[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci

v řízení o žalobě ze dne 15.1.2019 proti rozhodnutí žalované ze dne 7.12.2018 č.j. …, o invalidní důchod,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Soud upozorňuje, že řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a pro návrh na přezkoumání rozhodnutí je stanoven termín žaloba, účastníci jsou označováni žalobce a žalovaný. Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 7.12.2018. 
2. Včasnou žalobou ze dne 15.1.2019 následně k výzvě soudu doplněnou dne 26.1.2019 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované ze dne 7.12.2018 č.j. 720 612 2066/ 44091-HS, protože s ním nesouhlasí, neboť dle něho zdravotní stav, který stručně popsal, byl nedostatečně posouzen, protože při posuzování nebyla proštudována jeho veškerá dokumentace. Považuje proto rozhodnutí za nicotné, jelikož nebylo v posuzování jeho zdravotního stavu použito celé zdravotní dokumentace. Požadoval proto přezkoumání a závěrem navrhl vydání rozsudku, že splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu pro dlouhodobě nepříznivý stav, čímž je snížena jeho pracovní schopnost.
3. Napadeným rozhodnutím ze dne 7.12.2018 č.j. … žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j.  R-15.8.2018 – … ze dne 15.8.2018, jímž byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 18.7.2018 není invalidní, jelikož jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25%. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 7.12.2018 bylo uvedeno, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 5.12.2018 bylo zjištěno, že žalobce není invalidní, i když se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož a rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 15-20%; žalobci byla přiznána horní hranice, tj. 20% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla dle § 3 odst. 1 vyhlášky tato hodnota zvýšena o 5%, takže celkově činí 25%, nikoli potřebných minimálně 35%, proto nebylo možno námitkám žalobce vyhovět. 
4. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě  této  OSSZ ze dne 18.7.2018 a záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 5.12.2018 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b) přílohy vyhlášky, pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20%, která byla  vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu dle § 3 odst. 1 vyhlášky tato hodnota zvýšena o 5% na celkových 25%.
5. Žalovaná v obsáhlém vyjádření dne 25.2.2019 k žalobě uvedla mimo jiné, že s ohledem na námitky žalobce a skutečnost, že se jedná o posouzení zdravotního stavu vyžadující odborné lékařské posouzení, navrhuje důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.; dále žalovaná sdělila, že i nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 7.12.2018 a navrhuje soudu zamítnutí žaloby.  Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 7.12.2018 bylo žalobci doručeno dne 11.12.2018.
6. V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. K žádosti soudu PK MPSV-pracoviště v Plzni v prodloužené lhůtě vypracovala posudek po jednání konaném dne 17.7.2019 za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, žalobce jednání nebyl přítomen. V závěru posudku bylo uvedeno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, protože nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, neboť komise hodnotila zdravotní postižení žalobce také dle kapitoly V, položky 5b) přílohy vyhlášky, na horní hranici 20% (chronicita průběhu onemocnění) a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (zejména esenciální hypertenze) byla dle § 3 odst. 1 vyhlášky tato hodnota zvýšena o 5%, takže celkově činí 25%. Komise konstatovala mimo jiné, že u žalobce byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je úzkostná porucha, klinický stav odpovídá lehkému postižení. Dále bylo uvedeno, že žalobce není schopen psychicky náročné práce, stresové a v nočních směnách; je schopen práce s možností zvolení vlastního tempa. Závěrem komise uvedla, že měla k dispozici pro posouzení funkčního postižení žalobce dostatek podkladů, aby mohl být dostatečně objektivizován jeho zdravotní stav a funkční postižení. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)
7. Ústního jednání u zdejšího soudu dne 22.8.2019 se žalobce nezúčastnil a zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV, neboť panu žalobci se nepodařilo prokázat, že by byl invalidní, a nad rámec sdělil, že v případě uznání invalidity musí být splněny dvě zákonné podmínky pro výplatu invalidního důchodu, tj. pokles pracovní schopnosti a dále potřebná doba pojištění. Může totiž nastat situace, že žalobce sice bude uznán invalidní v příslušném stupni, ale pokud nezíská potřebnou dobu pojištění v rozhodném období stanovené zákonem, nebude mít nárok na výplatu tohoto důchodu.
8. S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující:

(1)               Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

(2)               Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla

a)                  nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b)                 nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c)                  nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3)               Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

9. Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení byly shledány, jak uvedeno shora.
10. Dle § 40 odst. 1 písm. f), odst. 2 zákona potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků. Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem invalidity. U pojištěnce staršího 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky.
11. Dále soud podotýká, že od 1.1.2010 se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce /§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 359/2009 Sb./.
12. Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
13. Žalobce se podanou žalobou domáhal přiznání invalidního důchodu z důvodů v ní uvedených. Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měla být přiznána invalidita s ohledem na jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, však nemůže být důvodem pro přiznání požadované invalidity, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu v příslušném stupni lze přiznat pojištěnci pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledků lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě přesvědčen či argumentuje důvody shora uvedenými. Navíc nelze ani přehlédnout, že důkazní břemeno spočívá na žalobci, tudíž prokázání tvrzení ohledně invalidity prokazuje zejména lékařskými zprávami ošetřujících lékařů, které jsou posudkově zhodnoceny posudkovými lékaři OSSZ či ČSSZ nebo PK MPSV, jelikož pouze ti jsou ze zákona oprávněni k posuzování invalidity pojištěnců. Neznamená totiž, že je nesprávné, natož nicotné, rozhodnutí žalované, pokud není v souladu s požadavkem žalobce, neboť rozhodující je výsledek posouzení zdravotního stavu ve vztahu k invaliditě posudkovými lékaři a komisí v souladu s platnou právní úpravou.
14. Rovněž je nezbytné připomenout, že pro soud je v tomto řízení rozhodující skutkový a právní stav v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 7.12.2018, a k případnému zhoršení zdravotního stavu po tomto datu nelze přihlédnout. Soud ještě poznamenává, že v celém řízení byl posudkovými lékaři i komisí hodnocen celkový zdravotní stav žalobce k rozhodnému datu ve vztahu k pracovní schopnosti na základě lékařských zpráv vyhotovených odbornými lékaři. Ani nebylo zjištěno, že by nebyla v této věci posudkovými lékaři či komisí prostudována veškerá zdravotní dokumentace žalobce. Žalobce uvedené pouze obecně tvrdil, nic konkrétního však neuvedl (přehled posuzovaných lékařských zpráv je obsažen v posudku o invaliditě OSSZ i ČSSZ, stejně tak i PK MPSV), ani nezaslal v tomto řízení žádné další lékařské zprávy vztahující se k rozhodnému datu. Změny a zhoršení zdravotního stavu žalobce mohou být zhodnoceny pouze v novém řízení na základě nové žádosti, kterou je třeba podat u příslušné OSSZ.
15. Přiznání invalidity totiž není vázáno na situaci na trhu práce, na nemožnosti zajistit si vhodné zaměstnání či na případné zařazení (žalobce) do určité zdravotní skupiny ohledně možnosti zařazení do zaměstnání v rámci výkonu trestu odnětí svobody apod. Soud také připomíná, že posudkoví lékaři i komise jsou oprávněni posoudit zdravotní stav ve vztahu k invaliditě toliko na základě doložené dostatečné zdravotní dokumentace pojištěnce žádajícího o invalidní důchod. Rozhodující však je aktuální zdravotní stav pojištěnce zjištěný odbornými lékaři a z něho vyplývající funkční postižení, které je pak posuzováno dle platné právní úpravy, tj. dle shora citované vyhlášky a její přílohy. Je-li pojištěnec uznán invalidním, pro výplatu invalidního důchodu musí splňovat i další podmínku a to potřebnou dobu pojištění, jak uvedeno shora.
16. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 7.12.2018 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 17.7.2019 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, neboť komise pro jeho posouzení měla odborné lékařské nálezy uvedené v posudku z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, je stanoveno i omezení, které však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Je však pochopitelné, že nabídka pracovního zařazení pro osoby ve výkonu trestu odnětí svobody je výrazně omezena i s ohledem na možnosti věznice, v níž je žalobce umístěn. Lékař OSSZ, který vypracoval podkladový posudek pro vydání rozhodnutí ČSSZ ze dne 15.8.2018, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, rovněž i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav a stanovili míru poklesu pracovní schopnosti shodně, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 25% míra poklesu pracovní schopnosti však nedosahuje minimálně potřebných 35% této ztráty pro invaliditu prvního stupně, tudíž žalobce nebyl uznán invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, jelikož byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce a při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz.
17. Soud rovněž neshledal napadené rozhodnutí žalované nicotným, neboť je z něho zcela patrno, kdo, kdy a z jakého důvodu (žádost žalobce) ve věci rozhodl, není ani neurčité. Napadené rozhodnutí neshledal soud ani nepřezkoumatelným, když je srozumitelné a obsahuje dostatek důvodů vysvětlujících, proč námitkám žalobce nebylo vyhověno.
18. Žalobce neprokázal, že je invalidní, neboť i dle stěžejního důkazu, jímž je v tomto řízení posudek PK MPSV, není invalidní ani pro invaliditu prvního stupně, jelikož míra poklesu pracovní schopnosti činí 25%, nikoli nezbytných minimálně 35%.  Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 7.12.2018 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, neboť žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity minimálně prvního stupně a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi jeho námitkami proti rozhodnutí ze dne 15.10.2018.
19. Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1, § 102, § 106 odst. 2 a 4 s.ř.s.).

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a nepřípustnost kasační stížnosti je uvedena v § 104 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Plzeň 22. srpna 2019

JUDr. Alena Hocká v.r.

samosoudkyně