[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou ve věci

o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 19. 9. 2018, č. j.: OAM-594/ZA-ZA11-P06-2018

takto:

1. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky ze dne 19. 9. 2018, č. j.: OAM-594/ZA-ZA11-P06-2018, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2018, č. j.: OAM-594/ZA-ZA11-P06-2018, jímž nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
2. Žalobce v žalobě namítal, že konzulární informace zastupitelského úřadu Kuby není vyvážená ani důvěryhodná, navíc tato zpráva stejně jako informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 15. 3. 2017 nejsou aktuální; napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. K možnosti uplatňovat práva občana Kuby je třeba absolvovat proces dobrovolné repatriace, tento proces je v žalobcově případě komplikovaný, a to díky matce. Migrační zákon Kuby je cizozemská veřejná listina, kterou žalovaný řádně neprovedl jako důkaz. Žalobce se narodil v ČR, nemá kubánský cestovní doklad, k jeho vyřízení musí mít souhlas otce, stejně jako k získání kubánského státního občanství, souhlas není matka v současnosti schopna obstarat, jako držitelka doplňkové ochrany nemůže komunikovat s kubánským zastupitelským úřadem, matčině žádosti o určení občanství dítěte by nebylo vyhověno, žalobcova matka se proti migračnímu zákonu provinila před jeho novelizací, žalobce je osobou bez státní příslušnosti. Děd žalobce byl na Kubě zadržen a uvězněn, kubánské úřady mají zvýšený zájem o žalobcovu rodinu, trestní stíhání by hrozilo i jeho matce. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je třeba zjistit všechny okolnosti ve prospěch i neprospěch žalobce, žalovaný se nezabýval svévolným zadržováním a špatným zacházením, k němuž na Kubě dochází. Žalovaný nelogicky postupoval při posouzení důvodu dle ustanovení § 14b zákona o azylu, soudní rozhodnutí nelze předjímat, tím spíše tak nemůže činit orgán moci výkonné. Ustanovení § 14b zákona o azylu je v rozporu s čl. 23 odst. 2 tzv. kvalifikační směrnice.
3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. Napadené rozhodnutí je zákonné, byl řádně zjištěn skutkový stav věci, zřetel byl brán na vše, co žalobcova matka sdělila, a byly opatřeny dostatečné a aktuální podklady; informace zastupitelského úřadu Kuby i kubánský migrační zákon jsou vyhovující podklady. Matka i otec žalobce zapsaný v rodném listě mají státní občanství Kuby, toto občanství má tedy i žalobce, což potvrdila i jeho matka. Situace kubánských migrantů se zásadně zlepšila, žalobce se navíc narodil v ČR. Možnost získat cestovní pas vlasti není předmětem azylového řízení. Matce žalobce nebyla doplňková ochrana prodloužena. Žalobcova matka si může vybudovat ve vlasti další existenci. Ustanovení § 14b zákona o azylu je součástí platného zákona. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout.
5. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘS“).
6. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože postupoval dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) SŘS.
7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že za žalobce, občana Kuby, jehož faktickým otcem má být občan ČR, poskytla dne 11. 7. 2018 jeho matka údaje k žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Uvedla, že žalobce je kubánské národnosti, nebude vychováván v náboženské víře, bude vychováván ke španělskému a českému jazyku; není politicky aktivní; je svobodný a bezdětný. Narodil se v ČR. O udělení mezinárodní ochrany dosud nežádal. Zdravotně je v pořádku, nemá žádné potíže. O mezinárodní ochranu žádá, protože se narodil v ČR, jeho otec je občan ČR, žalobce do ČR patří a má před sebou budoucnost, převoz na Kubu by mu budoucnost zkazil. V ČR má rodinu.
8. Během pohovoru vedeného dne 11. 7. 2018 žalobcova matka dále uvedla, že syn se narodil s kubánským občanstvím, žalobcův otec je občan ČR, čehož se domáhá u soudu. Na Kubě není svoboda, demokracie a budoucnost, celá rodina je v ČR, se zvolením nového prezidenta se ve vlasti nic nezměnilo; děd žalobce navštívil Kubu, došlo tam k dopravnímu problému, byl uvězněn, museli se obrátit na českého konzula. Ve vztahu k žalobci se obává obecné situace na Kubě. Všichni rodinní příslušníci žijí v ČR.
9. Dne 27. 8. 2018 se žalobcova matka mohla seznámit s podklady rozhodnutí. S podklady se seznámila a uvedla, že svoboda projevu není nikde na veřejnosti, když byla více než dva roky mimo Kubu, musela by na Kubánském velvyslanectví požádat o pas, dostala by razítko „emigrant“ a bylo by s ní špatně zacházeno, od vstupu na území má člověk potíže s vládou, kvůli značce emigranta nedostane práci, při každé příležitosti je kontrolován policií a chce-li se veřejně vyjádřit, je okamžitě zadržen, orgány policie stále sledují osoby, jež se vrátily ze zahraničí po dlouhodobém pobytu; emigrant je na území Kuby nežádoucí osoba. Otec žalobce je Čech, ale nechce jej jako syna uznat; ona i děti by byly identifikovány jako emigranti, s dětmi by bylo špatně zacházeno, celá rodina je v ČR, kdyby se jí něco stalo, dětem by nikdo nepomohl. Dále byly doloženy dokumenty týkající se popření otcovství žalobcova zapsaného otce a návrh na určení jména a příjmení žalobce. Na Kubě se nic nezměnilo.
10.                      Dále soud přistoupil k vlastnímu posouzení žalobních námitek.
11.                      Žalovaný předně vycházel z dostatečně relevantních, objektivních a aktuálních zpráv o zemi původu. Bylo-li vydáno napadené rozhodnutí v září roku 2018, neshledává soud zprávy z roku 2017, příp. konce roku 2016 neaktuální, zvláště když kubánská situace není výrazně dynamická; v žalobě žalobce netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, proč považuje některé zprávy za překonané. Žalobce konkrétně brojil proti informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 15. 3. 2017 a konzulární informaci kubánského zastupitelského úřadu ze dne 14. 11. 2016. První zpráva kromě své aktuálnosti představuje i významně adresnou zprávu ve vztahu k situaci osob, jež pobývaly dlouhodobě v zahraničí či požádaly o mezinárodní ochranu; ostatní zprávy (např. informace Amnesty International z 22. 2. 2018, informace Human Rights Watch ze dne 18.1.2018, zpráva Freedom House z ledna 2018, ale i zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 3. 3. 2017) jsou spíše obecného rázu a charakterizují bezpečnostní, politickou a lidskoprávní situaci na Kubě, svou adresností stran pobytových záležitostí občanů Kuby však nemohou informaci Ministerstva zahraničních věcí ČR konkurovat. Konzulární informace ze dne 14. 11. 2016 je kromě své aktuálnosti i dostatečně důvěryhodná, neboť se nezabývá situací na Kubě, ale zahrnuje toliko technikálie konzulárních služeb pro kubánské občany, není proto důvod k domněnkám, že uvedené údaje jsou zkreslené a jejich převzetí žalovaným problematické.
12.                      Důvodnou neshledal soud též námitku nepřípustnosti důkazu cizozemskou listinou, kterou má být migrační zákon Kuby. Obsah cizího práva může rozhodovací orgán zjistit svou vlastní činností, k zjištění obsahu takového práva se použijí všechna potřebná opatření. Žalovaný si zajistil překlad migračního zákona Kuby do českého jazyka, což považuje soud za dostačující pro zjištění jeho obsahu. Správní orgán proto neměl povinnost provádět cizozemský zákon jako důkaz veřejnou cizozemskou listinou. Žalovaný postupoval obdobně jako při opatřování si podkladů jiných včetně zpráv o zemi původu, soud k takovému postupu nemá výhrad.
13.                      Pokud jde o žalobcovu možnost repatriace a získání cestovního dokladu země původu, jedná se převážně o problematiku, jež je potřeba případně řešit v řízeních dle obecného cizineckého práva. V řízení o udělení mezinárodní ochrany je možné zabývat se touto problematikou pouze do míry, v jaké by kvůli těmto okolnostem žalobci reálně hrozily vážná újma či pronásledování. Určité komplikace při repatriaci pronásledování ani vážnou újmu nepředstavují. Ve vztahu k repatriaci se žalobce konkrétně obává, že imigrační policie bude celou rodinu sledovat. Z informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 15. 3. 2017 vyplývá, že kubánské migrační orgány mají velmi přesný přehled o tom, kdo zemi opouští, kdo naopak přijíždí a kdo aktuálně v zemi pobývá, osoby vracející se do vlasti po dlouhodobějším pobytu v zahraničí nejsou v drtivé většině případů kubánskými úřady soustavně sledovány, jejich dlouhodobý pobyt v zahraničí nemá ve většině případů negativní následky na jejich další život na Kubě. Vedení přehledu o přicestování, vycestování a pobytu osob je obvyklou a legitimní činností státních orgánů, která nepředstavuje pronásledování ani vážnou újmu. Jde-li o soustavné sledování, nedochází k němu v drtivé většině případů a u žalobce není zřejmé, proč by k němu docházet mělo; otázky trestní bezúhonnosti a teroristického či protistátního jednání jsou u žalobce vzhledem k jeho věku bezpředmětné. Ve vztahu k možnosti získání cestovního dokladu žalobce pronásledování ani vážnou újmu vůbec netvrdil, určité byrokratické potíže takové úrovně nedosahují, stran provinění se matky chybí v žalobě tvrzení o vlivu této skutečnosti na žalobce. Žalobce po celou dobu azylového řízení tvrdil, že je státním příslušníkem Kuby (příp. též ČR) stejně jako oba jeho zákonní rodiče, námitka o statusu osoby bez státní příslušnosti, kterou žalobce (nebo jeho právní zástupce) uvádí poprvé až v žalobě, je proto ryze účelová a nevěrohodná.
14.                      Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně posoudil, že občanům Kuby již po dlouhém pobytu v zahraničí nehrozí pronásledování ani skutečné nebezpečí vážné újmy; tato skutečnost jasně vyplývá z podkladů, zejm. adresné informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 15.3.2017. Tento závěr v obdobných věcech ostatně učinil také Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 14.3.2018, č. j.: 6 Azs 369/2017 – 41, i ve své navazující judikatuře.
15.                      Nedůvodnou shledal soud i námitku potížemi žalobcova prarodiče. Během osobního pohovoru v azylovém řízení žalobce velmi stručně konstatoval, že měl jeho děd ve vlasti potíže kvůli nějakému dopravnímu problému (nikoliv kvůli předešlé emigraci, jak tvrdí v žalobě). Po dotazu žalovaného, jak se tento problém vztahuje konkrétně k žalobci, bylo sděleno, že to dokládá stálost obecné kubánské situace. Žalobce tudíž v azylovém řízení, ač k tomu měl dostatek prostoru, ani netvrdil obavu z pronásledování či vážné újmy kvůli postupu kubánských orgánů vůči jeho dědu.
16.                      Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně věnoval aktuální situaci v zemi žalobcova původu, obstaral si vyhovující podklady a zjištěné skutečnosti konfrontoval s žalobcovými obavami vyjádřenými v azylovém řízení. Vzhledem k žalobcovým individuálním charakteristikám však žalovaný neshledal nic, kvůli čemuž by žalobce mohl ve vlasti pociťovat důvodné obavy z pronásledování či by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy.
17.                      Nakonec žalobce namítal nezákonnost v posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany dle ustanovení § 14b zákona o azylu. Tuto námitku shledal soud důvodnou.
18.                      Žalovaný v napadeném rozhodnutí odůvodnil nesplnění podmínek ustanovení § 14b zákona o azylu (resp. neexistenci důvodů zvláštního zřetele hodných) tím, že žalobcově matce a bratrovi nebyla rozhodnutími žalovaného ze dne 21. 6. 2018, č. j.: OAM-120/ZA-ZA13-P05-PD2-2013 a č. j.: OAM-4/ZA-ZA04-P05-PD1-2015, doplňková ochrana prodloužena, v důsledku čehož lze očekávat i zamítnutí žalob proti takovým rozhodnutím.
19.                      Zdejší soud ve věcech sp. zn.: 4 Az 39/2018 a 4 Az 40/2018 shledal rozhodnutí ze dne 21.6.2018, č. j.: OAM-120/ZA-ZA13-P05-PD2-2013 a č. j.: OAM-4/ZA-ZA04-P05-PD1-2015, nepřezkoumatelnými a zrušil je. Jelikož žalovaný opřel svůj zásadní závěr o nesplnění podmínek ustanovení § 14b zákona o azylu (resp. o neexistenci důvodů hodných zvláštního zřetele) jen o nepřezkoumatelná rozhodnutí a o na to bezprostředně navazující úvahu o aprobování takových rozhodnutí soudem, zatížil nepřezkoumatelností i rozhodnutí napadené touto žalobou. Krom toho soud souhlasí s žalobcem, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze založit na predikci výsledku budoucího soudního řízení.
20.                      Vzhledem k tomu, že nepřezkoumatelnost zabránila soudu, aby důvody dle ustanovení § 14b zákona o azylu meritorně přezkoumal, nevěnoval se ani souladu tohoto ustanovení s evropským právem.
21.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) SŘS žalobou napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.
22.                      V novém rozhodnutí žalovaný znovu komplexně posoudí žalobcovu situaci stran všech důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Podle ustanovení § 78 odst. 5 SŘS je žalovaný tímto právním názorem Městského soudu v Praze vázán.
23.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 1 SŘS. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobci náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů ode dne jeho doručení při splnění podmínek § 103 odst. 1 SŘS kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu v Brně.

Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, pokud nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem podle § 105 odst. 2 SŘS.

Kasační stížnost směřující jen proti výrokům o nákladech řízení je nepřípustná.

Praha 31. července 2019

Mgr. Dana Černovská v.r.

samosoudkyně