č. j. 30 A 94/2017- 176
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta, v právní věci
zastoupen Mgr. Radkem Matoulkem
advokátem se sídlem advokátní kanceláře Velké náměstí 147, 500 03 Hradec Králové
proti
žalovanému: Magistrát města Hradec Králové
Československé armády 408, 500 02 Hradec Králové
za účasti obchodní společnostiC. BECHSTEIN CZ s.r.o., IČO 27471322
Bratří Štefanů 1057, 500 03 Hradec Králové
zastouepna JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem
se sídlem advokátní kanceláře v Hradci Králové, Orlická 163
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou ze dne 24. 4. 2017 domáhal v řízení vedeném podle ust. § 82 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), poskytnutí soudní ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, který žalobce spatřoval ve vydaném územním souhlasu. Původní žalobní petit žalobce následně omezil podáním ze dne 12. 12. 2018 tak, aby krajský soud pouze deklaroval nezákonnost zásahu vůči jeho osobě, což ostatně potvrdil i při jednání krajského soudu dne 26. 4. 2019. Nadále stál ovšem na pozici, že byl poškozen nezákonným územním souhlasem, který vydal žalovaný dne 30. 6. 2016 pod č. j. MMHK/121847/2016/ST3/Ba a jehož předmětem byla stavba „Trafostanice 2 x 1 MVA, fy Bechstein, Slezské Předměstí“ na pozemkové parcele č. x v kat. území x.
2. Žaloba je svým rozsahem velmi obsáhlá, když v ní žalobce popisuje vedle tvrzených nezákonností uvedeného územního souhlasu, s nimiž spojuje dotčení svých práv (viz zejména její strany 2 až 6), také historii privatizace bývalého státního podniku STS Hradec Králové (jeho částí), majetkové přesuny v souvislosti s tím spojené, jakož i následné složitosti z toho plynoucí ve vztazích mezi novými vlastníky tohoto privatizovaného majetku. Žalobce přitom zmiňuje i těžkosti, které mu jako vlastníkovi předmětného majetku v průběhu let vznikly, zejména pak ty, jež souvisely se zakoupením zděné trafostanice č. x na st. parc. č. x tamtéž.
3. Krajský soud nepochybuje o tom, že žalobcem v žalobě vylíčené věci jistě mohly být pro jejich aktéry často svízelné. V souvislosti se žalobou si ale bylo nutné v první řadě položit otázku, jakou mohly mít a měly souvislost s právě napadeným územním souhlasem. Krajský soud v odpovědi na ni konstatoval, že žádnou. Nejen že se odehrávaly v době, kdy o vydání územního souhlasu k danému záměru nebylo ani požádáno (s výjimkou snad otázky rezervovaného příkonu elektrické energie), ale zejména neměly a nemají žádnou přímou souvislost s předmětnou stavbou z pohledu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, dále jen „stavební zákon“. A protože žádost o vydání napadeného územního souhlasu byla doložena všemi potřebnými podklady, stavební úřad neměl důvod jí nevyhovět.
4. Protože pak pozemky a stavby žalobce byly v takové vzdálenosti od umísťované stavby (v současné době již žalobce v daném prostoru žádné nemovitosti ani nevlastní, neboť je prodal), že o dotčenosti jeho vlastnických nebo jiných věcných práv k nim nemohlo být ani řeči, není se ani co podivovat nad tím, že stavební úřad nebazíroval na tom, aby byla žádost o územní souhlas doložena též souhlasem žalobce s danou stavbou. O nedotčenosti práv žalobce vydaným územním souhlasem ostatně svědčí i přístup jeho právního nástupce - nového vlastníka (tedy i st. pozemku parc. č. x v kat. území x se stavbou transformační stanice č. x), a to obchodní společnosti Technistone, a. s., Hradec Králové.
5. Právě na tuto společnost se krajský soud obrátil v průběhu přezkumného řízení dopisem ze dne 29. 4. 2019 s výzvou, aby mu sdělila, zda se cítí být předmětným územním souhlasem, když vstoupila do práv a povinností žalobce, dotčena ve svých veřejných subjektivních právech či nikoliv. Byla též dotazována, zda má za to, že by měla mít postavení účastníka řízení tohoto soudního řízení, o jehož obsahu byla krajským soudem v plnosti informována, jakož i o tom, že pokud by se necítila být dotčena ve svých právech, tak že by byla její účast v tomto řízení bezpředmětná. Tato výzva byla obchodní společnosti Technistone, a. s., Hradec Králové, doručena dne 3. 5. 2019, a ačkoliv jí byla stanovena lhůta k vyjádření do 17. 5. 2019, neučinila tak do doby vypracování písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Jinými také slovy řečeno, stávající vlastník se evidentně necítí být žádným způsobem, a to na rozdíl od žalobce, dotčen žalovaným územním souhlasem ve svých právech.
