[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Lehkou, Ph.D. ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 10. 2017, č. j. 4450/DS/2017, JID: 157812/2017/KUUK/Ven,

takto:

I. Žaloba  se  zamítá.

II. Žádný z účastníků  nemá  právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 10. 10. 2017, č. j. 4450/DS/2017, JID: 157815/2017/KUUK/Ven, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Teplice, odbor správních činností – oddělení přestupků, (dále jen „magistrát“), ze dne 5. 6. 2017, č. j. MgMT-SČ 104908/PŘ/3448/2016/Ku, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. d), dále dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2018 (dále jen „zákon o silničním provozu“), a dle ust. § 16 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění“), za což mu byla podle ust. § 125c odst. 5 písm. a) a ust. § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 16 měsíců a současně mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Předmětných přestupků se měl žalobce dopustit tím, že dne 2. 9. 2016 v 9:05 hod., v ul. Pražská v Teplicích, řídil motorové vozidlo tov. značky Peugeot, r. z. „X“, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, kdy se na výzvu odmítl podrobit testu na přítomnost návykových látek, i lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu. Při řízení u sebe neměl řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

Žaloba

2. V žalobě žalobce namítal, že po svém vyjádření před zasahujícími policisty měl být poučen o dalších možnostech odběru biologického materiálu a následně měl být policisty převezen do nemocnice. Žalobce zdůraznil, že odmítl pouze odběr krve, a nikoliv odběr biologického materiálu obecně, jak argumentují správní orgány. Podotkl, že nebyl zasahujícími policisty poučen o tom, že jeho odmítnutí odběru krve považují za odmítnutí podrobit se lékařskému vyšetření s tím, že mu tak hrozí pokuta ve výši 25 000 Kč – 50 000 Kč. Domníval se, že tímto postupem si policisté nastalou situaci zjednodušili. Žalobce byl rovněž přesvědčen o tom, že jednání policistů bylo v rozporu s čl. 10 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 95/46/ES, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (dále jen „směrnice“, neboť se jednalo o vyloučení souhlasu s odběrem biologických vzorků, tedy osobních údajů, jakož i k porušení ust. § 11 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“).        
3. Dále žalobce namítl, že žalovaný se vůbec nezabýval tím, zda měl žalobce naplnit materiální znaky daného přestupku, který mu byl kladen za vinu, přičemž rovněž podle jeho názoru nedošlo k naplnění ani formálních znaků přestupku. V jednání žalobce nelze spatřovat osobu, která by závažně porušila právem chráněný zájem, neboť přítomnost návykové látky nebyla žalobci prokázána.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.
5. Předně žalovaný uvedl, že žalobce žalobou napadá pouze část rozhodnutí týkající se přestupku odmítnutí vyšetření na základě výzvy. K této námitce žalovaný uvedl, že není sporu o tom, že žalobce odmítl na výzvu policistů dechovou zkoušku. Žalobce se následně policistům přiznal, že vypil dvě malá piva, a proto vznikl důvod domnívat se, že žalobce je pod vlivem alkoholu. Policisté tak měli důvod nařídit žalobci, aby se podrobil lékařskému vyšetření. K žalobcově námitce, že nemůže vidět krev, doplnil, že žalobce mohl požádat o provedení dechové zkoušky, neboť toto orientační vyšetření na místě by bylo dostatečné. Žalovaný rovněž poukázal na videozáznam, který byl ve správním řízení proveden jako důkaz, a podle něhož jsou všechny námitky žalobce liché. Žalobce byl policisty řádně poučen a opakovaně dotazován, zda se podrobí dechové zkoušce.
6. K namítanému rozporu postupu policistů se směrnicí žalovaný uvedl, že povinnost podrobit se na výzvu policistů vyšetření je dána zákonem, který žalobce jako účastník silničního provozu musí znát, neboť neznalost zákona neomlouvá. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. I. ÚS 699/200.  
7. K poslední námitce žalobce žalovaný uvedl, že obecně lze u materiálního znaku přestupku vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Žalovaný připomněl, že žalobci je kladeno za vinu spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, kterým zákonodárce postihuje řidiče, kteří bezdůvodně odmítli vyšetření, zda při řízení vozidla nebyli pod vlivem alkoholu či návykových látek. Smyslem vyšetření řidiče je totiž vyvrácení či potvrzení podezření na vykonávání činnosti pod vlivem alkoholu, tedy jednání, při kterém by podezřelá osoba mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek. Žalovaný rovněž požadoval přiznat náhradu nákladů řízení. 

