č. j. 3A 72/2019 - 94

[OBRÁZEK]      

ČESKÁ  REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM  REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a Mgr. Blanky Fauré ve věci

žalobce:  Ing. J. T., narozený dne XXX

bytem XXX

 

proti
žalované:  Česká advokátní komora

   sídlem Národní tř. 118/16, Praha 1

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované,

 takto: 

  1. Žalobce se osvobozuje od soudních poplatků.
  2. Žaloba se zamítá.
  3. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 4. 2019 domáhal ochrany před nezákonným zásahem České advokátní komory (dále jen „žalovaná“ či „Komora“) spočívajícím ve zveřejnění pohybů na účtech advokátní úschovy, které má žalobce a právnické osoby, jejichž jménem žalobce jedná, zřízeny u advokátky JUDr. K. T..
  2. Žalobce blíže uvedl, že podáním ze dne 13. 10. 2018 žalovanou vyzval, aby protokolárně zlikvidovala veškeré důvěrné informace o účtech advokátní úschovy JUDr. K. T. a toto následně písemně potvrdila. Žalovaná dne 30. 10. 2018 potvrdila přijetí stížnosti, avšak přes další četná doplnění stížnosti ve věci nic neučinila. Namísto požadované ochrany důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem podala na Kontrolní radu žalované osoba k tomu neoprávněná kárnou žalobu na JUDr. K. T., v níž podrobně rozebírá pohyby na účtech advokátní úschovy, konkrétně skutečnosti, že si žalobce nechává na tento účet zasílat starobní důchod. Žalobce dále uvádí, že žalovaná se dlouhodobě odmítá podřídit pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 21 C298/2013/46, jímž bylo konstatováno porušení práv JUDr. K. T. při opětovném zápisu do seznamu advokátů.
  3. Dle žalobce se žalovaná pokouší o porušení ust. čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), když zcela přehlíží vůli jejích klientů, jak konkrétně má být s uschovávanými prostředky naloženo. Žalobce považuje porušení čl. 8 Úmluvy ve smyslu výše uvedeného rozsudku ESLP o to závažnější, neboť se jej dopustila sama stavovská organizace advokátů, která dle vlastních webových stránek „Vykonává veřejnou správu na úseku advokacie a jako taková chrání a garantuje kvalitu právních služeb poskytovaných advokáty.“
  4. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud žalované uložil, aby neprodleně a protokolárně zlikvidovala veškeré záznamy o pohybech na předmětných účtech advokátní úschovy a nadále je nepoužívala jako důkazy v řízeních bez výslovného souhlasu klientů, kteří mají své prostředky na těchto úschovných účtech uloženy.
  5. Žalovaná v písemném vyjádření nejprve uvedla, že žalobce nijak netvrdí, o jaký zásah ze strany žalované, který proti žalobci trvá, se má jednat. Žalobce toliko uvádí, že Mgr. P. J., nikoliv žalovaná, zveřejnil pohyby na účtech advokátních úschov. Ze strany Komory se tak nemohlo jednat o zásah. S tvrzením žalobce, že ke zveřejnění pohybů na předmětných účtech došlo jednáním Mgr. P. J., se žalovaná neztotožňuje a žalobce nadto ani toto tvrzení nijak nedokládá. Dle žalobního tvrzení má mít žalovaná předmětné informace o účtech k dispozici, neboť jí byly zaslány Mgr. P. J..; více však žalobce toto tvrzení nerozvíjí a žalovaná i zde konstatuje, že se nemůže jednat o nezákonný zásah spočívající v držení informací o účtech advokátních úschov.
  6. Za nezákonný zásah nelze dle žalované považovat ani podání kárné žaloby na advokátku JUDr. K. T., v níž jsou rozebírány pohyby na účtech advokátní úschovy včetně skutečnosti, že si žalobce na uschovací účet nechává posílat starobní důchod. V takovém případě se nadto nemůže jednat o zásah proti žalobci samotnému, nýbrž proti advokátce  JUDr. K. T., která je jeho manželkou, přičemž žalobce sám není účastníkem řízení o kárném provinění. V žalobě absentuje rovněž, jaké veřejné subjektivní právo žalobce by mělo být komorou porušováno, natož aby toto porušení práva bylo důkazně podloženo. Žalovaná se domnívá, že žalobce se předmětnou žalobou pokouší zlepšit postavení kárně obviněné advokátky v rámci kárného řízení, avšak dle soudního řádu správního nelze tomuto postupu ze strany správního soudu vyhovět. Žalobce navíc formuloval žalobní petit na uložení povinnosti (zlikvidovat záznamy a nepoužívat je), nikoliv na uložení zákazu v pokračování porušování práva a příkazu obnovit stav před zásahem, jak předpokládá ust. § 87 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
