32Ad 15/2018-47
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci
žalobkyně: B. F., bytem ………………………….
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 4. 2018, č.j. 716 130 4392-47091-VD, ve věci zamítnutí žádosti o invalidní důchod,
t a k t o :
O d ů v o d n ě n í :
1. Žalobkyně brojila svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne 10.4.2018, č.j. RN 716 130 4392 - 47091-VD (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2018, č.j. R-3.1.2018 – 428/716 130 4392 (dále jen “prvostupňové rozhodnutí“), jímž ji byla podle ustanovení § 38 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a s přihlédnutím k čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 zamítnuta její žádost o invalidní důchod.
2. Podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl posudek o invaliditě OSSZ Kroměříž ze dne 23. 11. 2017, podle kterého žalobkyně není podle § 39 odst. 1 ZDP invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost jen o 30%.
3. Podkladem pro rozhodnutí žalované byl posudek o invaliditě vypracovaný žalovanou dne 5.4.2018, podle něhož jde u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 ZDP, přičemž se však nejedná o invaliditu dle § 39 odst. 1 ZDP, neboť míra poklesu pracovní schopnosti byla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určena pouze ve výši 30%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu A (artropatie), položce 1b (osteoartróza, primární lokalizovaná nebo generalizovaná, sekundární vzniklá následkem traumatu, vrozené nebo vývojové vady, z důvodu mechanického přetížení nebo v důsledku jiného onemocnění, erozivní – postihující ruce, s více vyjádřenou zánětlivou komponentou, přičemž jde o středně těžké postižená s funkčně významným postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s funkčně významným omezením většiny malých kloubů rukou nebo nohou, zachovány pohybové schopnosti, snížení celkové výkonnosti, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo s využitím kompenzačních mechanismů nebo prostředků), přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhl. č. 359/2009 Sb.), pro který se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 20-35% V případě žalobkyně se jedná o středně těžké postižení jednoho kyčelního kloubu a lehkého postižení druhého kyčelního kloubu se zachováním pohybových schopností, s redukcí zatížení pravé dolní končetiny. Těžší funkční postižení u ní prokázat nelze. S ohledem na postižení páteře byla míra poklesu pracovní schopnosti z daného procentního rozmezí stanovena až ve výši 30%, přičemž v posudkovém hodnocení je již zohledněn i dopad nemoci na její pracovní zapojení.
4. Pro účely námitkového řízení bylo tedy dospěno k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je tedy kombinované postižení pohybového aparátu, přičemž se jedná o artrózu obou kyčelních kloubů na podkladě vrozené dysplazie kyčlí a problémy s krční páteří na podkladě degenerativních změn. Dle ortopedického vyšetření z března 2017 byla RTG vyšetřením kyčelních kloubů v březnu 2016 zjištěna oboustranná postdysplastická artróza, vpravo II-III stupeň a vlevo II stupeň. Je popsáno výrazně valgozní postavení, střešení hlavic je snížené, hlavice oploštělé, Dominují oboustranné koxalgie, je přítomen zkrat pravé dolní končetiny asi o 0-1 cm, pohyby jsou bolestivé a lehce redukované. Dle dokumentace je stav výhledově plánován k operačnímu řešení. Dle neurologického vyšetření z června 2017 dále přetrvávají lumbosakralgie na podkladě lehkých spondylartrozních změn bederní páteře v kombinaci s postižením kyčlí. Na celkovém nepříznivém zdravotním stavu se pak podílí i cervikalgie při blokovém postavení obratlů a počínající spondyloze obratlů C4-C6 dle RTG nálezu z ledna 2018. Aktuální neurologické vyšetření z března 2018 pak popisuje trvající bolesti krční páteře, kyčle volné, svalový tonus a trofika v normě. Čití a taxe v normě, chůze po patách a špicích správná, motorika bez deficitu. Ortopedické vyšetření z března 2018 udává zhoršení bolestí kyčlí, chůze s napadáním na pravou dolní končetinu. Klinicky je přítomna mírná progrese nálezu od vyšetření před rokem. V posudku je rovněž uvedeno, že žalobkyně byla posuzována jako technolog, má dosažené VŠ vzdělání. Zbylý pracovní potenciál může využívat ve fyzicky méně náročné profesi s respektováním daných omezení. Je také schopna rekvalifikace a zaučení se v jiném oboru. Pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti pak není relevantní, zda je s ohledem na svůj zdravotní stav skutečně schopna nalézt na trhu práce adekvátní zaměstnání, ale zda je schopna obecně pracovat a v jaké míře.
5. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalované trpí vadami, neboť s ohledem na její zdravotní stav nedbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem (ochrana zdravotně postižených na trhu práce). Hodnocený zdravotní stav pak ani neodpovídá okolnostem případu.
6. Žalobkyně nesouhlasí s posudkovým závěrem lékaře LPS ČSSZ, že rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. A, položce 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti o 30 %, přičemž se jedná o středně těžké postižení jednoho kyčelního kloubu a lehkého postižení druhého kyčelního kloubu se zachováním pohybových schopností s redukcí zatížení pravé dolní končetiny a dále s tím, že s ohledem na postižení páteře je hodnocena pod horní hranicí rozmezí 30 % a nelze prokázat těžší funkční postižení. K důkazu navrhla lékařskou dokumentaci vedenou obvodní lékařskou MUDr. D. H., odborné ortopedické nálezy, včetně RTG, odborné neurologické nálezy, včetně RTG, rehabilitační vyšetření MUDr. M. ze dne 20.6.2017 a výslech účastníků.
7. Žalobkyně nesouhlasila ani se závěrem posudkového lékaře, že je posuzována jako technolog, má dosažené VŠ vzdělání a zbylý pracovní potenciál lze využít ve fyzicky méně náročné profesi. S respektováním daných omezení je pak schopna rekvalifikace i zaučení v jiném oboru. Uvedla k tomu, že dle ošetřujících lékařů, včetně fyzioterapeutů, je pro ni vhodná profese s možností střídání pracovních poloh, tj. práce vrátné, avšak pouze na ranní nebo odpolední směně. Jiné možnosti jsou vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem omezené, a to např. délkou pracovní doby (viz ergodiagnostické vyšetření na rehabilitaci Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně). Neurologická vyšetření pak kladou důraz na režim vertepropatů vyvarovat se nadměrné zátěže páteře, zvedání těžkých břemen, strnulých a vynucených poloh páteře, vyvarovat se průvanu a prochlazení. Odkázala přitom na stejné důkazy, které jsou uvedeny výše a navíc doplnila závěrečnou zprávu ergodiagnostiky MUDr. P. S. ze dne 3.12.2017.
8. Rozhodnutí žalované tedy bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 39 odst. 2 písm. a) ZDP a příloze vyhl. č. 359/2009 Sb.
9. Žalovaná ve svém vyjádření zejména uvedla, že rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 5.4,2018, který invaliditu žalobkyně posoudil ve smyslu ust. § 6 písm. i) a § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. Jedná se u ní o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zdp, avšak nejde o invaliditu podle § 39 odst. 1 zdp, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd A, položce 1 b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30%. Tento posudek splňuje požadavky úplnosti, celistvosti, a přesvědčivosti. S ohledem na námitky žalobkyně navrhla žalovaná posudek PK MPSV, která je ve smyslu ust. § 4 odst. 2 zák č. 582/1991 Sb., povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce pro účely přezkumného řízení.
10. Žalobkyně v replice především uvedla, že její zdravotní stav se od rozhodnutí žalované opět zhoršil a proto jej nelze hodnotit jako stabilizovaný (odkázala na rtg. nálezy) Souhlasila s provedením dokazování posudkem PK MPSV dle aktuálních lékařských nálezů. Chtěla by vědět, v jakém oboru se má rekvalifikovat, aby našla zaměstnání. Zvažovala i kurs asistentky pedagoga, ale i u této profese je již zvažováno vyšší odborné nebo VŠ vzdělání. Tak je tomu i mnoha dalších na trhu práce žádaných profesích.
11. Ve svém podání ze dne 25.6.2019 žalobkyně doložila článek týkající se zdravotních omezení u různých druhů onemocnění, článek s názvem: „Agentury: Práci nemají hlavně ti, kdo ji nechtějí, a senioři.“ a závěrečnou zprávu ergodiagnostiky žalobkyně.
12. Žalobkyně při jednání především uvedla, že nesouhlasí s posudkem PK MPSV, neboť není přesvědčivý. Krátce po vydání rozhodnutí žalované došlo ke zhoršení zdravotního stavu. Posudky jsou navíc dělány tak, abyste dosáhli maximálně 30% a tudíž nemohli být uznáni invalidními. V posudku není ani provedena prognóza vývoje zdravotního stavu. Odkázala i na zhoršení svého zdravotního stavu (zpráva ortopéda MUDr. V. ze dne 9.3.2018) a i na potvrzení praktické lékařky týkající se posouzení toho, jaké práce nemůže vykonávat. Odkázala i na doloženou zprávu o její ergodiagnostice. Rovněž uvedla, že vykonávala obecně prospěšné práce.
13. Žalovaná setrvala na svém vyjádření a navrhla, aby bylo rozhodnuto v souladu s předloženým posudkem PK MPSV a jeho doplněním s tím, že žádné další návrhy na doplnění dokazování nevznesla.
14. Soud provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 22.11.2018
15. Soud zamítl návrh na dokazování lékařskými zprávami předloženými při jednání a založenými do spisu, závěrečnou zprávou z ergodiagnostiky žalobkyně, potvrzením pro úřad práce o zdravotním omezení, přehledem aktivit uchazeče o zaměstnání (žalobkyně), přehledem volných míst, články doloženými dne 25.6.2019 či znaleckým posudkem, jak navrhovala žalobkyně.
16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
17. V posuzované věci nechal soud vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 22. 11. 2018. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a odborného lékaře – ortopedie. V posudku je uvedeno, že žalobkyně byla jednání přítomna. V posudkovém hodnocení je mj. uvedeno, že žalobkyni je 46 let, VŠ, přičemž v popředí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je kombinované postižení pohybového aparátu. Jedná se o artrózu obou kyčelních kloubů na podkladě vrozené dysplasie kyčlí a problémy s páteří na podkladě degenerativních změn. Dle ortopedického vyšetření ze dne 31.3.2017 byla RTG vyšetřením kyčelních kloubů zjištěna oboustranná dysplastická artróza, vpravo II-III stupeň a vlevo II. Je popisováno i lehké valgosní postavení kloubů, snížení střešení hlavic a lehce oploštělé kloubní hlavice. Žalobkyně pak popisuje oboustranné bolesti kloubů. Objektivně je přítomen posudkově nevýznamný zkrat PDK o 1 cm, pohyby v kyčlích jsou bolestivé a lehce redukované (S 0-0-100, abdukce je 30, rotace je 10 st.). Výhledově je stav indikován k operačnímu řešení, nejprve na pravé straně. V posudkovém hodnocení je dále uvedeno, že dle neurologických vyšetření a rehabilitačního nálezu z 05-06/2017 jsou u žalobkyně přítomny lumbosakralgie na podkladě lehčích spondylatrózních změn v oblasti bederní páteře. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se pak podílejí i cervikalgie při blokovém postavení obratlů a počínající spodylose dle RTG nálezu z 01/2018. Žalobkyně si 03/2018 stěžovala na křeče pravé ruky s vazbou na zátež. Vyšetření na úžinové syndromy je negativní, motorika je bez deficitu a čití bez poruchy. EMG vyšetření z 16.7.2018 neprokázalo oboustranně postižení n. medianus. Hodnoceno jako entezopatie. V posudkovém hodnocení je dále uvedeno, že ani další vyšetření provedená po vydání rozhodnutí žalované nezjišťují zásadní objektivní (funkční) zhoršení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V RTG nálezech z 15.8.2018 (ty mají ovšem charakter pouze pomocného vyšetření a musí být vždy hodnoceny v kontextu s objektivním funkčním nálezem) je na krční páteři zhoršení nálezu ve smyslu hodnocení spondylosních změn již středním stupněm. Nicméně naopak na nálezu ze stejného data je artróza obou kyčelních kloubů hodnocena pouze I. stupněm, což je oproti RTG vyšetření z O3/2016 zlepšení. Také vyšetření žalobkyně PK MPSV (konkrétně lékařem ortopedem) neprokázalo závažné funkční postižení v oblasti celé páteře či nosných kloubů. Žalobkyně na každý dotyk reagovala nepřiměřeně bolestivě. Pohyb páteře v krční oblasti byl, ale volný, bez omezení, rovněž rozsah pohybu v bederní oblasti nebyl omezen. Kyčelní klouby ve směru flexe-extenze jsou prakticky bez omezení (S 0-0-110), rotace v obou kyčlích je omezena jen lehce (R/90/ 30-0-30). Kolenní klouby jsou bez otoků, výpotků, pohyb je bez omezení a vazy pevné. Na horních končetinách nebyla zjištěna žádná patologie včetně vyšetření funkce zápěstí a úžinových syndromů. V posudkovém hodnocení je dále uvedeno, že žalobkyně je hodnocena jako VS vzdělaná osoba, technolog v oblasti nábytkářství. Je schopna rekvalifikace v jiném oboru. K její námitce nemožnosti nalézt v okolí svého bydliště vhodné pracovní uplatnění se uvádí, že pro stanovení míry poklesu není relevantní, zda s ohledem na svůj věk je skutečně schopna na trhu práce nalézt adekvátní zaměstnání, ale zda je schopna obecně pracovat a v jaké míře. Důvodem uznání invalidity pak nemůže být jenom nemožnost si sehnat adekvátní zaměstnání v místě bydliště. Dle posudku lékaře OSSZ z 7.6.2017 má žalobkyně statut osoby zdravotně znevýhodněné. Měla by se vyvarovat nadměrné zátěže, zvedání těžkých břemen, strnulých a vynucených poloh, práce v průvanu a klimaticky nepříznivých podmínkách.
18. V posudkovém hodnocení je rovněž uvedeno, že k datu vydání rozhodnutí žalované šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla postdysplastická artróza kyčelních kloubů DKK. Jedná se o postižení na rozhraní hodnocení položky lehké (1a) až středně těžké (1b), přičemž jde o postižení dvou nosných kloubů s lehkým funkčním omezením, kdy jsou plně zachovány pohybové schopnosti. Žalobkyně při chůzi nevyužívá kompenzační pomůcky a při jednání ani nebyla zjištěna porucha stereotypu chůze. Samotné postižení kyčelních kloubů pak bylo hodnoceno dle kapitoly XIII, oddíl A, položka 1 b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a to při dolní hranici rozpětí v dané položce, tj. 20%. Vzhledem k dalším chorobám, zejména algickému víceetážovému postižení páteře na podkladě degenerativních změn, ovšem bez evidovaného závažného funkčního omezení je hodnoceno při středu možného rozpětí tj. 30%. Ostatní zdravotní postižení mají svou funkční závažností malý negativní dopad na pracovní schopnosti žalobkyně a nezpůsobují pokles pracovní schopnosti větší, než odpovídá stanovené míře poklesu pracovní schopnosti, tj. 30%. V posudkovém závěru je pak uvedeno, že ke dni vydání rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zdp, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%.
19. Soud předně k věci uvádí, že právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
20. Soud dále k věci uvádí, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz).
21. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz).
22. V posuzované věci soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 22. 11. 2018 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékaře s odborností ortopedie. Žalobkyně se zasedání komise zúčastnila. V posudku byly hodnoceny i lékařské zprávy, na které odkázala v žalobě. Dle názoru soudu byl tedy komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobkyně a to nejenom na základě lékařských zpráv, přičemž k objektivnímu posouzení zdravotního stavu PK MPSV provedla sama její zdravotní prohlídku. Posudek rovněž vycházel z lékařských zpráv, na které žalobkyně odkázala v žalobě a bylo reagováno i na její námitky. Rovněž se PK MPSV zabývala lékařskými zprávami, které žalobkyně doložila při jednání, a které byly založeny do soudního spisu. Žalobkyně přitom sama při jednání potvrdila, že lékařské zprávy doložené při jednání byly i podkladem předmětného posudku PK MPSV.
23. Soud k věci dále uvádí, že u žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla postdyslastická artróza kyčelních kloubů DNK. Samotné postižení kyčelních kloubů bylo hodnoceno dle kapitoly XIII, oddílu A, položka 1b, a to při dolní hranici rozpětí, tj. 20%. S ohledem na další choroby, především algické víceetážové postižení páteře na podkladě degenerativních změn, ovšem bez evidovaného závažného funkčního mezení byla žalobkyně posouzena při středu možného rozpětí, tj. 30%. Tedy celková míra poklesu pracovní činí 30%- V souhrnu krajský soud shledal, že předložený posudek PK MPSV je po stránce obsahové úplný a přesvědčivý, a splňuje tak požadavky kladené judikaturou na to, aby mohl být stěžejním důkazem o invaliditě žalobkyně. PK MPSV tak potvrdila, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil méně než 35%, tj. žalobkyně nedosáhla ani na invaliditu prvního stupně. Ke schopnosti využití zachované pracovní schopnosti se dle § 5 vyhl. č. 359/2009 Sb., vyjadřují jen u pojištěnce, jež byl shledán invalidní v I. a II. stupni. PK MPSV se i přesto vyjádřil k možnosti uplatnění, včetně rekvalifikace v jiném oboru a pracovním omezením. Soud souhlasí s hodnocením PK MPSV, že pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti nelze přihlížet k tomu, zda je s ohledem na svůj věk na trhu práce nalézt adekvátní zaměstnání či k možnosti najít adekvátní zaměstnání v místě bydliště. Dle názoru soudu tedy posudek dostatečně zhodnotil zdravotní stav žalobkyně, a to, že neobsahuje přímo dobu, kdy je nutné její zdravotní stav znovu posoudit, není vadou, neboť, jak je uvedeno níže, tak v případně zhoršení zdravotního stavu lze znovu požádat o přiznání invalidního důchodu.
24. Soud neprováděl dokazování lékařskými zpráva předloženými přijednání, neboť tyto zprávy byly i dle vyjádření žalobkyně již PK MPSV hodnoceny. Jde-li o zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí žalované, tak toto nemůže být v rámci tohoto přezkumu hodnoceno. Soud zde odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2007, č.j. 4 Ads 125/2006-39, podle něhož rozhoduje-li Česká správa sociálního zabezpečení o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem (zde: zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost, § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vychází z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti. Soud pak neprováděl ani dokazování závěrečnou zprávou z ergodiagnostiky žalobkyně, potvrzením pro úřad práce o zdravotním omezení, přehledem aktivit uchazeče o zaměstnání (žalobkyně), přehledem volných míst, články doloženými dne 25.6.2019, neboť se ani nezabývaly hodnocením jejího zdravotního stavu z pohledu splnění podmínek pro přiznání invalidního důchodu. Soud ani neprováděl dokazování znaleckým posudkem, neboť, jak je uvedeno výše, tak se při posouzení invalidity vychází především z posudku PK MPSV a soud navíc ani neshledal, že by nesplňoval požadované náležitosti.
25. V posuzovaném případě nebylo tedy prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní v prvním stupni (pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %), a proto krajský soud shledal její žalobu jako nedůvodnou.
26. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno.
27. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 27. června 2019
JUDr. Petr Polách, v.r.
samosoudce
Za správnost vyhotovení:
K. M.