[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci

žalobce:  Bc. J. Č., narozený ……, bytem ……….

proti

žalovanému:  Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 40a, 779 11 Olomouc

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2018, č. j. KUOK 56400/2018, sp. zn. KÚOK/50689/2018/OMPSČ-P/537

takto:

I.                         Žaloba   s e   z a m í t á .

II.                         Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

1.      Ve včas podané žalobě žalobce napadal rozhodnutí označené v záhlaví tohoto rozsudku, když uvedl, že přestupek nespáchal, jeho tvrzení dokazují fotografie, které jsou založeny ve spise. Na pravé pěsti neměl žádné zranění. Dále uvedl, že výpovědi svědků byly měněny. V celém řízení byl krácen na svých právech, protože všechny jeho námitky v rámci celého řízení byly zamítány. Důkazy jsou založeny ve spise, který je veden pod sp. zn. OOZ2 29/2017L. Spis je uložen u Statutárního města Prostějov.

2.      Navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného, Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 22. 5. 2018 zruší a věc vrátí správnímu orgánu k dalšímu řízení.

3.      Žalobu pak žalobce písemně doplnil tak, že z rozhodnutí není zřejmé, kterou pěstí údajně udeřil do čelního skla (levou nebo pravou). Z rozhodnutí není také zřejmé, co znamená silní úder (správní orgán vlastní nějakou stupnici úderů: slabý, střední nebo silný?). Nebyla zohledněna vysoká rychlost vozidla pana Š.

4.      V rozhodnutí je zásadní chyba, žádný úder pěstí nebyl veden na čelní sklo automobilu. Ve spise jsou založeny fotografie zranění pravé ruky žalobce, které mu způsobil pan Š., a z těchto fotografií je zcela zřejmé, že žádné stopy zranění na jeho pěsti nejsou.

5.      Správní orgán (magistrát) nestanovil ústní jednání, jak žalobce požadoval. Omlouval se ze zdravotních důvodů dne 29. 1. 2018. Správní orgán tímto svým jednáním krátil práva žalobce.

6.      Správní orgán (magistrát) zamítl všechny žádosti žalobce z letošního roku (rok 2018) a tím krátil jeho práva a následně je zamítl i krajský úřad v rámci jeho odvolání. Úřednice správního orgánu (p. K.) nevyzvala žalobce, aby svou omluvu z ústního jednání doplnil o nějakou lékařskou zprávu a krajský úřad se s jeho námitkou nevypořádal v rámci odvolání. Dále nebyl ze strany úřednice (K.) poučen, jak má vypadat omluva z jednání. Úřednice (K.) neměla uznat výpověď P. Ž., protože je to přítelkyně M. Š. Její výpověď je jejich vztahem ovlivněná.

7.      Z odůvodnění rozhodnutí magistrátu není zřejmé, jak pan R. s panem F. poznali „úmyslný“ úder pěstí. Krajský úřad se s námitkou žalobce nevypořádal v rámci odvolání.

8.      Žalobce citoval z části odůvodnění žalovaného (str. 2):

„Svědkové J. F. a P. Ž. před správním orgánem dne 7. 2. 2018 shodně potvrdili, že obviněný zcela úmyslně udeřil pěstí do čelního skla vozidla pana Š. v okamžiku, kdy kolem něj projížděl po komunikaci. Svědek K. R. před správním orgánem dne 7. 2. 2018 uvedl, že obviněný zcela úmyslně udeřil rukou do čelního skla osobního motorového vozidla pana Š. v okamžiku, kdy tento kolem něj projížděl. Výpovědi svědků byly změněny zcela úmyslně po domluvě s panem Š. (viz příloha k výpovědi pro policii po dopravní nehodě).

9.      Z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jakou rychlostí jel pan Š. svým vozidlem kolem žalobce. Rychlost průjezdu ovlivnila sílu nárazu do jeho pravé ruky. Krajský úřad se s námitkou žalobce nevypořádal v rámci odvolání.

10.  Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že vypracování znaleckého posudku je bezpředmětné, protože by znalec neměl z čeho vycházet. Ve spise jsou výpovědi svědků, fotografie poškození čelního skla a pravé ruky žalobce. Na základě toho mohl znalec vypracovat znalecký posudek, aby nebylo pochyb o tom, kdo přestupek na 100% spáchal. Krajský úřad se v rámci odvolání s touto žalobní námitkou nevypořádal.

11.  Z uzavřeného řetězce výpovědí Š., Ž. a F. je zcela zřejmé, že výpovědi jsou předem domluvené. Pan Š. a paní Ž. mají milenecký vztah a pan F. je kamarádem pana Š. z vesnice.

12.  Na základě výše uvedených skutečností žalobce považoval rozhodnutí za nezákonné a žádal jeho zrušení.

13.  Žalobce pak dále žalobu doplnil, když poukázal na to, že nebyla předvolána svědkyně L. Č., a to z neznámého důvodu, když žádost o předvolání této svědkyně byla ze dne 11. 1. 2018.

14.  V odst. 1 na str. č. 5 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že verze žalobce o užití vozidla k útoku na jeho osobu zůstala osamocena. To se nezakládá na pravdě, protože výpověď žalobce potvrdil svědek J. F. i K. R. Oba shodně uvedli, že řidič stříbrného vozidla se úmyslně rozjel proti osobě žalobce a dále uvedli, že si nejsou jisti, že by žalobce úmyslně udeřil pěstí. K. R. dále uvedl, že mu spíše připadalo, jakoby vozidlo narazilo do ruky stojícího, který rozhazoval rukama kolem sebe. Toto vyplývá z policejního záznamu ze dne 8. 10. 2016, který žalobce k tomuto podání připojil.

15.  V odst. 2 na str. 5 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že výrok napadeného rozhodnutí žalovaného o vině obviněného z předmětného přestupku netrpí vadami způsobujícími jeho nezákonnost nebo nesprávnost. Toto se nezakládá na pravdě, protože výrok o vině trpí vadami, protože pěstí nebylo nic rozbito a už vůbec ne úmyslně. To dokládají doložené fotografie pravé ruky, kde není žádná známka po zranění na pěsti. Ani v současné době nemá na pravé ruce žalobce žádné jizvy od údajného úmyslného rozbití čelního skla pěstí. Krajský úřad se s námitkou žalobce, že údajně pěstí udeřil do čelního skla, nevypořádal a ani neřešil jeho zranění, které dokládají fotografie (fotografie přiložil k tomuto podání).

16.  V odst. 7 na str. 6 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, krácení na právech obviněného nebylo zjištěno. Krajský úřad se měl vypořádat s každým požadavkem žalobce, zda byl oprávněn či nikoliv.

17.  V odst. 8 na str. 6 rozhodnutí žalovaného je uvedeno, že správní orgán I. stupně opakovaným požadavkům o přeložení termínu jednání nevyhověl, protože úředníci magistrátu bylo známo, že bydlí v P., a proto zamítla přeložení termínu jednání. Dne 21. 1. 2018 na zamítnutí změny termínu reagoval žalobce sdělením, že se spletla, a že od března roku 2017 nebydlí v P., ale v x kraji. Vzdálenost 400 km od místa nového bydliště do místa jednání v Prostějově a zvolený čas 10:00 hod. jsou dostatečné důvody pro změnu termínu. Dále uvedl, že dne 29. 1. 2018 se omluvil z ústního jednání, které se mělo konat 30. 1. 2018, a to ze zdravotních důvodů, a žádal o stanovení nového termínu. Svou omluvu odůvodnil zdravotními důvody a doložil písemnou omluvou prostřednictvím datové zprávy. Omluva byla řádná a včasná. V rámci odvolacího řízení bylo krajskému úřadu předloženo potvrzení o vyšetření z Karlovarské nemocnice. V potvrzení byly začerněny údaje o zdravotních problémech, které žalobci neumožňovaly cestu na vzdálenost 400 km. Tyto citlivé údaje odmítl žalobce zaslat z důvodu ochrany své osoby. Při nahlížení do spisu jsou volně dostupné panu Š., který by je mohl roznášet po vesnici. Dále uvedl, že jeho omluva ze zdravotních důvodů byla první (nebyla opakovaná), takže nezpůsobovala opakované průtahy v řízení. Zamítnutím omluvy ze strany magistrátu i krajského úřadu byl žalobce krácen na svých právech.

18.  V odst. 2 na str. 7 rozhodnutí krajského úřadu je uvedeno, že obviněný ruku proti čelnímu sklu předmětného vozidla, které bylo v pomalém pohybu, napřáhl a následně do něj udeřil, resp. cíleně udeřil, podložená spisovými podklady. K výše uvedenému žalobce uvedl, že v celém spise není uvedena rychlost vozidla, které jelo proti žalobci. Tvrzení krajského úřadu o pomalém pohybu vozidla není ničím podloženo a bylo smyšleno úřednicí krajského úřadu. Rychlost vozidla, síla nárazu a věrohodnost výpovědi měl potvrdit zpracovaný znalecký posudek, aby nebylo pochyb o tom, kdo poškodil čelní sklo vozidla, zda řidič nebo žalobce.

19.  V odst. 3 na str. 7 rozhodnutí krajského úřadu je uvedeno, že ze spisu nevyplynula důvodná pochybnost, že by svědci měli zájem na tom, aby osobu žalobce obsahem své výpovědi poškodili. To se nezakládá na pravdě a jako důkaz svého tvrzení uvedl, že svědci měnili výpovědi oproti prvotnímu výslechu po telefonu s policií ze dne 8. 10. 2016. Po tomto datu pan Š. ovlivnil svědky F. a R., aby se vyhnul trestnímu stíhání za to, že použil své osobní auto jako zbraň proti osobě žalobce a najel do něj ve vysoké rychlosti.

20.  V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že o spáchání přestupku žalobcem nebyly důvodné pochybnosti. Žalobce se na místě skutku nacházel, jeho protiprávní jednání bylo prokázáno především shodnými částmi výpovědí vyslechnutých svědků M. Š., P. Ž., J. F. a K. R., z nichž se podalo, že žalobce vedl silný úder své ruky (pěsti) proti čelnímu sklu vozidla poškozeného M. Š., jeho pravé straně z pohledu řidiče. Následek v podobě praskliny šířící se do středu čelního skla předmětného vozidla byl zjištěn, jak z výpovědí svědků M. Š. a P. Ž., tak je zřejmý z fotografií předmětného vozidla pořízených policií. Žalobce nejednal v nutné obraně ani v krajní nouzi. Jednal zaviněně ve formě nepřiměřeného úmyslu, když věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tímto byl srozuměn. Na fotografiích pravé ruky žalobce je zjevné poranění mj. v oblasti pěsti (části ruky se sevřenými prsty); z lékařské zprávy Nemocnice Šternberk ze dne 30. 9. 2016 mj. vyplývá, že na kůži a na zaschlé krvi jsou úlomky skla. I tato zjištění nejsou v rozporu s průběhem děje vymezeným ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně o vině žalobce.

21.  Námitka žalobce o změnách svědeckých výpovědí nebyla odůvodněna. Hodnocením svědeckých výpovědí se žalovaný zabýval pečlivě. Z obsahu svědeckých výpovědí nevyplývala taková míra shody, jež by zavdávala pochybnosti o věrohodnosti svědeckých výpovědí, ani taková míra rozporů, která by přetrhla ucelený řetěz důkazů svědčících o vině žalobce. 

22.  Ani námitka žalobce o krácení jeho práv nebyla blíže odůvodněna. Nicméně žalovaný konstatuje, že námitky žalobce byly v průběhu řízení postupně vyřizovány, a to jak odpovědí na každý jeho jednotlivý požadavek uvedený v konkrétní písemnosti správního orgánu I. stupně zaslané žalobci, tak následným souhrnným vypořádáním se s námitkami žalobce v odůvodnění rozhodnutí tohoto správního orgánu. Ostatně o skutečnosti, že námitky žalobce byly vyřizovány, svědčí i žalobní tvrzení žalobce, že jeho námitky byly v průběhu celého řízení zamítány. Nespokojenost žalobce s vyřízením jeho námitek v řízení o přestupku však nemohlo založit absenci vypořádání se s jeho námitkami.

23.  Doplnění žaloby ze dne 5. 10. a 9. 10. 2018 ponechává žalovaný bez vyjádření, poněvadž obě listiny byly dle sdělení soudu podány po zákonné lhůtě k podání žaloby.

24.  Žalovaný považuje žalované rozhodnutí za vydané v souladu s právními předpisy. Proto navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým žalobu jako nedůvodnou zamítne.

25.  Na tomto místě soud uvádí, že Statutární město Prostějov, Komise pro projednávání přestupků dne 9. 3. 2018 pod č. j. PVMU39532/2018 16a vydala rozhodnutí, v němž uvedla, že žalobce je vinen přestupkem proti majetku dle ust. § 50/1a zákona č. 200/1990  Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne 30. 9. 2016 v 15:50 hod. v obci Hluchov na hlavní komunikací procházející obcí silným úderem pěstí udeřil do čelního skla projíždějícího os. mot. vozidla zn. …, šedá metalíza, r. z. …… a způsobil na pravé straně z pohledu řidiče prasklinu šířícího se do středu skla a způsobil tak majetkovou škodu M. Š. ve výši 5.852 Kč. Tím úmyslně způsobil škodu na cizím majetku poškozením věci z takového majetku. Obviněnému se ukládá dle § 11 odst. 1 písm. b), § 50 odst. 2 zákon o přestupcích pokuta ve výši 2.000 Kč, dále byl zavázán k povinnosti nahradit náklady přestupkového řízení ve výši 1.000 Kč (obojí do 15 dnů od právní moci rozhodnutí) a podle § 70 odst. 2 zákona o přestupcích mu byla uložena povinnost poškozenému M. Š. nahradit škodu spolehlivě zjištěnou a dobrovolně nenahrazenou ve výši 852 Kč, rovněž do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

26.  Z odůvodnění mimo jiné vyplynulo, že obviněný jako účastník řízení má právo požadovat výslech svědků v jeho prospěch (případně i jiného důkazu), avšak správní orgán nemá povinnost takovému návrhu obviněného za všech okolností vyhovět a navržený důkaz provést. Opětovně předvolání všech již vyslechnutých svědků, považuje správní orgán za nadbytečné. Taktéž navržené důkazy – výslech matky obviněného, která se na daném místě vůbec nenacházela a výslech příslušníků policie, kteří na místo přijeli až po incidentu, nejsou způsobilé k objasnění věci. Všichni svědkové, kteří se na daném místě nacházeli, byli správním orgánem vyslechnuti. V případě žádosti o posunutí termínu ústního jednání z důvodu nevhodně zvoleného místa a dne, správní orgán uvádí, že tyto důvody nejsou závažné pro zrušení ústního jednání a obviněný jako účastník řízení si může podle ust. § 33 správního řádu zvolit zmocněnce, který jej může na základě plné moci zastupovat. V daném případě nebyl jediným účastníkem řízení.

27.  Správní orgán zvážil všechny důkazy a dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku zničením či poškozením věci z takového majetku. Tímto ustanovením je chráněn každý majetek před jeho úmyslným poškozováním. K odpovědnosti za tento přestupek je vždy třeba úmyslného zavinění. V daném případě se obviněný dopustil přestupku proti majetku ve formě poškození věci z takového majetku. Objektem daného přestupku je zájem na ochranu majetku. Následkem byla způsobena škoda.

28.  Byť obviněný popírá, že by čelní sklo na předmětném vozidle úmyslně poškodil, je jednoznačně usvědčován výpovědí svědků J. F. a P. Ž., které nezůstávají osamoceny, ale jsou podporovány výpovědí samotného poškozeného M. Š. Provedené svědecký výpovědi nevzbuzují pochybnost o průběhu skutkového děje a tvoří uzavřený řetězec, z něhož jednoznačně vyplývá závěr, že obviněný se přestupku dopustil. Svědkové shodně uvedli, že šlo o silný úder pěstí vedený na čelní sklo, který měl na následek rozbití tohoto skla. Byť svědek K. R. neviděl, zda šlo o úder pěstí či otevřenou dlaní, potvrdil, že šlo o silný úder vedený rukou obviněného, který měl za následek rozbité čelní sklo. Nešlo o nešťastnou náhodu, nýbrž o cílený úder vedený obviněným ve zlosti, že M. Š. odjíždí pryč. Tomu odpovídá i následné chování obviněného, který na místě nesetrval a z místa ujel pryč i přesto, že měl zraněnou ruku. Pokud nesouhlasil s chováním M. Š., měl ihned zavolat policii, která by případ na místě prošetřila a zajistila stopy. Obhajoba obviněného spočívající ve strachu z M. Š. je zcela účelová, neboť tento jej nijak neohrožoval. Naopak on sám se bál jednání obviněného, když před ním couval v okamžiku, kdy obviněný vystoupil z vozidla a šel k němu. Pokud by tedy obviněný měl takový strach z M. Š., bezesporu by z vozidla nevystupoval a ihned na místě přivolal policii. Zranění, se kterým následně obviněný vyhledal lékařské ošetření, odpovídá silně vedenému nárazu pěstí do čelního skla, nikoliv plácnutí do bočního okénka, jak uvádí obviněný. Neměl by zakrvavenou ruku a úlomky skla, tři bodné rány a zhmoždění předloktí. Samotné zranění odpovídá silně vedenému nárazu pěstí do čelního skla. Tedy, že zranění si obviněný způsobil sám. Je zřejmé, že úmysl obviněného směřoval ke způsobení škody, resp. s tímto následkem byl obviněný přinejmenším srozuměn, neboť věděl, že úderem pěstí do čelního skla může způsobit škodu na majetku. V případě zranění obviněného provedení navrhovaných svědeckých výpovědí ze strany obviněného není vůbec způsobilé zvrátit závěr správního orgánu o vině obviněného, prokázané řetězcem logicky navazujících důkazů, nevzbuzujících pochybnost o průběhu skutkového děje. Všichni svědkové, kteří se na daném místě nacházeli, byli vyslechnuti a k případu se vyjádřili. Dále je nutné uvést, že pokud by měl správní orgán pochybnosti o průběhu skutkového děje, vyzval by obviněného k odstranění vad podání (přesná identifikace svědků – příslušníků policie) a trval by na jejich případném dalším ústním jednání. Taktéž požadavek na vypracování znaleckého posudku z oboru dopravy je bezpředmětný, neboť znalec daného oboru vychází z ponehodových zajištěných stop např. konečná poloha vozidel, poškození vozidel, brzdné stopy apod. Znalec daného oboru by však neměl z čeho vycházet, neboť stopy v daném případě nebyly zjištěny a nevznikly. Neproběhlo nehodové šetření. Dále správní orgán poukazuje na to, že v daném případě se nezabýval porušením zákona o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nýbrž přestupkem proti majetku. Porušení zákona o provozu na pozemních komunikacích bylo samostatně řešeno pod sp. zn. PŘ 212/2017. V rámci řízení o přestupku, kterým byla způsobena škoda, správní orgán projednal její náhradu. Byly splněny podmínky – škoda byla způsobena přestupkem (mezi přestupkem a vznikem škody byla příčinná souvislost), šlo o majetkovou škodu a ten, komu byla přestupkem způsobena majetková škoda, výslovně uplatnil nárok na její náhradu v řízení o přestupku. Poškozený M. Š. předložil správnímu orgánu fakturu ze dne 28. 10. 2016 na částku 5.851 Kč za výměnu poškozeného čelního skla na vozidle ….. r. z. ….. a oznámení o výši plnění Generali Pojišťovny a. s. ze dne 30. 9. 2016, ze kterého vyplývá, že náklady na opravu poškození přesáhly sjednaný limit a proto bylo pojistné plnění stanoveno ve výši sjednaného limitu plnění ve výši 5.000 Kč. Tedy rozdíl mezi jím zaplacenou částkou a pojistným plněním pojišťovny činí 852 Kč, kterou žádá poškozený uhradit po obviněném. Vzhledem k tomu, že škoda a její výše byla spolehlivě zjištěna, uložil správní orgán obviněnému povinnost škodu nahradit a lhůtu k jejímu plnění. Na základě zjištěných skutečností rozhodl správní orgán o vině obviněného. Za daný přestupek lze uložit pokutu do 15.000 Kč. Jako sankce byla obviněnému uložena přiměřená pokuta. Při určení druhu sankce a její výměry přihlédl správní orgán k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, kdy byl porušen zájem na ochranu majetku a následkem byla způsobena škoda. Významnějším zájmem je lidské zdraví a důstojnost. Dále ke způsobu spáchání přestupku, kdy protiprávní činnost obviněného lze hodnotit bez úcty k cizímu majetku a okolnostem, za nichž byl přestupek spáchán – neshody s M. Š. Dále zavinění ve formě úmyslu (nepřímý) má vyšší míru společenské škodlivosti než nedbalost. Obviněný si uvědomoval možnost, že poruší nebo ohrozí zájem chráněný zákonem, tento následek však nechtěl přímo způsobit, ale v případě, že ho způsobil, byl s tím srozuměn. Motivem obviněného byla zlost na M. Š., který dle jeho názoru nedodržoval pravidla silničního provozu. Správní orgán vzal zejména i v úvahu skutečnost, že obviněný se takového protiprávního jednání dopustil poprvé, a proto stanovil pokutu v dolní hranici sazby částkou 2.000 Kč, která jistě splní svůj výchovný účel.

29.  S uvedeným rozhodnutím žalobce nesouhlasil, podal proti němu odvolání.

30.  Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 5. 2018 rozhodl tak, že ve výroku I. dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 3. 2018 ve výroku A o sankci zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal a ve výroku II. podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu napadené rozhodnutí ve zbytku potvrdil.

31.  V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno následující.

32.  Odvolací orgán přezkoumal v souladu s ust. § 89 odst. 2 správního řádu soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Došel k závěru uvedenému ve výrokové části rozhodnutí.

