 Kč ve výši 21 % DPH z částky 6 800 Kč – § 47 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Odměna bude zástupci vyplacena do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k jeho rukám z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40  Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 20. června 2019

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce