[OBRÁZEK]č. j. 65 A 28/2018-33
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu
Mgr. Barbory Berkové a soudkyň JUDr. Zuzany Šnejdrlové, Ph.D., a Mgr. Jany Volkové ve věci
žalobce: M. B.
bytem H. 226, X H. proti
žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje
sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc
za účasti: Z. B.
bytem H. 232, X H.
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2018, č. j. KUOK 3944/2018, ve věci
nenařízení odstranění stavební úpravy
takto: I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Obecní úřad Lutín (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 30. 6. 2017 rozhodnutí
č. j. SÚ/130/888/2015/2017, o nenařízení odstranění stavební úpravy spočívající v zateplení
rodinného domu H. 232 na pozemku parc. č. st. X, st. X v k. ú. H., jehož vlastníkem je Z. B.
(dále jen „stavebník“).
Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.
2. Žalobce je spolu s pani V. B. (dále jen „manželka“) vlastníkem rodinného domu č. p. X, H.,
stojícího na pozemku parc. č. st. X v k. ú. H. (dále jen „dům žalobce“), který bezprostředně
sousedí s rodinným domem stavebníka, přičemž provedené zateplení domu stavebníka dle
tvrzení žalobce přesahuje cca 20 cm nad pozemek žalobce a jeho manželky. Stavební úřad
v rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobcem požadované odstranění stavby nebylo možné nařídit,
neboť provedené zateplení pláště stavby, které je stavební úpravou ve smyslu § 2 odst. 5 písm. c)
zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění
účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), nevyžaduje podle § 103 odst. 1 písm. d)
stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení.
3. Žalovaný k odvolání žalobce a jeho manželky rozhodnutí stavebního úřadu změnil tak, že výrok
ve znění „po posouzení záměru z hlediska požadavků stavebního zákona nenařizuje odstranění stavební
úpravy-zateplení domu H. 232 na pozemku par. č. st. X, st. X v k. ú. H.…“ nahradil slovy „po posouzení
záměru z hlediska požadavků stavebního zákona, podle ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona nenařizuje
odstranění stavební úpravy-zateplení domu H. 232 na pozemku par. č. st. X, st. X v k. ú. H.…“, tj. doplnil
do výroku rozhodnutí chybějící odkaz na ustanovení právního předpisu, podle něhož je
rozhodnutí vydáno. Ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.
4. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že se sice stavební úřad v rozhodnutí dopustil několika
pochybení, avšak žalovaný dospěl ke stejnému závěru, že stavební úpravy splňují požadavky
§ 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, a proto nevyžadují stavební povolení ani ohlášení
stavebnímu úřadu. Žalovaný uvedl, že vzhled stavby je dán objektivně zjistitelnými fyzikálními
charakteristikami (tvar, rozměr, povrch a barevnost vnějších viditelných částí). Úpravami, jimiž
se mění vzhled stavby, jsou úpravy dotčených vnějších viditelných částí domu, jejichž provedení
se projeví zrakově běžně rozlišitelnou změnou byť i jen jedné z uvedených charakteristik.
Žalovaný popsal parametry provedeného zateplení a dospěl k závěru, že provedené stavební
úpravy se neprojevují žádnou podstatnou změnou tvaru, rozměru, povrchu ani barevnosti stavby.
Stavební úpravy tak nezměnily vzhled rodinného domu stavebníka ani nezasáhly do jeho nosných
konstrukcí. Řízení o odstranění stavby tak nemělo být vůbec zahájeno. K zásahu stavební úpravy
na sousední pozemek žalovaný uvedl, že v posuzovaném případě by nebylo možné postupovat
ani podle § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, přičemž rozvedl úvahy, které jej k tomuto
závěru dovedly.