6. Územní souhlas je zjednodušenou formou územního rozhodnutí o umístění stavby, který je možno vydat, jsou-li pro to splněny podmínky ustanovení § 96 stavebního zákona. Žalobce namítá, že stavební úřad vydal napadený územní souhlas, přestože pro takovýto postup nebyly naplněny stavebním zákonem stanovené předpoklady. V této souvislosti citoval jednotlivá ustanovení § 96 stavebního zákona, ve znění účinném k datu vydání územního souhlasu, a konfrontoval je se závěry stavebního úřadu v územním souhlasu. Mimo jiné přitom uvedl, že podle obsahu územního souhlasu a jeho situace není stavba jednoznačně umístěna, vyslovuje pochybnost, zda ji vůbec jako výrobek bylo možno umístit jen na základě územního souhlasu, klade si otázku o případném dalším povolovacím aktu směřujícím k vlastní realizaci stavby, další okruh námitek se týkal údajně nedostatečného posouzení záměru v intencích § 90 stavebního zákona, avšak stěžejní námitkou bylo zcela zřejmě tvrzení, že projednávaná stavba změnila poměry v území. Právě i v této souvislosti zmínil, že již při umístění původní transformační stanice č. x Hradec Králové – SAFARI – Slezské Předměstí byl převeden rezervovaný příkon elektrické energie z trafostanice žalobce a že stavebnímu úřadu byly známy letité neshody kolem stávající transformační stanice č. x v jeho vlastnictví. V podrobnostech odkazuje krajský soud na obsah žaloby, který je žalovanému a osobě zúčastněné na řízení známý, neboť jim žaloba byla zaslána. Ostatně pro rozhodnutí v dané věci se ukázalo být zcela nadbytečné memorovat ji v podrobnostech, jak vyplyne ještě z dalšího.
7. Vzhledem k vpředu uvedenému žalobce tvrdí, že nebyly splněny podmínky pro umístění záměru územním souhlasem a že vzhledem k tomu měl stavební úřad rozhodnout o provedení územního řízení. Žalobcem uplatněné námitky lze rozdělit na dvě skupiny. První z nich obsahuje tvrzení o nesprávných postupech stavebního úřadu při posuzování žádosti o vydání územního souhlasu (ty ovšem samy o sobě nemají relevanci, neboť žalobce v tomto řízení nezastupuje veřejný zájem, není veřejným žalobcem), ve druhé žalobce poukazuje v souvislosti s tvrzenou nezákonností i na dotčení svých vlastnických práv předmětným souhlasem. Tvrdí, že se umístěním nové trafostanice změnily poměry v území a že právě tato změna se dotýká jeho vlastnických práv, a to v souvislosti se ztrátou příkonu elektrické energie do transformační stanice č. 875 v jeho vlastnictví, kterou dále přeprodával.
8. Podle § 82 s.ř.s. „Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Právě proto věnoval krajský soud prvořadou pozornost otázce dotčení práv žalobce předmětnou trafostanicí, a to v intencích citovaného zákonného ustanovení.
9. Krajský soud neshledal, že by byl předmětný územní souhlas přímo zaměřen proti žalobci a že by jím umístěnou stavbou bylo proti němu zasaženo. Obchodní společnost C. BECHSTEIN CZ s.r.o. si totiž uvedenou stavbou řešila pouze své provozní potřeby, nová stavba trafostanice byla umístěna výhradně na jejím pozemku, a to v takové vzdálenosti od nemovitostí žalobce, že je nemohla vůbec ovlivnit.
10. Pokud by proběhlo žalobcem dovolávané územní řízení ohledně umístění dané stavby, dlužno konstatovat, že by v jeho rámci musel být zkoumán okruh účastníků řízení. Pokud jde o sousedy jako účastníky územního řízení, jsou a byli jimi podle stavebního zákona „osoby, jejichž vlastnické nebo jiné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno“ (viz § 85 odst. 2 písm. b/ stavebního zákona). Krajský soud je v souladu s míněním stavebního úřadu toho názoru, že žalobce v době, kdy byl ještě vlastníkem trafostanice č. x, by podmínky být účastníkem územního řízení o umístění „nové“ trafostanice, nesplňoval. A to proto, že jeho nemovitosti byly vzdáleny cca 250 m od umísťované stavby transformační stanice, což již samo o sobě vylučovalo jejich vzájemnou stavební interakci. K té nemohlo dojít ve směru do stavební integrity těchto staveb, a tedy do vlastnických práv k nim, ani jejich provozem (výší jejich příkonu či výkonu). Chybělo by zde tak přímé dotčení vlastnických práv žalobce novou stavbou, což by jej vylučovalo z okruhu jím tak žádaného územního řízení. Z uvedeného zároveň plyne, že se ani nemohly podstatně změnit poměry v území, jak tvrdil žalobce, neboť ty je třeba poměřovat a hodnotit podle kritérií vycházejících ze stavebního zákona a nikoliv z efektivity hospodaření s majetkem. V případě žalobce dle výkonnosti jeho transformační stanice.
