č. j. 48 A 13/2017- 33
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci
žalobce: M. V.,
bytem X,
zastoupen Mgr. Jaroslavem Topolem,
advokátem se sídlem Na Zlatnici 2, Praha,
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,
se sídlem Zborovská 11, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2016, č. j. 061721/2015/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 061721/2015/KUSK/3,
takto:
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný jako opožděné zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu M., odboru dopravních a správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. DSA/19258/14/MABU, č. j. 7567/DSA/15/MABU-11, R40/15, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně shledal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, jehož skutkovou podstatu naplnil tím, že dne 24. 8. 2014 v 16:33 hodin v Pražské ulici v M. jako provozovatel vozidla Š. O., registrační značky X v rozporu s § 10 odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu. Za to byla žalobci týmž rozhodnutím uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
2. Žalobce namítá, že odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podala jeho zmocněnkyně společnost F. C., s. r. o., již dne 8. 4. 2015, tedy včas, a nikoli až dne 13. 4. 2015, jak se žalovaný mylně domnívá. Toho dne se totiž odvolání dostalo do dispozice správního orgánu I. stupně, avšak spamový filtr elektronické podatelny je odmítl přijmout, neboť je chybně vyhodnotil jako spam. Server zmocněnkyně žalobce X byl totiž zařazen na tzv. blacklistu IP adres. Nastavení elektronické podatelny správního orgánu I. stupně, které nepřijímá z těchto IP adres poštu, aniž by proběhlo zkoumání, zda jde skutečně o spam, resp. nevyžádanou poštu, nebo standardní podání, však nelze klást k tíži žalobce (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, č. j. 9 A 74/2011-39). Zmocněnkyně žalobce se o nepřijetí podání dozvěděla až se zpožděním (odvolání se odesílají automatizovaně). Žalobce shrnuje, že není povinen komunikovat se správním orgánem z takového síťového rozhraní, které mu vyhovuje – naopak správní orgán musí podle § 64 odst. 1 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o archivnictví“), zajistit řádné přijímání zpráv. Pro posouzení včasnosti odvolání je třeba posoudit otázku, zda se dne 8. 4. 2015 dostalo do dispozice správního orgánu I. stupně. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2015, č. j. 9 As 223/2015-35, který podporuje výše uvedenou argumentaci, a navrhuje, aby soud nechal vypracovat znalecký posudek.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že odpovědnost za rozsah odvolacího přezkumu leží z velké části na žalobci (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 2. 2008, č. j. 2 As 56/2007-71). Ve svém opožděném odvolání doručeném dne 13. 4. 2015 žalobce nijak nenaznačil, že podal odvolání již dříve, natož aby o tom předložil důkazy. Za daného skutkového stavu, z nějž žalovaný vycházel, nemohl rozhodnout jinak a podle § 75 s. ř. s. by neměl rozhodnout jinak ani soud. Nad rámec toho žalovaný uvádí, že pokud zmocněnkyně žalobce vědomě zvolila pro odeslání důležité písemnosti e-mailovou adresu, o jejímž zařazení na tzv. blacklist věděla, ač má zřízenu datovou schránku a elektronický podpis, pak je nedoručení písemnosti logickým důsledkem tohoto riskantního jednání. Správní orgán I. stupně žalovanému sdělil, že dne 8. 4. 2015 žádné podání z uvedené e-mailové adresy neobdržel; ostatně v takovém případě by je v souladu se zákonem o archivnictví zanesl do podacího deníku, jímž žalovaný navrhuje provést důkaz. Samotná hlášenka z elektronické podatelny není podle žalovaného přesvědčivý důkaz, a to jednak proto, že je relativně snadno napodobitelná (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 8. 2006, č. j. 8 Afs 82/2006-68), jednak proto, že nemá žádné zprávy o tom, že by podání bylo v tzv. karanténě. Žalovaný proto pokládá za pravděpodobné, že podání ze dne 8. 4. 2015 – bylo-li odesláno – obsahovalo chybný datový formát nebo počítačový program způsobilý přivodit škodu na výpočetní technice, a tudíž bylo v souladu s § 64 odst. 2 zákona o archivnictví odmítnuto. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
4. Jednání se v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. konalo v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný při jednání setrval na svém procesním stanovisku.
5. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.
6. Soud se nejprve musí vyjádřit k poznámce žalovaného, že žalobce v odvolacím řízení netvrdil nic o údajně prvém podaném odvolání ze dne 8. 4. 2015, natož aby to prokázal, a proto by se jeho tvrzeními a předloženými důkazy neměl zabývat ani soud. Žalovaný se mýlí, pokud § 75 s. ř. s., který soudu ukládá rozhodovat podle skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí, vykládá jako zákaz toho, aby soud věcně posoudil námitky, které žalobce nevznesl v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Naopak platí, že žalobce může v žalobě namítat i to, co v řízení před správními orgány nenamítal a neučinil předmětem správního přezkumu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007-62). Nicméně pokud tak žalobce učiní, nelze s ohledem na § 75 s. ř. s. správním orgánům vytýkat, že se námitkou, která nebyla ve správním řízení vznesena, nezabývaly a nijak se k ní nevyjádřily. Soud se však musí zabývat všemi včas uplatněnými žalobními body, tedy důvody, pro které žalobce pokládá napadené rozhodnutí za nezákonné.
7. Jediným žalobním bodem žalobce namítá, že žalovaný pochybil, pokud jeho odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí vyhodnotil jako opožděné. Nepodal je totiž až dne 13. 4. 2015, nýbrž už dne 8. 4. 2015, tedy v poslední den lhůty pro podání odvolání, avšak spamový filtr elektronické podatelny správního orgánu I. stupně je v rozporu s právními předpisy odmítl přijmout; je tedy třeba učinit závěr, že se toto odvolání do dispozice správního orgánu dostalo.
8. Soud konstatuje, že je třeba rozlišovat tři odlišné skutkové situace spojené s doručováním podání prostřednictvím e-mailu, které mají zásadní vliv na účinky doručení a také na to, která ze zúčastněných stran musí doručení prokázat, případně je schopná je vyvrátit.
9. V prvním případě platí, že je-li správnímu orgánu doručován e-mail s podáním, musí doručení podání prokázat odesílatel. Za doručené lze pokládat až takové podání, které se dostane do dispozice správního orgánu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 – 33, ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 As 22/2013 – 35 či ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 Azs 113/2015 – 32). Pro prokazování doručení elektronického podání prostřednictvím e-mailu není dostatečné předložit tzv. printscreen obrazovky poštovního klienta. Předložení tohoto tzv. printscreenu či obdobné formy záznamu zobrazující odeslání podání prokazuje pouze odeslání podání, nikoli i zda (a kdy) podání došlo příslušnému správnímu orgánu, a to i pokud by v daném případě nebyl důvod pochybovat o pravosti důkazu odeslání e-mailu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2015, č. j. 8 As 6/2015 – 37).
12. Mezi účastníky řízení není sporné, že v právě posuzované věci v případě podání ze dne 8. 4. 2015 došlo k třetí popsané situaci, tedy že elektronická zpráva zaslaná z adresy X byla elektronickou podatelnou správního orgánu odmítnuta. O tom ostatně svědčí i automatický informační e-mail, který žalobce předložil společně se žalobou a jímž soud při jednání provedl důkaz, že zpráva odeslaná na adresu elektronické podatelny správního orgánu I. stupně byla systémem vyhodnocena jako spam a odmítnuta. Dále o tom svědčí i sdělení správního orgánu I. stupně ze dne 24. 4. 2017 předložené žalovaným, jímž soud při jednání rovněž provedl důkaz, který na žádost žalovaného prověřil šetřením na hlavní podatelně, na elektronické podatelně a na oddělení informatiky, že odvolání ze dne 8. 4. 2015 neobdržel. Totéž bylo potvrzeno obsahem podacího deníku správního orgánu I. stupně, kterým soud při jednání též provedl důkaz.
13. Žalobce má však za to (a to je v posuzované věci sporné), že se toto podání odmítnuté elektronickou podatelnou dostalo do dispozice správního orgánu I. stupně. Argumentuje, že pokud se tak nestalo v důsledku toho, že jej elektronická podatelna chybně vyhodnotila, je třeba jej pokládat za řádně podané.
14. K rozřešení této otázky nebylo třeba povolávat znalce, neboť se jedná o otázku právní, nikoli odborně technickou, a proto si o ní soud mohl učinit vlastní úsudek. Tak to ostatně učinil i Nejvyšší správní soud, jehož judikaturou byla tato otázka vyřešena. Soud jeho právní názor rekapituloval v bodě 11 tohoto rozsudku a neshledal důvod se od něj odchýlit. Se zřetelem k němu je třeba uzavřít, že odvolání ze dne 8. 4. 2015, které bylo odmítnuto elektronickou podatelnou správního orgánu I. stupně, se vůbec nedostalo do dispozice správního orgánu I. stupně, a proto správní orgány nepochybily, pokud k němu nepřihlédly (ostatně to ani učinit nemohly).
15. Z toho důvodu není přiléhavá argumentace rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2012, č. j. 9 A 74/2011-39, neboť skutkový stav v odkazované věci se zásadně liší od skutkového stavu v právě posuzované věci. Ve věci řešené Městským soudem v Praze totiž nebylo pochyb o tom, že odvolání bylo správnímu orgánu doručeno, tedy dostalo se do jeho dispozice, bylo však zařazeno do složky obsahující nevyžádanou poštu (tedy situace popsaná v bodě 10 tohoto rozsudku). V právě posuzované věci se však – jak bylo výše vysvětleno – odvolání ze dne 8. 4. 2015 do dispozice správního orgánu I. stupně vůbec nedostalo. Z téhož důvodu na právě posuzovanou věc nedopadá ani rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2015, č. j. 9 As 223/2015-35, v němž soud sice formuloval závěr, že je pro posouzení povahy e-mailové zprávy rozhodný její skutečný obsah, ten se však vztahoval pouze na zprávy, které se dostanou do dispozice správního orgánu a následně jsou vyhodnoceny jako nevyžádané obchodní sdělení a zařazeny do složky s nevyžádanou poštou.
16. Soud poznamenává, že pro závěr, že se podání ze dne 8. 4. 2015 do dispozice správního orgánu I. stupně vůbec nedostalo, není rozhodné, z jakého konkrétního důvodu je elektronická podatelna odmítla, resp. zda se tak stalo právě proto, že byl server zmocněnkyně žalobce X zařazen na tzv. blacklistu IP adres, nebo zda byla důvodem jiná bezpečnostní hrozba, případně zda lze tyto důvody zpětně hodnotit jako oprávněné. Správní orgán I. stupně v již zmíněném vyjádření ze dne 24. 4. 2017 ostatně upozornil na to, že z e-mailové adresy X přijímá řadu různých podání, které filtrem elektronické podatelny prochází bez obtíží. Soud vychází z toho, že je obecnou povinností správního orgánu chránit svou elektronickou podatelnu před programy, které jsou způsobilé způsobit škodu na jeho výpočetní technice; takové e-maily není s ohledem na § 64 odst. 2 zákona o archivnictví povinen přijímat. K tomu může sloužit i zařazení serveru, jenž je vyhodnocen jako rizikový, na tzv. blacklist, přičemž v takovém případě z něj elektronická podatelna pochopitelně nepřijímá žádné zprávy, a to ani v případě, kdy je z něj odesláno relevantní podání.
17. Žalobce v žalobě argumentuje, že není jeho povinností komunikovat se správním orgánem ze síťového rozhraní, které správnímu orgánu vyhovuje. To je sice v obecné rovině pravda, neboť žádný právní předpis žalobci takovou povinnost skutečně neukládá, nicméně pokud si žalobce přeje komunikovat se správním orgánem prostřednictvím elektronické podatelny, je v jeho vlastním zájmu učinit tak z takového rozhraní a v takovém formátu, který mu zajistí, že jeho podání bude elektronickou podatelnou bez jakýchkoli technických obtíží přijato. V tomto ohledu nelze než parafrázovat a zobecnit názor, který NSS ve vztahu k s. ř. s. uvedl v rozsudku ze dne 31. 10. 2014, č. j. 7 Afs 113/2014 – 33. Procesní předpisy umožňují, aby si účastník řízení zvolil vhodný prostředek pro komunikaci se správním orgánem. Učiněním této volby nicméně akceptuje důsledky, které z povahy jednotlivých komunikačních prostředků plynou. Pokud tedy žalobce (resp. jeho zmocněnkyně) zvolil jako komunikační prostředek se správním orgánem právě e-mail, pak si měl být vědom rizik, která z dané volby plynou, včetně rizika, že ani řádně odeslaný e-mail nemusí být doručen, nebo nemusí být elektronickou podatelnou pro zařazení na blacklist přijat.
18. Ostatně žalobce se o tom, že odeslaný e-mail obsahující odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, bezprostředně po odeslání zprávy dozvěděl, a měl tak ještě možnost zvolit jiný způsob doručení odvolání, přičemž s ohledem na čas, kdy se tak stalo (15:00), připadalo ještě v úvahu předání odvolání k poštovní přepravě, případně jeho odeslání datovou schránkou (zmocněnkyně žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, která má datovou schránku zřízenu ze zákona – srov. § 5 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) či z jiné e-mailové adresy. Namítá-li žalobce, že odvolání bylo odesláno automatizovaně a zaměstnanec jeho zmocněnkyně si proto automatickou odpověď, že jeho odvolání nebylo elektronickou podatelnou přijato, přečetl až v okamžiku, kdy bylo na jiný způsob podání již pozdě, může k tomu soud jen podotknout, že to nelze klást k tíži správním orgánům.
19. Zasílal-li žalobce odvolání v kopii i přímo žalovanému (který však nebyl správním orgánem, který odvoláním napadené rozhodnutí vydal), i v tomto případě z provedeného dokazování (printscreenu založeného na čl. 12) a obsahu správního spisu plyne, že ani tento email (údajně doručován 8. 4. 2015 v 19:11:31) nebyl podatelnou žalovaného toho dne přijat.
20. Soud uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by odvolání bylo podáno (doručeno) již dne 8. 4. 2015. Naopak ze správního spisu vyplynulo, že odvolání bylo podáno až dne 13. 4. 2015, tedy bylo podáno opožděně.
21. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
22. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný, který byl naopak plně úspěšný, požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v paušální výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle ustálené judikatury správních soudů však lze procesně úspěšnému správnímu orgánu přiznat náhradu pouze takových nákladů řízení, které přesahují rámec jeho běžné úřední činnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014-47, publ. pod č. 3228/2015 Sb. NSS). V daném případě však žalovaný netvrdil, že mu vznikly náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, a ani z obsahu soudního spisu takové náklady nevyplývají. Soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 29. května 2019
Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: B. M.