č. j. 1 Az 10/2018‑ 17

 

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

žalobce: V. V. B.,

 státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika,

zastoupen Mgr. Ing. P. K. C., zmocněncem,

adresa pro doručování V. n.21/831, P. 1

proti
žalovanému:  Ministerstvo vnitra České republiky,

Odbor azylové a migrační politiky,

   sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,

 

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2018, č. j. OAM-754/ZA-ZA11-HA10-2017,

 takto: 

  1. Žaloba se zamítá.
  2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

  1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení usnesení žalovaného ze dne 4. 1. 2018 č.j. OAM-754/ZA-ZA11-HA10-2017, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti o mezinárodní ochraně podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) a zároveň bylo rozhodnuto, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu.
  2. Žalobce namítá porušení § 3 správního řádu, neboť správní orgán podle něj nevyvíjel dostatečnou snahu pro zjištění skutkového stavu. Má za to, že žalovaný nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistil přesně a úplně skutkový stav a za tím účelem si neopatřil potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce namítá také porušení § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 46 a §47 odst. 3 správního řádu. Neuvádí však, v čem konkrétně porušení těchto ustanovení spatřuje. Namítána je dále skutečnost, že rozhodnutí žalovaného neodpovídá požadavkům, které klade § 68 odst. 3 správního řádu, porušení § 46 správního řádu, a také, že rozhodnutí nemá ani adekvátní odůvodnění. Jelikož rozhodnutí neobsahuje náležitosti dle § 68 ost. 3 správního řádu, je podle žalobce nepřezkoumatelné. Žalobce dále zmiňuje, že došlo k porušení § 2 odst. 4 správního řádu a uplatnění libovůle při správním uvážení. Má také za to, že zde jsou důvody pro udělení azylu dle § 12 a § 14 zákona o azylu.
  3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě po rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Žalobce podle žalovaného v žalobě vůbec neuvedl, v čem konkrétně by měla spočívat jeho pochybení ohledně zjišťování skutkového stavu ani jaké skutečnosti by měl zjišťovat. Žalobce měl možnost do žádosti uvést veškeré relevantní důvody a popsat potíže, které ve vlasti měl. Měl rovněž možnost se seznámit s podklady pro rozhodnutí, což ovšem neučinil. Aktuální žádost byla na území České republiky již druhou žádostí, přičemž poprvé požádal žalobce o mezinárodní ochranu dne 26. 5. 2016. Proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany podal následně žalobu, zdejší soud však řízení zastavil, a to na základě zpětvzetí žaloby v plném rozsahu. Žalobce ve své aktuální žádosti nepoukázal na podstatnou změnu okolností a nebyly shledány nové relevantní skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování nebo hrozbě újmy. V nepříliš vzdálené minulosti se žalovaný zabýval meritorně tvrzením žalobce, avšak neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný provedl porovnání podávaných žádostí a shledal je prakticky shodné. Navíc z obecně známých informací vyplývá, že ve Vietnamu nedošlo k takové změně situace, která by si žádala nové posouzení žádosti. K námitce žalobce ohledně neudělení humanitárního azylu žalovaný uvádí, že v dané věci šlo o rozhodování procesní, nikoli meritorní, pokud tedy chtěl žalobce tvrdit, že správní orgán nedostatečně posoudil příslušné okolnosti, měl tak učinit prostřednictvím žaloby proti prvnímu rozhodnutí. Cílem institutu opakovaných žádostí je snaha zamezit zneužívání azylové řízení. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.
  4. Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:
  5. Důvodem podání předchozí žádosti ze dne 26. 5. 2016 bylo, že chce v ČR nadále zůstat, aby mohl být nablízku otci. Dále bylo zjištěno, že důvodem podání nové žádosti ze dne 13. 9. 2017 je, že má dluhy a měl by v případě návratu problém s věřiteli. Skutečnost, že má dluhy, však žalobce uvedl již v předchozí žádosti a nejedná se proto o novou skutečnost.
  6. Dne 4. 1. 2018 vydal žalovaný napadené rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Uvedl, že žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedl nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností, na základě nichž by se bylo možno domnívat, že by byl v zemi původu vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Žalovaný se těmito důvody zabýval již v odůvodnění rozhodnutí v rámci předchozích řízení o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný proto dle § 10a písm. e) zákona o azylu rozhodl, že žádost shledává nepřípustnou. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal tuto žalobu.
  7. Městský soud v Praze přezkoumal dle § 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.  
  8. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť žalobce ani žalovaný netrvali na jeho konání.
  9. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce ohledně tvrzeného porušení § 3, § 3 odst. 3 a 4, § 32 odst. 1, § 46 a §47 odst. 3 správního řádu. Soud nenalezl deficity v postupu žalovaného ani v žalobou napadeném rozhodnutí samotném, a to jak v odůvodnění, tak i výroku a poučení. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav, přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a uspokojivým způsobem své rozhodnutí odůvodnil, přijaté řešení také odpovídalo okolnostem daného případu; žalovaný postupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy, opatřil si dostatečné podklady pro rozhodnutí, zjistil všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a provedl důkazy, které byly potřebné ke zjištění stavu věci. Všemi zjištěnými okolnostmi se žalovaný ve svém rozhodnutí dostatečným způsobem objektivně zabýval a uspokojivě odůvodnil, proč se v případě žalobce nejedná o důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný se dostatečně zabýval všemi tvrzeními žalobce, která uvedl v rámci správního řízení, a své rozhodnutí náležitě odůvodnil, nedošlo tedy ani k porušení § 68 odst. 3 správního řádu. Soud se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, že žalobní body jsou velmi obecné a neurčité. Žalobce sice uvedl výčet ustanovení, u kterých spatřuje porušení, avšak neuvedl žádné konkrétní porušení, kterého by se žalovaný měl dopustit.
  10. Podle § 10a písm. e) zákona o azylu: „ Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 
  11. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“
  12. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu: „Řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.“
  13. Podmínkou pro přijatelnost opakované žádosti je, že se musí jednat o takové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. V této souvislosti soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005–86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí.“ Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze k jeho tíži a nelze akceptovat, že by neunesení břemene tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
  14. Institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl bez vlastní viny uplatnit během předchozího řízení. Zpravidla se přitom bude jednat o takové skutečnosti, k nimž došlo v důsledku plynutí času. Jako takové lze připomenout např. změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele.
  15. Žalobce však žádné nové důvody v žádosti neuvedl a pouze opakuje důvody předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Soud se ztotožňuje s žalovaným, že stejné důvody žádosti byly zkoumány v předchozím řízení, přičemž naposledy v roce 2016. Jedinou změnou je, že ve druhé z žádostí žalobce již neakcentuje důvod, že chce zůstat se svým otcem, nýbrž svou žádost odůvodňuje existencí svých dluhů. Ekonomická situace žadatele však byla již posuzována v předchozím řízení a jako azylově relevantní důvod nebyla shledána. Krajský soud následně předchozí řízení zastavil z důvodu zpětvzetí žaloby. 
  16. Jelikož řízení, jehož součástí je i soudní přezkum, bylo pravomocně zastaveno v roce 2017, nelze dospět k závěru, že by v zemi původu žalobce došlo k podstatné změně okolností, které by měly za následek hrozbu pronásledování či vážné újmy žalobce. Podstatná změna nevyplývá ani z dostupných aktuálních zpráv o situaci v zemi původu. Ze strany žalobce je navíc zřejmá účelovost žádostí o udělení mezinárodní ochrany. Po pravomocném skončení věci ze dne 24. 3. 2017 si žalobce podal opakovanou žádost, přičemž musel vědět, že při neuvedení nových skutečností bude zjevně neúspěšný. Z jednání žalobce je patrná snaha o legalizaci pobytu na území České republiky prostřednictvím azylového řízení; azylové důvody žalobce používá zjevně účelově. Ze správního spisu je zřejmé, že žalovaný neuvedl žádné nové důvody oproti předchozí žádosti. Zároveň s ohledem na výše uvedené nelze dospět k závěru, že by ve Vietnamu proběhla tak podstatná změna situace, která by zakládala opodstatněnost žádosti.
  17. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, uvedl: „Azylové řízení je prostředkem poskytnutí ochrany těm příslušníkům cizích států, kteří jsou na území státu původu vystaveni pronásledování ve smyslu tohoto zákona nebo kteří mají odůvodněný strach z takového pronásledování. Jak je patrné, zákonodárce nekonstruoval toto řízení jako prostředek k legalizaci pobytu na území České republiky či jako možnost získat zde pracovní povolení. Jestliže tedy stěžovatel žádá o legalizaci pobytu v České republice, bude se muset podrobit režimu jiného zákona, a to bez ohledu na "složitost mechanizmů“, které tento upravuje.“ V souladu s uvedeným rozsudkem soud poukazuje na smysl institutu udělení mezinárodní ochrany jakožto mimořádné formy pomoci lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí.
  18. Rovněž smyslem soudní přezkumu je snaha o odstranění nezákonných vad napadeného rozhodnutí, nikoliv možnost žalobce doplňovat azylové důvody, které neuplatnil během správního řízení, přičemž by tyto nemohl bez vlastního zavinění uvést již v řízení před správním orgánem. Soud poznamenává, že námitka, že jsou zde azylové důvody dle § 12 a § 14 zákona o azylu je nedůvodná, neboť se ztotožňuje s tvrzením žalovaného, že se v daném případě jednalo o procesní rozhodování, nikoli rozhodování o meritu věci. 
  19. Soud z důvodů shora uvedených žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
  20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

 

V Praze dne 11. října 2019

 

Mgr. Kamil Tojner v.r.

soudce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Shodu s prvopisem potvrzuje H. B.