Posouzení věci soudem

8. O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť právní zástupce žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný po řádném poučení nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání.
9. Napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a v ust. § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z ní vyplývá, že soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jak stanovuje ust. § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení odůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud z úřední povinnosti přihlédnout toliko k takovým vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají jeho nicotnost podle ust. § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.
10. Soud po přezkoumání skutkového a právního stavu dospěl k závěru, že žaloba není z pohledu uplatněných žalobních námitek jakkoliv důvodná. Na tomto místě soud poznamenává, že žalobce ohledně přestupkového jednání ze dne 2. 9. 2016 výlučně brojil proti závěru žalované strany o tom, že se přes výzvu policistů odmítl podrobit vyšetření, čímž spáchal přestupek ve smyslu ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, další přestupek v podobě skutku, že při řízení neměl u sebe řidičský průkaz, osvědčení o registraci vozidla a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, žalobce nerozporoval.
11. Dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se tohoto přestupku dopustí ten, kdo se v provozu na pozemních komunikacích přes výzvu dle ust. § 5 odst. 1 písm. f) a g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla či jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou.
12. K přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, k němuž došlo dne 2. 9. 2016, kdy žalobce tvrdil, že neodmítl se podrobit odbornému lékařskému vyšetření na přítomnost návykových látek, soud uvádí, že ve shodě se žalovaným považuje toto tvrzení za ryze účelové, vedeno zřejmou snahou žalobce vyvinit se z dotyčného přestupkového jednání. Z obsahu správního spisu v tomto směru jednoznačně vyplývá, že dne 2. 9. 2016 v 9:05 hod., v ul. Pražská v Teplicích, byl žalobce zastaven hlídkou Policie ČR při řízení osobního automobilu r. z. „X“, kdy se na výzvu policistů, tj. nstržm. D. H., nstržm. T. E. a pprap. P. P., odmítl podrobit testu přístrojem Dräger Alcotest 7410 Plus v. č. ARXM 0467 a rovněž se odmítl podrobit lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu, neboť se bojí, že bude pozitivní, a bojí se krve, přičemž k odběru moči se nevyjádřil, ačkoliv zasahujícím policistům přiznal, že dne 1. 9. 2016 ve večerních hodinách požil 2 x 0,3 l piva. Oznámení o dopravním přestupku s poučením žalobce odmítl podepsat. Žalobce rovněž odmítl podepsat úřední záznam o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy. Pro učinění závěru o tom, že žalobce spáchal dotyčný přestupek, je dle názoru soudu klíčový videozáznam pořízený zasahujícími policisty v průběhu zásahu a svědecké výpovědi dvou zasahujících policistů (pprap. P. a nstržm. H.), které se uskutečnily dne 10. 4. 2017 v rámci řízení před magistrátem, kdy oba svědci byli náležitě poučeni o následcích křivé výpovědi. Výslechů se žalobce nezúčastnil, třebaže o konání jednání včetně svědeckých výslechů byl žalobce řádně a s dostatečným předstihem vyrozuměn. Z obou svědeckých výpovědí přitom shodně vyplynulo, že žalobce se odmítl podrobit dechové zkoušce i lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu. Žalobce byl řádně poučen, jakého přestupku se odmítnutím dopouští, tj. přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a jaké sankce mu za tento konkrétní přestupek hrozí. Po sepsání oznámení o přestupku a úředního záznamu o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy, které odmítl podepsat, byl žalobce z místa kontroly propuštěn. Svědci shodně rovněž vypověděli, že další jízda automobilem byla žalobci zakázána, neboť u žalobce bylo dáno podezření, že je pod vlivem alkoholu. Těmto oběma svědeckým výpovědím přitom zcela korespondují listiny obsažené ve správním spise – oznámení o přestupku mj. dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, které žalobce nepodepsal. Žalobce rovněž nepodepsal ani úřední záznam, aniž by k sepisovaným formulářům uvedl jakékoliv výhrady. S výše uvedenými skutečnostmi koresponduje i pořízený videozáznam o zásahu policistů na místě, z něhož je zřetelně slyšet odmítnutí žalobce k provedení dechové zkoušky, výzva policistů k lékařskému vyšetření spojeném s odběrem biologického materiálu, které žalobce rovněž odmítl, i poučení žalobce o následcích odmítnutí podrobení se lékařskému vyšetření, včetně označení přestupku, kterého se odmítnutím žalobce dopouští. 
13. K verzi líčené žalobcem v řízení před soudem soud uvádí, že se pozastavuje nad tím, proč žalobce již na místě samém případně nepoukazoval na údajně nesprávný postup policistů o vyloučení souhlasu s odběrem biologických vzorků v rámci vyjádření se k přestupku na místě samém, popř. později u nadřízených zasahujících policistů. Žalobcovo tvrzení o údajném neodmítnutí podrobení se odbornému lékařskému vyšetření (odběr krve či moči), ale pouze o odmítnutí odběru krve, tak zůstalo zcela nepodložené a navíc je v příkrém rozporu s ucelenou řadou ostatních důkazních prostředků, jak byly předestřeny shora. Soud vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem uzavírá, že žalovaná strana nijak nepochybila, pokud žalobce uznala vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Již žalovaný v písemném vyjádření k žalobě správně poznamenal, že pro naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku a jeho právní kvalifikaci není třeba prokazovat, zda obviněný požil návykovou látku a v jakém množství, nýbrž podstatné je to, zda došlo k odepření lékařského vyšetření, což v případě žalobce dne 2. 9. 2016 došlo.
14. Obdobně nepřípadná je i související námitka nenaplnění materiálního znaku přestupku. Soud k této námitce konstatuje, že přestupkem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem. V přestupkovém řízení (správní řízení, v němž se řeší dopravní přestupek) se tedy zkoumá, zda jednání pachatele je v rozporu se zákonem pro porušení nebo nesplnění právní povinnosti v něm stanovené. Dále se zkoumá, zda je naplněna otázka zavinění. Při zkoumání odpovědnosti za přestupek je pak správní orgán povinen zjišťovat naplnění formální i materiální stránky přestupku, neboť se musí jednat o jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Nicméně z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 – 45 a ze dne 26. 10. 2005, č. j. 6 As 65/2004 – 59 (oba dostupné na www.nssoud.cz), v nichž se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval naplněním materiálních znaků přestupku.
15. Společenskou nebezpečnost jednání žalobce nikterak nesnižuje skutečnost, že popsaným jednáním nezpůsobil škodu, ani neohrozil život jiných účastníků silničního provozu. Přes tyto nesporné skutečnosti je podle názoru soudu třeba hodnotit jednání žalobce jako společensky nebezpečné, neboť je výrazem úmyslného, hrubého opovrhování pravidly silničního provozu, jejichž účelem je především zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, tedy ochrany života, zdraví a majetku. Formálním znakem skutkové podstaty přestupku, dle kterého bylo jednání žalobce kvalifikováno, není ohrožení jiných účastníků silničního provozu. Stejně tak pro naplnění materiálního znaku se nevyžaduje, aby jednáním přestupce byl skutečně ohrožen něčí život, zdraví či majetek. Postačuje, že jednáním došlo k ohrožení zájmu společnosti (srov. ust. § 2 odst. 1 zákona o přestupcích), nikoliv ohrožení konkrétních jednotlivců. Působení pravidel provozu na pozemních komunikacích má tedy výrazně preventivní charakter.
16. Jak vyplývá z výrokové části prvoinstančního rozhodnutí, v předmětné věci shledal magistrát žalobce vinným i z jednání spočívajícím v porušení ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil odmítnutím se podrobit na výzvu policisty vyšetření podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 225/2006 Sb. ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem (materiální stránka přestupku), čímž spáchal přestupek vymezený v ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, tedy odmítnutí se podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu, neboť vzniklo podezření, že by mohl být při řízení vozidla ovlivněn alkoholem (formální stránka přestupku). Jak materiální znaky jeho protiprávního jednání, tak i formální vymezení konkrétního přestupku, jenž je definován právě odmítnutím podrobit se lékařskému vyšetření, a jako takový je výslovně konkretizován v zákoně o silničním provozu, výroková část prvoinstančního rozhodnutí, i jeho odůvodnění, obsahují. Soud zdůrazňuje, že v předmětném případě nemusí být prokázáno, že žalobce byl pod vlivem návykové látky. Naopak postačí, že se odmítl podrobit lékařskému vyšetření a to zjevně bez vážných důvodů. Na tomto místě soud rovněž podotýká, že námitkou naplnění materiální stránky přestupku se žalovaný zabýval na straně 5 napadeného rozhodnutí. S ohledem na to bylo nutné i takto vymezenou námitku žalobce shledat nedůvodnou.
17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji ve výroku I. rozsudku podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
18. Současně soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému, který sice měl ve věci úspěch, žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu je soud nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 31. května 2019

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

samosoudce