[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse a Mgr. Bc. Jany Satrapové ve věci

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. 629/DS/2016, JID: 105892/2016/KUUK/Zvo,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého zmocněnce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č. j. 629/DS/2016, JID: 105892/2016/KUUK/Zvo, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Mostu, odboru správních činností, (dále jen „magistrát“ nebo „správní orgán    I. stupně") ze dne 16. 12. 2015, č. j. 163/2015/OSČ/KB/054422-38. Tímto rozhodnutím magistrát podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl námitky žalobkyně jako nedůvodné a potvrdil provedené záznamy dvanácti bodů ke dni 19. 4. 2015. Žalobkyně se současně v žalobě domáhala toho, aby soud zrušil také zmíněné rozhodnutí magistrátu a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení.

Žaloba

2. V žalobě žalobkyně předně konstatovala, že rozhodnutí žalovaného postrádá dodržení zásady materiální (objektivní) pravdy stanovící povinnost správních úřadů zjistit přesně a úplně skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, rozhodnutí žalovaného je však vydáno v rozporu s opatřenými podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaný se podstatnými pasážemi odvolání žalobce nezabýval, nadbytečně, převážně obecnými frázemi s odkazem na judikát                       sp. zn. 9 As 96/2008, obhajoval postup magistrátu, zejména v otázce hodnocení zaslaných podkladů k součtu bodů. Správní orgán v rámci řízení o námitkách musí zvážit námitku, že tato pokuta nebyla žalobkyni nikdy souhlasně uložena, oprávněnost takového tvrzení totiž vylučuje záznam bodů.

3. Dále žalobkyně popsala konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje pochybení, k nimž se žalovaný ve svém rozhodnutí nevyjádřil. Správnímu orgánu I. stupně byla Dálničním oddělením Policie České republiky Řehlovice dne 12. 5. 2015 předložena neověřená kopie pokutového bloku s oznámením, že žalobkyně se dne 15. 3. 2015 na silnici I/13 v obci České Zlatníky dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, za což jí byla uložena bloková pokuta ve výši 1 000 Kč. Závěrem byl dodatek – čísla bloku na pokutu na místě nezaplacenou: GD/2014D1788603. Ke zprávě byla připojena kopie bloku na pokutu na místě nezaplacenou stejného čísla, při vypisování bloku je průpisem uvedeno – platba kartou (přímo v textu tohoto bloku je uveden text „platba kartou“). S ohledem na respekt k příslušníkům Policie České republiky, kteří doplnili své vyjádření na místě, že tam musí být napsaná nějaká platba (kartou) a až to žalobkyně podepíše, bude se věc řešit. Žalobkyně uvěřila a nesouhlas (pozn. soudu patrně myšleno souhlas) podepsala i onu nejasnou platbu kartou. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 10. 7. 2015 postoupil pravomocné rozhodnutí o uložení blokové pokuty Krajskému ředitelství Policie Ústeckého kraje – Dálniční oddělení Řehlovice. Ve sdělení Policie České republiky Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 10. 9. 2015 o podnětu k přezkumnému řízení je uvedeno, že závady stran policie shledány nebyly, popis události žalobcem ze dne 15. 3. 2015 komentován nebyl, nebylo by od věci doložit například doklad o zaplacení předmětné pokuty, který logicky absentuje. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, jenž obsáhle citovala.  V této souvislosti shrnula, že v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně, že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán vyšší počet bodů. Judikát dle žalobkyně popisuje situaci neexistence pokutového bloku, ale případ žalobkyně je analogický, pokutový blok na pokutu na místě zaplacenou existuje, ale absentuje doklad o jeho uhrazení, jenž potvrzuje i nesouhlas žalobkyně. Žalovaný se ve svém rozhodnutí opřel o příslušné judikáty a komentáře, tyto však netvoří opěrné body pro zamítnutí odvolání. Žalobkyně konečně souhrnně, bez specifikace a konkretizace jednotlivých rozhodnutí, parafrázovala judikaturu zabývající se touto otázkou a vyznívající v její prospěch, kterou sumarizovala následovně: 1) Předmětem přezkumu v řízení o námitkách podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu bylo zjištění, zda správní orgány v tomto řízení postupovaly v souladu se zákonem a zda toto řízení nebylo zatíženo vadami, jež mohly vést k nezákonnosti meritorního rozhodnutí a v důsledku toho k zásahu do veřejného subjektivního práva žalobkyně. 2) Jakkoli se v případě oznámení o počtu dosažených bodů nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v důsledku následků, které jsou s ním spojeny (odevzdání řidičského průkazu), zásah do veřejného subjektivního práva zde v podstatě existuje, nelze tak vyloučit zákonnou analýzu podkladů pro rozhodnutí správního orgánu zákonnou formou. 3) Oznámení policie, na základě kterého je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, nemůže být samo o sobě důkazem, na základě něhož by správní orgán vzal přestupek bez dalšího za prokázaný a shledal existenci právního podkladu pro provedení záznamu v registru řidičů. Na základě uvedeného žalobkyně uzavřela, že žalovaný měl povinnost vypořádat se s uloženými pokutami, resp. konkrétně s pokutou uloženou dne 15. 3. 2015, což neučinil.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě s tím, že i nadále trvá na tom, že žalobkyni byly body v bodovém hodnocení řidiče zaznamenány oprávněně, v řízení ve věci dosažení 12 bodů bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy a rozhodnutí magistrátu i žalovaného vycházela ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Navrhl, aby soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.

5. S námitkou, že rozhodnutí žalované je příliš obecné a míjí podstatu věci, zejména v otázce hodnocení podkladů k provedeným záznamům bodů, žalovaný nesouhlasil s tím, že se řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobkyně, když vycházel z dikce zákona o silničním provozu i judikátů Nejvyššího správního soudu. Dále odkázal na strany 4 až 6 rozhodnutí, kde se žalovaný podrobně vyjádřil ke každému magistrátem provedenému jednotlivému záznamu bodů, je zde jasný odkaz na jednotlivé kroky magistrátu při obdržení příslušného oznámení o uložení pokuty za přestupek, označení jednotlivých oznámení, popis přestupkových jednání, včetně počtu zaznamenaných bodů, označení všech kopií dotčených pokutových bloků, které si magistrát v řízení o námitkách od jednotlivých policejních orgánů vyžádal a způsob vyřízení věci v rámci přezkumného řízení.

6. K žalobní námitce týkající se pokutového bloku série GD/2014, č. D 1788603, spočívající v nejasnosti vypsání bloku a tvrzení, že pokutu neuhradila, žalovaný předně citoval § 84 odst. 1, odst. 2 a § 85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Dále uvedl, že magistrát postoupil námitku týkající se rozhodnutí v blokovém řízení ze dne 15. 3. 2015 policejnímu orgánu k prověření, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor služby dopravní policie, ve svém sdělení ze dne 10. 9. 2015 konstatovala, že byť byla žalobkyni v inkriminovaný den uložena bloková pokuta shora specifikované série a čísla, na místě nezaplacená, byla tato žalobkyní zaplacena na místě řešeného přestupku, prostřednictvím platebního terminálu. Je-li totiž uložená pokuta přestupcem placena platební kartou, je vydáván blok na pokutu na místě nezaplacenou, protože takový způsob platby musí být nejprve doložen příchodem této platby na účet příslušného orgánu. Z předmětného pokutového bloku je nadto zřejmé, že žalobkyně svým podpisem na bloku stvrdila skutečnosti v něm uvedené [tedy že spáchala přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu], souhlasila s uloženou sankcí, a vyjádřila tak svou vůli, že tím je daná záležitost vyřešena a další řízení za účelem posouzení skutkových a právních otázek vedeno nebude. Pokud žalobkyně měla pochybnosti o postupu policie, mohla své požadavky uplatnit u nadřízeného orgánu a také neměla udělovat souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Za situace, kdy přezkumný policejní orgán neshledal důvody pro zrušení předmětného pokutového bloku v rámci přezkumného řízení, je na jeho základě správní orgán povinen zaznamenat příslušný počet bodů do bodového hodnocení řidiče. I tuto námitku tak považoval žalovaný za neopodstatněnou.

7. Obecné námitky stran skutečnosti, že žalovaný ve svém rozhodnutí argumentoval judikáty, které nejsou opěrnými body pro zamítnutí odvolání, a že se nevypořádal s uloženými pokutami, považoval žalovaný za nepravdivé. Celkový počet 12 bodů shromáždila žalobkyně spácháním přestupků vyřešených výlučně uložením pokut v blokových řízeních. Jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení je informací o pravomocně ukončeném řízení a toto pravomocné rozhodnutí správní orgán v souladu s ustanovením            § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu pouze zaznamená do registru řidičů. K tomu citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, a zdůraznil, že je nezbytné rozlišovat mezi řízením o jednotlivých přestupcích a řízením o námitkách účastníka řízení, neboť tato mají zcela rozdílný předmět, v rámci řízení o námitkách není správní orgán oprávněn přezkoumávat otázku viny přestupce, naopak je povinen respektovat pravomocná rozhodnutí, tedy i pokutový blok. Magistrát si v řízení o námitkách žalobkyně vyžádal pravomocné právní podklady pro provedení záznamu bodů v podobě kopií částí A pokutových bloků a postavil najisto, že údaje uvedené v oznámeních policie odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly zaznamenány. Zmocněnci žalobkyně byly tyto podklady poskytnuty v kopiích, správní orgán      I. stupně mu stanovil dodatečnou lhůtu k vyjádření, což žalobkyně podrobně učinila ve svém stanovisku ze dne 30. 6. 2015. Žalovaný v odvolacím řízení zkontroloval všechny podklady obsažené ve správním spise a uzavřel, že počet bodů zaznamenaných žalobkyni v evidenční kartě řidiče těmto podkladům odpovídá a že všechny pokutové bloky jsou v plném rozsahu vyplněné, vyhovující požadavkům § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 2 Afs 101/2008. Podle žalovaného pokutové bloky v projednávané věci shora uvedené vady nevykazují a není důvod k opravě záznamu o dosažení 12 bodů v evidenční kartě řidiče.

Replika žalobkyně

8. Žalobkyně na vyjádření žalovaného reagovala replikou doručenou soudu dne 15. 11. 2016, v níž ke skutečnosti, že  tvrzení žalobkyně mělo převážně obecný charakter a samotné konkrétnosti považuje za neodůvodněné, uvedla, že neví, z jakého titulu by žalovaný pominul některá obecná stanoviska k řešené události, když obecná stanoviska (jednotlivá ustanovení právních norem, komentáře, judikáty apod.) jsou a musí být nedílnou součástí obrany žalobkyně. Žalovaný se však zabývá spíše prvostupňovým rozhodnutím a odvoláním, samotnou žalobou toliko okrajově, otázku postupu vydání předmětného pokutového bloku však opírá o konkrétní odstavec žaloby. Podmínkou projednání přestupku v blokovém řízení je spolehlivé zjištění skutku a ochota obviněného z přestupku pokutu zaplatit; byla-li pokuta zaplacena, musela by si být žalobkyně spáchání přestupku vědoma a s projednáním v uvedeném řízení souhlasit. Žalovaný však nedoložil, jakým způsobem byl souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení dán, spokojil se s údajným zaplacením pokuty, a proto uzavřel, že body byly zapsány správně. Žalobkyně by musela souhlasit s výší pokuty, jejím zaplacením, se skutečností, že přestupek byl spolehlivě zjištěn i s postupem v rámci blokového řízení, přičemž není pochyb o tom, že tyto podmínky naplněny nebyly. Současný názor prezentovaný ministerstvy vnitra, dopravy a financí včetně odborné veřejnosti je, že podepsání bloku na pokutu na místě nezaplacenou není podmínkou pro projednání přestupku v blokovém řízení. Osoba nepodepisuje, že s něčím souhlasí, souhlas je vyjádřen ochotou zaplatit a ta u žalobkyně absentuje, procesní hlediska nemohou převážit materiální. Podle ustanovení § 68 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), subsidiárně aplikovatelného, by měl pokutový blok mj. obsahovat i poučení o nemožnosti odvolání, tak tomu však není. V projednávané věci šlo o vydání bloku na pokutu na místě nezaplacenou, který umožňuje zaplacení do 15 dnů, poté obdrží přestupce stvrzenku o zaplacené částce, k čemuž v dané věci ani dojít nemohlo. Ohledně tvrzení žalovaného, že proběhlo přezkumné řízení, v němž policejní orgán neshledal důvody ke zrušení předmětného pokutového bloku, se žalobkyně ohradila, že dosud nebyla s výsledkem tohoto řízení žalovaným seznámena. Ze spisu toliko vyplývá, že Policie České republiky na podnět k přezkumnému řízení reagovala jen postupem dle § 94 odst. 1 správního řádu, a nikoliv            dle § 95 odst. 1 správního řádu, již jen pro tuto nově zjištěnou vadu řízení je na místě zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

Posouzení věci soudem

9. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobkyně i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili.

10. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

11. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Přípisem ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 163/2015/OSČ/KB/054422-2, který byl žalobkyni doručen dne 4. 5. 2015, magistrát žalobkyni oznámil, že ke dni 19. 4. 2015 dosáhla celkového počtu dvanácti bodů v registru řidičů, a vyzval ji k odevzdání řidičského průkazu; současně jí zaslal také výpis z bodového hodnocení řidiče ze dne 21. 4. 2015 obsahující historii bodového hodnocení žalobkyně. Dne 5. 5. 2015 podala žalobkyně blíže nekonkretizovanou námitku proti veškerým záznamům bodů s tím, že není přesvědčena, že všechny přidělené body odpovídají protiprávnímu jednání ve smyslu přílohy k zákonu o silničním provozu, a požádala o nahlédnutí do podkladových materiálů bodového hodnocení řidiče. Magistrát si následně vyžádal kopie pokutových bloků vydaných v přestupkových řízeních (dne 13. 4. 2008, 1. 9. 2010, 28. 11. 2013, 17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015, 19. 4. 2015), které byly podkladem pro záznam bodů v registru řidičů.

12. Podkladem pro záznam bodů do registru řidičů byly právě uvedené pokutové bloky. Na tomto místě soud poznamenává, že žalobkyně v předmětné žalobě brojí pouze vůči pokutovým blokům ze dne 28. 11. 2013, 17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015, 19. 4. 2015, a proto se bloky na pokutu ze dne 13. 4. 2008, 1. 9. 2010 blíže nezabýval.

13. Z bloku na pokutu ze dne 28. 11. 2013, série FD/2013, č. D 1071324, na částku 200 Kč, je zřejmé, že uvedeného dne v 9:50 hodin na silnici II/257 v obci Mirošovice byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky x, naměřena rychlost 64 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h, a tím porušila § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a spáchala přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona, popsaný v pokutovém bloku slovy: „dne 28. 11. 2013 v 9,50 hod. sil II/257 Mirošovice R - 50 - 67 / 64 km (§ 18/4 zák. 361/2000 Sb.) x BMW pokuta uložena za přestupek dle §125c/1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb.“.

14. Z bloku na pokutu ze dne 17. 1. 2014, série FC/2013, č. C 1583579, na částku 500 Kč, je zřejmé, že dne 17. 1. 2014 v 10:29 hodin v obci Most v ulici SNP u základní školy ve směru do centra byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky BMW, stříbrné barvy, registrační značky x, naměřena rychlost 50 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci, sníženou dopravní značkou na 30 km/h, o 20 km/h a více, tím porušila § 4 odst. c) zákona o silničním provozu a dopustila se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 téhož zákona, popsaného v pokutovém bloku následovně: „17. 1. 2014 10.29 Most - SNP - ZŠ do centra 30/53/50 x BMW stříbrná § 4/c z. č. 361/2000 Sb. DZ B 20a (3c) pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f 3 zák. č. 361/2000 Sb.“.

15. Z bloku na pokutu ze dne 2. 4. 2014, série GE/2014, č. E 1921093, na částku 500 Kč, je patrné, že dne 2. 4. 2014 v 14:18 hodin na silnici I/7 u obce Sulec ve směru na Prahu byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky BMW, registrační značky x, naměřena rychlost 79 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec stanovenou dopravní značkou na 60 km/h o méně než 30 km/h, tím porušila § 4 odst. c) zákona o silničním provozu a spáchala přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona, zachycený v pokutovém bloku takto: „2. 4. 2014 v 14:18 hod, sil. I/7 u Sulce, směr Praha, úsek s DZ 60 km/h - § 4/c z. č. 361/2000 Sb. - porušení DZ 60 km/h - rychlost mimo obec - 60/82/79, RZ x pokuta uložena za přestupek         dle § 125c/1f 4 zák. č. 361/2000 Sb.“.

16. Z bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 15. 3. 2015, série GD/2014, č. D 1788603, na částku 1 000 Kč, vyplynulo, že tohoto dne v 15:00 hodin na silnici I/13 cca 1 km za obcí České Zlatníky ve směru na obec Most a obec Bílina byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla tovární značky BMW 316D, registrační značky x, naměřena rychlost 124 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 30 km/h a více, tím porušila § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a spáchala přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona, zachycený v pokutovém bloku slovy: „15.00 hodin 15. 3. 2015, silnice 1/13 cca 1 km za obcí České Zlatníky směr Most - Bílina § 18/3 z. č. 361/2000 Sb. rychlost mimo obec 128/124/90 km/h, x, BMW 316D, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1 f 3 zák. č. 361/2000 Sb.“. Dále je zde uvedeno poučení: „proti uložení této pokuty se nelze odvolat“. Odstavec 8, kde policista vyplnil způsob platby pokuty slovy „platba kartou“ obsahuje následující poučení: „Tímto blokem uloženou pokutu jste povinen(a) zaplatit nejdéle do 15 dnů ode dne následujícího po dni, kdy Vám pokuta byla uložena. Uloženou pokutu zaplaťte na účet uvedený na složence nebo na místě [zde policista vyplnil slovní spojení „platba kartou“]. Při placení pokuty v hotovosti předložte k nahlédnutí tento blok. Po zaplacení pokuty obdržíte na zaplacenou částku Kč stvrzenku. Nezaplatíte-li pokutu v uvedené lhůtě a uvedeným způsobem, bude pokuta vymáhána.“ V odstavci 10 je pak toto prohlášení podepsané žalobkyní: „Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na všech částech bloku souhlasí a potvrzuji převzetí části A bloku dne 15. 3. 2015, podpis přestupce.“

17. Z bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 19. 4. 2015, série FC/2013, č. C 0955091, na částku 500 Kč, je patrné, že dne 19. 4. 2015 v 10:29 hodin na silnici 1/13 u obce Želenice ve směru na obec Bílina byla žalobkyni jako řidiči motorového vozidla registrační značky 6U2 4563 naměřena rychlost 106 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o méně než 30 km/h, tím porušila § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu a spáchala přestupek dle        § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona, popsaný v pokutovém bloku takto: „19. 4. 2015 v 10:29 hod. § 18/3 z. č. 361/2000 Sb. rychlost 90/110/106 sil. 1/13 Želenice směr Bílina                   RZ 6U2 4563, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb.“.

18. Dne 15. 6. 2015 zmocněnec žalobkyně nahlédl do správního spisu, obdržel kopie jím vyžádaných částí správního spisu a požádal správní orgán o poskytnutí lhůty 15 dnů pro vyjádření. Následně zaslal správnímu orgánu obsáhlé písemné vyjádření k řízení ze dne 30. 6. 2015, v němž se vyjádřil k pokutovým blokům ze dne 28. 11. 2013, 17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 s tím, že správní orgán nemá vůbec podklady pro objektivní posouzení ohledně správnosti bodového hodnocení žalobkyně a požadoval předložení originálů pokutových bloků (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 801/2005) a výstupů z rychloměrů ke všem přestupkům, poukazoval a citoval přitom rozsudky Nejvyššího správního soudu ze      dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, a ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 5 As 39/2010. Současně se domáhal zahájení přezkumného řízení, eventuálně obnovy řízení stran rozhodnutí vydaných v blokovém řízení dne 28. 11. 2013, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 a souvisejícího přerušení řízení o námitkách    dle § 123f zákona o silničním provozu. Usnesením ze dne 8. 7. 2015, v právní moci dne 8. 8. 2015, správní orgán I. stupně řízení k žádosti žalobkyně na dobu nezbytně nutnou k vyřízení podnětů, kterými napadá všechna pravomocná rozhodnutí, kterými bylo dosaženo      12 bodů, přerušil. Usneseními ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 163/2015/OSČ/KB/054422-23,              sp. zn. 163/2015/OSČ/KB/054422-24 a sp. zn. 163/2015/OSČ/KB/054422-25, v právní moci téhož dne, magistrát část písemného vyjádření žalobkyně ze dne 30. 6. 2015 napadající pravomocná rozhodnutí o uložení blokové pokuty ze dne 28. 11. 2013, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 podle § 12 správního řádu postoupil místně a věcně příslušným orgánům - Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, územní odbor Teplice, dopravní inspektorát; odbor služby dopravní policie, dálniční oddělení Řehlovice; odbor služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu Ústí nad Labem.

19. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, v případě bloků na pokutu ze dne 15. 3. 2015 a dne 19. 4. 2015 neshledala důvod k postupu podle § 95 odst. 1 správního řádu a blokové pokuty nezrušila. V případě bloku na pokutu ze dne 28. 11. 2013 Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, konstatovala, že z důvodu uplynutí lhůty k zahájení přezkumného řízení stanovené v § 97 odst. 2 správního řádu nelze přezkumné řízení zahájit. Následně správní orgán přípisem ze dne 16. 10. 2015 vyrozuměl žalobkyni o pokračování ve správním řízení a opětovně jí umožnil ve lhůtě 10 dnů od doručení v úředních hodinách správního orgánu I. stupně seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 23. 11. 2015 zmocněnec žalobkyně po nahlédnutí do správního spisu a obdržení kopií 7 stran spisu požádal o poskytnutí lhůty pro případné vyjádření do 7. 12. 2015, čehož však nevyužil.

20. Poté rozhodnutím ze dne 16. 12. 2015, č. j. MmM/144306/2015/OSČ/KB, magistrát            podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobkyně jako nedůvodné a potvrdil záznam dvanácti bodů v evidenční kartě řidiče provedený ke dni 19. 4. 2015. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně blanketní odvolání doplněné podáním ze dne 20. 1. 2016.       O odvolání žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím, jež dne 11. 8. 2016 nabylo právní moci.

21. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Před vlastním vypořádáním jednotlivých žalobních bodů soud připomíná, že soudní řízení ve správním soudnictví je ovládáno zásadou koncentrace, jež nachází svůj odraz v § 71 odst. 2 třetí větě s. ř. s., podle které „[r]ozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby.“ Soud se proto může věcně zabývat jen těmi žalobními body, které byly uplatněny ve lhůtě dvou měsíců poté, kdy bylo napadené rozhodnutí žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem (srov. § 72 odst. 1 s. ř. s.), tj. v projednávané věci do 11. 10. 2016, neboť napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dne 11. 8. 2016. Projednání později uplatněných žalobních bodů by znamenalo nepřípustné porušení principu koncentrace řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, sp. zn. 1 Afs 25/2004). Z těchto důvodů soud nemohl přihlížet k žalobním bodům, které zmocněnec žalobkyně nově vznesl v replice ze         dne 14. 11. 2016, tj. po uplynutí lhůty pro podání žaloby, která je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. nejzazším limitem i pro případné rozšíření žaloby o další žalobní body.

23. Soud se proto nemohl zabývat námitkou žalobkyně, že žalovaný nedoložil, jakým způsobem byl souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení dán, spokojil se s údajným zaplacením pokuty, a proto uzavřel, že body byly zapsány správně, ačkoli souhlas je vyjádřen ochotou zaplatit a ta u žalobkyně absentuje. Soud se nemohl zabývat ani námitkou, že v rozporu s ustanovením    § 68 odst. 5 správního řádu pokutový blok neobsahoval poučení o nemožnosti odvolání. Rovněž nebylo možno zabývat se námitkou, že žalobkyně nebyla s výsledkem přezkumného řízení žalovaným seznámena, ani námitkou, že Policie České republiky na podnět k přezkumnému řízení reagovala toliko postupem dle § 94 odst. 1 správního řádu, a nikoliv dle § 95 odst. 1 správního řádu.

24. Ze včas uplatněných žalobních bodů se soud nejprve zabýval nepřezkoumatelností rozhodnutí žalovaného, kterou žalobkyně spatřovala v tom, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s opatřenými podklady pro vydání rozhodnutí, žalovaný se podstatnými pasážemi jejího odvolání nezabýval, správní orgán měl povinnost zvážit námitku, že pokuta nebyla žalobkyni souhlasně uložena. Těmto námitkám soud nepřisvědčil. Soud pečlivě prostudoval odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a zjistil, že žalovaný v něm řádně vypořádal všechny odvolací námitky (konkrétně na stranách 2 až 4)                                                                                                  a konstatoval, že obsah pokutových bloků žalobkyní podepsaných je  určitý, srozumitelný, odpovídá i zaznamenaným přestupkům, při rozhodování správní orgán nevycházel jen z oznámení Policie České republiky, ale i z kopií pokutových bloků, které přezkoumával co do obsahu obligatorních náležitostí  i co do způsobilosti být relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Žalovaný také zdůraznil zásadu presumpce správnosti rozhodnutí, tj. že dokud není rozhodnutí vydané v blokovém řízení pravomocně zrušeno, musí být na ně nahlíženo jako na správné, tedy platné a zákonné. Také žalovaný uvedl, že z doložených kopií pokutových bloků je zřejmé, že jednání byla popsána dostatečně a jednoznačně, žalobkyně ve všech případech bloky na pokutu podepsala (čímž stvrdila skutečnost, že přestupek byl spolehlivě zjištěn, souhlasila s uloženou sankcí a vyjádřila svou vůli, že tímto řízením je věc vyřízena), ačkoli si je mohla před podpisem přečíst a podepsání v případě zjištěných pochybení odmítnout. Žalovaný rovněž uzavřel, že všechny pokutové bloky byly vyplněny v plném rozsahu (obsahují jméno, příjmení, rodné číslo či datum narození a bydliště žalobkyně jako pachatelky přestupku, totožnost byla ověřena z občanského nebo řidičského průkazu, v kolonce doba, místo a popis přestupkového jednání je jednoznačně uvedeno, jakého přestupkového jednání se žalobkyně dopustila), neboť při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích, přičemž explicitně uvedl, že předmětné pokutové bloky takové vady nevykazují. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí vyslovil, že po kontrole podkladů a kontrole počtu zaznamenaných bodů dospěl k závěru, že žalobkyně skutečně ke dni 19. 4. 2015 dosáhla celkového počtu dvanácti bodů. Z uvedeného je podle názoru soudu zjevné nejen to, že žalovaný reagoval na argumentaci žalobkyně o nezpůsobilosti podkladů, ale zároveň při svém rozhodování vycházel ze všech podkladů včetně jednotlivých pokutových bloků, tedy nikoli jen z oznámení o uložení pokut. Soud v tomto ohledu vyhodnotil napadené rozhodnutí jako přezkoumatelné.

25. Před vypořádáním dalších žalobních námitek považuje soud za vhodné připomenout, že bodový systém zavedený zákonem o silničním provozu obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány „trestné“ body do určité výše, jež jsou podle aktuální judikatury (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015,                    sp. zn. 6 As 114/2014, publ. pod č. 3339/2016 Sb. NSS, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku uvedená jsou dostupná na www.nssoud.cz) považovány za trest ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin bude řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, nebo podle zákona o silničním provozu, případně trest za spáchaný trestný čin a zároveň ještě, půjde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, mu bude zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a s tím i řidičské oprávnění. Zákon v příloze upravuje taxativní výčet protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány. Počet bodů za určité jednání je stanoven fixně, a tudíž při záznamu bodů nelze uplatnit správní uvážení ohledně počtu bodů, které budou zaznamenány, a stejně tak nelze zaznamenat počet bodů za jednání, které není v příloze uvedeno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 As 118/2011).

26. Z uvedeného popisu řízení o námitkách současně vyplývá zásadní rozdíl mezi tímto řízením a řízeními o přestupcích, na základě kterých se body do registru řidičů zaznamenávají. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či v jiném právním předpisu jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byl záznam bodů v registru řidičů proveden v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. Předmětu řízení pak odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání opravných prostředků, jsou-li zákonem připuštěny. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, v námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů lze z povahy věci uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Na druhou stranu však již řidič nemůže rozporovat údaje o skutkovém stavu či právní kvalifikaci obsažené v jednotlivých blocích – k tomuto účelu námitkové řízení neslouží. V případě námitek proti zaznamenání bodů tedy může být zkoumáno pouze to, zda byl záznam proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení stanovenému v zákoně. Závěry citovaného rozsudku nebyly dosud překonány, např. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 5 As 93/2011, a ze dne 24. 8. 2010,         sp. zn. 5 As 39/2010, byly pouze rozvinuty ve vztahu k požadavkům na podklady pro provedení záznamu bodů v registru řidičů.

27. K žalobní argumentaci, že správní orgán v rámci řízení o námitkách musí zvážit námitku, že pokuta nebyla žalobkyni nikdy souhlasně uložena, když oprávněnost takového tvrzení vylučuje záznam bodů, je třeba v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze              dne 6. 8. 2009, sp. zn. 9 As 96/2008, na které poukazovala i sama žalobkyně, zdůraznit, že tato námitka není v projednávané věci relevantní a žalobkyně ji mohla úspěšně uplatnit toliko v řízení o přestupku.

28. Na základě shora učiněných závěrů je rovněž možné posoudit charakter oznámení policie o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Oznámení poskytuje správnímu orgánu toliko určitou informaci o věci, nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, jestliže se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zde zaznamenaných (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,               sp. zn. 5 As 39/2010). Správní orgány si proto v rámci přezkumu záznamu bodů v registru řidičů ve sporných případech musí vyžádat pokutové bloky a z nich zjistit, zda oznámení plně odpovídá skutečnostem uvedeným v pokutovém bloku. Pro samotný akt, na jehož základě byl záznam proveden, přitom platí presumpce správnosti a není na odvolací instanci, resp. soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností. Pouze v případě, že by tento akt byl zákonem předepsaným způsobem zrušen, musel by správní orgán body z registru odstranit, což by se mělo podle § 156 správního řádu stát usnesením vydaným ex officio (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2012, sp. zn. 5 As 118/2011).

29. Právě z výše citovaných úvah vycházel soud při hodnocení dalších žalobních námitek týkajících se vad bloků na pokutu, resp. nezpůsobilosti pokutových bloků ze dne 28. 11. 2013, 17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 jako podkladů pro osvědčení správnosti a oprávněnosti provedení záznamu bodů do registru řidičů. Soud shledal, že údaje zaznamenané na uvedených pěti pokutových blocích, které si magistrát vyžádal a z nichž správní orgány při svém rozhodování vycházely, odpovídají údajům uvedeným v oznámeních o uložení pokuty v blokovém řízení.

30. Jak již bylo uvedeno výše, v případě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení se presumuje jejich správnost, a to za předpokladu, že nejsou nicotná. Podle ustálené judikatury správních soudů je nicotný takový správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 6 A 76/2001, publ. pod č. 793/2006 Sb. NSS, nebo rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 Afs 78/2006, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS, případně usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 7 As 100/2010, publ. pod č. 2837/2013 Sb. NSS). Žádnou ze shora popsaných vad, ani jinou vadu srovnatelné závažnosti však pravomocná rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, na základě kterých byly žalobci zaznamenány body v registru řidičů, nevykazují. Soud proto presumuje jejich správnost.

31. Presumpce správnosti rozhodnutí však ještě neznamená, že každé takové rozhodnutí bude způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Způsobilost podkladu totiž závisí také na tom, zda tento podklad obsahuje dostatek údajů umožňujících subsumpci konkrétního protiprávního jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, která přiřazuje k jednotlivým porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích počet bodů za tato jednání. Nezbytnou podmínkou pro provedení záznamu bodů za přestupek projednaný v blokovém řízení je tedy dostatek relevantních údajů v pokutovém bloku.

32. V projednávané věci byly žalobkyni zaznamenány body za přestupky spáchané ve                 dnech 28. 11. 2013, 17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015, jejichž záznam žalobkyně konkrétně rozporovala. Soud prostudoval příslušné pokutové bloky a shledal, že je v nich uveden stručný slovní popis přestupkového jednání a dále údaj o tom, jaké ustanovení zákona o silničním provozu žalobkyně porušila a podle jakého ustanovení byl jí spáchaný přestupek kvalifikován.

33. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, sp. zn. 7 As 94/2012: „[s] rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým … odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost, … [pokud se] jedná o odkaz na dostatečně konkrétní ustanovení zákonů ve spojení s dalšími údaji, které ve svém souhrnu skutek stěžovatele dostatečně konkrétně popisují.“

34. Zdejší soud neshledal žádný důvod se od uvedených závěrů, které Nejvyšší správní soud zopakoval např. i v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 4 As 127/2014, odchýlit, a proto konstatuje, že přestupkové jednání žalobkyně bylo ve všech pokutových blocích identifikováno natolik přesně, že umožnilo podřazení těchto jednání pod příslušnou položku přílohy k zákonu o silničním provozu, a tedy i provedení záznamu bodů do registru řidičů.

35. Žalobkyně se dne 28. 11. 2013 dopustila přestupkového jednání spočívajícího v porušení povinnosti jet v obci rychlostí nejvýše 50 km/h, čímž porušila § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Skutek byl v  pokutovém bloku popsán následovně: „R - 50 - 67 / 64 km (§ 18/4 zák. 361/2000 Sb.) x BMW pokuta uložena za přestupek dle §125c/1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb.“ Přestupkové jednání, kterého se žalobkyně dopustila dne 17. 1. 2014, spočívalo v nerespektování snížení rychlosti v obci na 30 km/h, provedeného dopravní značkou B20a, čímž porušila              § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. V bloku na pokutu z téhož dne bylo jednání popsáno slovy: „Most 30/53/50 § 4/c z. č. 361/2000 Sb. DZ B 20a (3c) pokuta uložena za přestupek                dle § 125c/1f 3 zák. č. 361/2000 Sb.“ Dne 2. 4. 2014 se žalobkyně dopustila přestupkového jednání spočívajícího v nerespektování snížení rychlosti mimo obec na 60 km/h, provedeného dopravní značkou B20a, čímž porušila § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. V bloku na pokutu z téhož dne bylo jednání popsáno slovy: „ úsek s DZ 60 km/h - § 4/c z. č. 361/2000 Sb. - porušení DZ 60 km/h - rychlost mimo obec - 60/82/79, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1f 4 zák.  č. 361/2000 Sb.“ Dne 15. 3. 2015 a dne 19. 4. 2015 žalobkyně spáchala přestupková jednání spočívající v prvním případě v překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o 30 km/h a více a v druhém případě v překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o méně                než 30 km/h, čímž opakovaně porušila § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Skutky byly v  pokutových blocích popsány následovně: „§ 18/3 z. č. 361/2000 Sb. rychlost mimo obec 128/124/90 km/h, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1 f 3 zák. č. 361/2000 Sb.“ (viz pokutový blok ze dne 15. 3. 2015), „§ 18/3 z. č. 361/2000 Sb. rychlost 90/110/106, pokuta uložena za přestupek                  dle § 125c/1 f 4 zák. č. 361/2000 Sb.“ (viz pokutový blok ze dne 19. 4. 2015). I z uvedených bloků na pokutu je tedy zřejmé, za jaká přestupková jednání byla žalobkyně sankcionována. Pokutové bloky rovněž obsahují odkazy na § 18 odst. 4, § 18 odst. 3 nebo § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a současně na § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 nebo § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona. Podle přílohy k zákonu o silničním provozu se pachateli za přestupky spáchané ve dnech 28. 11. 2013, 2. 4. 2014 a 19. 4. 2015 připíše po dvou bodech, přestupky spáchané ve dnech        17. 1. 2014 a 15. 3. 2015 jsou spojeny se zápisem bodů tří. Soud poznamenává, že je běžnou praxí správních orgánů uvádět tři číselné údaje ve spojení se slovem rychlost (někdy zkráceno též pouze na „R“), z nichž první představuje nejvyšší dovolenou rychlost v daném místě, druhý naměřenou rychlost vozidla a třetí naměřenou rychlost vozidla upravenou o možnou odchylku měření. Z obsahu všech pokutových bloků je též, mimo jakoukoli pochybnost, zjevné místo spáchání přestupků (viz specifikace: sil II/257 Mirošovice; Most - SNP - ZŠ do centra; sil. I/7 u Sulce, směr Praha;  silnice 1/13 cca 1 km za obcí České Zlatníky směr Most - Bílina; sil. 1/13 Želenice směr Bílina).

36. Na všech pokutových blocích je jako přestupce označena žalobkyně a pokutové bloky obsahují i její podpis (žalobkyně nenamítala, že by se nejednalo o její podpis). Soud poznamenává, že podpisem pokutového bloku žalobkyně vyjádřila souhlas s údaji uvedenými v pokutovém bloku. Pokud žalobkyně podepsala něco, čemu nerozuměla (o tom soud s ohledem na jednoznačnou formulaci údajů v pokutových blocích pochybuje), nebo pokud si žalobkyně údaje nezkontrolovala a neuplatnila námitky proti zápisu na místě, jde to pouze k její tíži. Tento názor koresponduje se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013,                      sp. zn. 6 As 67/2013, podle kterého „[u]dělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení         § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, … neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitovaná. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna.“

37. Zdejší soud připomíná, že se žalobkyně v průběhu řízení o námitkách v případě rozhodnutí v blokovém řízení ze dne 28. 11. 2013, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 pokusila o jejich změnu či odstranění, když v rámci svého písemného vyjádření k řízení ze dne 30. 6. 2015 podala podnět k zahájení přezkumného řízení. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, v případě bloků na pokutu ze dne 15. 3. 2015 a dne 19. 4. 2015, neshledala důvod k postupu podle § 95 odst. 1 správního řádu a blokové pokuty nezrušila, v případě bloku na pokutu ze dne 28. 11. 2013 konstatovala, že přezkumné řízení nelze zahájit pro uplynutí zákonné lhůty stanovené v § 97 odst. 2 správního řádu. Tato skutečnost jen dále podporuje závěr, že pokutové bloky vyhovují zákonným požadavkům na daný typ rozhodnutí. Soud proto uzavírá, že se magistrát i žalovaný projednávanou věcí zabývali dostatečně a vzali v potaz veškeré rozhodné skutečnosti a důkazy, které byly součástí spisového materiálu. Jak vyplývá z výše citované judikatury, nebylo povinností správních orgánů posuzovat jednotlivé náležitosti pokutových bloků, které pro ně představují pravomocná rozhodnutí správních orgánů, u nichž se presumuje správnost.

38. Soud uzavírá, že pokutové bloky, jež byly v projednávané věci podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, obsahovaly dostatek údajů k tomu, aby je bylo možné vyhodnotit jako pravomocná rozhodnutí správních orgánů, která nejsou nicotná a u nichž se presumuje správnost, a aby současně bylo možné v nich popsaná přestupková jednání žalobkyně podřadit pod příslušná ustanovení přílohy k zákonu o silničním provozu. Jak vyplývá z výše citované judikatury, v daném řízení nebylo podstatné, zda předmětné pokutové bloky obsahovaly všechny zákonem stanovené náležitosti.  

39. Lze tedy shrnout, že žalobkyni bylo za přestupky spáchané ve dnech ze dne 28. 11. 2013,           17. 1. 2014, 2. 4. 2014, 15. 3. 2015 a 19. 4. 2015 oprávněně připsáno celkem dvanáct bodů. Žalobkyně tak shromáždila dvanáct bodů a dosáhla zákonem stanoveného dvanáctibodového limitu (srov. § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu). Soud uzavírá, že záznamy bodů žalobkyně v registru řidičů byly provedeny plně v souladu s příslušnými právními předpisy, na základě pravomocných rozhodnutí o přestupcích, která jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů, což správní orgány ve správním řízení řádně a v souladu s výše citovanou soudní judikaturou ověřily.

40. Žalobu soud vyhodnotil v mezích žalobních bodů jako nedůvodnou, a proto ji podle                    § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadoval, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 27. srpna 2019

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D., v. r.

předsedkyně senátu