11. Tyto otázky jsou základem žaloby a zazněly rovněž při jednání krajského soudu v odpovědích na jeho dotazy, kdy k nim žalobce a jeho zástupce sdělili následující:
12. Žalobce uvedl, že „Moje trafostanice byla původně kolaudována pro celý přilehlý areál. Moje vlastnické právo bylo předmětným územním souhlasem dotčeno tím, že příslušenství trafostanice bylo při vydání územního souhlasu absolutně opomenuto. Žalobce nevěděl, jaký výkon svých práv může nadále realizovat. Žalovaný při vydání územního souhlasu existenci jeho trafostanice fakticky zcela ignoroval. Žalobce zdůraznil, že se nebrání přirozenému konkurenčnímu prostředí, ale napadeným územním souhlasem nastal v daném území zcela zmatečný stav. Kdyby byl účastníkem řízení, trval by na tom, aby stavební úřad se podrobně věnoval tomu, jak ty dvě uvedené stavby, tedy jeho trafostanice a nově povolovaná trafostanice, mohly vedle sebe řádně fungovat. V takovém případě by stavební úřad musel po žadateli chtít doložit, jak se dohodl se žalobcem na společném fungování trafostanic nebo musel danou situaci sám řešit.“ Žalobce zdůrazňoval, že mu byl odejmut rezervovaný příkon pro jeho trafostanici ve prospěch trafostanice nově povolované.
13. Zástupce žalobce v závěrečném návrhu uvedl, že žalobce byl vlastníkem trafostanice a dodával energii pro celý přilehlý areál. V důsledku vydaného územního souhlasu vznikla trafostanice nová a trafostanice žalobce tak byla fakticky zlikvidována. Myšleno samozřejmě provozně-ekonomicky.
14. Rovněž ze strany č. 21 žaloby plyne, že nezákonný zásah je prezentován jako převod rezervovaného příkonu z trafostanice č. 875, tehdy ve vlastnictví žalobce, do trafostanice umístěné napadeným územním souhlasem.
15. Takovéto „dotčení“ ale nemá nic společného se stavebně technickým stavem staveb, se zájmy chráněnými stavebním zákonem, s přímým dotčením a zásahem do vlastnických nebo jiných věcných práv k nemovitostem žalobce, nýbrž jen a jen s intenzitou jejich ekonomického využití a majetkového profitu z nich. V žalobcem namítaném, a to i z pohledu minulosti, se tak krajskému soudu jeví zřejmá snaha udržet si monopol v přerozdělování dodávané elektrické energie jeho dalším odběratelům.
16. Do náplně práce stavebních úřadů, jejich pravomocí, ale nepatří vyhledávat, dohadovat či korigovat vztahy mezi producenty či odběrateli zboží (zde el. energie), a rozhodovat tak v podstatě o odbytových trzích, a to ani v rozsahu jednoho průmyslového areálu. Žalobce se tedy mýlí, pokud očekává vyřešení těchto otázek od stavebního úřadu a spojuje je s neuskutečněným územním řízením. Ani v něm by se totiž stavební úřad těmito záležitostmi nezabýval, neboť i v něm by vycházel při posuzování žádosti ze stanoviska provozovatele distribuční soustavy (ČEZ Distribuce, a.s., ze dne 9. 12. 2015, co se týče rezervovaného příkonu 800,000kW). Na věci by se tak z pozice žalobce vůbec nic nezměnilo, nehledě na to, že si krajský soud nedovede představit, že by v něm měl mít žalobce vůbec postavení účastníka řízení, jak již uvedl výše.
17. A pokud jde o tvrzenou ztrátu příkonu, je třeba mít na paměti, že územní souhlas či územní rozhodnutí jsou instituty stavebního zákona, které dodávky el. energie spotřebitelům nijak neregulují. Pro stavební úřad a vydaný územní souhlas tak bylo plně dostatečné, že provozovatel distribuční soustavy uzavřel se stavebníkem smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení (transformační stanice) k distribuční soustavě.
18. Lze tak shrnout a uzavřít, že namítaný územní souhlas se trafostanice žalobce č. x přímo vůbec nedotýkal, není v něm žádná zmínka o ní, ani není návodný k faktickým zásahům, ať již přímo do ní či jejího příslušenství. Nevyžadoval-li stavební úřad po žalobci souhlasné stanovisko ke stavbě, neměl ho dotčeného touto stavbou v jeho vlastnických a jiných věcných právech, s čímž se krajský soud plně ztotožňuje. To samozřejmě neznamená, že je územní souhlas zcela bez vad, z nichž některé žalobce v žalobě vypočítával, nicméně v tomto směru k tomu neměl žalobní legitimaci, neboť není veřejným žalobcem. Zjednodušeně řečeno, namítané vady se práv žalobce přímo vůbec nedotýkají, nekrátí jej na jeho právech.
19. Vzhledem k výše uvedenému proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 87 odst. 2 s.ř.s. zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).
20. Pokud jde o náklady řízení, ve věci byl úspěšný žalovaný, a proto by měl nárok na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s. proti žalobci, který úspěch ve věci neměl. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Proto bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
21. Osoby zúčastněné na řízení mají podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil. Žádné takové náklady zúčastněné osobě nevznikly (viz III. výrok tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.
Hradec Králové 28. června 2019
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu