62 A 72/2018-45
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci
žalobce: Ing. I. R.
bytem V z. 381, U. O.
zastoupen Mgr. Václavem Voříškem, advokátem
sídlem Ledčická 649/15, Praha
proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje
sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. KUZL-4082/2018, sp. zn. KUSP-4082/2018/DOP/Od, ze dne 5.3.2018
takto:
Odůvodnění:
I. Shrnutí podstaty věci
1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. KUZL-4082/2018, sp.zn. KUSP-4082/2018/DOP/Od, ze dne 5.3.2018, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Uherské hradiště č.j. MUUH-DSA/89302/2017/KolA ze dne 1.12.2017 ve znění opravného usnesení ze dne 5.12.2017. Tímto rozhodnutí byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče a bylo potvrzeno provedení záznamu bodů ode dne 27.11.2016 do dne 17.7.2017.
II. Shrnutí procesního postoje žalobce
2. Žalobce předně namítá, že jeho námitky podjatosti vznesené v rámci odvolací argumentace vůči celému prvostupňovému správnímu orgánu nebyly řádně vypořádány, neboť žalovaný o nich nerozhodl před vydáním napadeného rozhodnutí. Současně se žalovaný nevypořádal s důkazním návrhem souvisejícím s námitkou podjatosti.
3. Dále žalobce namítá porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně práva být přítomen dokazování, neboť ani jeden ze správních orgánů žalobce nepředvolal k ústnímu jednání nebo k dokazování mimo ústní jednání. Žalobce v souvislosti s tím dále namítá, že nebyl ze strany správního orgánu poučen o možnosti podat žádost o ústní jednání podle § 80 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).
4. Žalobce také namítá, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, protože prvostupňový správní orgán učinil pouze paušální závěr, že všechny pokutové bloky splňují veškeré předepsané náležitosti, aniž by uvedl, o jaké náležitosti se jedná. Současně žalovaný nevypořádal všechny námitky a důkazní návrhy žalobce, a v případě, že tak učinil, nedošlo k naplnění požadavku na srozumitelné, logické a přesvědčivé odůvodnění.
5. Dále žalobce namítá, že řízení o námitkách je řízením návrhovým a pokud v něm žalobce jako žadatel požádal o přerušení řízení, pak žalovaný neměl prostor pro správní úvahu a řízení měl bez dalšího přerušit. Nadto žalovaný o žádosti o přerušení řízení nerozhodl a žalobce se tak o tom, že řízení nebude přerušeno, dozvěděl až z napadeného rozhodnutí. Tím žalovaný zasáhl i do právní jistoty žalobce.
6. Žalobce v další námitce brojí proti postupu žalovaného, který nepostoupil návrh na obnovu řízení a podnět k zahájení přezkumného řízení příslušným správním orgánům.
7. Žalobce rovněž namítal, že nebyl v blokových řízeních policisty poučen o tom, že mu za přestupky budou též zaznamenány body. V jednom případě jej dokonce policista uvedl v omyl, že mu žádné body zaznamenány nebudou.
8. Žalobce dále namítá, že institut „vybodování“ považuje za zjevně protiústavní, neboť dochází k porušení zásady non bis in idem. Řidič totiž v případě bodovaného přestupku není za tento skutek trestán pouze pokutou, záznamem bodů a případně pokutou, ale v případě že dosáhne počtu 12 bodů, je trestán znovu, a to zákazem řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku.
9. Žalobce též namítá, že se ani jeden ze správních orgánů nezabýval tím, zda není pro žalobce pozdější právní úprava příznivější.
10. Žalobce a jeho právní zástupce konečně nesouhlasí se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a navrhují naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.
11. Žalobce navrhuje zrušení napadeného i jemu předcházejícího rozhodnutí a na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí procesního postoje žalovaného
12. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.
IV. Posouzení věci
13. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
14. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů
(§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s.ř.s.
15. Zdejší soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného a jemu předcházejícího rozhodnutí, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je způsobilé být předmětem hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení.
16. Podle § 68 odst. 3 správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.
17. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, které pouze paušálně konstatuje, že pokutové bloky splňují všechny předepsané náležitosti, aniž by uvedlo, o jaké se jedná.
18. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění rozhodnutí dospěl k závěru, že pokutové bloky jsou způsobilé k zápisu bodů do registru řidiče, neboť „pokutové bloky jsou vyplněny takovým způsobem, že je z nich patrné, kdy, kde, kým, komu a za co byly blokové pokuty uloženy. Text uvedený na pokutovém bloku, má být čitelný a má dávat smysl. Pokutové bloky mají být vyplněny tak, že splňují veškeré zákonné náležitosti. Na základě výše uvedeného má proto správní orgán za to, že díly „A“ a „C“ pokutových bloků, byly do té míry vyplněny srozumitelně, že je z nich - vzhledem k povaze a principům blokového řízení – zcela zřejmé a jednoznačné, kdy, kde a k jakým událostem přesně došlo, a kým a za jaký přestupek byl pan Ryšavý pokutován“. Dle názoru zdejšího soudu je z citované pasáže rozhodnutí zcela zřejmé, jaké náležitosti pokutových bloků prvostupňový správní orgán posuzoval a k jakým závěrům dospěl, a to v souladu s požadavky § 85 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“).
19. Rovněž zdejší soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že výrok prvostupňového rozhodnutí je nesprávný, neboť v něm není uvedena konkretizace záznamů bodů, proti kterým byly námitky zamítnuty. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že jím byly zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče a bylo potvrzeno provedení záznamu bodů ode dne 27.11.2016 do dne 17.7.2017. Z uvedeného je tak zřejmé, které záznamy bodů byly potvrzeny (tj. ty, které byly provedeny ode dne 27.11.2016 do dne 17.7.2017), a je tedy i zřejmé, že námitky směřující proti těmto záznamům byly zamítnuty. Výrok prvostupňového rozhodnutí tak je dostatečně určitý a prvostupňové rozhodnutí tak není nepřezkoumatelné.
20. Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, tak ani tu zdejší soud důvodnou neshledal. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi důsledně a srozumitelně vypořádal veškeré odvolací námitky žalobce i logicky odůvodnil, proč neprovedl žalobcem navrhované důkazy, a to na stranách 6 až 15 napadeného rozhodnutí. Současně s ohledem na obecnost této žalobní námitky zdejší soud nemá jak se jí zabývat. Míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí a posoudí ho. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010, č.j. 4 As 3/2008 – 78). Zdejší soud tak neshledal ani tuto obecně formulovanou námitku důvodnou.
21. Žalobce dále namítá nevypořádání námitky podjatosti, kterou vznesl v rámci odvolání ve vztahu k prvostupňovému orgánu jako celku (žalobce namítal podjatost úředních osob z důvodu finanční motivace vydávat „odsuzující rozhodnutí“ a podjatost starosty Uherského Hradiště, neboť ten údajně k této praxi dává úředním osobám pokyn).
22. Podle § 14 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), může účastník řízení namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen „představený“).
23. Žalobci lze přisvědčit v tom, že žalovaný v odvolacím řízení o námitce podjatosti samostatným usnesením ve smyslu žalobcem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7 A 192/2000-76 ze dne 11.3.2004 nerozhodl. Věcně se však s touto námitkou žalovaný vypořádal v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 13), kde namítanou podjatost nedovodil. Uvedený postup žalovaného tak sice není v souladu se zákonem, nicméně se nejedná o vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobcova námitka podjatosti (vycházející ze spekulace o motivaci úředních osob sankcionovat účastníky správních řízení pramenící z internetu /www.30kmh.cz/ a z nepodložené domněnky o pokynech starosty k takovému jednání) je totiž nekonkrétní a všeobecná, vztahující se k postupu úředních osob prvostupňového správního orgánu v jiných věcech, které s předmětem řízení před žalovaným nesouvisí, pročež je prima facie nedůvodná (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 75/2018-83 ze dne 10.10.2018 nebo č.j. 7 As 72/2010-385 ze dne 11.11.2010). Právě s ohledem na nekonkrétnost námitky podjatosti všech úředních osob prvostupňového správního orgánu nemůže postup žalovaného, který o ní věcně nerozhodl před vydáním napadeného rozhodnutí usnesením (případně ji neposoudil jako opožděnou ve smyslu § 14 odst. 3 správního řádu), mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Jak již uvedl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4.7.2019, č.j. 9 As 70/2019-34, nikoliv každá námitka podjatosti je bez dalšího způsobilá zpochybnit nepodjatost rozhodujících úředních osob a ve zcela výjimečných případech nikoliv každá námitka je dokonce způsobilá vyvolat postup podle § 14 odst. 3 správního řádu. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani žalobcem uváděný rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 158/2014-30 ze dne 13.2.2015, ve kterém se soud zabýval námitkou systémové podjatosti. Podstatným rozdílem mezi právě posuzovanou věcí a věcí, o které bylo rozhodnuto Nejvyšším správním soudem, je konkrétnost důvodů, pro který účastník řízení podjatost namítal. Zatímco ve věci řešené Nejvyšším správním soudem byly důvodem podjatosti konkrétní skutečnosti (nesporná existence dohody o partnerství a dohody o spolupráci), tak v případě posuzovaném nyní žalobce opírá tvrzenou podjatost o ničím nepodloženou domněnku a spekulace dovozené z internetového diskuzního fóra.
24. Pokud jde o žalobcem tvrzené nevypořádání jeho důkazního návrhu souvisejícího s námitkou podjatosti, pak z jeho odvolání neplyne jiný návrh důkazu, než návrh na provedení analýzy rozhodovací činnosti a platů a odměn úředních osob prvostupňového správního orgánu. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí návrhem na provedení předmětné analýzy explicitně nezabýval, nicméně z jeho vypořádání námitky podjatosti je zřejmé, že jej považoval za nadbytečný. Zdejší soud tak neshledal ani tuto námitku důvodnou.
25. Žalobce dále namítá porušení práva na spravedlivý proces a porušení zásady přímosti a bezprostřednosti tím, že žalovaný, ani prvostupňový správní orgán v rámci správního řízení nenařídili ústní jednání, ani žalobce nepředvolali k dokazování mimo ústní jednání.
26. Žalobci lze přisvědčit v tom, že provádí-li správní orgán dokazování, má tak činit za přítomnosti účastníků řízení (§ 51 odst. 2 správního řádu), a to buď při ústním jednání, o jehož konání musejí být účastníci řízení s dostatečným předstihem uvědomeni (§ 49 správního řádu), nebo mimo ústní jednání, přičemž v takovém případě musí správní orgán účastníky řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání včas vyrozumět, nehrozí-li nebezpečí z prodlení (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 139/2015-30 ze dne 1.7.2016). V posuzované věci žalovaný ani prvostupňový správní orgán v rámci správního řízení ústní jednání nenařídili a žalobce o provedení důkazů mimo ústní jednání ani nevyrozuměli. Žalobce nicméně měl možnost se s podklady rozhodnutí seznámit poté, co jej prvostupňový správní orgán výzvou č.j. MUUH-DSA/77601/2017/KoIA ze dne 2.11.2017, vyzval k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, což žalobce také dne 24.11.2017 učinil. Podklady pro rozhodnutí – důkazy – v posuzované věci tvoří toliko kopie pokutových bloků o přestupcích, na základě kterých byly žalobci zaznamenány body v jeho bodovém hodnocení, které jsou všechny přestupcem – žalobcem – podepsány. Zdejší soud tak dospěl k závěru, že žalovaný, resp. prvostupňový správní orgán pochybili, pokud o provádění důkazů – kopií pokutových bloků – mimo ústní jednání žalobce jako účastníka řízení nevyrozuměli. Tato vada však nemůže mít žádný vliv na zákonnost napadeného a jemu přecházejícího rozhodnutí, neboť žalobce o existenci pokutových bloků věděl již v době spáchání jednotlivých přestupků a v rámci předmětného správního řízení měl možnost se s pokutovými bloky jako podklady pro vydání rozhodnutí seznámit v reakci na výzvu prvostupňového orgánu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, což také učinil a fakticky se s podklady pro vydání rozhodnutí seznámil. Zdejší soud tak nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou.
27. Zdejší soud nemůže dát za pravdu žalobci ani v tom, že postup podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), je tzv. jiným správním deliktem a s účinností od 1.7.2017 přestupkem podle zákona o odpovědnosti za přestupky.
28. Podle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů, neprodleně písemně nebo elektronickou cestou oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno. Citované ustanovení neobsahuje skutkovou podstatu přestupku ve smyslu § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky, nýbrž upravuje toliko postup správního orgánu v případě, kdy řidič dosáhl zaznamenání 12 bodů; jedná se tedy o postup navazující na spáchání „bodovaných“ přestupků či trestných činů.
29. Dále žalobce namítá, že řízení o námitkách je řízením o žádosti a žalovaný je tak na návrh žalobce měl v souladu s § 64 odst. 2 správního řádu bez dalšího přerušit. Současně žalobce spatřuje nezákonnost v postupu žalovaného, který žalobce nijak nezpravil o tom, že řízení přerušeno nebude; žalobce se tuto skutečnost dozvěděl až z napadeného rozhodnutí, což zasáhlo do právní jistoty žalobce.
30. Podle § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu podá-li řidič námitky proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt stanovených v § 123c odst. 3 se přerušuje ode dne doručení námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž rozhodnutí podle odstavce 3 nabude právní moci.
