[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Trejbalovou ve věci

žalobce: XX

  bytem XX

  zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně

  sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín

proti

žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje

  sídlem U Jezu 642/2a, 461 80 Liberec 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 6. 2018, č. j. OD 516/18-2/67.1/18128/St

takto:

1. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 13. 6. 2018,
   č. j. OD 516/18-2/67.1/18128/St, se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba

1. Včasnou žalobou se žalobce domáhal přezkumu shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Liberec, odboru dopravy (dále jen „magistrát“) ze dne 17. 4. 2018, č. j. MML241545/17/7675/OD/PO. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve spojení s porušením § 5 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona. Přestupku se měl žalobce dopustit úmyslně tím, že dne XX v XX hod. řídil motorové vozidlo XX v Liberci v ulici Hlávkova a byl hlídkou Policie České republiky podroben zkoušce na přítomnost jiných návykových látek testerem DrugWipe 5S s pozitivním výsledkem na cannabis, poté byl vyzván k odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, což odmítl. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech skupin na dobu 12 měsíců a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení částkou 1 000 Kč.
2. Žalobce namítal, že napadeným rozhodnutím byl shledán vinným, aniž by byl řádně zjištěn skutečný stav věci, a postupem správního orgánu byl zkrácen na právech způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci.
3. Podle žalobce nebyla prokázána řádně jeho vina. Po orientační dechové zkoušce a orientačním testu na přítomnost jiných návykových látek než alkoholu byl omezen na osobní svobodě a převezen na policejní služebnu, což označil za nepřiměřený zákrok s ohledem na okolnosti. K odmítnutí podrobit se odbornému lékařskému vyšetření došlo až na policejní služebně
   cca po 2 hodinách od okamžiku, kdy byl žalobce ve vozidle zastaven. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2012, č. j. 2 As 129/2011-113, žalobce dovozoval,
   že došlo ke ztrátě bezprostřední souvislosti lékařského vyšetření s provozem na pozemních komunikacích. Žalobce již nebyl účastníkem silničního provozu, nebyl policií vyzván při jízdě
   ve vozidle ani bezprostředně po jízdě. Domníval se, že již není účastníkem silničního provozu,
   ze strany zasahujících policistů nebyl poučen, že na něj může být pohlíženo jako na účastníka silničního provozu. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2011,
   č. j. 2 As 1/2011-60, řidičem, na něhož se vztahuje povinnost vymezená z § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, bude i řidič, který byl přímým účastníkem silničního provozu
   před určitým časovým okamžikem, musí zde však existovat na první pohled zjevná souvislost mezi důvodem k učinění výzvy a účastí vyzývané osoby v provozu na pozemních komunikacích jakožto řidiče. Tento požadavek nebyl podle žalobce naplněn, v jeho případě neexistuje zjevná souvislost mezi výzvou k podrobení se lékařskému vyšetření a účastí žalobce v silničním provozu. Výsledek získaný dvě hodiny po zastavení vozidla již nemusí být pro zjištění stavu věci v okamžik zastavení vozidla relevantní. Pokud taková souvislost existovala, pak se jí správní orgány prakticky nezabývaly a k posouzení věci přistoupily formálně.
4. Žalovaný se rovněž nezabýval tím, zda měl žalobce naplnit materiální znaky daného přestupku, ten nebyl naplněn ani po formální stránce. Žalovaný konstatoval, že mělo dojít k závažnému porušení veřejného zájmu ve smyslu, že veřejným zájmem je, aby se na pozemních komunikacích pohybovalo co nejmenší množství řidičů, kteří mohou svým jednáním ohrozit ostatní účastníky silničního provozu. V jednání žalobce však nebylo možné nic takového spatřovat. Přítomnost jakékoliv návykové látky nebyla prokázána a žalobce nebyl v pozici, kdy by byl nucen strpět postup policie.
5. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

II. Vyjádření žalovaného

6. V písemném vyjádření odkázal žalovaný na napadené rozhodnutí, v němž se s námitkami žalobce, které byly obdobné žalobním, vypořádal. Žalovaný uvedl, že žalobce byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu z důvodu, že řídil motorové vozidlo a orientační vyšetření na návykové látky vykázalo pozitivní výsledek na cannabis.
   To, že vlastní výzva k lékařskému vyšetření byla provedena až na policejním oddělení,
   kde pokračoval služební zákrok započatý zastavením vozidla, které žalobce řídil, nepovažoval žalovaný za nezákonný postup. Podle žalovaného zde byla jednoznačně zjevná souvislost mezi účastí žalobce na provozu na pozemních komunikacích – řízení motorového vozidla a učiněním výzvy k podrobení se lékařskému vyšetření, protože na základě orientačního vyšetření
   na návykové látky bylo zjištěno podezření ze spáchání přestupku. K materiální stránce věci
   se žalovaný vyjádřil ve svém rozhodnutí, k naplnění materiálního znaku přestupku se vyjádřil
   i prvostupňový správní orgán. K námitce, že přítomnost jakékoliv návykové látky nebyla prokázána, žalovaný odkázal na výsledek orientačního vyšetření s pozitivním výsledkem
   na cannabis, kdy pouze nebyla zjištěna konkrétní hladina této návykové látky. Žalovaný dále odkázal na § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, podle kterého pokud odborné lékařské vyšetření osoba odmítne, hledí se na ni, jako by byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovaný navrhoval, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

III. Zjištění ze správního spisu

7. Magistrátu byl dne 21. 11. 2017 policií oznámen přestupek žalobce. Podle oznámení přestupku, úředního záznamu policie z téhož dne o zajištění žalobce, úředního záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky a přiložené fotodokumentace řídil žalobce dne 16. 11. 2017 v 16:55 hodin motorové vozidlo XX v ulici Hlávkova v Liberci, kde byl hlídkou policie zastaven a byl u něj proveden orientační test na jinou návykovou látku testerem DrugWipe 5S s pozitivním výsledkem na jinou návykovou látku – cannabis. Žalobci policie zabránila pokračovat dále v jízdě s motorovým vozidlem. K věci žalobce na místě uvedl, že zhruba před hodinou kouřil marihuanovou cigaretu. Žalobce byl omezen na osobní svobodě podle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, byla u něj provedena prohlídka osoby a byl převezen na místně příslušné obvodní oddělení policie, kde byl vyzván k odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Dle poučení č. j. KRPL 112566/PŘ-2017-180569 byl žalobce poučen o svých právech a povinnostech, zejména dle § 5 odst. 1 písm. f), písm. g) a § 5 odst. 2 písm. a) a písm. b), § 124 odst. 11 písm. f) a písm. g) a § 125c písm. b) až d) zákona o silničním provozu,
   dále dle relevantních ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Po výzvě a poučení se žalobce odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření.
8. Příkazem ze dne 11. 12. 2017 byl žalobce shora popsaným přestupkem uznán vinným,
   proti příkazu si žalobce podal včas odpor, magistrát proto pokračoval v přestupkovém řízení.
9. K projednání přestupku nařídil magistrát ústní jednání na 20. 2. 2018. Podle protokolu o ústním jednání, jehož se žalobce ani jeho právní zástupce nezúčastnili, bylo provedeno dokazování oznámením o dopravním přestupku, poučením o právech a povinnostech řidiče ze dne
   16. 11. 2017, fotodokumentací, která zachycuje výsledek testu na návykovou látku ze dne
   16. 11. 2017, jež byl pozitivní na cannabis. Dále magistrát vycházel z úředního záznamu kontrolující hlídky policie ze dne 16. 11. 2017 a rovněž z evidenční karty žalobce jako řidiče. V průběhu ústního jednání byli vyslechnuti silniční kontrolu a zákrok provádějící policisté
   pprap. XX, nstržm. XX a pprap. XX. Policisté shodně vypověděli, že zastavili žalobcovo vozidlo a protože z něj byla cítit marihuana, byl žalobce vyzván k podrobení se orientačnímu testu na návykové látky, neboť jevil známky požití návykové látky. Orientační test byl pozitivní na přítomnost cannabis. Protože žalobce chtěl pokračovat v jízdě, byl zajištěn podle zákona
   o policii, řádně poučen o omezení na osobní svobodě a o podezření z přestupku podle zákona
   o silničním provozu. Byl převezen na obvodní oddělení policie, kde byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu a po poučení o následcích odmítnutí odběru a naplnění znaků přestupkového jednání, což žalobce stvrdil písemně svým podpisem, odběr odmítl. Po provedeném dokazování dospěl magistrát k závěru, že žalobce úmyslně svým jednáním naplnil znaky přestupku podle zákona o silničním provozu dle § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s porušením povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu.
10. Poté, co byl žalobce vyzván k uplatnění práv účastníka řízení před vydáním rozhodnutí, rozhodnutím ze dne 17. 4. 2018 magistrát uznal žalobce z uvedeného přestupku vinným a uložil mu pokutu 25 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel
    po dobu 12 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení. Magistrát v rozhodnutí konstatoval,
    že žalobce byl řádně písemně poučen v oznámení o přestupku a dále na tiskopise policie,
    což výslovně potvrdily svědecké výpovědi tří policistů. Žalobce odmítl podrobit se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu poté, co byl dříve podroben zkoušce na přítomnost jiných návykových látek testerem DrugWipe 5S s pozitivním výsledkem na cannabis, čímž porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu.
    Podle magistrátu se přestupku žalobce dopustil v nepřímém úmyslu, neboť věděl, že se dopouští přestupku, neboť o tom byl předtím policejním orgánem řádně poučen. Magistrát zdůraznil,
    že při vzniku odpovědnosti za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se nezohledňuje, zda vyzývaná osoba skutečně byla či nebyla ovlivněna návykovou látkou, účelem zákona je zajistit potřebnou spolupráci podezřelého se správními orgány, respektive potrestat odmítnutí takové spolupráce, která je nutná pro řádné vyšetření případného přestupku.
11. V napadeném rozhodnutí ze dne 13. 6. 2018 se žalovaný se skutkovými zjištěními i právním posouzení věci prvostupňovým správním orgánem ztotožnil. Podle žalovaného byl žalobce řádně ustanoven jako řidič motorového vozidla, magistrát provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění stavu věci, zejména též opatřil výslechy svědků – policistů provádějících silniční kontrolu. V předložených důkazních materiálech nebyly pochybnosti, které by bylo třeba využít ve prospěch žalobce. Žalovaný nepřijal námitku, že nebyla naplněna materiální známka přestupku. Dle žalovaného se touto otázkou magistrát zabýval, konstatoval, že jednání žalobce nese znaky společenské nebezpečnosti přestupkového jednání a došlo k porušení veřejného zájmu na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný dodal, že zaviněná degradace schopností řidiče pod vlivem alkoholu nebo návykové látky řídit motorové vozidlo představuje jeden z nejzávažnějších případů rizik v silniční dopravě. Společenský zájem na účinné prevenci tohoto rizika je mimořádně vysoký. V případě žalobce se k okolnostem jednání,
    které naplnily formální znak uvedeného přestupku, nepřidružily žádné další významné okolnosti vylučující porušení nebo ohrožení práva chráněného zájmu společnosti. Zavinění přestupku žalovaný hodnotil shodně s magistrátem ve formě nepřímého úmyslu. Že byl žalobce vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření až na policejním oddělení, kam byl z místa kontroly převezen, nepovažoval žalovaný za důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí,
    protože ze spisové dokumentace vyplývá, že policisté odvezli žalobce na obvodní oddělení policie, kde s ním bylo jednáno o přestupku, jehož se dopustil, a bylo zde sepsáno oznámení
    o přestupku, poučení a úřední záznam. Dle svědeckých výpovědí byl žalobce vyzván k podrobení se lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu poté, co byl pozitivní orientační test na návykovou látku. K lékařskému vyšetření byl žalobce vyzván právě z důvodu, že řídil motorové vozidlo a orientační vyšetření na návykové látky vykázalo pozitivní výsledek
    na cannabis.

4. Právní posouzení krajského soudu

12. Krajský soud napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející přezkoumal v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních námitek dle § 75 odst. 2 s. ř. s.,
    kterými je soud v duchu dispoziční zásady vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
13. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí ve věci přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu za porušení povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. g) uvedeného zákona. Tedy přestupku, kterého se dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.
    Dle § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu je řidič povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem.
14. Zvláštním předpisem, který upravuje podmínky provedení orientačního a odborného lékařského vyšetření za účelem zjištění přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, je zákon
    č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Tento zákon obsahuje obdobnou právní úpravu pravomoci a podmínek, za nichž je policie oprávněna [v návaznosti na svou pravomoc dle § 124 odst. 10 písm. f) a g) zákona o silničním provozu,
    ve znění účinném do 30. 6. 2018] vyzvat k orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření, jako předchozí zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem nebo jinou návykovou látkou než alkoholem,
    za jehož účinnosti bylo vydáno usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2016, č. j. 2 As 146/2015-45, publ. ve Sb. NSS 3441/2016, jež se zabývalo možností policie vyzvat řidiče motorového vozidla k odbornému lékařskému vyšetření, stejně jako rozsudky Nejvyššího správního soudu, kterých se žalobce dovolával.
15. Pokud žalobce namítal, že správní orgány řádně nezjistily skutečný stav věci a svým postupem žalobce zkrátily na právech tak, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí, jedná se o obecné námitky, jimiž se soud nemůže řádně zabývat. Žalobce totiž nekonkretizoval, v čem mají deficity skutkových zjištění spočívat, jaké skutečnosti nebyly řádně objasněny či jaké okolnosti byly
    ze strany správních orgánů ignorovány. Žalobce ani neuvedl, jaké vady dokazování správním orgánům vytýká, jaká jeho procesní práva byla zkrácena způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. S rozsahem zjištění skutkového stavu věci a provedeného dokazování se žalovaný řádně zabýval, rovněž jeho závěrům žalobce ničeho konkrétního nevytknul.
16. Žalobce nezpochybňoval, že po zastavení vozidla, jehož byl řidičem, uposlechl výzvy policistů a v 16:55 hod. se podrobil orientačnímu vyšetření za užití testeru Drug Wipe 5S, které bylo pozitivní na přítomnost cannabis. Pokud byl žalobce poté převezen na obvodní oddělení policie (za účelem zajištění, sepsání úředních protokolů a nepochybně též proto, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření) a cca s odstupem do 2 hodin (viz čas ukončení zajištění žalobce v 17:40 hod. dle úředního záznamu o zajištění) policií vyzván, a to po předchozím řádném obsáhlém písemném poučení o povinnostech řidiče, znacích přestupkového jednání, pravomoci policie dle zákona o silničním provozu i zákona č. 65/2017 Sb. a následcích nerespektování výzvy policie, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění množství návykové látky cannabis, byla dána zřejmá souvislost výzvy ze strany policie s předchozí účastí žalobce jako řidiče v provozu
    na pozemních komunikacích. Stejně jako v případu řešeném v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2011, č. j. 1 As 1/2011-60 (rozsudky Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz), se jednalo o rozumně odůvodněný časový interval po provedení silniční kontroly, kdy byl žalobce zcela zřejmě v reakci na pozitivní orientační vyšetření na přítomnost cannabis vyzván, aby se v souladu s § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu a dle § 20 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona č. 65/2017 Sb. podrobil odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Toto vyšetření bylo nutné k zjištění přesného množství jiné návykové látky, a tedy i úrovně ovlivnění žalobce jinou návykovou látkou při řízení motorového vozidla (viz v podrobnostech závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 5. 2016, č. j. 2 As 146/2015-45). Žalobce byl, jak již soud konstatoval, řádně poučen o povinnostech účastníka provozu na pozemních komunikacích a znacích přestupků dle zákona o silničním provozu, což stvrdil svým podpisem na poučení a což také potvrdily provedené svědecké výpovědi policistů. Musel si tedy být vědom toho, že k odbornému lékařskému vyšetření je vyzýván jako účastník provozu na pozemních komunikacích, v důsledku předchozího pozitivního orientačního vyšetření, které bylo provedeno poté, co byl jako řidič vozidla s tímto vozidlem policejní hlídkou zastaven a kontrolován.
17. Soud tedy uzavírá, že žalobce byl k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu vyzván jakožto řidič – přímý účastník provozu na pozemních komunikacích před určitým časovým okamžikem s tím, že tento časovým okamžik předcházel výzvě v rozumném časovém odstupu a bezprostřední souvislost s provozem na pozemních komunikacích byla zachována. 
18. Důvodnou neshledal soud ani námitku týkající se materiálního znaku přestupku. Není pravdou, že by se touto otázkou správní orgány nezabývaly. Již magistrát ve svém rozhodnutí
    (srov. poslední odstavec str. 4 a úvod str. 5) hodnotil žalobcovo jednání ve smyslu § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, jako jednání společensky nebezpečné, porušující veřejný zájem společnosti na bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, ochraně ostatních účastníků provozu, ochraně života, zdraví a majetku jiných osob i vlastního atd., přičemž magistrát zdůraznil, že jde o ohrožující přestupek, kdy ani není rozhodné, zda vyzývané osoba skutečně pod vlivem návykové látky byla či nikoli.
    Tuto argumentaci ještě žalovaný doplnil (viz poslední odstavec str. 3 a odstavec první str. 4) a zdůraznil, že v žalobcově případu nebyly dány žádné skutkové okolnosti, které by vylučovaly porušení nebo ohrožení veřejně chráněnému zájmu společnosti. Tyto závěry jsou zcela v souladu s konstantní judikaturou správních soudů, k této otázce srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45), podle něhož „jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku,
    neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti“ … „[p]okud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění materiální stránky přestupku v napadeném rozhodnutí.
19. Ve shodě se žalovaným dále soud uvádí, že skutková podstata přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) ve spojení s porušením povinnosti dle § 5 odst. 1 písm. g) zákona silničním provozu spočívá v tom, že řidič vozidla odmítne podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Z tohoto pohledu není rozhodné,
    zda přítomnost návykové látky byla prokázána. Žalovaný konstatoval, že je veřejným zájmem, aby se v silničním provozu nepohybovaly osoby pod vlivem návykových látek. Současně
    ale ve vztahu k žalobcovu jednání zdůraznil, že je dán mimořádný veřejný zájem na účinné prevenci takového rizika, proto jsou vysoké správní tresty ukládány i těm, kteří se vyhýbají zjištění vlivu alkoholu a jiných návykových látek na řidiče. Z tohoto důvodu hodnotil nebezpečnost žalobcova přestupkového jednání jako blízkou společenské nebezpečnosti samotného řízení pod vlivem návykové látky. Z rozhodnutí však nelze dovodit, že by bylo žalobci vytýkáno, že bylo prokázáno užití jiné návykové látky v určitém, zákonem předvídaném množství a že byl žalobce postižen za řízení pod vlivem návykové látky.

5. Závěr a náklady řízení

20. Na základě shora uvedené argumentace dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
21. O žalobě soud rozhodoval, aniž by v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. nařídil ústní jednání,
    neboť k takovému postupu soudu dali oba účastníci řízení souhlas.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případu měl úspěch žalovaný správní orgán, ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, ostatně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje
se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Liberec 18. červenec 2019

Mgr. Lucie Trejbalová

samosoudkyně