- Žalobce byl dne 29. 6. 2019 objeven na území České republiky. Následně Policie České republiky zjistila, že žalobce na území státu vstoupil a pobývá zde neoprávněně, a že již dne 7. 1. 2019 požádal o mezinárodní ochranu ve Spolkové republice Německo. Naříkaným rozhodnutím proto žalovaný rozhodl tak, že Spolková republika Německo je státem příslušným k přijetí žalobce zpět podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013. Současně zastavil řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu pro její nepřípustnost. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tak, že nebyly zjištěny důvody pro užití čl. 8 až 15 nařízení č. 604/2013, státem příslušným k přijetí žalobce zpět je tedy první stát, kde byla podána žádost o mezinárodní ochranu. Předání žalobce do Spolkové republiky Německo nic nebrání, protože mu tam nehrozí kruté, nelidské či ponižující zacházení, a tamní azylové řízení netrpí systematickými nedostatky.
- Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, v níž namítl, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tuto vadu spatřoval v tom, že žalovaný konstatoval nemožnost užití čl. 8 až 15 nařízení č. 604/2013 aniž by tento závěr jakkoliv odůvodnil. Zejména u čl. 10 či 13 jde o extrémní nedostatek. Žalobce má právo na účinný opravný prostředek, sloužící ke skutkovému i právnímu přezkumu podmínek v přijímajícím členském státu. Tento přezkum musí učinit žalovaný, skutková zjištění nemohu být doplňována v řízení před soudem.
- Žalovaný k žalobě sdělil, že shromáždil dostatečné podklady pro rozhodnutí. Závěr o příslušnosti Spolkové republiky Německo je po právu a správný je i závěr, že v ní nehrozí systematické nedostatky azylového řízení. Namítané čl. 8 až 15 nařízení č. 604/2013 dopadají na osoby ve zvláštní situaci či postavení, což není případ žalobce, který to ostatně ani v žalobě netvrdil.
- Žaloba není důvodná.
- Podrobnost a kvalita žaloby předurčují rozsah a intenzitu přezkumné činnosti soudu i nezbytný rozsah odůvodnění jeho rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 3/2008-78 ze dne 24. 8. 2010, č. 2162/2011 Sb. NSS). Postačí tak uvést, že závěry žalovaného mají ve správním spisu dostatečnou oporu: žalobce v řízení před žalovaným a ani v žalobě netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly uplatnění čl. 8 až 15 nařízení č. 604/2013, a ty ani jinak nevyšly najevo (srov. rozsudek NSS čj. 9 Azs 102/2019-40 ze dne 8. 8. 2019). Ani žaloba neuvádí jedinou takovou skutečnost či konkrétní vadu nad rámec přesvědčení, že odůvodnění naříkaného rozhodnutí je lakonické; výstižná úsečnost odůvodnění ovšem vadou řízení není.
- Nedošlo tedy k vadám řízení před žalovaným. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).
- Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jakubu Backovi náleží podle § 35 odst. 10 s. ř. s. odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč. Tato částka se skládá z 3 100 Kč za doplnění žaloby jako jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, z 300 Kč za jeden režijní paušál a ze 714 Kč představujících 21 % DPH. Tato částka mu bude vyplacena z účtu soudu do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
- Za účtovaný úkon podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu soud odměnu nepřiznal, neboť je zásadně třeba, aby se po doručení usnesení o ustanovení zástupcem uskutečnila první porada s klientem (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 6 A 722/2000-35 ze dne 7. 6. 2002, č. 1024/2002 SJS, rozsudky NSS č. j. 4 Ads 306/2018 ze dne 6. 12. 2018, č. j. 8 Ads 271/2018-34 ze dne 25. 4. 2019 či usnesení ÚS sp. zn. IV. ÚS 22/19 ze dne 29. 1. 2019), ledaže je dán objektivní důvod, proč porada neproběhla (usnesení sp. zn. I. ÚS 1879/10 ze dne 1. 8. 2011). Poradu s klientem či důvody, proč porada neproběhla, ovšem advokát soudu nedoložil.
|