[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce:          P. B.

                       státní příslušnost Ukrajina

bytem  Pobytové středisko Havířov, Na Kopci 269, 735 64 Havířov

zastoupený advokátem Mgr. Ladislavem Bártou

sídlem Purkyňova 6, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

proti  

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 č. j. OAM-108/LE-LE05-VL11-2018,                       o udělení mezinárodní ochrany

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 6 800 Kč, která mu bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 26. 2. 2019 č. j. OAM-108/LE-LE05-VL11-2018 žalované Ministerstvo vnitra ČR zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ust. § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) pro nepřípustnost této žaloby podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou žalobce podal dne 11. 6. 2018 je v pořadí již třetí a důvody uvedené v této žádosti jsou opakovaně stejné, tj. zejména legalizace jeho pobytu v České republice a problémy ohledně jeho ruské národnosti. Ohledně nově uváděné skutečnosti spočívající v tom, že žalobce je ohrožován ve své vlasti neznámými lidmi, které označil za fašisty, protože se hlásí k ruské národnosti a s tím spojené jeho obavy o jeho rodinu, žalovaný uvedl, že žalobci tato skutečnost byla již známá v průběhu řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v roce 2014. V průběhu správního řízení přitom vypověděl, že tyto problémy má již od roku 2002 a měl tedy možnost i povinnost tuto skutečnost uvést již tehdy, pokud ji považoval za natolik závažnou jako důvod podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce tedy vlastním zaviněním tuto údajně novou skutečnost ve své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvedl.
2. Žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal včasnou žalobu, která byla v průběhu řízení doplněna podáním ustanoveného právního zástupce ze dne 24. 5. 2019. Žalobce namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s obsahem nových důvodů žádosti o mezinárodní ochranu, čímž mínil skutečnost, že je ve své vlasti ohrožen neznámými fašisty pro svůj ruskojazyčný původ. Podle žalovaného tyto skutečnosti musely být žalobci již známy v době prvního správního řízení o žádosti ve věci mezinárodní ochrany, avšak žalovaný pominul to, že v mezidobí mezi řízením o první žádosti žalobce a řízením ve věci nyní projednávané žádosti žalobce opustil Českou republiku a vrátil se do vlasti. Ukrajinu poté následně v roce 2017 ze strachu před fašistickými skupinami opustil. V mezidobí od roku 2002 do roku 2017 došlo k celé řadě podstatných změn v politické situaci na Ukrajině, což přineslo mimo jiné i vzestup nacionalistických či dokonce fašizujících skupin a častější výskyt protirusky zaměřených incidentů nebo vyjádření. Události z roku 2002 a z let 2016 – 2017 mohou být kvantitativně naprosto jiného charakteru a dopadu. Podle žalobce bylo tedy povinností žalovaného nová tvrzení ohledně obav z fašistů, které jej v roce 2017 vedly k odchodu z Ukrajiny, vyhodnotit meritorním způsobem a posoudit, zda mohou vést k udělení mezinárodní ochrany. Protože žalovaný tak neučinil, je jeho rozhodnutí nezákonné a žalobce se z tohoto důvodu domáhal jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.                                 
3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
4. Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí  žalovaného ze dne 26. 2. 2019 č. j. OAM-108/LE-LE05-VL11-2018 a z obsahu připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a  ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného a napadené rozhodnutí přitom přezkoumal v mezích tzv. žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1, 2  s. ř. s.).
5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že nynější žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne  11. 6. 2018. Uvedl, že jí podává v souvislosti s diskriminací ruského a ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině. Na Západní Ukrajině žije jeho matka a sestra s rodinou, mají problémy ve svém sociálním prostředí, snaží se na sebe neupozorňovat a žalobce by si velice nepřál, aby se jeho problémy s vládními úřady dotkly jeho blízkých. Uprchl proto přes hranici Evropské unie a prosí, aby jej zde nechali legálně žít a pracovat. V rámci poskytnutí údajů                      k nynější žádosti o mezinárodní ochranu žalobce jako důvody této žádosti dne 26. 6. 2018 uvedl, že na Ukrajině nemá možnost žít, protože ho chtějí zabít lidé, kteří mají jiné názory a k tomu je Rus. Dále uvedl, že v České republice byl již v roce 2011 asi na týden a poté od roku 2013 do roku 2016, kdy byl vyhoštěn. Poté dne 2. 3. 2017 se pokoušel přejít hranice na Slovensko, ale chytili jej a vrátili zpět na Ukrajinu a obdržel zákaz vstupu. Dne 26. 6. 2018 byl s žalobcem proveden pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobce bydlel v Užhorodě a musel se ze svého města vystěhovat. Bydlí tam jeho sestra a matka a nechtěl, aby měly kvůli němu problémy. Chtěli ho zabít fašisté, které moc nezná, zná je pouze od vidění. Podle jeho názoru jej chtějí zabít proto, že je Rus. Při pohovoru upřesnil, že město, kde měl byt, se jmenovalo Dolina v Ivano-frankovské oblasti, přičemž usadit se mimo toto město nemohl z důvodu nájmu, na který se nedá vydělat. Všude jsou nacionalisti, je tam špatná atmosféra a v návratu by mu bránila ekonomická situace. Pokud měl problémy s fašisty, s těmi se na policii neobrátil, protože by mu nepomohli. Tyto problémy měl v roce 2002, kdy se ho podle jeho tvrzení pokusili zabít. K dotazu, co mínil tím, aby se jeho problémy s úřady nedotkly jeho příbuzných, když při pohovoru tvrdil, že žádné problémy se státními orgány údajně neměl, žalobce sdělil, že to tak nemyslel a dodal, že tím myslel lidi, kteří na Ukrajině vládnou. O udělení mezinárodní ochrany žádá proto, že nechce mít problémy a chce normálně žít a legálně zde vydělávat.   
6. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 4. 2. 2014, o níž vedl žalovaný správní řízení pod č.j. OAM-20/LE-BE02-2014. Jako důvod této žádosti uvedl žalobce snahu o legalizaci pobytu v České republice, najít si zaměstnání a lepší život. Jeho snahou bylo také zjistit, proč došlo k úmrtí jeho bratra v České republice v roce 2002. Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 7. 2014 nebyla žalobci mezinárodní ochrana udělena. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji rozsudkem č.j. 32 Az 28/2014 – 27 ze dne 27. 3. 2015 zamítl. Druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne 14. 9. 2015 a řízení o této žádosti vedl žalovaný pod č.j. OAM-141/LE-LE05-2015. Jako důvody této žádosti tehdy žalobce uvedl opakovaně legalizaci pobytu v ČR, problémy ohledně své ruské národnosti a ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Žalovaný řízení o této žádosti rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016 zastavil podle ust. § 25 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Součástí správního spisu jsou také zprávy o zemi původu žalobce a to:

-          zpráva Amnesty International 2018 ze dne 22. 2. 2018,

-          informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR o politické a bezpečnostní situaci, mezinárodních smlouvách a lidských právech a základních svobodách, vojenské službě a přesídlených osobách na Ukrajině ze dne 22. 1. 2018,

-          informace Ministerstva zahraničních věcí ČR č.j. 110372/2018-LPTP ze dne 16. 5. 2018 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu při návratu do vlasti a při návratu po dlouhodobém pobytu v zahraničí,

-          výroční zpráva Human Rights Watch 2018 ze dne 18. 1. 2018,

-          zpráva Freedom House nazvaná „Svoboda ve světě 2018 – Ukrajina“,

-          zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA o dodržování lidských práv na Ukrajině v roce 2017 ze dne 20. 4. 2018,

-          zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva o stavu lidských práv na Ukrajině ze dne 12. 12. 2017 a informace Odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 9. 2018 o politické a bezpečnostní situaci, mezinárodních smlouvách a lidských právech a základních svobodách, vojenské službě a vnitřně přesídlených osobách na Ukrajině.

7. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.
8. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a to, zda uvedl nebo se objevily nové  skutečnosti nebo zjištění, které

a)      nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení,

b)      svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

9.  Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní  ochrany nepřípustná.
10. Zásadní a jedinou žalobní námitkou žalobce bylo to, že se dle jeho názoru žalovaný nedostatečně vypořádal s obsahem nových důvodů žádosti o mezinárodní ochranu a se skutečností, zda po něm bylo možno požadovat, aby tyto důvody uvedl dříve. Tyto nové skutečnosti žalobce spatřoval v tom, že se obává ohrožení ze strany fašistických skupin na Ukrajině pro jeho cizojazyčný původ. Žalovaný přitom opomenul skutečnost, že se žalobce v mezidobí mezi prvním řízením o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a nynějším řízením vrátil na Ukrajinu, kterou však následně opustil v roce 2017 právě ze strachu před fašistickými skupinami. Nelze pominout, že v mezidobí od roku 2002 do roku 2017 došlo k řadě podstatných změn v politické situaci v zemi původu žalobce a důsledku toho k vzestupu nacionalistických či dokonce fašizujících skupin a k relativně častějšímu výskytu protirusky zaměřených incidentů nebo vyjádření. Podle žalobce je rozhodnutí žalovaného nezákonné v tom, že se novým tvrzením ohledně obav z fašistů jako důvodu pro udělení mezinárodní ochrany nezabýval meritorně.
11. S uvedenou žalobní námitkou žalobce nemůže krajský soud souhlasit. Žalobce totiž při pohovoru k nynější žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaném dne 26. 6. 2018 na otázku, kdy měl problémy s lidmi, které označuje za fašisty, odpověděl, že v roce 2002. Na další dotaz, kdy se jej pokusili zabít, odpověděl: „No v roce 2002, prostě od té doby s nimi mám problémy. Proto tam prostě nemůžu žít“. Na další dotaz, zda tím chce říct, že od roku 2002 má stále tentýž problém s lidmi, které označuje za fašisty, odpověděl, že ano, pořád už od toho roku 2002. Z uvedeného krajský soud dovozuje, že žalobce měl možnost i povinnost namítanou skutečnost uvést již v rámci řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v roce 2014; pakliže ji neuvedl vlastním zaviněním, nemůže být považována jako nová skutečnost, kterou byl žalovaný povinen se zabývat jako důvodem, pro který by mohl být žalobce vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 či jako hrozící vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Krajský soud k tomu dodává, že v žalobě namítané podstatné změny v politické situaci na Ukrajině, které podle žalobce přinesly mimo jiné vzestup nacionalisticky či dokonce fašizujících skupin a častější výskyt protirusky zaměřených incidentů by mohly být důvodem pro meritorní posouzení nynější žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany toliko v případě, kdy by od předchozí žádosti uplatněné v roce 2014 došlo k natolik závažným změnám v politické, bezpečnostní a lidskoprávní situaci na Ukrajině, které by svědčily o možnosti pronásledování či hrozbě vážné újmy. K posouzení této otázky, jak vyplynulo z obsahu správního spisu, si žalovaný opatřil dostatek potřebných informací o aktuální situaci v zemi původu žalobce, ze kterých dovodil, že od roku 2014 na Ukrajině k žádné podstatně změně nedošlo a dále, že žalobce jako místo  posledního pobytu označil město Užhorod v Zakarpatské oblasti, tedy místo, které se nachází pod plnou kontrolou současné proevropsky orientované ukrajinské vlády. K uvedenému nutno poznamenat, že pokud žalobce poukazoval na „podstatné změny v politické situaci na Ukrajině mezi léty 2002 – 2017“, které sebou přinesly vzestup nacionalistických či fašizujících skupin, pak jde o žalobní námitku, kterou nijak blíže nekonkretizoval ani nepodložil informacemi o zemi původu žalobce.               
12. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu žalobce zamítl jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s., přičemž v této věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.
13. Žádnému z účastníků nepřiznal soud právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v tomto řízení úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízení nevznikly (ust. § 60 odst. 1 s. ř. s.).             
14. Ustanovenému právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za jeho zastupování v rozsahu dvou úkonů právní služby po 3 100 Kč a dvou režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

               Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava 15. listopadu 2019

JUDr. Petr Indráček 

samosoudce