33.  Uvedeno, že samotné řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, bylo provedeno v souladu se zákonem. Obviněnému bylo řádně oznámeno, že je proti němu zahájeno řízení o výši vymezeném přestupku; v oznámení ze dne 10. 1. 2018 byl uveden jak popis skutku, tak jeho náležitá právní kvalifikace, a to v souladu se spisovými zjištěnými. K ústnímu jednání byli oba účastníci řízení řádně předvolání s nejméně pětidenním předstihem před jeho konáním; v rámci konaných ústních jednání účastníci řízení poskytli svá vyjádření k předmětu řízení a měli možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

34.  Správní orgán I. stupně ve svém postupu a v následně vydaném, nyní napadeném rozhodnutí odstranil vady týkající se posouzení odpovědnosti obviněného za přestupek a aplikaci přechodných ustanovení zákona o přestupcích a zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, když uvedl, jaké tři právní režimy na daný přestupek dopadající porovnával a jak odůvodnil kvalifikaci daného přestupku. Došel ke správnému závěru, když odpovědnost obviněného posoudil podle zákona účinného v době spáchání přestupku, neboť později účinná novela zákona o přestupcích stejně jako nová právní úprava obsažená v zákoně č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a v zákoně č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, nejsou pro obviněného především při zohlednění maximální výměry pokuty příznivější. Dále odstranil nedostatky v popisu skutku, konkretizoval způsob spáchání přestupku a jeho účinek. S novým popisem skutku seznámil účastníky řízení a umožnil jim vyjádřit se k němu. Pokud jde o skutková zjištění a právní závěry na ně navazující, správní orgán I. stupně si pro napadené rozhodnutí ve věci daného přestupku zajistil podklady potřebné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu); napadené rozhodnutí je zákonné a správné. Správní orgán I. stupně vyvodil správný závěr, že obviněný dne 30. 9. 2016 v 15:50 hod. v obci Hluchov na pozemní komunikaci procházející obcí silným úderem pěstí do čelního skla projíždějícího os. mot. vozidla zn. ……. šedá metal. r. z. ….. způsobil na pravé straně z pohledu řidiče prasklinu šířící se do středu skla, a způsobil tak majetkovou škodu M. Š. ve výši 5.852 Kč. Takové jednání je prokázáno shodnými částmi výpovědí vyslechnutých svědků, kteří v zásadě shodně potvrdili vyjádření poškozeného, že obviněný vedl silný úder své ruky (pěsti) proti čelnímu sklu, k jeho pravé straně z pohledu řidiče vozidla poškozeného s následkem v podobě praskliny šířící se do středu skla zachyceným z policejní fotodokumentace. V době, kdy obviněný útočil na čelní sklo vozidla poškozeného, zjevně nejednal v nutné obraně ani v krajní nouzi, jelikož za daných skutkových okolností neodvracel přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem, když jeho verze o užití vozidla poškozeným k útoku na něj zůstala osamocena, a ani neodvracel nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, když tu nešlo vůbec o střet dvou chráněných zájmů, z nichž by měl být vybrán ten, který bude porušen. Vzhledem k uvedenému odvolací orgán ve shodě se správním orgánem I. stupně neuvěřil popisu v průběhu předmětné události předestřenou obviněným, který tvrdil, že z jeho strany nešlo o úmyslné způsobení škody na majetku poškozeného, naopak chtěl zastavit jeho vozidlo, protože se proti němu poškozený s úsměvem prudce rozjel a použil proti němu vozidlo jako zbraň. Jednání obviněného bylo správně posouzeno jako jednání úmyslné, neboť obviněný věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn. V daném případě obviněný musel vzhledem ke svému věku (v době spáchání přestupku 37 let), vzdělání (vysokoškolské) a běžným životním zkušenostem (obecné povědomí o rozbitosti skla) vědět, že silný úder rukou proti čelnímu sklu vozidla, bude mít za následek přinejmenším nějakou formu poškození tohoto skla, s nímž musel být pro tento případ srozuměn. Správní orgán I. stupně se podklady rozhodnutí zabýval pečlivě, vyvodil z nich přesvědčivé závěry, přičemž svými úvahami nevybočil z mezí stanovených právním předpisem. Bez důvodných pochybností bylo prokázáno, že obviněný úmyslně způsobil škodu na cizím majetku poškozením věci z takového majetku, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, ve znění účinném do 30. 9. 2016. Ohledně skutkových zjištění a úvah při hodnocení důkazů a závěrů z nich plynoucích odvolací orgán v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s jehož obsahem se ztotožnil.

35.  Z provedeného dokazování se spolehlivě podalo, že obviněný udeřil pěstí ruky do čelního skla vozidla poškozeného, v důsledku čehož došlo k jeho poškození. Bylo zjevné, že šlo o pravou ruku obviněného, o čemž vypověděl poškozený policii již dne 7. 10. 2016, svědek J. F. ve své výpovědi dne 7. 2. 2017 rovněž hovořil o úderu pravé ruky do čelního skla předmětného vozidla, což nevyloučila ani výpověď svědka K. R. a svědkyně P. Ž., obě z téhož dne. Ostatně skutečnosti, že úder byl ze strany obviněného proti čelnímu sklu vozidla poškozeného veden právě pravou rukou, nasvědčuje i poranění této ruky včetně drobných exkoriací na spodní části pěsti, které je v policejním spisu doplněno příslušnými fotografiemi, i když sám obviněný tvrdil, že zranění mu bylo způsobeno jinak.  Průběh událostí jím předestřené však nebyl v řízení prokázán. Neupřesnění této skutečnosti ve výroku o vině nezpůsobilo vadu mající vliv na zákonnost tohoto výroku. Bylo tedy dostatečné, jestliže správní orgán I. stupně ve výroku o vině napadeného rozhodnutí vymezil, že obviněný ke spáchání přestupku užil úderu pěstí (ruky), a to takové intenzity, která způsobila předmětné poškození. Jestliže tedy správní orgán I. stupně ve výroku o vině napadeného rozhodnutí současně konstatoval, že šlo o silný úder pěstí, je taková skutečnost s přihlédnutím k obsahu všech svědeckých výpovědí i výpovědi poškozeného v tom smyslu, že obviněný ruku proti čelnímu sklu předmětného vozidla, které bylo v pomalém pohybu, napřáhl a následně do něj udeřil, resp. cíleně udeřil, podložena spisovými podklady. Namítaná okolnost, že P. Ž. je přítelkyní poškozeného a že J. F. je kamarádem poškozeného bez dalšího nezavdalo důvod k pochybnostem o věrohodnosti svědeckých výpovědí – ze spisu nevyplynula důvodná pochybnost, že by svědci měli zájem na tom, aby obviněného obsahem své výpovědi poškodili, ani pochybnost o tom, že se svědci v blízkosti předmětného incidentu nacházeli; z obsahu jejich výpovědi nevyplývá taková obsahová shoda, z níž by vyplývala namítaná předchozí domluva svědků o tom, co budou vypovídat. Kteří svědkové byli přítomni na místě skutku či v jeho blízkosti, vyplývá již z policejního vyšetřování přestupku. Konečně nelze pominout, že svědci vypovídali pod řádným poučením podle § 55 odst. 1 správního řádu týkající se povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet. Jestliže tedy správní orgán I. stupně konstatoval, že provedené svědecké výpovědi nevzbuzují pochybnost o průběhu skutkového děje, učinil tak důvodně.

36.  Pochybnosti nepanovaly ani pokud jde o zavinění obviněného. Kromě již uvedeného se doplňuje, že namítaní svědci – R. F. – shodně potvrdili, že obviněný vskutku jednal úmyslně. První ze jmenovaných uvedl, že obviněný napřáhl ruku a do čelního skla projíždějícího vozidla poškozeného jedenkrát uhodil, nešlo o to, že by poškozený zachytil o ruku obviněného, nýbrž obviněný mířeným úderem vědomě do čelního skla uhodil, druhý jmenovaný vypověděl, že obviněný nenaznačoval rukou, aby poškozený zastavil, ale úmyslně udeřil pěstí pravé ruky do předního skla. Dle spisového zjištění obdoba téhož vyplynula i z výpovědi svědkyně Ž. a samotného poškozeného. Svědci F. a R. uvedli, že v době předmětného incidentu se nacházeli před svými trvalými bydlišti, tedy v případě svědka F. před domem č. 107 a v případě svědka R. před domem č. 147 v obci Hluchov, k předmětnému incidentu dle jejich výpovědi došlo na pozemní komunikaci nedaleko jejich bydlišť, což potvrdil i poškozený, o čemž nebyly důvodné pochybnosti. Tak jako tak, dle mapových zjištění byla podle toho, co uvedli svědci F., R. a poškozený, vzdálenost mezi předmětným incidentem a místy, kde se měli svědci nacházet, maximálně několik desítek metrů, přičemž komunikace probíhala těmito místy rovně, nebyly tak zjištěny důvodné pochybnosti o tom, zda svědci mohli incident vidět. V daném případě nebylo účelné znalecky zkoumat žádnou skutečnost důležitou pro řízení o daném přestupku. Jak incident samotný, který byl dokázán svědecky, výpovědí poškozeného a podpůrně též fotografiemi vozidla poškozeného, tak jeho následek v podobě praskliny čelního skla tohoto vozidla, jež byla způsobena silným úderem pěstí obviněného, byly v řízení spolehlivě prokázány.

37.  Dále se z odůvodnění podává, že obviněný byl k ústnímu jednání v dostatečném předstihu předvolán, správní orgán I. stupně však jeho opakovaným požadavkům o přeložení termínu jednání nevyhověl. Obviněný sice dne 29. 1. 2018 v 19:07 hod. odeslal správnímu orgánu I. stupně omluvu z ústního jednání, v níž uvedl, že se omlouvá z ústního jednání konaného dne 30. 1. 2018 ze zdravotních důvodů a žádá o stanovení nového termínu, svou omluvu však neodůvodnil ani nedoložil. Obviněný se tak v daném případě omluvil neodkladně, když omluvu zaslal správnímu orgánu I. stupně nedlouho po ambulantním vyšetření dne 29. 1. 2018, a v omluvě uvedl důvod, který za jistých okolností mohl objektivně zabránit účasti na jednání, tento důvod však nijak nedoložil a své tvrzení nijak neprokázal. Správní orgán I. stupně nebyl povinen obviněného vyzývat, aby důvod omluvy doložil či tvrzení prokázal, neboť v daném řízení o přestupku byl obviněný opakovaně poučen o tom, za jakých okolností lze věc projednat v jeho nepřítomnosti, pokud se k ústnímu jednání nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nebo se dostavit odmítne (oznámení a předvolání ze dne 9. 1. 2017, předvolání ze dne 5. 6. 2017, předvolání ze dne 10. 1. 2018) a ani nebyl povinen nad rámec zákonného poučení obviněného poučovat, jaké náležitosti má omluva z ústního jednání mít. Na celé věci nic nezměnil ani obviněným následně zaslaný doklad o ambulantním vyšetření v Karlovarské krajské nemocnici, z nějž kromě označení zdravotnického zařízení, data a času ošetření a osobních údajů obviněného nelze seznat žádné jiné údaje. Nemohlo tak být ani dodatečně posouzeno, zda z obsahu tohoto dokladu vyplýval objektivní důvod, pro který se obviněný k ústnímu jednání konanému dne 30. 1. 2018 nedostavil. Ústní jednání dne 30. 1. 2018 tak bylo konáno v souladu s § 74 odst. 1 věty druhé zákona o přestupcích v nepřítomnosti obviněného. Práva obviněného nebyla tímto postupem zkrácena.