  7. Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že řízení před senátem Kárné komise ČAK je neveřejné dle ust. § 14 odst. 2 zákona č. 244/1996 Sb., advokátního kárného řádu (dále jen „kárný řád“). I z tohoto důvodu závažná újma na právech žalobce tak nemohla a nemůže vzniknout. Žalovaná uvádí, že přílohy žalobce, jím k žalobě připojené, nemají vesměs žádný význam pro posouzení zásahové žaloby, byť některé mohou být významné pro řízení o kárné žalobě. Žalobce připouští, že na předmětných účtech jsou mimo jeho vlastních prostředků i prostředky firem, jejichž jménem jedná, avšak z obchodního rejstříku nevyplývá, že by žalobce měl být členem kolektivního statutárního orgánu nebo společníkem právnické osoby.
  8. Žalovaná se neztotožňuje se žalobcem, který ve stížnosti podané Senátu Parlamentu ČR uvedl, že žalovaná porušila ústavně zaručená práva tak, že promeškala lhůtu pro podání kárné žaloby ve věcech advokáta JUDr. J. K. a jeho koncipienta Mgr. P. J.. Na podání kárné žaloby není právní nárok a nadto žalované lhůta v době podání správní žaloby neuplynula. K této věci však žalovaná konstatuje, že nikterak nesouvisí s podanou správní žalobou. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby soud žalobu odmítl, neboť ji podala osoba k tomu zjevně neoprávněná, případně ji zamítl jako nedůvodnou.
  9. Městský soud v Praze přezkoumal v žalobě tvrzený nezákonný zásah na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).
  10. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaná s takovým projednáním věci ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřili nesouhlas. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 51 s. ř. s.
  11. Městský soud v Praze posoudil věc takto:
  12. Nejprve se soud zabýval majetkovými poměry žalobce, který již v žalobě žádal úplné osvobození od soudních poplatků.
  13. Podle § 36 odst. 3 věta první až třetí s. ř. s. „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“
  14. Aby mohl být účastník řízení osvobozen od soudních poplatků, musí být kumulativně (současně) dle § 36 odst. 3 s. ř. s. splněny 3 podmínky:
    1. účastník řízení požádá o osvobození od soudních poplatků,
    2. účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky,
    3. jeho návrh není zjevně neúspěšný.
  15. Na výzvu soud žalobce doložil své osobní a majetkové poměry. Z prohlášení žalobce ze dne 10. 5. 2017 vyplývá, že žalobce v současné době nemá žádné příjmy ze zaměstnání a pobírá pouze dávky důchodového pojištění ve výši 8 669,- Kč měsíčně, což žalobce doložil výplatním lístkem ze dne 8. 4. 2019. Dále uvádí, že dalším příjmem domácnosti je důchod manželky JUDr. K. T. ve výši 8 806 Kč, což žalobce doložil výplatním lístkem ze dne 8. 2. 2019. Žalobce k podané žalobě přiložil i četné výpisy (katastr nemovitostí, centrální depozitář cenných papírů, centrální evidence exekucí), z nichž lze zjistit, že žalobce nevlastní žádný nemovitý majetek ani cenné papíry a je na něj vyhlášeno celkem 10 exekucí. Žalobce doložil i usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2015, č. j. 2 T 36/2008-857, v němž mu soud přiznal nárok na bezplatnou obhajobu.
  16. V projednávané věci soud vyšel ze shora zjištěných majetkových poměrů žalobce a dospěl k závěru, že žalobce skutečně nemá dostatečné prostředky pro uplatnění svého práva před soudem. Příjem žalobce je natolik nízký, že žalobce, s množstvím exekučních řízení proti němu vedených, bez zásadního dopadu na své existenční poměry, nemůže zaplatit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (2 000 Kč za zásahovou žalobu a 1 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření). 
  17. Vzhledem k právě uvedenému soud dospěl k závěru, že pouze částečné osvobození od soudních poplatků by nesplnilo svou úlohu, neboť byť i malá částka nutná k uhrazení by pro žalobce mohla znamenat zamezení přístupu k soudu. Z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro úplné osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s.
  18. Pro úplnost pak soud ještě dodává, že podle § 36 odst. 3 s. ř. s. může „soud přiznané osvobození od soudních poplatků kdykoliv za řízení odejmout, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.“
  19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná ve vyjádření k žalobě mimo jiné navrhla odmítnutí žaloby, neboť dle jejího názoru byla žaloba podána osobou zjevně neoprávněnou, soud zkoumal aktivní žalobní legitimaci žalobce.
  20. Ačkoliv by ze žaloby bylo možno usuzovat, že žalobce brojí proti postupu žalované, který je zaměřen proti jiné osobě (manželce žalobce), neboť se mimo jiné jedná o zveřejnění pohybů na účtech advokátní úschovy JUDr. K. T., nikoliv žalobce, je z podání patrné, že tyto účty obsahují peněžní prostředky žalobce. Tedy zveřejnění těchto pohybů je zároveň i zveřejněním informací o žalobcových finančních transakcích. Žalobce tedy je, byť pouze částečně, aktivně legitimován k podání žaloby. Soud proto žalobu dle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. neodmítl a přistoupil k věcnému posouzení.
  21. Podle ust. § 82 odst. s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že byl zásah nezákonný.
  22. Z tohoto ustanovení, stejně tak jako z judikatury správních soudů (rozsudek ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65) vyplývá, že pro přiznání ochrany proti nezákonnému zásahu je třeba kumulativně splnit 5 podmínek: „žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a které byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka); srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005‑65, č. 603/2005 Sb. NSS. Není‑li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“
  23. S ohledem na uvedené Městský soud v Praze přistoupil k posouzení těchto podmínek. Nejprve bylo třeba stanovit, zda se v dané věci skutečně jedná o zásah. V opačném případě by totiž zásahová žaloba nebyla z hlediska své subsidiarity vůči ostatním žalobním typům ve správním soudnictví přípustná. Držení záznamů o pohybech na účtech advokátní úschovy a jejich případné užití ve správním řízení vedeným žalovanou nelze dle s. ř. s. považovat ani za rozhodnutí ani za nečinnost. Jedná se tedy skutečně o zásah ve smyslu ust. § 82 s. ř. s.
  24. Přestože čtvrtá podmínka byla splněna, nelze totéž konstatovat o podmínce páté. Zveřejnění pohybů na účtech se týkalo přímo advokátních úschov JUDr. K. T., nikoliv žalobce. Byť se zveřejněné informace týkaly  částečně i samotného žalobce nelze jejich zveřejnění a případné užití v kárném řízení vedeném s JUDr. K. T. považovat za úkon správního orgánu, v jehož důsledku by bylo zasaženo přímo proti osobě žalobce, potažmo aby byl zásah zaměřený přímo proti němu. Dopad do žalobcovy sféry je nanejvýš nepřímým důsledkem jednání žalobce samotného, který vyrozuměl správní orgán zasílající mu starobní důchod, že mu peněžní prostředky má zasílat právě  na  úschovný účet  JUDr. K. T..
  25. Ačkoliv z judikatury správních soudů vyplývá, že absence byť jedné ze zákonných podmínek způsobuje nedůvodnost zásahové žaloby, soud se alespoň ve stručnosti zabýval i zbylými třemi podmínkami. První dvě podmínky spolu úzce souvisí. Nelze tvrdit, že žalobce byl zkrácen (nebo by mohl být zkrácen) na svých právech. Soud zde zdůrazňuje, že v souladu s ust. § 14 odst. 2 advokátního kárného řádu je řízení před senátem Kárné komise ČAK neveřejné. Totéž lze konstatovat i o správním spisu, který je veden  v této věci, do něhož mají přístup pouze účastníci řízení, případně osoby, jež prokáží právní zájem na nahlížení do něj (ust. § 38 odst. 1 a 2 správního řádu). Nelze tak hovořit o újmě (i potenciální) na právech žalobce tím méně pak o újmě přímé. Žalobce nadto ani nekonkretizuje, jakým způsobem a jakou intenzitou by mělo k vážnému ohrožení práv žalobce dojít.
  26. Konečně nelze užití předmětných informací považovat za rozporné se zákonem. Kárné řízení probíhá plně v souladu se zákonem o advokacii a s advokátním kárným řádem, přepisy, jež toto řízení a provádění důkazů během něj získaných upravují a žalovaná podle nich v daném řízení postupuje. Soud pouze pro úplnost dodává, že vyhověním žalobě by se dopustil značného zásahu do rozhodovací pravomoci žalované a znemožnil by tak řádné provedení kárného řízení.
  27. S ohledem na výše uvedené nelze považovat žalobu za důvodnou, neboť nejsou splněny čtyři z pěti kumulativních podmínek pro přiznání ochrany před takovým zásahem, a proto ji dle ust. § 87 odst. 3 zamítl.
  28. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, avšak žalované v řízení žádné náklady nad rámec jejích běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

 

 

Praha 4. července 2019

 

 

 

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu