č. j. 28 Az 10/2018-58
USNESENÍ
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci
žalobce: A. R.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR
Nad Štolou 936/3, Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2018, OAM-47/LE-BE02-HA11-R2-2014,
takto:
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 15. 3. 2018 domáhá přezkoumání a zrušení výše uvedeného rozhodnutí, jímž mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu dle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Ze správního a soudního spisu plyne, že rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2018 ve věci mezinárodní ochrany bylo žalobci doručeno dne 12. 3. 2018. Žalobce v žalobě napsal stejné datum doručení, avšak v doplnění žaloby uvedl datum 15. 3. 2018. Krajský soud ve správním spise ověřil, že rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 12. 3. 2018, nicméně tato skutečnost neměla na závěr ve věci žádný vliv. Žalobce toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, kterou předal k poštovní přepravě dne 15. 3. 2018, zdejšímu krajskému soudu byla doručena dne 16. 3. 2018. Žaloba obsahovala pouze výčet porušených ustanovení právních předpisů bez uvedení skutkových a právních důvodů vztažených ke konkrétnímu případu žalobce. Krajský soud proto žalobce usnesením ze dne 26. 3. 2018, čj. 28 Az 10/2018-35, vyzval, aby ve lhůtě 2 týdnů ode dne doručení usnesení doplnil a upřesnil svoji žalobu v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 a 2 s. ř. s. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že podaná žaloba nemá zákonem požadované náležitosti ve smyslu § 71 odst. 1 a 2 s. ř. s., neboť neobsahuje žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Krajský soud dále uvedl, že žalobu bez jakéhokoliv odůvodnění nelze považovat za žalobu způsobilou k projednání, přičemž těmito nedostatky trpí i žalobcem podaná žaloba. Současně žalobce poučil, že pokud ve stanovené lhůtě nevyhoví výzvě soudu a nedoplní žalobu ve smyslu daného poučení, že soud žalobu odmítne (§ 37 odst. 5 s. ř. s.). Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dnem 28. 3. 2018. Ten doplnil žalobu podáním ze dne 12. 4. 2018 (téhož dne bylo předáno poštovní přepravě).
Krajský soud nemohl žalobu věcně projednat a musel ji odmítnout, a to z následujících důvodů.
Dle ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k otázce vymezení žalobního bodu dle zmíněného ustanovení vyplývá, že žaloba musí alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce správní rozhodnutí napadá. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), se rozšířený senát přiklonil k výkladu, podle něhož „je nutno za žalobní bod považovat každé vyjádření žalobce, z něhož byť i jen v nejhrubších obrysech lze dovodit, že napadené správní rozhodnutí z určitého důvodu považuje za nezákonné. Jinými slovy, náležitost žaloby dle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. je splněna, pokud jsou z tvrzení žalobce seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobce, jež žalobce považoval za relevantní k jím domnělé nezákonnosti správního rozhodnutí“. Na uvedeném závěru setrval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu také v aktuálním usnesení ze dne 20. 3. 2018, čj. 10 Azs 65/2017-72 a čj. 3 Azs 66/2017-31.
V nyní projednávané věci včas podaná žaloba obsahovala jen obecné formální náležitosti podání, žalobce v ní pouze uvedl, že má zato, že byl v předcházejícím řízení o udělení azylu v ČR zkrácen na svých právech, že napadá rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu a pouze v obecné rovině uvedl ustanovení, která měla být dle jeho názoru porušena. Dodal, že hodlá žalobu doplnit za pomoci právního zástupce. Žaloba tak obsahovala pouze výčet správním orgánem porušených ustanovení právních předpisů, avšak bez uvedení skutkových a právních důvodů vztažených ke konkrétnímu případu žalobce. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žaloba žádný žalobní bod ve smyslu ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. neobsahovala.
Dále se krajský soud zabýval otázkou odstranění zmíněného nesplnění předepsaných náležitostí žaloby (tj. nedostatku spočívajícího v absenci žalobních bodů), včetně posouzení včasnosti doplnění žaloby, které žalobce učinil podáním ze dne 12. 4. 2018, které bylo téhož dne předáno poštovní přepravě a dne 13. 4. 2018 doručeno krajskému soudu.
Dle ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. lze rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Tato zákonem zakotvená zásada koncentrace související se zásadou dispoziční platí logicky i pro případy, kdy v žalobě není uveden žádný žalobní bod (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78). Odstranit nedostatek žaloby spočívající v absenci žalobních bodů lze tedy jen ve lhůtě zákonem stanovené pro podání žaloby (§ 32 odst. 1 zákona o azylu). Doplnění může provést buď žalobce z vlastní iniciativy, nebo k němu může dojít na základě výzvy soudu k odstranění vad dle § 37 odst. 5 s. ř. s.
Jak je již uvedeno výše v daném případě krajský soud vyzval žalobce usnesením ze dne 26. 3. 2018, čj. 28 Az 10/2018-35, k odstranění této vady ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s. a stanovil mu k tomu lhůtu 2 týdnů. Lhůtu tak stanovil dokonce nad rámec zákonné patnáctidenní lhůty pro podání žaloby ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o azylu (ta uplynula již dnem 27. 3. 2018) a upozornil ho na následky spojené s neodstraněním vad. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno dne 28. 3. 2018. Lhůta 2 týdnů pro doplnění žaloby uplynula dnem 11. 4. 2018 (srov. § 40 odst. 2 s. ř. s.). Žalobce podáním až ze dne 12. 4. 2018, které bylo téhož dne předáno poštovní přepravě (tedy opožděně) a které bylo krajskému soudu doručeno dne 13. 4. 2018, svou žalobu doplnil. K obsahu jeho doplnění žaloby ze dne 12. 4. 2018 o chybějící žaloby body, však již nebylo možné z důvodu opožděnosti přihlédnout.
Krajský soud uzavírá, že soudní řád správní stanoví pro každé podání účastníka vůči soudu určité náležitosti, které toto podání musí splňovat. Pokud je nesplňuje, stanoví zákon postup soudu při doplňování náležitostí podání a odstraňování jeho vad. Jak je již uvedeno shora, podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu musí žaloba jako jednu z náležitostí obsahovat alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce správní rozhodnutí napadá. Jakékoli vady podání se odstraňují podle § 37 odst. 5 s. ř. s. Nesplnění předepsaných náležitostí podání pak vede vždy k odmítnutí podání podle § 37 odst. 5 s. ř. s. a nikoli k odmítnutí pro nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, čj. 3 Azs 66/2017-31).
S ohledem na shora uvedené proto musel krajský soud v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 věty druhé s. ř. s. žalobu odmítnout. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., kdy v případě, že došlo k odmítnutí žaloby, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 27. září 2019
Mgr. Helena Konečná v. r.
samosoudkyně