38.  Co se týče rozhodování o náhradě škody způsobené přestupkem, z provedeného dokazování považuje odvolací orgán ve shodě se správním orgánem I. stupně za nepochybné, že obviněný se přestupku, který mu byl kladen za vinu, dopustil a že je mezi jeho protiprávním jednáním a účinkem na majetku poškozeného příčinná souvislost. Poškozený uplatnil nárok na náhradu škody, požadoval, aby mu obviněný uhradil částku ve výši 852 Kč, k níž uvedl, že jde o částku, kterou uhradil opravně, tedy rozdílu mezi celkovou škodou na předmětném vozidle ve výši 5.852 Kč dle faktury ze dne 14. 10. 2016 a plněním pojišťovny Generali ve výši 5.000 Kč. Správní orgán I. stupně rozhodnutí o náhradě škody opřel o předloženou fakturu ze dne 28. 10. 2016 (správně ze dne 14. 10., jelikož dne 28. 10. 2016 byl termín splatnosti faktury, nikoliv datum jejího vystavení) za výměnu poškozeného čelního skla předmětného vozidla, oznámení pojišťovny Generali ze dne 30. 9. 2016, ze kterého vyplývá plnění ve výši sjednaného limitu, a současně konstatoval, že rozdíl mezi poškozeným zaplacenou částkou a pojistným plněním pojišťovny činí 852 Kč. Celkové náklady v souvislosti s opravou poškozeného čelního skla tak činily 5.852 Kč. Poněvadž částku ve výši 5.000 Kč uhradila opravně pojišťovna, obviněnému byla v souladu se spisovým zjištěním stanovena povinnost nahradit poškozeném částku ve výši 852 Kč rovnající se jím zaplaceného doplatku opravně. Byly splněny podmínky stanovené v § 70 odst. 2 zákona o přestupcích – škoda a její výše byla spolehlivě zjištěna a škoda nebyla obviněným dobrovolně nahrazena. Výrok C napadeného rozhodnutí o náhradě škody netrpí vadami způsobujícími jeho nezákonnost.

39.  Pochybnosti nepanovaly, jak žalovaný uvedl, ani pokud jde o zavinění obviněného. Kromě již uvedeného se doplňuje, že namítaní svědci – R. a F., shodně potvrdili, že obviněný vskutku jednal úmyslně. První ze jmenovaných uvedl, že obviněný napřáhl ruku a do čelního skla projíždějícího vozidla poškozeného jedenkrát uhodil, nešlo o to, že by poškozený zachytil o ruku obviněného, nýbrž obviněný mířeným úderem vědomě do čelního skla uhodil, druhý jmenovaný vypověděl, že obviněný nenaznačoval rukou, aby poškozený zastavil, ale úmyslně udeřil pěstí pravé ruky do předního skla. Ze spisového zjištění obdoba téhož vyplynula i z výpovědi svědkyně Ž. a samotného poškozeného.

40.  Pokud jde o postup správního orgánu I. stupně při rozhodování o sankci, správní orgán sice správně ve výroku A napadeného rozhodnutí odkázal na ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích zakotvující druh sankce – pokutu a na ust. § 50 odst. 2 téhož zákona vymezujícím maximální výměru pokuty, odůvodnění tohoto výroku však z hlediska jeho souladu s právním předpisem neobstojí. Rekapitulace skutkových zjištění (porušení zájmů na ochraně majetku, způsobení škody) bez vymezení dopadu na daný případ nebo citaci znaků skutkové podstaty (účinek jednání obviněného na cizí majetek) bez dalšího je nedostatečně odůvodněným kritériem. Poukaz na významnější ochranu zdraví a lidské důstojnosti nemá k projednávané věci bližší vazbu. Porovnání míry škodlivosti v případě úmyslného zavinění a zavinění z nedbalosti nelze u přestupku, u kterého je znakem skutkové podstaty úmysl, posuzovat; v tomto kontextu by bylo možné porovnávat toliko zavinění ve formě přímého či nepřímého úmyslu. Výběr dalších okolností – neshody obviněného s poškozeným nebo zlost obviněného, stejně jako dosavadní přestupková bezúhonnost obviněného – by bylo možné užít jako sankční kritéria, nicméně ani v jednom případě nebylo hodnoceno, zda šlo o kritéria, která obviněnému polehčovala, nebo mu naopak přitěžovala, a jaký dopad měla na tento konkrétní případ. Odvolací orgán činí závěr, že výrok A napadeného rozhodnutí o sankci je v části nedostatečně odůvodněný a ve zbytku pak odůvodněný nesprávně.

41.  Z připojených správních spisů krajský soud zjistil pro rozhodnutí ve věci tyto podstatné skutečnosti. 30. 9. 2016 v 16:15 hod. byla vyslána hlídka PČR, Obvodního oddělení Konice do obce Hluchov 70, kde mělo dojít k poškození vozidla, kdy na místě se nacházel oznamovatel události M. Š., přičemž na místě se nacházela kromě jmenovaného P. Ž., přičemž v místě události bylo provedeno šetření, kdy byl k podání vysvětlení vyzván K. R., bytem x 147, který uvedl, že se nacházel před domem svého bydliště, kde projíždělo stříbrné vozidlo ve směru na obec Kostelec na Hané a při průjezdu okolo neznámého muže, který se na pozemní komunikaci nacházel, došlo k tomu, že tento muž udeřil otevřenou dlaní do čelního skla vozidla. Po tomto odjel svým vozidlem ve směru na obec Přemyslovice. K podání vysvětlení byl vyzván i J. F., bytem x 107, který uvedl, že se nacházel před domem svého bydliště, kde viděl, že došlo k nějaké neshodě dvou řidičů vozidel, která se nacházela v obci x před domem, kde bydlí Š. Dále pak mimo jiné uvedl, že řidič stříbrného vozidla se rozjel směrem nahoru, ze směru, kde se nacházel řidič zeleného vozidla, kdy při průjezdu kolem řidiče zeleného vozidla, který odskočil ke krajnici, došlo k tomu, že řidič zeleného vozidla udeřil rukou do čelního skla stříbrného vozidla. Po tomto řidič zeleného vozidla nastoupil do svého vozidla a odjel ve směru na obec Přemyslovice. Na to řidič stříbrného vozidla své vozidlo otočil a jel ve směru za zeleným vozidlem.

42.  Z úředního záznamu o podání vysvětlení pak vyplývá, že vysvětlení podával i řidič M. Š., z něhož mimo jiné vyplynulo, že uprostřed stálo jeho vozidlo (mínil tím žalobce) a jediná možnost byla jet vlevo, kdy tak učinil. Při průjezdu kolem něj svoji pravou rukou jmenovaný uhodil naprosto nesmyslně do čelního skla Š., které se rozbilo. Úlomky skla zasypaly přítelkyni, která seděla na místě spolujezdce. Jmenovaný zastavil, kdy přítelkyně vyskočila z vozidla a setřepala ze sebe střepy a zavolala na něj, že „tady bydlím, tak o co mu jde“. Š. se podíval za sebe a viděl, jak on (mínil žalobce) nasedl do svého vozidla a odjel směrem na Konici. Š. zabouchl dveře od přítelkyně, otočil se a jel jej pronásledovat, aby zjistil alespoň SPZ vozidla. Dojel jej hned za Hluchovem, když celou cestu na něj blikal a troubil, dvakrát se jej snažil předjet, kdy přitom mu pokaždé najel svým vozidlem do levého jízdního pruhu a vytlačoval ho. Poté se rozhodl zachovat odstup. Když zjistil, že u sebe nemá mobilní telefon ani fotoaparát, kdy by případně zajistil nějaký důkaz, zapsal si jeho SPZ (…….) a přestal jej pronásledovat, když v Konici se otočil a jel zpět do Hluchova, odkud zavolal policii.

43.  Z úředního záznamu o podání vysvětlení pak vyplývá, že vysvětlení podávala i P. Ž., která uvedla, že je družkou pana Š. Uvedla mimo jiné, že žalobce opět vyskočil z vozidla a šel směrem k nájezdu před domem, na levé straně silnice, kdy on opět vyskočil z vozidla a šel směrem k nim s výrazem šílence, kdy chtěl opět na M. zaútočit. Ten začal couvat pryč od něj, kdy muž se otočil a oni si mysleli, že už budou moci odjet, když se rozjeli směrem dopředu, kdy na toto zareagoval (míní tím žalobce) tak, že otočil opět na ně, šel směrem k nim, kdy uhodil svojí rukou do jejich čelního skla, které se rozbilo a sklo z něj zasypalo jmenovanou. M. zastavil, jmenovaná vystoupila a setřepala ze sebe střepy. Kousek popošla směrem k muži a řekla mu, že jsou místní, o co mu jde, že je mohl zranit. Ten se k tomu vůbec nevyjádřil, nasedl do vozidla a odjel směrem na Konici. M. zavřel dveře, otočil vozidlo a jel za ním. Jmenovaná poté mluvila s paní S., která byla v okně a celou situaci viděla. Poté jmenovaná šla domů, kdy M. za cca 15-20 minut přijel zpátky, tímto časem si ale není vůbec jistá, protože jí to připadalo věčnost. Poté zavolal policii.

44.  Z policejního spisu pak vyplývá, že 30. 9. 2016 v 16:45 hod. provedla Policie z obvodního oddělení ohledání místa věci, kdy se na místě nacházelo osobní motorové vozidlo tov. zn. …., RZ – ………, stříbrné barvy, a to v obci Hluchov, zaparkované vedle domu č. 70, při čelním pohledu z hlavní pozemní komunikace, vedoucí obcí Hluchov, uvedené vozidlo se nacházelo vpravo vedle uvedeného domu. Vozidlo je zaparkované ve směru svojí přední částí k pozemní komunikaci, tedy stojí pravou stranou k uvedenému domu. Přední sklo vozidla je poškozené, v levé části při čelním pohledu na vozovku, kde ve střední výšce je prasklina, která se rozléhá v celé levé šíři skleněné plochy. Ve vozidle se na sedadle spolujezdce nachází střepy a tyto se také nachází na podlaze, před sedadlem spolujezdce a přístrojové desce vozidla.

45.  Součástí policejního spisu je i šest fotografií uvedeného vozidla ……. stříbrné barvy RZ ……, a to pět fotografií na čelní sklo vozidlo, jedna fotografie na sedadlo řidiče a spolujezdce a palubovou desku vozidla.

46.  Soud konstatuje, že na těchto fotografiích je zřetelně patrné, že na předním skle uvedeného vozidla je prasklina ve tvaru pavučin, která se „rozlézá“ od pravé strany řidiče, po celé šířce skla předního až k sedadlu spolujezdce.

47.  Dále se tam pak nachází vyjádření Autoreal M. Š. z 11. 10. 2016, který z podkladů ve spisovém materiálu policie uvedl, že poškození vozidla spočívá v rozbití čelního skla, kdy toto vzniklo na pravé straně z pohledu řidiče a praskliny se šíří dále do středu skla. Celkovou způsobenou škodu odhadoval v měsíci říjnu 2016 asi na částku 3.000 Kč.

48.  Dne 9. 1., když bylo tímto dnem zahájeno jednání u správního orgánu I. stupně, byl předvolán ke správnímu orgánu Bc. J. Č., M. Š. a dále svědkové J. F., K. R. a P. Ž.

49.  K tomuto jednání se Bc. J. Č. nedostavil, bylo jednáno bez jeho přítomnosti, když obviněný z přestupku M. Š. po poučení uvedl mimo jiné „není pravdou, že by jmenovaný (má na mysli Bc. Č.) naznačoval pravou rukou, abych zastavil a já svým vozidlem narazil do jeho pravé ruky. Úder na čelní sklo ze strany Č. byl zcela úmyslný, vedený velkou silou. Není vůbec možné, že by bez brždění mého vozidla narazil do pravé ruky pana Č. Celé jeho popsání dané situace je účelové s úmyslem vyvinit se z přestupku proti majetku. Celá situace skončila tak, že po rozbití čelního skla ze strany Č. jsem zastavil vozidlo, přítelkyně vystoupila z vozidla a snažila se ze sebe setřást střepy z čelního skla. Mezi tím Č. nasedl do svého vozidla a z místa odjížděl pryč, aniž by se k tomu nějak vyjádřil, popř. se dohodl na náhradě škody. Proto jsem otočil vozidlo a jel směrem za ním, abych zjistil registrační značku vozidla. Po celou dobu své jízdy jsem na něj blikal, troubil, snažil se ho opakovaně předjet. To se mu však nepodařilo, neboť Č. mě vytlačoval z komunikace. Podařilo se mi opsat registrační značku, vrátil jsem se do místa trvalého bydliště, odkud jsem zavolal policii a věc nahlásil.

50.  Svědek J. F. po poučení svědka dle § 55 odst. 1 správního řádu mimo jiné uvedl, že „jakmile došel přibližně na okraj mého domu (míněno pan Č.), pan Š. se rozjel a zařadil se do levého jízdního pruhu, aby objel Č., neboť stál pořád ve středu komunikace. V okamžiku, kdy ho míjel, se Č. napřáhl a pěstí udeřil do předního skla. Šlo o úmyslný úder, nikoliv o nešťastnou náhodu či zachycení ruky Č. vozidlem Š. Č. v žádném případě nenaznačoval pravou rukou, aby Š. zastavil své vozidlo, ale zcela úmyslně udeřil pěstí pravé ruky do předního skla, čímž došlo k jeho poškození. Pokud by se situace stala tak, jak ji popisuje Č., nemohlo by dojít k takovému poškození čelního skla, vzhledem k nízké rychlosti, při které pan Š. jel. Poté, co rozbil Č. čelní sklo na vozidlo Š., vrátil se do svého vozidla, které pořád stálo v protisměru a tvořilo překážku na komunikaci a rozjel se směrem na Konici. Pan Š. vozidlo otočil a jel směrem za ním, poté co z vozidla vystoupila jeho spolujezdkyně. Před tím než došlo k rozbití předního skla na vozidle pana Š., tento se sice rozjel prudce, ale nejel rychle a přímo na Č., který stál na komunikaci. Neohrožoval ho, nejel na něj, objížděl ho“.

51.  Na dotaz, zda pana Š. zná, uvedl, že ho zná od vidění, osobně se neznají.

52.  U tohoto jednání byl také jako svědek po řádném poučení vyslýchán K. R., který uvedl mimo jiné „vzhledem k tomu, že Č. stál svým vozidlem a tvořil překážku panu Š. v pravém jízdním pruhu ve směru na Kostelec, najel do levého jízdního pruhu ve směru své jízdy a chtěl toto vozidlo objet, i pana Č., který po celou dobu stál uprostřed komunikace. Z mého pohledu se mi jevilo, že na pana Č. najíždí, ale pan Š. neměl jinou možnost, neboť Č. tvořil překážku na komunikaci. V okamžiku, kdy Š. míjel Č., který stál na komunikaci, nehrozilo, že by tohoto srazil nebo ohrozil. Č. napřáhl ruku a do projíždějícího vozidla Š. jedenkrát uhodil do čelního skla. Z mé strany to vypadalo jako výstraha Č. vůči Š. Nešlo o to, že by Š. zachytil o ruku Č., nýbrž Č. mířeným úderem vědomě do čelního skla uhodil. Není pravdou, že by Č. naznačoval pravou rukou, aby Š. zastavil, a když Š. nezastavil, nenarazil vozidlem do jeho pravé ruky a nezpůsobil mu zranění. Zda „plácnutí rukou“ do čelního skla Š. ze strany Č. bylo otevřenou dlaní nebo pěstí, to nevím. Jak se tvářil Š., když projížděl kolem domu svědka a kolem Č. směrem do svého trvalého bydliště, to nevím. Po úderu Č. do čelního skla rukou se na skle vytvořil tzv. pavouk. Č. následně nasedl do svého vozidla a z místa odjel směrem na Přemyslovice. Poté, co z vozidla pana Š. vystoupila jeho přítelkyně, tento vozidlo otočil a jel za panem Č. Co se odehrálo dál, nevím.“

53.  Dále pak na dotaz správního orgánu svědek uvedl, že pokud jde o obviněného pana Š., vidí ho podruhé. Poprvé dne 30. září a podruhé dnešního dne. I když jsou ze stejné vesnice, osobně se neznají, svědek bydlí v obci krátce, takže nezná sousedy dost dobře.

54.  U tohoto jednání slyšena jako svědkyně P. Ž. uvedla mimo jiné, „že je přítelkyní pana Š. Dále pak uvedla, že ví, že Č. zastavil vozidlo v protisměru na komunikaci směrem na Konici. Z vozidla vystoupil a šel k nim. Přítel jmenované na nic nečekal, z vjezdu vycouval na komunikaci a couval směrem na Konici několik metrů. Č. šel za nimi, po chvíli se zastavil a otočil, že se vrátí zpět ke svému vozidlu. Přítel zastavil vozidlo, zařadil 1 a rozjel se. Vzhledem k tomu, že Č. stál uprostřed komunikace a tvořil překážku, přítel ho musel objet a zařadit se do levého pruhu ve směru na Kostelec. V okamžiku, kdy Č. míjeli, tento cíleným úderem udeřil pěstí do předního čelního skla jejich vozidla na straně, kde sedala svědkyně. Na skle se vytvořil tzv. pavouk a část skla se vysypala na ni. Přítel musel zastavit. Ona vystoupila z vozidla a sypala si z oblečení kousky skla. Zraněna naštěstí nebyla. Č. jim nevěnoval pozornost, vrátil se ke svému vozidlu, do kterého nasedl a odjel směrem na Konici. Přítel svědkyně se vydal za ní. Svědkyně na místě setrvala, neboť se bavila se sousedkou A. S. I ona sama byla otřesena situací, co se na místě odehrálo. Není pravdou, že by Č. naznačoval pravou rukou, aby její přítel zastavil osobní vozidlo. Taktéž není pravdou, že by narazil jejich vozidlem do ruky pana Č. Nešlo o nešťastnou náhodu, ale o cílený úder pěstí mířený ze strany pana Č. na čelní sklo jejich vozidla, pokud měl Č.zranění, způsobil si ho sám. Její přítel (Š.) na Č. úmyslně nenajížděl, nijak ho neohrožoval, snažil se ho objet, neboť tvořil překážku na komunikaci a přítel nemohl jet v pravém jízdním pruhu, nýbrž musel přejet od levého ve směru na Kostelec. Č. na místě ani nezůstal, nezjistil, jestli svědkyně nemá nějaké zranění, nezajímal se o danou situaci a doslova ujel od dopravní nehody“.

55.  Ve spise se pak nachází sdělení Generali, v němž pojišťovna sděluje, že vzhledem k tomu, že celkové náklady na opravu poškození (výměna čelního skla) přesáhly sjednaný limit plnění příslušné v pojistné smlouvě, bylo pojistné plnění stanoveno ve výši sjednaného limitu plnění pro připojištění čelního skla, rekapitulace pojistného plnění (náklady na opravu s DPH 5.000 Kč), která je zasílána na účet opravce.

56.  Dále se nachází ve spise podklad opravny Autoskla Prostějov, kdy je panu Š. účtována částka 852 Kč jako doplatek na opravu čelního skla u vozidla …...

57.  Další jednání u správního orgánu bylo nařízeno na 20. 6. 2017.

58.  Z tohoto jednání se omluvila A. S., předvolaná jako svědkyně, která uvedla, že ze zdravotních důvodů se k jednání správního orgánu nemůže dostavit a sdělila (písemně), že ke skutečnostem, které se udály v Hluchově dne 30. 9. 2016, jí není nic známo a toto uvedla i PČR na místě samém.

59.  Uvedeného soudního jednání se zúčastnil jak Bc. J. Č., tak M. Š.

60.  Žalobce Bc. Č. mimo jiné k věci uvedl, „že z jeho strany nešlo o úmyslné způsobení škody na majetku pana Š., naopak chtěl zastavit jeho vozidlo, protože se proti němu prudce rozjel s úsměvem a použil svoje vozidlo proti němu jako zbraň. Naopak se stalo to, že Š. se proti němu rozjel, i přes jeho naznačení pravou rukou nezastavil, narazil do jeho pravé ruky a způsobil mu tak zranění, se kterým vyhledal lékařské ošetření ve šternberské nemocnici, kdy přiložil lékařskou zprávu ze dne 30. 9. 2016 z této nemocnice. Sdělil, že pokud je v lékařské zprávě zmiňováno, že jmenovaný byl téhož dne vyšetřen na pohotovosti FN Olomouc, tak to je pravda, neboť tohoto dne byl v 12:00 hod. sražen vozidlem v Olomouci na přechodu pro chodce. Vozidlo mu narazilo do hýždě na jeho pravé straně. Po kompletním vyšetření byl propuštěn, aniž by mu byla vystavena pracovní neschopnost. Po vyšetření jel do Přemyslovic a došlo k události kolem 15:50 – 16:00 hod. Vzhledem k tomu, že byl sražen vozidlem pana Š., žádal o vypracování znaleckého posudku, aby bylo zjištěno, jakou rychlostí došlo k nárazu a vysvětlení dané situace. Byl seznámen s tím, že předvolaná svědkyně S. se omluvila z neúčasti u jednání ze zdravotních důvodů a ve svém vyjádření mimo jiné uvedla, že se k události ze dne 30. září 2016 nemůže vyjádřit, neboť jí o tom není nic známo.

61.  Obviněný Š. u tohoto jednání pak uvedl po seznámení s výpovědí pana Č., že s jeho výpovědí nesouhlasí, odvolává se na svoji výpověď a svědecké výpovědi svědků vyslechnutých do protokolu dne 7. 2. 2017. Dle jeho názoru sám pan Č. mění svou výpověď, kdy nejdříve uváděl, že ze svého vozidla vůbec nevystoupil a k vozidlu Š. nepřistoupil a najednou uvádí, že se tak stalo, ale že se vůbec nechoval jednáním, které pan Š. popsal ve své výpovědi. Je zřejmé, že veškerou vinu za své chování chce svalit pan Č. na pana Š. a vyvinit se tak z protiprávního jednání. Dále uvedl, že policii na místo zavolal on, pan Č. na místě nesetrval, policii na místo nevolal.

62.  Dne 10. 1. 2018 zahájil správní orgán I. stupně (Statutární město Prostějov) přestupkové řízení proti Bc. J. Č., který se měl dopustit přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů tím, že dne 30. 9. 2016 v 15:50 hod. v obci Hluchov na hlavní komunikaci procházející obcí silným úderem pěstí udeřil do čelního skla projíždějícího os. mot. vozidla zn. ….., šedá metal., r. z. ……. a způsobil na pravé straně z pohledu řidiče prasklinu šířící se do středu skla a způsobil tak majetkovou škodu M. Š. ve výši 5.852 Kč. Tím měl úmyslně způsobit škodu na cizím majetku poškozením věci z takového majetku.