5. Včas podanou žalobou se žalobce (původně spolu s manželkou, vůči níž bylo řízení zastaveno
pro nezaplacení soudního poplatku) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. V žalobě namítal,
že se nemůže ztotožnit se závěry žalovaného stejně tak, jak dosud oponoval závěrům stavebního
úřadu. Právní řád tvoří jednotu a při výkladu ustanovení, jimiž se upravují podmínky pro realizaci
stavebních úprav, nelze postupovat formalisticky, nýbrž je třeba zohlednit předpisy stavebního
práva jako celku. V posuzované věci správní orgány rezignovaly na svou roli jednat ve veřejném
zájmu a v zájmu dotčených osob a přenesly problém na civilní soud. Žalobní body žalobce
specifikoval takto:
a) způsob zateplení je v posuzovaném případě (vedle změny barevnosti vnějšího pláště stavby)
nutno považovat za změnu vzhledu stavby a stavební úpravy vyžadující povolení podle § 103
odst. 2 stavebního zákona, neboť zateplení zasahuje v šíři cca 20 cm nad pozemek žalobce,
jemuž tento přesah znemožňuje provést opravu jeho domu, aniž by došlo k poškození
zateplení pláště sousední stavby;
b) v případě provádění údržby stavby včetně provádění zateplení je nutné posoudit, zda nedojde
k zásahu do vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku. Vlastnické právo k pozemku
zahrnuje prostor i nad jeho povrchem [srov. § 506 odst. 1 o. z.]. Podle judikatury civilních
soudů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2500/2008, ze dne
5. 10. 2004, č. j. 22 Cdo 1342/2004 a ze dne 29. 4. 2010, č. j. 22 Cdo 3953/2008) je přesah
střechy nad sousední pozemek bez souhlasu vlastníka posuzován jako neoprávněná stavba.
Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.
V rozsudku ze dne 19. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1000/2010 Nejvyšší soud konstatoval,
že zasahovat částmi stavby (např. zateplením zdi, balkony apod.) do prostoru nad sousedním
pozemkem bez právního důvodů není přípustné;
c) při zateplení pláště stavby na hranici pozemku je nutno respektovat § 23 odst. 2 vyhlášky;
d) zateplení budovy musí být provedeno na pozemku vlastníka stavby s ohledem na požární
bezpečnost stavby a obecnou ochranu vlastnictví nedovolující rozšíření stavby stavebníka
na cizí pozemek. K provedení stavební úpravy s trvalým využitím cizího pozemku musí mít
stavebník k tomuto cizímu pozemku právo založené smlouvou. Mezi žalobcem a stavebníkem
však žádna dohoda uzavřena nebyla.
6. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě zopakoval obsah napadeného
rozhodnutí.
7. Stavebník, který uplatnil práva osoby zúčastněné na řízení, ve vyjádření k žalobě poukázal
na skutečnost, že napadeným rozhodnutím nebyla změněna podstata a výsledné rozhodnutí
stavebního úřadu. Dále zdůraznil, že o nenařízení odstranění stavební úpravy rozhodl stavební
úřad několikrát (v důsledku opakovaného podávání odvolání žalobcem a jeho manželkou),
a to vždy se stejným výsledkem – nenařízení odstranění stavby.
8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel
ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Krajský soud rozhodoval o věci samé bez jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem
souhlasili (§ 51 dost. 1 s. ř. s.).
9. Podle § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona je změnou dokončené stavby stavební úprava, při které
se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště
stavby.
Podle § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu
nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani
způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit
požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou.
Podle § 103 odst. 2 stavebního zákona ohlášení nebo stavební povolení vyžadují změny staveb uvedených v odstavci 1, jejichž provedení by mělo za následek překročení uvedených parametrů.
Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2017) stavební úřad
nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené
bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním,
a stavba nebyla dodatečně povolena.
Podle § 129 odst. 1 písm. d) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby,
která nevyžaduje územní rozhodnutí, stavební povolení ani ohlášení stavby, ale je prováděna nebo byla provedena
v rozporu s právními předpisy, nebo vlastníku pozemku, na kterém byla provedena, není-li vlastník stavby znám.
Podle § 23 odst. 2 vyhlášky, ve znění pozdějších předpisů stavby se umisťují tak, aby stavba ani její část
nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její
bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.
10. Stavební zákon výslovně neodpovídá na otázku, zda zateplení pláště budovy vyžaduje stavební
povolení či ohlášení stavebnímu úřadu. Z výše citovaného § 2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona
však vyplývá, že zateplení pláště stavby je vždy stavební úpravou. Z § 103 odst. 1 písm. d)
stavebního zákona vyplývá, že stavební úpravy zásadně podléhají schválení stavebním úřadem,
stavební povolení ani ohlášení stavby není třeba pouze v případech, kdy stavební úprava splňuje
kumulativně všechny parametry stanovené v § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Pokud by
Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.
změna stavby měla za následek překročení uvedených parametrů, je dle § 103 odst. 2 stavebního
zákona veřejnoprávní schválení vyžadováno.
11. Z obsahu správního spisu vyplývá, že v posuzované věci zahájil stavební úřad řízení o odstranění
stavební úpravy spočívající v zateplení pláště rodinného domu H. 232. Předmět řízení
o odstranění stavby vymezil stavební úřad v oznámení ze dne 20. 3. 2015, č. j. SÚ/888/2015 tak,
že se jedná o nařízení odstranění stavební úpravy provedené bez rozhodnutí nebo opatření
stavebního úřadu, které je vyžadováno stavebním zákonem. Není tedy pochyb, že řízení bylo
vedeno dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. V průběhu řízení pak stavební úřad v prvé
řadě zkoumal, zda je řízení o odstranění vedeno oprávněně, tj. zda se jedná o stavební úpravu,
která vyžaduje stavební povolení či ohlášení stavby. S ohledem na zjištěné parametry stavební
úpravy pak dospěl stavební úřad k závěru, že hmotněprávní podmínky pro vydání stavebního
povolení splněny nejsou, neboť se jedná o stavební úpravu splňující podmínky § 103 odst. 1
písm. d) stavebního zákona, tudíž se o „černou“ stavbu nejedná. V souladu s tímto závěrem pak
stavební úřad rozhodl, že se odstranění předmětné stavební úpravy nenařizuje (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/20114-93). Současně rovněž
stavební úřad zastavil řízení o dodatečném povolení stavby, o které stavebník v mezidobí
v souladu s poučením požádal.
12. V rozhodnutí stavební úřad popsal, že z dokumentace, jakož i při ohledání na místě zjistil,
že zateplení obvodových zdí domu stavebníka bylo ve dvorní části provedeno fasádním
polystyrénem EPS 70F o síle 50 mm, 100 mm, 120 mm a 150 mm, polystyrény jsou upevněny
na zdivo z pálených cihel přes lepící hmotu kotevními talířovými hmoždinkami, na polystyrénové
desky je nanesena štěrková hmota s vloženou skleněnou síťovinou, penetrační mezivrstva
a barevná úprava probarvenou omítkou je barevně přizpůsobena rodinnému domu stavebníka.
Z uvedeného výčtu použitých matriálů a popisu barevného řešení pak stavební úřad uzavřel,
že stavební úprava nezasáhla do nosných konstrukcí stavby, ani nezměnila její vzhled.
Dále stavební úřad konstatoval, že provedená stavební úprava nezměnila způsob užívání stavby,
neboť se stále jedná o rodinný dům, konstatoval, že stavba není na seznamu kulturních památek
a že se nejedná o záměr, který by dle zákona č. 100/2001 Sb. podléhal posouzení vlivu na životní
prostředí. Dále stavební úřad uvedl, že bylo pro předmětné zateplení vypracováno požárně
bezpečnostní řešení stavby autorizovaným technikem pro požární bezpečnost staveb a doloženo
souhlasné závazné stanovisko HZS Olomouckého kraje, tudíž provedená stavební úprava
neovlivňuje negativně požární bezpečnost stavby. Stavební úřad proto uzavřel, že předmětná
stavební úprava naplňuje podmínky § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. K námitce zásahu
do vlastnického práva žalobce přesahem provedeného zateplení na jeho pozemek stavební úřad
toliko konstatoval, že se jedná o námitku soukromoprávní.
13. Žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí ztotožnil s hodnocením posuzované stavební
úpravy, jakožto stavby, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení, neboť splňuje
kumulativně všechny podmínky stanovené v § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, a to:
1) nezasahuje se jí do nosných konstrukcí stavby, 2) nemění se vzhled stavby, 3) nemění se
způsob užívání stavby, 4) nejedná se o stavbu, která by vyžadovala posouzení vlivů na životní
prostředí, 5) stavební úprava nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a 6) stavební
úpravou dotčena stavba není kulturní památkou.
14. V odvolání žalobce (a jeho manželka) mj. vytýkali porušení § 23 odst. 2 vyhlášky a domáhal se
posouzení důvodnosti nařízení odstranění stavby rovněž z důvodu uvedeného v § 129 odst. 1
písm. d) stavebního zákona, tj. nařízení odstranění stavby, která sice nevyžaduje stavební
povolení ani ohlášení, ale byla provedena v rozporu s právními předpisy. Žalovaný v reakci
na tuto námitku uvedl, že jinými právními předpisy se myslí předpisy veřejnoprávní, přičemž
úkolem stavebního úřadu je mimo jiné ochrana veřejných zájmů spočívajících v souladu
stavebních úprav s veřejnoprávními, nikoli soukromoprávními předpisy. Rozpor provedených
stavebních úprav se soukromým právem v podobě zásahu stavby na sousední pozemek nemohl
Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.
být dle žalovaného důvodem pro vedení řízení o odstranění stavby. Dále žalovaný uvedl, že je mu
znám odvolateli připomínaný obsah § 506 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. z.“), avšak uplatňování práva soukromého je nezávislé
na uplatňování práva veřejného a není v pravomoci stavebního úřadu ani žalovaného řešit otázku
vlastnických práv.
15. Krajský soud považuje závěry žalovaného za správné.
16. Zásadní a v podstatě obsahově i jedinou žalobní námitkou je nezohlednění zásahu
do vlastnického práva žalobce provedenou stavební úpravou. Ačkoli žalobce v žalobním bodě a)
uvádí, že způsob zateplení je v posuzovaném případě třeba považovat za změnu vzhledu stavby,
čímž fakticky namítá nesplnění jedné z podmínek § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona,
spojuje tvrzení o změně vzhledu stavby s přesahem provedeného zateplení nad jeho pozemek.
Toto spojení je však nelogické, neboť ani případný přesah stavby nad sousední pozemek nemůže
nijak ovlivnit samotný vzhled stavby. Pokud žalobce v žalobě zmiňuje, že ke změně vzhledu
stavby došlo též změnou barevnosti vnějšího pláště stavby, je tato námitka nekonkrétní
a nereflektuje skutečnost, že se stavební úřad i žalovaný charakteristikou stavební úpravy
z hlediska jejího barevného provedení zabývali a konstatovali, že na zateplení použitá probarvená
barevná omítka je barevně přizpůsobena rodinnému domu stavebníka.
17. V žalobním bodu b) zmiňuje žalobce četnou civilní judikaturu konstatující nepřípustnost přesahu
stavby na sousední pozemek bez právního důvodu, avšak tyto judikaturní závěry nijak
nepropojuje s podmínkami, za nichž je stavební úřad oprávněn, resp. povinen nařídit odstranění
stavby. Tak činí žalobce teprve v žalobním bodu c), kde namítá nedodržení § 23 odst. 2 vyhlášky,
který blíže upravuje podmínky pro využití území a požaduje, aby byly stavby umisťovány tak,
aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Žalobce však opomíjí, že žalovaný
se k povinnosti respektovat § 23 odst. 2 vyhlášky s ohledem na obsah odvolání v napadeném
rozhodnutí vypořádal a uvedl, že je nelogické řešit a požadovat splnění obecných požadavků
na umísťování staveb u staveb, které se podle § 79 odst. 6 stavebního zákona neumísťují.
Žalobce však se způsobem, jakým se žalovaný s námitkou vypořádal, nepolemizuje, toliko
námitku znovu opakuje. Krajský soud proto pouze konstatuje, že argumentaci žalovaného
považuje za logickou a věcně správnou, neboť nelze nařizovat odstranění stavbu (stavební
úpravy), u níž je konstatováno, že v souladu s § 103 odst. 1 písm. d) stavebního zákona
nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavby, postupem dle § 129 odst. 1 písm. d) stavebního
zákona poukazem na nedodržení podmínek prováděcí vyhlášky pro umísťování staveb, když se
jedná o stavební úpravu, k jejíž realizaci není rozhodnutí o umístění stavby třeba.
18. Zásahem do vlastnického práva je stavební úřad oprávněn se zabývat pouze v případech, kdy mu
zákon tuto kompetenci svěřuje, tj. typicky v případě rozhodování o umístění stavby, kdy se
zabývá dotčením vlastnického práva vlastníků sousedních nemovitostí. Krajský soud proto
nepovažuje za opodstatněnou námitku žalobce, že stavební úřad rezignoval na svou roli ochránce
veřejného zájmu, neboť posuzoval podmínky pro nařízení odstranění stavby v souladu s § 129
odst. 1 písm. b) i d) stavebního zákona. Žalobci nezbývá, než se domáhat ochrany vlastnického
práva, tj. odstranění provedené stavební úpravy sousedního domu v rozsahu, v němž dle jeho
názoru přesahuje na jeho pozemek, soudní cestou, tj. žalobou v občanském soudním řízení.
19. Jelikož neshledal krajský soud žalobní body důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když plně procesně úspěšnému
žalovanému nevznikly podle obsahu spisu v tomto soudním řízení žádné náklady přesahující jeho
obvyklou úřední činnost.
21. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud dle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle
nějž má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů jen v souvislosti s plněním
povinností uložených soudem. Soud však stavebnici v řízení žádné povinnosti neukládal.
Shodu s prvopisem potvrzuje M. Ch.