[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou ve věci

v řízení o žalobě ze dne 11.2.2019 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2019 č.j. OAM-146/ZA-ZA11-P07-2017,

takto:

1. Žaloba se zamítá.
2. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Včasnou žalobou ze dne 11.2.2019 předanou k poštovní přepravě téhož dne a soudu doručenou dne 12.2.2019 se žalobkyně domáhala přezkoumání napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2019 č.j. OAM-146/ZA-ZA11-P07-2017, kterým jí byla podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu) zamítnuta žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR). Žalobkyně považovala napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správního řízení. Správní řízení je soubor pravidel, kterými se správní orgán při rozhodování musí řídit a je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. V rozporu s tímto celé řízení bylo jednostranné a neobjektivní. Žalovaný porušil svou povinnost postupovat řádným procesním postupem v souladu s právním řádem ČR, se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Žalovaný tedy své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil a vyložil zákon chybně. Dále žalobkyně namítala, že byla napadeným rozhodnutím zkrácena na svých právech. Očividně použité MV informace nejsou aktuální. Správní orgán měl při rozhodování o udělení či neudělení mezinárodní ochrany posoudit aktuální informace o zemích původu a byl povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

2. Součástí žaloby učinila žalobkyně i žádost o ustanovení zástupce. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14.3.2019 č.j. 60Az 15/2019-26 byl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce zamítnut (žalobkyně nedoložila nedostatek finančních prostředků).

3. Napadeným rozhodnutím ze dne 10.1.2019 č.j. OAM-146/ZA-ZA11-P07-2017 bylo rozhodnuto ve věci žádosti žalobkyně tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dne 19.2.2017 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Následně dne 22.2.2017 poskytla údaje k podané žádosti a téhož dne byl s žalobkyní veden pohovor. Z daného mimo jiné vyplynulo, že žalobkyně nikdy nebyla členkou žádné politické strany ani nebyla politicky aktivní. Je vdaná a její manžel Igor V.Y., narozený …, státní příslušnost Ukrajina, je nyní společně s ní v přijímacím středisku a žádá společně s ní o mezinárodní ochranu, děti nemá. K průběhu svojí cesty z vlasti do ČR žalobkyně sdělila, že si vyřídili s manželem turistické vízum, jí pomohli vyřídit i pas, a odcestovali dne 16.2.2017 letadlem přímou linkou z Oděsy do Prahy a tentýž den vstoupili na území ČR. Žalobkyně dále uvedla, že nikdy dříve nepobývala ve státech Evropské unie (dále jen EU) a během života měla udělené pouze české turistické vízum v roce 2017. Rovněž podle ní nikdy dříve nikde nežádala o mezinárodní ochranu. Ohledně důvodů podání žádosti o mezinárodní ochranu v ČR uvedla, že v jejím rodném městě Doněcku se nemůžou nacházet, protože její manžel je církevním hodnostářem, je to kněz a církevní hodnostáře začali dle jejích slov v jejím městě pronásledovat, proto tam podle ní už nemohli být. Dodala, že kněze, kteří nestihli odejít včas, zavírali do sklepů, mučili je, vysmívali se jim a dělali s nimi, co chtěli. Důvodem její podané žádosti o mezinárodní ochranu je tedy dle žalobkyně zaprvé strach o život jejího manžela, protože jsou rodina, a proto o tom hovoří. Dalším důvodem jí podané žádosti je zdravotní stav jejího manžela, který je vážně nemocný a do konce svého života potřebuje retrovirovou terapii. Když byli na Ukrajině, odmítli mu jí tam podle ní pak dávat. Žalobkyně dále uvedla, že když byli v Oděse, tak jim kvůli manželovým politickým aktivitám psali výhružné SMS a volali jim. Doplnila, že přesně nerozumí tomu, na čem všem se manžel podílel a proč jim v Oděse vyhrožovali. Dále sdělila, že bratranec jejího manžela, budoucí prokurátor, zůstal žít na Krymu, což jim dle ní taky působilo problémy, protože zůstal žít na území nepřítele. Jiné důvody žádosti o mezinárodní ochranu nemá.

V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyně jsou obavy o jejího manžela v souvislosti s jeho veřejným vystupováním i z důvodu jeho zdravotního stavu, a rovněž ekonomické problémy, kterým dle žalobkyně s manželem čelili v Oděse po odchodu z Doněcka. Žalobkyně rovněž vyjádřila snahu si legalizovat v ČR pobyt a pracovat zde ve svém oboru.

Pokud jde o obavy žalobkyně ohledně jejího manžela kvůli jeho aktivitám a zdravotnímu stavu, správní orgán samozřejmě z lidského hlediska chápe, že tyto se žalobkyně jako jeho manželky rovněž dotkly, ale ona sama na opakované dotazy potvrdila, že jen nepřímo, z titulu toho, že spolu již dlouho žijí a na manžela si zvykla a nechce ho proto opustit a odjet na Ukrajinu, nikoliv, že by přímo její osoba, její základní lidská práva či její zdraví nebo život, byly jakkoliv kvůli jejímu manželovi v její vlasti ohroženy. Správní orgán proto konstatoval, že problémy manžela žalobkyně, pana I.Y., se detailně zabýval v rámci správního řízení č. j. OAM-147/ ZA-ZA11-2017 o jeho samostatné žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR ze dne 19.2.2017 a v tomto bodě na toto své odůvodnění plně odkázal.

K aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině, která je správnímu orgánu z jeho správní činnosti samozřejmě známá a kterou se správní orgán nad rámec žalobkyní tvrzených potíží ve vztahu k žadatelce rovněž zabýval, pak správní orgán konstatoval, že probíhající vojenský konflikt v zemi původu žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany, který se dotýká veškerého obyvatelstva bez ohledu na jeho rasu, národnost či politickou příslušnost, nelze zařadit mezi důvody relevantní z hlediska možnosti udělení azylu. I přestože je správnímu orgánu na základě výše citovaných informací bezpečnostní situaci na východní Ukrajině známa konkrétní problematická situace v Doněcké oblasti i městě Doněck (přičemž správní orgán ozbrojený konflikt v této části země nikterak nerozporuje), samotná existence ozbrojeného konfliktu v zemi původu žalobkyně o mezinárodní ochranu nemůže být sama o sobě ještě důvodem pro udělení azylu.

Žalovaný tedy nedospěl k závěru, že by žalobkyně byla ve vlasti pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, že by mohla ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Ze správního řízení ani nevyplývá, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žalobkyně ve smyslu § 13 zákona o azylu. Také žalovaný konstatoval, že v průběhu řízení nezjistil zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu a dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu a nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14b zákona o azylu. Závěrem bylo uvedeno, že v případě žalobkyně nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany, proto jí nebyla udělena.

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dne 17.6.2019 nesouhlasil s obsahem formulovaných žalobních námitek, neboť nedokládaly žalobkyní namítaná porušení zákonných ustanovení. Žalovaný se situací žalobkyně dostatečně zabýval, vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům nezbytným pro vydání zákonného rozhodnutí. Jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany žalobkyně uvedla ekonomické důvody, zdravotní stav manžela (nyní již bývalého) a strach o jeho život, protože je církevním hodnostářem a ti jsou v jejím rodném městě Doněcku na Ukrajině pronásledováni. Podle žalobkyně je pronásledovali lidé z DNR, protože manžel byl velmi aktivní a netajil se se svými proukrajinskými názory. Ve městě Doněcku žili do roku 2014 a poté se odstěhovali z Doněcka a žili v Oděse, kde byl manžel rovněž politicky aktivní, podporoval gubernátora Michaila Saakašviliho a po sociálních sítích mu bylo vyhrožováno. Po posouzení všech tvrzení žalobkyně správní orgán dospěl k závěru, že neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné usoudit, že by ve své vlasti byla pronásledována za uplatňování politických              práv a svobod, ať již sama za sebe nebo za aktivity svého manžela zprostředkovaně. Naopak žalobkyně opakovaně potvrdila, že během pobytu ve vlasti, a to ani v Doněcku, a ani následně v Oděse, nikdy neměla problémy se státními orgány, policií nebo soudy. Za důvod svého odjezdu z vlasti označila problémy svého manžela a ekonomické problémy, které jim bránily zajistit potřebnou lékařskou péči a práci v ČR, kde by si žalobkyně chtěla legalizovat svůj pobyt. Výčet důvodů pro udělení azylu vyjmenovaných v § 12 zákona o azylu je taxativní. Legalizace pobytu mezi těmito zákonnými důvody uvedena není a správní orgán se v této souvislosti odkázal na rozsudek NSS ze dne 22.1.2004 č.j. 5 Azs 37/2003-47. Žalovaný při posuzování žádosti o mezinárodní ochranu vycházel především z výpovědí žalobkyně a dále z informací ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Správní orgán se podrobně zabýval bezpečnostní a politickou situací na Ukrajině a shromáždil k ní adekvátní a aktuální informace, které jsou součástí spisového materiálu. Ke všem těmto podkladům před vydáním rozhodnutí měla žalobkyně možnost se vyjádřit, popřípadě je doplnit, podle § 36 odst. 3 správního řádu. S obsahem podkladů se žalobkyně seznámit nechtěla a neuvedla žádné nové skutečnosti nebo informace, které by měl správní orgán vzít na vědomí při posuzování její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně neuvedla a správní orgán ani nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by jí mohla hrozit podle § 14a zákona o azylu v případě návratu do vlasti vážná újma. K rodinné situaci žalobkyně správní orgán ještě doplnil, že podle informačního systému odboru azylové a migrační politiky MV, žalobkyně uzavřela nový sňatek a jejím manželem je J.J., narozen…. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Ze zaslaného správního spisu vedeného žalovaným v této věci vyplývá, že skutečnosti uvedené v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 10.1.2019 i ve vyjádření žalovaného ze dne 17.6.2019 odpovídají obsahu spisu. Podle protokolu o předání rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí ze dne 10.1.2019 žalobkyni předáno dne 31.1.2019.

6. Na výzvu soudu žalobkyně dne 11.9.2019 zaslala zdejšímu soudu kopii úředně ověřeného oddacího listu, který dokládá změnu jejího příjmení, a tedy uzavření nového sňatku.
7. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán).  Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí je soud povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech mezinárodní ochrany rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., jelikož žalobkyně ani žalovaný nařízení jednání nepožadovali.
8. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala z důvodů v ní uvedených zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2019, ale soud z níže uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná.
9. Soud zejména konstatuje, že žalobní body v žalobě jsou velmi stručné a skládají se pouze z obecných tvrzení. Ohledně námitky týkající se toho, že žalovaný si neobstaral aktuální informace o zemi původu soud, uvádí, že žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobkyni vycházel především z jejích výpovědí a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv na Ukrajině. Konkrétně vycházel z Informace OAMP, Ukrajina, Situace v zemi: Politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby, ze dne 14.9. 2018, Zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, o stavu lidských práv na Ukrajině za období 16. května - 15. srpna 2018, ze dne 19. září 2018, Zprávy Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických o dodržování lidských práv na Ukrajině v roce 2017, ze dne 20. dubna 2018, Informace MZV ČR č.j. 110372/2018-LPTP, Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 16. 5. 2018, Informace z oficiálních internetových stránek prezidenta Ukrajiny ze dne 28. listopadu 2018, Prezident podepsal zákon o zavedení stanného práva (válečného stavu) na Ukrajině, ze Zákona Ukrajiny č. 2630-VIII, o schválení Výnosu prezidenta Ukrajiny „O vyhlášení válečného stavu na Ukrajině“, ze dne 26. listopadu 2018 a z Výnosu prezidenta Ukrajiny číslo 393/2018, o zavedení stanného práva (válečného stavu) na Ukrajině, ze dne 26. listopadu 2018. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu. Žalovaný současně konstatoval, že jako podklad pro vydání rozhodnutí v předmětné věci už nevyužil další informace, které si obstaral dříve v průběhu řízení, a to z důvodu jejich zastaralosti a nahrazení aktuálnějšími materiály. Konkrétně se jedná o Informaci MZV ČR č.j. 107318/2017-LPTP ze dne 3.8.2017, Informací MZV ČR č.j. 107283/2016-LPTP ze dne 25.7.2016, Informaci MZV ČR č.j. 117499-LPTP ze dne 15.10.2015, Výroční zprávu Human Rights Watch 2017 - Ukrajina, ze dne 12.1.2017, Zprávu Freedom House, Svoboda ve světě 2017 - Ukrajina, leden 2017, Výroční zprávu Amnesty International - Ukrajina, ze dne 22.2.2017, Zprávu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) o stavu lidských práv na Ukrajině (za období od 16.2.2017 do 15.5.2017), ze dne 13.6.2017, Zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických - Ukrajina: Zpráva o dodržování lidských práv v roce 2016, ze dne 3.3.2017, Informaci OAMP, Ukrajina: Situace v zemi, politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby, ze dne 24.7.2017, Informaci OAMP, Ukrajina: Náboženská svoboda se zaměřením na demografii, ochranné mechanismy, aktuální situaci a svědky Jehovovy, ze dne 21.3.2017, Informaci z evropského Projektu lékařských informací o zemích původu č.j. BMA 7964, ze dne 4.4.2016, a Informaci Světové zdravotnické organizace (WHQ) - Ukrajina: Průzkum zdravotního systému, z r. 2015.
10. Současně soud uvádí, že žalobkyně měla v průběhu azylového řízení možnost se s výše uvedenými podklady seznámit, navrhnout jejich doplnění či vyjádřit se k jejich zdrojům a způsobu využití, případně uvést jakékoliv nové skutečnosti nebo informace, které by správní orgán měl vzít v potaz při posouzení její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobkyně však svého práva nevyužila.
11. Podle rozsudku NSS ze dne 4.2.2009 č.j. 1 Azs 105/2008-81 „Informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné.“ Žalovaný při hodnocení důvodů žalobkyně vycházel z informací o zemi původu, které jsou standardně přijímány jako dostačující a odpovídající shora uvedeným kritériím. S ohledem na tvrzené skutečnosti a formulaci důvodů žalobkyně byly tyto informace dostatečně podrobné, přiměřeně aktuální a tematicky zaměřené tak, aby bylo možno poměřit tvrzené skutečnosti s objektivně a nestranně doloženou realitou.
12. Soud neakceptoval ani tvrzení žalobkyně o porušení § 3 správního řádu, když stav věci byl žalovaným zjištěn v souladu s uvedeným ustanovením, jelikož si opatřil shora uvedené materiály vztahující se k podané žádosti a současně aktuální informace o situaci v zemi původu žalobkyně a umožnil žalobkyni sdělit v samotné žádosti vše, co považuje za podstatné při poskytnutí údajů k žádosti a po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Dále je nutné připomenout, že při rozhodování o udělení mezinárodní ochrany je stěžejní, jaké konkrétní informace o svém případu poskytne sám žadatel o mezinárodní ochranu. Napadené rozhodnutí tak bylo přesvědčivě odůvodněno a je z něj patrno, z čeho správní orgán vycházel, jak svá zjištění hodnotil i k čemu jej tyto úvahy vedly. Vzhledem k tomu, že žádosti nebylo vyhověno z důvodu neexistence skutečně odůvodněných příčin pro udělení mezinárodní ochrany, žalovaný správně a v souladu se zákonem neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu v žádné z jejich forem dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu.
13. Na okraj soud uvádí, že dle informačního azylového systému a současně žalobkyní doloženého oddacího listu ze dne 14.5.2019 vyplývá, že žalobkyně uzavřela dne 11.5.2019 v Brandýse nad Labem- Stará Boleslav, část Brandýs nad Labem č.p. 59 nový sňatek a jejím manželem je J.J., narozený ...
14. Vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem soudu nezbylo, než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s., dle něhož soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána (výrok II. rozsudku) 

Poučení:

Plzeň 30. října 2019

JUDr. Alena Hocká  v.r.

samosoudkyně