31. Ze znění § 123c odst. 3 a § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu je zřejmé, že příslušný správní orgán bez návrhu zahajuje kvazi správní řízení o pozbytí řidičského oprávnění při dosažení hranice 12 bodů řidičem, které je zahájeno přímo výzvou k odevzdání řidičského průkazu a od jeho doručení řidiči počíná běžet lhůta pro odevzdání řidičského průkazu. V případě, že řidič se záznamem bodů nesouhlasí, je oprávněn podat námitky proti provedení záznamu, následkem čehož mimo jiné neběží lhůta pro odevzdání řidičského průkazu, dokud není správním orgánem o námitkách rozhodnuto.
32. Správní orgán podle § 64 odst. 2 správního řádu však nemá povinnost řízení o návrhu přerušit vždy, požádá-li o to žadatel. Přestože podle § 64 odst. 2 správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením přeruší na požádání žadatele, takovou povinnost správního orgánu nelze dovozovat vždy (automaticky) bez ohledu na situaci, v níž je požadavek ve smyslu § 64 odst. 2 správního řádu uplatňován. Typicky nemá správní orgán povinnost řízení přerušit v případě, kdy zjistí, že (podle aktuálního právního a skutkového stavu, ohledně něhož ani nemá v dohledné době dojít ke změně ve prospěch účastníka řízení – žadatele) žádosti není možné vyhovět a že je namístě ji bez dalšího dokazování zamítnout (mutatis mutandis rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 5A 267/2010-36 ze dne 19.1.2015). Dovolával-li se žalobce v daném případě přerušení řízení z toho důvodu, že probíhá soudní přezkum rozhodnutí o jednom z přestupků, za který byly žalobci připsány body, nejedná se podle zdejšího soudu o důvod, pro který by mělo být řízení přerušováno. Pokud by byl žalobce se svojí žalobou proti rozhodnutí o přestupku úspěšný, existují prostředky, kterými by mohla být zjednána náprava i po rozhodnutí o námitkách. Ani tato námitka tedy nebyla shledána důvodnou.
33. Vzhledem k tomu nemohlo být zasaženo do právní jistoty žalobce tím, že o přerušení řízení žalovaný rozhodl až v rámci napadeného rozhodnutí – v tomto směru nelze právní jistotu u žalobce dovozovat.
34. Další námitkou žalobce brojí proti postupu žalovaného, který nepostoupil návrh na obnovu řízení a podnět k provedení přezkumného řízení příslušnému správnímu orgánu.
35. Žalobce v rámci podaného odvolání uvedl, že „navrhuje obnovit příslušná řízení, resp. zrušit pokutové bloky v přezkumném řízení“. Není sporu o tom, že žalovaný nebyl příslušným správním orgánem pro obnovu či přezkum předmětných správních řízení. Správní řád přitom pro případy, kdy správnímu orgánu dojde podání – tu návrh na obnovu řízení a podnět k provedené přezkumného řízení – pro které není věcně nebo místně příslušný, ukládá správnímu orgánu toto podání usnesením bezodkladně postoupit příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomit podatele (§ 12 správního řádu). Žalovaný však uvedeným způsobem nepostupoval, ale důvodnost podání sám v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí sám posoudil; uvedl, že „např. podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6.2.2008, č.j. 3 As 58/2007-117, obnova blokového řízení není možná, poněvadž podmínkou obnovy řízení je proběhnuvší standardní správní řízení, ve kterém byly předmětem posuzování skutkové a právní otázky. Neproběhlo-li takové řízení, což u blokového řízení neproběhlo, tak není co obnovovat. A pokud jde o přezkumné řízení, tak podle ustanovení § 101 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, přezkumné řízení, v němž bude přezkoumáván příkaz na místě, lze zahájit nejpozději do 6 měsíců od právní moci tohoto příkazu (v daném případě se příkazem na místě rozumí rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení). Vzhledem k tomu, že o přestupcích Ing. I. R. ze dnů 27.11.2016, 30.12.2016 a 17.2.2017 bylo v blokovém řízení pravomocně rozhodnuto právě v těchto dnech, tak jejich přezkumná řízení již zahájit nelze, protože od právních mocí těchto rozhodnutí již uplynula doba delší jak 6 měsíců“. Žalovaný tak postupoval v rozporu se zákonem, neboť podání žalobce měl postoupit příslušným správním orgánům.
36. Uvedené pochybení žalovaného však nemá na meritorní posouzení námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů a ani na procesní postavení žalobce v řízení o těchto námitkách žádný vliv. I v případě, že by žalovaný postupoval v souladu s § 12 správního řádu a žalobcovo podání postoupil, neměla by tato skutečnost vliv na závěry napadeného rozhodnutí. Žalovaný by současně neměl povinnost řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů přerušit. Žalobce tak měl namísto žalobní námitky vůči žalovanému postupovat primárně prostřednictvím žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Uvedený nesprávný postup žalovaného tak nemá na zákonnost napadeného rozhodnutí žádný vliv.
37. Žalobce dále brojí proti absenci poučení o tom, že mu budou za přestupek zaznamenány body, ve všech blokových řízeních. V jednom případě měl být žalobce dokonce policistou uveden v omyl ohledně zaznamenání bodů za přestupek.
38. Správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 9 As 96/2008-44 ze dne 6.8.2009). V řízení o námitkách tak nelze zkoumat námitky, které by mohly být uplatněny v řízení o přestupku či přezkumu rozhodnutí o přestupku; nevylučuje to však přezkum tvrzení, že se řidič přestupku vůbec nedopustil (rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 19/2011-87 ze dne 30.5.2011). Prostor tak v rámci řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nalezne především námitka, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.
39. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný není oprávněn posuzovat námitku absence poučení žalobce o provedení záznamu bodů v registru řidičů na pokutových blocích, na základě kterých k záznamu bodů došlo. Zákon písemné poučení na pokutovém bloku nevyžaduje, a proto jsou pokutové bloky způsobilým podkladem pro záznam bodů bez ohledu na skutečnost, zda žalobcem požadované poučení obsahují či nikoliv. Uvedené námitky měl žalobce nadto namítat v rámci jednotlivých řízení o spáchání dílčích přestupků. Žalovaný tak postupoval správně, pokud se tímto okruhem námitek žalobce v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nezabýval. Ze stejného důvodu pak není namístě zabývat se ani tím, zda byl žalobce při ukládání pokuty v blokovém řízení uveden v omyl ohledně záznamu bodů v registru řidičů či nikoliv.
40. Dále žalobce namítá protiústavnost institutu „vybodování“, neboť jím dochází k porušení zásady non bis in idem.
41. Uvedenou otázkou se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soud, který v usnesení č.j. 6 As 114/2014-55 ze dne 30.9.2015 konstatoval, že „[p]okud jde o druhý rozměr zásady non bis in idem, tj. o vztah mezi jednotlivým záznamem bodů a dosažením maximálního počtu 12 bodů, žalobce není ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě znovu trestán za totéž jednání, za které byl již potrestán dříve. Pozbytím řidičského oprávnění je trestáno opakované páchání přestupků na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a tedy sankcí sui generis za speciální recidivu se samostatnou skutkovou podstatou, která je vyjádřena v § 123c zákona o silničním provozu. Není tedy dána totožnost skutku a nejedná se tak o trest za původní (jednotlivá) protispolečenská jednání, a proto ani nemůže jít o opakovaný postih podle čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě“. Zdejší soud přitom nemá důvod se od uvedeného právního názoru odchýlit a shodně s ním uzavírá, že systém záznamu bodů nepovažuje za protiústavní, neboť jednotlivé záznamy bodů a povinnost odevzdat řidičský průkaz po dosažení hranice 12 bodů nejsou druhým trestem za totéž.
42. Žalobce dále namítá, že se žalovaný ani prvostupňový správní orgán nezabývali tím, zda neexistuje pro žalobce pozdější příznivější právní úprava.
43. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.
44. Zdejší soud s ohledem na skutečnost, že uvedená východiska se plně uplatní i v rámci správního trestání, dává žalobci za pravdu, že se žalovaný i prvostupňový správní orgán měli zabývat tím, zda neexistuje pozdější pro žalobce příznivější právní úprava. V posuzované věci však jsou klíčovými § 123c a § 123f zákona o silničním provozu, které nebyly v průběhu řízení změněny. Ani změna právního řádu v podobě nabytí účinnosti zákona o přestupcích od 1.7.2017 na posuzovanou věc výrazně nedopadla. Pozdější úprava příznivější není a ani žalobce konkrétně netvrdí, v čem by příznivější být měla. Skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí explicitně nevyjádřil, že pozdější právní úprava není pro žalobce příznivější, tak nemůže za daných okolností mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.
45. Pokud jde o nesouhlas žalobce se zveřejňováním jeho osobních údajů a osobních údajů jeho právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu, pak zdejší soud není tím, kdo rozsudky zveřejňuje a nemůže tak žalobci vyhovět.
46. S ohledem na výše uvedené dospěl zdejší soud k závěru, že žalovaný aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Zdejší soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Zdejší soud tedy žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
V. Náklady řízení
47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno dne 10.10.2019
David Raus v.r.
předseda senátu