63.  K tomuto jednání byl předvolán jako poškozený i M. Š.

64.  Dne 11. 1. 2018 požádal Bc. J. Č. o posunutí termínu ústního jednání, které se má konat 30. 1. 2018 v 10:00 hod., důvodem je nevhodně zvolený čas a den, bydlí 400 km od Prostějova. Téhož dne jmenovaný požádal o předvolání policistů, kteří řešili dopravní nehodu, která se stala 30. 9. 2016 v 15:50 hod. v obci Hluchov.

65.  Na žádost žalobce správní orgán I. stupně odpověděl tak, že nařízené jednání nebude odročovat a sdělil, že vzhledem k tomu, že jmenovaný má postavení účastníka řízení, může si dle ust. § 33 správního řádu zvolit zmocněnce, který jej bude na základě plné moci inkriminovaného dne zastupovat. Žalobce pak také žádal, aby mu byl zaslán seznam osob, které jsou předvolány k ústnímu jednání na 30. 1. 2018.

66.  Správní orgán odpověděl jmenované, že k nařízenému jednání je předvolán účastník řízení, tedy žalobce a pan M. Š. Ten u uvedeného jednání uvedl, že „mu dne 30. 9. 2016 byla ze  strany obviněného způsobena škoda na rozbitém čelním skle os. mot. vozidle zn. ……, šedá metal., r. z. ……., a to v celkové výši 5.852 Kč, kdy odkázal na fakturu č. ….. ze dne 14. 10. 2016. Pojišťovna mu uhradila částku 5.000 Kč, viz oznámení o výši plnění ze dne 10. 11. 2016 a doplatek 852 Kč, viz paragon ze dne 11. 10. 2016 musel uhradit sám. S touto částkou se připojil ke správnímu řízení a žádal, aby ji obviněný v plné výši uhradil. K předmětnému případu se podrobně vyjádřil ve své výpovědi, kterou uvedl do protokolu o ústním jednání dne 7. 2. 2016. V této výpovědi přesně popsal, jakým způsobem obviněný čelní sklo jeho vozidla poškodil, tedy silným úderem pěstí. Výš uvedené doklady jsou součástí spisové dokumentace“.

67.  Dále pak uvedl, že neví, proč chce obviněný předvolat policisty, kteří řešili dopravní nehodu, když si proti nim podal stížnost a nechtěl, aby věc řešila policie Konice. V případě opětovného předvolání dalších svědků uvádí, že tito byli řádně vyslechnuti. Dále se plně odvolal na spisovou dokumentaci policie, se kterou byl seznámen a s níž souhlasí. Provedení dalších důkazů svědeckými výpověďmi nenavrhoval, neboť svědkové, kteří se na daném místě nacházeli, vyslechnuti před správním orgánem již byli.

68.  Dne 30. 1. 2018 obdržel správní orgán I. stupně omluvu z ústního jednání ze strany Bc. J. Č., když uvedl, že z jednání, které se má konat 30. 1. 2018 se ze zdravotních důvodů omlouvá, žádá předvolání všech svědků z výše uvedeného řízení a stanovení nového termínu.

69.  Ve spise se pak nachází faktura vystavená …….  z 14. 10. 2016 znějící na částku 5.851 Kč za čelní sklo …, r. z. ……...

70.  Dne 9. 2. 2018 (doručeno 15. 2.) byl M. Š. i Bc. J. Č. (doručeno 9. 2. 2018) vyrozuměni o ukončení shromažďování podkladů a možnosti vyjádřit se dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu k jeho podkladům před vydáním rozhodnutí, a to včetně způsobu jejich opatření, popř. navrhnout jejich doplnění, a to dne 5. 3. 2018 v budově Magistrátu města Prostějov.

71.  Dne 29. 2. 2018 zasílá žalobce žádost správnímu orgánu o stanovení ústního jednání ve věci z důvodu položení několika dotazů členům přestupkové komise.

72.  Dne 23. 2. 2018 správní orgán žalobci odpovídá na jeho dotaz, že na uvedené právo nemá. O tom, jaká má práva, byl poučen při ústním jednání konaném před správním orgánem dne 20. 6. 2017.

73.  Dále se ve spise nachází úřední záznam sepsaný u správního orgánu I. stupně, že dne 5. 3. 2018 ve stanovenou hodinu se ani jeden z účastníků řízení nedostavil ke správnímu orgánu a nevyužil svého práva seznámit se s poklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

74.  Dne 9. 3. 2018 vydává správní orgán I. stupně rozhodnutí, kdy byl žalobce uznán vinným z přestupku, který je mu kladen za vinu a byl zavázán k náhradě škody panu M. Š.

75.  S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil, podal do všech výroků odvolání.

76.  Ve spise se pak nachází ještě v rámci doplnění odvolání proti rozhodnutí podání žalobce, v němž sděluje, že správní orgán nestanovil ústní jednání, jak žalobce žádal, tento se omlouval ze zdravotních důvodů dne 29. 1. 2018 a správní orgán tímto jednáním krátil práva žalobce. Přiložil sdělení „Ambulantní vyšetření“, kde je uvedeno jméno J. Č., adresa ………, datum 29. 1. 2018 v 17:54 hod., nemocnice – LSPP Karlovy Vary – ambulantní vyšetření, jsou však přeškrtány – telefonní číslo jmenovaného, jeho rodné číslo a diagnóza, takže soud uvádí, že z tohoto Ambulantního vyšetření nevyplývá, pro jakou chorobu či úraz byl žalobce v uvedený den ošetřen, tedy jaký měl uvedený den zdravotní problém.

77.  Dále se pak ve správním spise ještě nachází barevné fotografie, na kterých je vyfotografována pravá ruka žalobce sevřená v pěst i otevřená dlaň, kdy na dlani (palec) a předloktí je viditelné poranění ruky žalobce, na jedné fotografii je na předloktí část ruky, evidentně zranění, přelepeno náplastí a na další fotografii je vyfocena pravá ruka žalobce sevřená v pěst, z venkovní strany, nikoliv z vnitřní, tak jako dvě předchozí fotografie, část od kloubů na této ruce po zápěstí je „ve stínu“ a není dost dobře viditelná.

78.  Dne 22. 5. 2018 pak žalovaný vydal rozhodnutí, které je předmětem soudního přezkumu a z něhož podstatné okolnosti soud již citoval.

79.  Krajský soud ve věci nařídil jednání na den 27. 3. 2017, u něhož žalobce uvedl, že trvá na obsahu žaloby a z připojeného správního spisu odkázal zejména na fotografickou část, kde je zobrazeno vozidlo pana Š. a detailně zachyceno čelní sklo vozidla po nárazu a dále pak na fotografie jeho zranění pravé ruky. Poukázal na to, že pokud jde o fotografie zraněné pravé ruky, kde je zachycena jednak ruka sevřená v pěst a pokračující zápěstí, dle žalobce z těchto fotografií je jednoznačně patrno, že na ruce sevřené v pěst, tj. na sevřených prstech vůbec žádné zranění nemá a pokud by měl poškodit čelní sklo vozidlo pana Š. silným nárazem pěstí do skla, rozhodně by si musel způsobit i zranění prstů sevřených v pěst, které by musely být zakrvavené. Z fotografií založených v policejním spise však jednoznačně vyplývá, že žádné zranění na prstech sevřených v pěst nemá a že zranění má až v poslední části dlaně a pokračující části ruky. Z toho dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že jeho zranění bylo způsobeno tak, že se snažil pana Š. zastavit napřaženou rukou, když se na něho rozjížděl svým vozidlem, a to dle názoru žalobce rychlostí asi tak 40 km/hod. Pokud jde o výpovědi svědků F. a R., jednak tyto výpovědi dle jeho názoru nejsou nezaujaté, neboť se jedná o dva muže, kteří bydlí ve stejné vesnici jako pan Š., a to v jeho blízkém okolí. Nejedná se o výpovědi pravdivé, protože v policejním spise je založen Úřední záznam policistů, tedy to, co vypovídali uvedení dva muži na policii, když z jejich výpovědi vyplývá, že se nejednalo ze strany žalobce o úmyslné poškození skla vozidla pana Š., ale jejich výpověď až na malé drobnosti je zcela shodná s výpovědí žalobce. Později pak před správním orgánem tito muži „otočili“ a vypovídali již jinak, tedy ve prospěch pana Š. Žalobce je přesvědčený o tom, že se pak s panem Š. domluvili o tom, jak mají vypovídat. Dále pak uvedl, že dle jeho názoru uvedení dva muži, F. a R., nemohli bezprostředně situaci před poškozením skla vozidla pana Š. vidět, neboť nestáli bezprostředně u aut, stáli v pozici, kdy byli postaveni k zadní části vozidel a vzdálenost od nich mohla být tak 20 až 30m. Takto mohli pozorovat pouze to, že žalobce měl roztažené ruce, když se rozjížděl pan Š., ovšem v žádném případě nemohli vidět, jestli do vozidla udeřil pěstí nebo do žalobce pan Š. narazil, tedy nemohli vidět, jestli měl pěst sevřenou nebo dlaň otevřenou. Dále uvedl, když poté odjel se svým vozidlem, jel směrem na Konici, tam věc nenahlásil na policii a to proto, že náčelník policie v Konici, pan J., je zastupitelem v obci Přemyslovice, kde je rodinný domek matky žalobce a s panem J. má žalobce už 6 let spory o jejich soukromé pozemky a navíc pan J. se snažil žalobce dostat ze zaměstnání, když byl vedoucím stavebního úřadu ve Š. Proto žalobce jel na další nejbližší policejní stanici do L., kde věc jeho zranění chtěl nahlásit, tam mu však bylo řečeno, že věc již řeší policisté z oddělení v Konici. Následně pak jel žalobce do nemocnice ve Šternberku na ošetření. Rozbití skla, jak uvedl, na svém vozidle způsobil vysloveně pan Š. a to tím, že narazil autem do ruky žalobce, tím došlo ke zranění ruky žalobce, kdy musel, jak uvedl, podstoupit i ošetření v nemocnici. Dále pak uvedl, že o celé věci by mohla vypovídat jeho matka, přestože události nebyla přítomna, protože jeden ze svědků, buďto pan F. nebo pan R., uvedl, že slyšel, že žalobce hovoří přes handsfree sadu, což je pravdou. Po celou dobu události s vozidly s panem Š. žalobce skutečně hovořil přes telefon se svou matkou a ta mohla tedy dosvědčit, o čem spolu hovořili a matka žalobce o celé události přes telefon tedy věděla.

80.  K žádosti žalobce o výslech policistů jako svědků tento sdělil, že se jednalo o to, že případ řešili policisté z oddělení v Konici, kde je nadřízený pan J., jak žalobce již uvedl, ten je vůči němu zaujatý. Proto na něho žalobce podával také námitku podjatosti, a to hned ten den nebo následující den. Chtěl, aby policisté, kteří věc šetřili, byli slyšeni u správního orgánu jako svědci a aby jim žalobce mohl klást otázky ohledně poškození vozidla pana Š., které ohledali, přičemž k tomuto žalobce nikdo nekontaktoval. Správní orgán I. stupně však návrh žalobce na provedení dokazování výslechem matky žalobce i policistů zamítl. Dále pak uvedl, že bezprostředně poté, kdy do něho narazil, tedy do jeho ruky pan Š. svým vozidlem, do svého vozidla nasedl a odjel, protože se obával, co by ze strany pana Š. následovalo, když už předtím na něj najel svým autem. Pokud jde o pana F. a pana R., ti určitě nesešli k autu pana Š.

81.  Trval na tom, že celý příběh ohledně poškození skla na vozidle pana Š. se stal tak, jak ho vylíčil žalobce, a to jak ve správním řízení, tak i u soudu.

82.  U soudního jednání zástupce žalovaného uvedl, že trvá na tom, že celá situace byla konfliktní mezi oběma řidiči a začala tím, že pan Š. zastavil, protože potřeboval odbočit ke svému domu, žalobce musel zastavit za ním a tím začal konflikt mezi nimi dvěma. Pokud jde o sklo na vozidle pana Š., to nebylo rozbité celé, takže nemuselo dojít ke zranění žalobce, tedy ke zranění celé pěsti. Pokud jde o úřední záznam sepsaný policií dne 8. 10. 2016, o němž žalobce hovoří, policisté tehdy pouze telefonicky hovořili s panem F. a panem R., nehovořili tedy s nimi osobně, oba jmenovaný úřední záznam nepodepsali a obecně úřední záznam nelze použít jako důkazní prostředek ve správním ani soudním řízení. Pokud jde o svědky F. a R., celou situaci viděli, neboť byli vzdáleni maximálně několik desítek metrů od aut a úmyslný úder ze strany žalobce do skla vozidla pana Š. viděli. K nevyslechnutým policistům pak uvedl, že tito na místě incidentu nebyli přítomni a ničeho by tedy k danému případu nemohli vypovědět. Navíc oba svědkové (F. a R.) byli vyslýcháni po poučení o tom, že musí vypovídat pravdivě, žalovaný trval na tom, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a žádné další dokazování proto již není potřeba.

83.  Žalobce pak navrhoval, aby ve věci byl vypracován znalecký posudek, jak to navrhoval i v průběhu správního řízení, a to s ohledem na fotografie, z nichž vyplývá zranění ruky žalobce, neboť dle jeho názoru pouze na základě výpovědi „kamarádů“ nemůže být někdo uznán vinným z přestupku.

84.  V závěrečném návrhu k žalobě pak zástupce žalovaného dodal, že nezranění všech prstů žalobce s ohledem na důkazní situaci nevyloučilo, že se skutek stál tak, jak bylo žalobci kladeno za vinu. Žalobce zaměřil svou argumentaci na zranění své ruky, které však mohlo být způsobeno i jinak, když on sám uvedl, že měl před předmětným incidentem, v ten stejný den dopravní nehodu. Bylo prakticky vyloučeno, aby následek v podobě tak rozsáhlé praskliny čelního skla byl způsoben pouhým odražením ruky žalobce od čelního skla vozidla v důsledku pokynutí k zastavení, jak tvrdil. Není pak pravdou, že žalobce na pravé ruce neměl žádné zranění. Z fotografií založených ve spise je zjevné poranění ruky žalobce mj. v oblasti pěsti, lékař na ruce žalobce dne 30. 9. 2016 zjistil zaschlou krev s úlomky skla (v tomto směru zástupce žalovaného poukázal na lékařskou zprávu ze šternberské nemocnice, kterou žalobce 30. 9. 2016 navštívil v 18:26 hod. a v níž uvedeno, že pacienta, žalobce, srazilo auto v poledne, když přichází se zakrvavenou rukou, na kůži a na zaschlé krvi jsou úlomky skla, jsou tři bodné rány, beze skla a předloktí je prosáklé, palpačně bolestivé hmoždění je velikosti asi 20 x 10 cm). Dále uvedl, že pokládat svědecké výpovědi za zaujaté z důvodu, že se svědci s poškozeným znají, nebylo v kontextu provedeného dokazování důvodné. Jednak je zcela přirozené, že se občané jedné obce spolu znají, jednak bylo třeba vzít v potaz další spisové podklady, ze kterých byl zjištěn stav věci – především výpověď svědkyně P. Ž. a fotografie poškozeného vozidla. Jmenovaná svědkyně sice byla v době spáchání přestupku přítelkyní poškozeného, je však třeba pokládat za zcela běžné, že v jednom vozidle spolu zpravidla cestují osoby, které se znají, nikoli osoby, které se neznají. Svědci vypovídali po zákonné poučení vypovídat pravdivě a nebylo zjištěno nic, co by zavdalo důvodné pochybnosti o věrohodnosti jejich výpovědi. Výslech matky žalobce, coby osoby, která měla slyšet přes handsfree sadu, o čem spolu žalobce a poškozený hovořili, nebyl důvodný. Jednak žalobce takové tvrzení vznesl teprve až při jednání soudu, jednak by jeho matka nemohla zjevně ničeho vyjevit, když incidentu samotnému nebyla osobně přítomna. I pokud by byla připuštěna možnost, že žalobce přes handsfree sadu mohl telefonovat se svou matkou, tato mohla slyšet toliko případné dění ve vozidle žalobce. Nebylo to však vozidlo žalobce, které mělo být jeho úderem poškozeno, nýbrž vozidlo poškozeného. Matka žalobce by tak zjevně nemohla nijak registrovat případné poškození vozidla poškozeného, a už vůbec nemohla popsat způsob, jak k poškození čelního skla vozidla poškozeného mělo dojít, tedy zda úmyslným úderem pěstí žalobce, jak bylo zjištěno v rámci dokazování, nebo odražením jeho napřažené ruky, jak tvrdí. Výslech na místě zasahujících policistů, coby svědků, nebylo třeba provádět. Policisté nebyli přítomni předmětnému incidentu a o něm samotném ani o okolnostech jeho spáchání nemohli nic vypovědět. Konečně nebylo důvodné znalecky zkoumat, zda zranění ruky žalobce mělo být způsobeno najetím vozidla do jeho ruky, nebo úmyslným rozbitím čelního skla automobilu, neboť o způsobu spáchání přestupku žalobce nebyly důvodné pochybnosti.

85.  Žalobní tvrzení žalobce, že přestupek nespáchal, že na pravé ruce neměl zranění, že výpovědi svědků byly měněny, že byl v řízení zkrácen na svých právech, nebyla opodstatněná. Ostatní námitky žalobcem uplatněné v doplnění žaloby dne 5. a 9. 10. 2018 byly námitkami podanými po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby.

86.  Pokud jde o žalobce, ten podáním z 25. 4. 2019 doplnil žalobu, nesouhlasil, jak byla stanovena výše vzniklé škody a poukázal v tomto směru na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, č. j. 4Tdo 468/2012.

Posouzení věci krajským soudem.

Žaloba není důvodná.

87.  Podle § 72 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.

88.  Podle § 71 odst. 2 s.ř.s. k žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoliv za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.

89.  Z citace těchto zákonných ustanovení tedy vyplývá, že soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí musí hodnotit a vyjadřovat se k žalobním bodům, které žalobce v žalobě uvede, popř. žalobce může žalobní body také rozšířit ve lhůtě pro podání žaloby, tj. do dvou měsíců, kdy bylo žalobci oznámeno doručením písemné vyhotovení rozhodnutí.

90.  Z připojeného správního spisu vyplývá, že rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, č. j. KUOK 56400/2018 ze dne 22. 5. 2018 bylo žalobci doručeno 24. 5. 2018, rozhodnutí nabylo právní moci 25. 5. 2018.

91.  Žalobce podal žalobu 20. 7. 2018, tedy v zákonem stanovené lhůtě, když jako žalobní bod v této žalobě uvedl pouze tu skutečnost, že přestupek nespáchal, což dokazují fotografie založené ve spise, z nichž vyplývá, že na pravé pěsti neměl žádné zranění, dále uvedl, že výpovědi svědků byly měněny a v celém řízení byl krácen na svých právech, protože všechny jeho námitky v rámci celého řízení byly zamítány.

92.  Později pak žalobce celkem 3x žalobu doplňoval, a to dne 9. 10. 2018, 16. 10. 2018 a 25. 4. 2019, když všechny tři uvedené doplňky žaloby byly již podány po lhůtě uvedené v ust. § 72 odst. 1 s.ř.s., takže soud uvádí, že k těmto doplněním žalobních bodů již nelze přihlížet.

93.  Žalobce byl uznán vinným z přestupku proti majetku dle ust. § 50/1a zákona č. 200/1990 Sb.

94.  Podle § 50 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo zničením či poškozením věci z takového majetku, nebo se o takové jednání pokusí.

95.  Přestupkové jednání, kterého se žalobce měl dopustit dne 30. 9. 2016 v 15:50 hod., v obci Hluchov, je popsáno ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 9. 3. 2018. Soud se ztotožnil se skutečností, která je uvedena v rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy v tom, že jednání popsaného ve výroku rozhodnutí se žalobce dne 30. 9. 2016 v obci Hluchov v 15:15 hod. dopustil. Tato skutečnost i dle soudu zcela jednoznačně vyplývá z výpovědi všech slyšených svědků, a to P. Ž., J. F. i K. R., ale také z výpovědi poškozeného M. Š.

96.  Soud uvádí, že pokud jde o výpovědi slyšených svědků, kteří byli vyslýcháni po zákonném poučení (o povinnosti mluvit pravdu), jednoznačně z nich vyplynulo, že žalobce způsobil úmyslně na vozidle M. Š. škody, když silným úderem pěstí udeřil do čelního skla projíždějícího osobního motorového vozidla M. Š. r. z. …….

97.  Pokud jde o výpovědi slyšených svědků i poškozeného Š., v zásadních věcech, které se týkají úmyslného poškození čelního skla vozidla M. Š., jsou tyto výpovědi zcela konzistentní, žádné rozpory mezi nimi nejsou v tom smyslu, jak k rozbití předního skla na vozidle M. Š. došlo a kdo ho způsobil.

98.  V tomto směru se soud nemůže ztotožnit s výpovědí žalobce v tom smyslu, že svědkyně Ž. je přítelkyní M. Š., takže její výpověď proto nemůže být věrohodná, neboť bude vždy vypovídat ve prospěch M. Š. a zbývající dva svědkové jsou obyvatelé vesnice x, takže se s M. Š. znají.

99.  Je sice pravdou, že svědkyně Ž. je přítelkyní žalobce, to však nic nemění na skutečnosti, že pouze z tohoto důvodu by měla být její výpověď nepravdivá. Jmenovaná žena seděla ve vozidle, na němž byla způsobena škoda rozbitím předního skla, celou situaci mohla velmi dobře vnímat svými smysly, tedy ji vidět, neboť seděla na sedadle spolujezdce a prasklé přední sklo vnímala sama na sobě, když po vystoupení z vozidla po nárazu pěstí žalobcem setřepávala ze svého oděvu střípky skla. Svědkyně Ž. je tedy ta, která celou situaci, tak jak se odehrála, velmi dobře viděla tím, jak soud uvedl, že seděla hned vedle řidiče M. Š., tedy v bezprostřední blízkosti předního čelního skla.

100.                      Pokud jde o zbývající dva svědky, tito sice nestáli přímo na silnici, stáli každý u svého domu, z jejich výpovědi však vyplynulo, že ze vzdálenosti, ze které viděli situaci na silnici, jednoznačně viděli, že žalobce udeřil úmyslně, a to silným úderem pěstí do čelního skla vozidla M. Š., v tomto směru byla jejich výpověď shodná a soud uvádí, že ji nelze zpochybnit pouze tím, že oba žili ve stejné vesnici jako M. Š., zvláště když svědek F. uvedl, že pana Š. blíže nezná, zná ho pouze od vidění, osobně se s ním nezná a svědek R. pak uvedl, že pana Š. poprvé viděl, když došlo k předmětné události, a to 30. 9. 2016 a podruhé ho uviděl, až když byl předvolán k výslechu před Městský úřad Prostějov 7. 2. 2017.

101.                      Z ničeho tedy nevyplynulo, že by mezi uvedenými dvěma svědky a panem Š. byl nějaký bližší vztah, naopak se vůbec neznali, nebyl tedy žádný důvod popisovat událost s rozbitím předního čelního skla vozidla pana Š. jinak, než se skutečně udála a navíc soud zdůrazňuje, že tito svědkové byli vyslýcháni po řádném poučení v tom smyslu, že musí vypovídat pravdu a jaké následky by mohla mít jejich křivá výpověď.

102.                      Pokud žalobce namítal v žalobě, že jeho námitkám ve správním řízení nebylo vyhověno, soud v tomto směru poukazuje zejména na námitku, která se týkala jeho omluvy z nařízeného jednání před správním orgánem I. stupně na den 30. 1. 2018, ke kterému byl žalobce řádně a včas předvolán.

103.                      Správní orgán I. stupně v den, kdy mělo být konáno (a bylo pak konáno) ústní jednání o přestupku, tedy dne 30. 1. 2018, obdržel od žalobce do datové schránky (v 7:27 hod.) omluvu z ústního jednání, kde bylo uvedeno, že z ústního jednání, které se má konat 30. 1. 2018, se omlouvá ze zdravotních důvodů a žádá opětovné předvolání všech svědků z výše uvedeného řízení a stanovení nového termínu.

104.                      Na tuto omluvu však správní orgán nereagoval, 30. 1. 2018 provedl ústní jednání o přestupku žalobce. Soud má za to, že správní orgán jednal v souladu s ust. § 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. v tehdy platném znění, dle něhož o přestupku koná správní orgán v I. stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

105.                      Krajský soud v Brně uvádí, že omluvu, kterou žalobce zaslal správnímu orgánu v den nařízeného ústního jednání, nelze rozhodně považovat za omluvu náležitou, a to z toho důvodu, že žalobce poslal pouze toto krátké sdělení, bez jakékoliv lékařské zprávy, z níž by vyplývalo, že žalobce má takový zdravotní problém, který mu nedovoluje se k nařízenému ústnímu jednání dostavit.

106.                      Žalobce teprve dne 3. 4. 2018 doručil žalovanému jako doplněk odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně fotokopii Ambulantního vyšetření z nemocnice v Karlových Varech, z něhož vyplývalo, že J. Č., bytem ……., byl v uvedené nemocnici vyšetřen dne 29. 1. 2018 v 17:54 hod., ovšem z této zprávy nevyplývá, kvůli čemu byl vyšetřen, zda se jednalo o nějaké drobné ošetření či vyšetření či něco závažnějšího, neboť v kolonce „Dg.“ je diagnóza zaškrtána, aby nebyla čitelná.

107.                      Ani zaslání této doplňující lékařské zprávy však nic nevypovídá o zdravotním stavu žalobce dne 30. 1. 2018, opět to není žádná náležitá omluva nebo omluva z důležitého důvodu a bylo tedy správné, že k takovéto omluvě správní orgán I. stupně nepřihlížel a ani žalovaný nerozhodl o tom, že z důvodu náležité omluvy žalobce jednání konané dne 30. 1. 2018 mělo být odročeno na jiný termín, k němuž by byl žalobce znovu předvolán.

108.                      Soud tedy dospěl k závěru, že žádná procesní pravidla správní orgán I. stupně ani žalovaný neporušili a tato námitka žalobce důvodná není.

109.                      Ke zjištěnému skutkovému stavu, z něhož vyplynulo, jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil, má soud za prokázané, že bylo postupováno v souladu s ust. § 3 správního řádu. Skutkový stav byl zjištěn náležitě a bylo prokázáno, že žalobce se přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustil.

110.                      Jak soud již uvedl, vyplývá to z výpovědi poškozeného M. Š., ale i slyšených svědků v průběhu řízení u správního orgánu I. stupně, když výpověď žalobce, tedy jeho verze skutkového příběhu zůstala osamocena, když nebylo tedy prokázáno, že k rozbití čelního skla na vozidle M. Š. by došlo tím, že M. Š. by chtěl najet na žalobce a ten mu v najetí bránil dopředu napřaženou pravou rukou, aby ho zastavil. Jak soud uvedl, tato verze příběhu zůstala naprosto osamocená a nic nového by, pokud jde o zjištění skutkového stavu, nemohl přinést ani výslech policistů z Obvodního oddělení Konice či výslech svědkyně, matky žalobce, když tyto výslechy žalobce navrhoval. Pokud jde o policisty z Obvodního oddělení Konice, ti přijeli na místo samé až poté, kdy žalobce se na místě v obci Hluchov už nenacházel, předmětnou událost, rozbití skla, vůbec neviděli a k události přijeli na základě telefonického oznámení poškozeného M. Š. Neviděli tedy vůbec, jak k poškození čelního skla vozidla M. Š. došlo, takže soud neví, co by k uvedené události mohli vypovídat. Policisté na místě samém provedli v podstatě pouze ohledání vozidla a pořídili fotografie, z nichž je patrno poškození čelního skla vozidla r. z. ….. Nemohli by tedy ničeho uvést k tomu, jak k poškození předního skla uvedeného vozidla došlo, neboť to neviděli. Pokud jde o matku žalobce, ta v době, kdy k poškození čelního skla uvedeného vozidla došlo, na uvedeném místě v obci Hluchov vůbec nebyla přítomna a pokud žalobce uvedl, že s ní hovořil telefonicky přes handsfree sadu ve svém vozidle, i zde soud uvádí, že by matka žalobce k uvedené události dle názoru soudu nemohla vůbec ničeho uvést, neboť neviděla, jak k rozbití čelního skla došlo, mohla pouze z telefonického hovoru s žalobcem slyšet, že mezi ním a řidičem M. Š. došlo k incidentu kvůli porušení pravidel silničního provozu. Nic však osobně neviděla, nic svými smysly nevnímala, nemohla by tedy nic o události rozbití skla na vozidle M. Š. uvést.

111.                      To, že k rozbití čelního skla vozidla M. Š. došlo tak, jak uvádí žalobce, nebylo prokázáno, naopak to vyvrátily všechny tři svědecké výpovědi i výpověď poškozeného M. Š.

112.                      Pokud žalobce namítal, že k rozbití čelního skla na vozidle M. Š. nemohlo dojít silným nárazem pěstí pravé ruky žalobce, neboť to vyplývá z fotografií, které založil do správního spisu a z nich je patrné, že prsty sevřené v pěst žádné zranění nevykazují, naopak zranění vykazuje konec dlaně a následující část pokračující ruky, přičemž uvedl, že z těchto fotografií by se dalo poznat, zda k rozbití skla došlo úderem pěstí či najetím M. Š. do napřažené dlaně žalobce a v tomto směru by to mohl posoudit znalec. Soud se s navrženým důkazem rovněž neztotožnil, když má za to, že z uvedeného zranění, které je patrné na barevných fotografiích, se nedá nic takového poznat, přičemž má za nepochybně zjištěný stav z výpovědí svědků i M. Š., jak k rozbití čelního skla vozidla M. Š. došlo. Také z lékařské zprávy z Nemocnice Šternberk, kterou založil do správního spisu žalobce, vyplývá, že do této nemocnice se žalobce dostavil 30. 9. 2016 v 18:26 hod., tedy již po události v obci Hluchov, neboť k ní došlo po 16:00 hod. Ze zprávy vyplývá, že byla ošetřena pravá ruka žalobce, tedy ta ruka, kterou mělo dojít k úmyslnému poškození skla vozidla M. Š., když šlo o lehké poranění, které je ve zprávě popsáno, přičemž na kůži a zaschlé krvi jsou úlomky skla. Z uvedené zprávy však vyplývá a stejné uvedl i samotný žalobce, že stejného dne, tedy 30. 9. 2016, byl sražen autem v poledne v Olomouci na přechodu, tedy uvedeného dne došlo v případě žalobce celkem 2x ke kontaktu jeho osoby s osobním automobilem, přičemž není z lékařské zprávy patrno, ze kterého kontaktu jaké zranění přesně pochází. Rozhodně však určité zranění ruky musel způsobit i kontakt žalobce, tedy jeho pravé ruky, s předním sklem automobilu M. Š., neboť se na pravé ruce v zaschlé krvi nacházely úlomky skla.

113.                      Soud pak ještě uvádí, že z výpovědí ani jednoho ze slyšených svědků ani z výpovědi M. Š. nevyplynulo, že by se snažil M. Š. najíždět na žalobce a ten mu bránil napřaženou pravou rukou v tom, aby dál nejel a nezasáhl ho.

114.                      Soud tedy uzavírá, že z provedených důkazů má jednoznačně prokázané, že událost týkající se rozbití čelního skla na vozidle M. Š. nastala tak, jak je popsána ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Žaloba tedy důvodná není.

115.                      Dále pak bylo zcela jednoznačně prokázáno z podkladů založených ve správním spise, a to ze sdělení opravny a sdělení pojišťovny Generali, že náklady na výměnu čelního skla u žalobce byly celkem 5.852 Kč, přičemž pojišťovna Generali M. Š. v souladu s uzavřenou smlouvou s ním plnila ve výši 5.000 Kč, žalobce sám opravně zaplatil rozdíl, tj. 852 Kč a tuto částku pak po právu po žalobci požadoval.

116.                      Podle § 70 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. v tehdy platném znění uplatnil-li ten, komu byla přestupkem způsobena majetková škoda, nárok na její náhradu v řízení o přestupku, nebo u orgánu policie v trestním řízení, pokud věc byla postoupena správnímu orgánu k projednání a nejde o přestupek, který se projedná jen na návrh (dále jen „poškozený“), působí správní orgán, který přestupek projedná k tomu, aby byla škoda dobrovolně nahrazena.

117.                      Podle § 70 odst. 2 uvedeného zákona, jestliže škoda a její výše byla spolehlivě zjištěna a škoda nebyla dobrovolně uhrazena, uloží správní orgán pachateli přestupku povinnost ji nahradit; jinak odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody na soud nebo jiný příslušný orgán.

118.                      Bylo tedy jednoznačně prokázáno, že žalobce M. Š. na jeho vozidle škodu způsobil, byla zjištěna spolehlivě i výše škody, a proto bylo i v této části výroku správního orgánu I. stupně rozhodnuto správně a je tedy i správné rozhodnutí žalovaného.

119.                      Soud tedy uzavírá, že žaloba žalobce důvodná není a proto ji dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl.

120.                      Pokud jde o náklady řízení, žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány, pokud jde o žalovaného, tomu kromě běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 

Brno 22. května 2019

JUDr. Jana Kubenová, v. r.

samosoudkyně