62 Af 50/2018-63
[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci
žalobce: J. Z.
sídlem Š. 799/56, B.
zastoupen JUDr. Janem Slunečkem, advokátem
sídlem Mírové nám. 48, Louny
proti
žalovanému: Generální ředitelství cel,
sídlem Budějovická 1387/7, Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 15504-2/2018-900000-311 ze dne 4.4.2018
takto:
Odůvodnění:
I. Shrnutí podstaty věci
1. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č.j. 15504-2/2018-900000-311 ze dne 4.4.2018, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzena rozhodnutí Celního úřadu pro Jihomoravský kraj „č.j. 150530 až 11/2017-530000-51 ze dne 4.9.2017, č.j. 150530-12 až 17/2017-530000-51 ze dne 8.9.2017, č.j. 150530-20 až 30/2017-530000-51 ze dne 8.9.2017 a č.j. 150530-31 až 49/2017-530000-51 ze dne 11.9.2017 (celkem 47)“, dále pak rozhodnutí „č.j. 150530-50 až 110/2017-530000-51 ze dne 11.9.2017, č.j. 150530-111 až 190/2017-530000-51 ze dne 12.9.2017, č.j. 150530-191 až 270/2017-530000-51 ze dne 13.9.2017 a čj. 150530-271 až 364/2017-530000-51 ze dne 14.9.2017 (celkem 315)“, kterými bylo žalobci podle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „nařízení č. 2658/87“), nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, dodatečně vyměřeno dovozní clo v celkové výši 2 595 616 Kč, resp. v případě rozhodnutí čj. 150530-18/2017-530000-51 a čj. 150530-19/2017-530000-51 vyměřen přeplatek na clu v celkové částce 666 Kč, neboť žalobce dovážené výrobky (plastové trubičky a krytky z plastu) nesprávně sazebně zařadil.
II. Shrnutí procesního postoje žalobce
2. Žalobce spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v nesprávném právním posouzení sazebního zařazení zboží, neboť byla opomenuta hlavní funkce výrobků (jejich použité téměř výhradně pro elektrickou izolaci kabelů a kabelových elektrických spojů). Dále žalobce namítá, že ho žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí neseznámil se zjištěnými skutečnostmi a důkazy a neumožnil mu, aby se k nim ve lhůtě podle § 115 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), vyjádřil. Konečně žalobce uvádí, že jednal v dobré víře ve správnost nezávazných vyjádření a splnil veškeré podmínky pro aplikaci liberačních důvodů podle § 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství.
3. Žalobce proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a na svém procesním postoji setrval po celou dobu řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí procesního postoje žalovaného
4. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle žalovaného není sporu o tom, co zboží představuje a k čemu se používá. Žalovaný nezpochybňuje ani to, že zboží plní funkci nejen mechanické ochrany kontaktů, nýbrž i ochrany elektrické (izolační). Podstatou sporu je podle žalovaného posouzení, zda lze zboží kategorizovat jako „izolační části a součásti“ nebo jako „výrobky z plastů“, které mají z povahy materiálu také izolační vlastnosti, a klíčovou otázkou tak je právní výklad pojmu „části a součásti“. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před zdejším soudem.
IV. Posouzení věci
5. Žaloba byla podána včas (§ 72 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen „s.ř.s.“/), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
6. Zdejší soud tak napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů
(§ 75 odst. 2 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 s.ř.s.
7. Zdejší soud se předně zabýval námitkou žalobce, že jej žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí neseznámil se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, čímž mu znemožnil se k nim ve lhůtě podle § 115 odst. 2 daňového řádu vyjádřit.
8. Podle § 115 odst. 2 daňového řádu provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.
9. Ze správního spisu se podává, že výzvou k vyjádření se ke stavu zjištěnému v odvolacím řízení a k navržení dalších důkazních prostředků č.j. 69120-5/2017-900000-304.1 ze dne 4.12.2017 byl žalobce v souladu s § 115 odst. 2 daňového řádu žalovaným vyzván, aby se vyjádřil ke zjištěnému stavu a navrhl případně další důkazní prostředky; to však žalobce neučinil. Následně bylo dne 7.3.2018 do správního spisu vloženo osvědčení AEO udělené žalobci a dne 4.4.2018 bylo vydáno napadené rozhodnutí.
10. Z uvedeného tak plyne, že žalovaný skutečně před vydáním napadeného rozhodnutí žalobce nevyzval, aby se seznámil se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, avšak toliko ve vztahu k osvědčení AEO žalobce, které do spisu vložil žalovaný až po výzvě ze dne 4.12.2017. Osvědčení AEO zajišťuje držiteli snadnější přístup k celním zjednodušením, úlevy ve vztahu k fyzickým a dokladovým kontrolám, provedení přednostní kontroly prováděné na základě analýzy rizik či možnost požádat o provedení kontroly na specifickém místě. S ohledem na povahu dokumentu, který přináší žalobci určité výhody v řízení s celními orgány, nemohla mít skutečnost, že žalobci nebyla dána možnost se k tomuto osvědčení vyjádřit, jakýkoli vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Vložení osvědčení o tom, že žalobce je držitelem osvědčení AEO, tak nemělo na posouzení věci žádný faktický vliv. Žalobce totiž k tomuto osvědčení nemohl uplatnit žádné relevantní vyjádření či navrhnout jakékoli důkazy. Uvedené pochybení žalovaného tak nemohlo zasáhnout do subjektivních práv žalobce.
11. Dále žalobce namítal chybné zařazení zboží; podle žalobce mělo být zboží zařazeno do podpoložky KN 8547 20 00, neboť jeho hlavní funkcí je elektrická izolace kabelů a kabelových elektrických spojů.
12. Podle čl. 1 nařízení Rady (EHS) č 2658/87, o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen „nařízení č. 2658/87), byla zavedena nomenklatura zboží (odst. 1), která se skládá z nomenklatury Harmonizovaného systému, z dalšího třídění Společenství k této nomenklatuře (dále jen „podpoložky KN“), pokud je specifikována celní sazba, a z předběžných ustanovení, doplňkových poznámek ke třídám a kapitolám a poznámek pod čarou vztahujících se k podpoložkám KN (odst. 2). Kombinovaná nomenklatura je uvedena v příloze I. nařízení (odst. 3) a je průběžně aktualizována. Podle čl. 2 Komise zavedla integrovaný sazebník Evropských společenství, který se zakládá na kombinované nomenklatuře a skládá se z doplňkového třídění Společenství (dále jen „podpoložky Taricu“), nezbytného k označení zboží, na které se vztahují specifická opatření Společenství uvedená v příloze II (písm. a/), sazeb cel a jiných poplatků (písm. b/), čísel kódů uvedených v čl. 3 odst. 3 a 4 (písm. c/) a dalších informací nezbytných pro provádění nebo kontrolu plnění příslušných opatření Společenství (písm. d/).
13. V nyní posuzované věci byla příloha I nařízení č. 2658/87 aplikována ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1001/2013 (pro rok 2014) a ve znění prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1101/2014 (pro rok 2015). Použitá ustanovení nařízení č. 2658/87 včetně přílohy I nejsou pro rok 2014 a pro rok 2015 rozdílná, a pro účely posouzení věci tedy není třeba jednotlivá znění nařízení č. 2658/87 rozlišovat.
14. První části přílohy I („úvodní ustanovení“) obsahuje v hlavě I bod A. všeobecná pravidla pro výklad kombinované nomenklatury (dále jen „všeobecná pravidla“), podle kterých dochází k sazebnímu zařazování zboží do jednotlivých kódů dle druhé části přílohy II („celní sazebník“). Při zařazování zboží do kombinované nomenklatury je třeba vycházet mimo jiné z následujících zásad: názvy tříd, kapitol a podkapitol jsou pouze orientační; pro právní účely jsou pro zařazení směrodatná znění čísel a příslušných poznámek ke třídám nebo kapitolám a následující ustanovení, pokud znění těchto čísel nebo poznámek nestanoví jinak (pravidlo 1). Každé uvedení výrobku v některém z čísel se vztahuje též na výrobek, který není kompletní nebo jehož zpracování není dokončeno, pokud již má při předložení podstatné rysy kompletního nebo dokončeného výrobku. Totéž platí pro zařazení kompletního nebo dokončeného výrobku (nebo výrobku zařazovaného podle tohoto pravidla jako kompletní nebo dokončený výrobek), který je předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu (pravidlo 2 a/). Každé uvedení materiálu nebo látky v některém z čísel se vztahuje také na tento materiál nebo látku ve směsi nebo v kombinaci s jinými materiály nebo látkami. Každé uvedení zboží z určitého materiálu nebo látky se vztahuje na zboží sestávající zcela nebo částečně z tohoto materiálu nebo látky. Zařazení zboží sestávajícího z více než jednoho materiálu nebo látky se provádí podle zásad uvedených v pravidlu 3 (pravidlo 2 b/). Zboží, které lze podle pravidla 2 b) nebo z jiných důvodů zařadit prima facie do dvou nebo více čísel, se zařazuje takto: číslo, které obsahuje nejspecifičtější popis má přednost před čísly s obecnějším popisem. Jestliže se však každé ze dvou nebo více čísel vztahuje pouze na část materiálů nebo látek obsažených ve smíšeném nebo složeném zboží nebo pouze na část položek soupravy (sady) v balení pro drobný prodej, považují se tato čísla za stejně specifická ve vztahu k tomuto zboží, i když jedno z nich obsahuje úplnější nebo přesnější popis zboží (pravidlo 3 a/); směsi, zboží složené z různých materiálů nebo zhotovené z různých komponentů a zboží v soupravách (sadách) v balení pro drobný prodej, které nelze zařadit podle pravidla 3 a), se zařadí podle materiálu nebo komponentu, který jim dává podstatné rysy, je-li možno takový materiál nebo komponent určit (pravidlo 3 b/); zboží, které nelze zařadit podle pravidel 3 a) ani 3 b), se zařadí do posledního z čísel, která podle pořadí přicházejí stejnou měrou v úvahu (pravidlo 3 c/). Zboží, které nelze zařadit podle výše uvedených pravidel, se zařadí do čísla odpovídajícího nejpodobnějšímu zboží (pravidlo 4). Zařazení zboží do položek a podpoložek určitého čísla je pro právní účely stanoveno zněním těchto položek a podpoložek a příslušných poznámek k položkám a podpoložkám, jakož i mutatis mutandis výše uvedenými pravidly, přičemž se rozumí, že srovnávány mohou být pouze položky a podpoložky stejné úrovně. Není-li stanoveno jinak, uplatňují se pro účely tohoto pravidla rovněž příslušné poznámky ke třídě a kapitole (pravidlo 6). Ze shora uvedeného výčtu některých zásad pro zařazování do kombinované nomenklatury je patrné, že pro sazební zařazení je rozhodující převažující (prvotní funkce), je-li dobře identikovatelná, a zejména pak převažující objektivní charakteristika a vlastnost zboží, jak jsou definovány zněním položky kombinované nomenklatury a poznámek k třídám či kapitolám (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2013, č.j. 2 Afs 85/2012-40, a v něm uvedené rozsudky Soudního dvoru Evropské unie).
15. Žalobce zboží sazebně zařadil do čísla 8547 – izolační části a součásti pro elektrické stroje, přístroje nebo zařízení, vyrobené zcela z izolačních materiálů nebo jen s jednoduchými, do materiálu vlisovanými drobnými kovovými součástmi (například s objímkami se závitem), sloužícími výhradně k připevňování, jiné než izolátory čísla 8546; elektroinstalační trubky a jejich spojky z obecných kovů s vnitřní izolací – a do podpoložky KN 8547 20 00 (izolační části a součásti z plastů). Žalovaný a prvostupňový správní orgán zařadili zboží do čísla 3917 – trubky, potrubí a hadice a jejich příslušenství (například spojky, kolena, příruby) z plastů – a do čísla 3926 – ostatní výrobky z plastů a výrobky z ostatních materiálů čísel 3901 až 3914.
16. Žalobce v žádosti o vydání stanoviska k sazebnímu zařazení zboží (PO) č.j. 3126/2011-060100-22 jako účel použití dováženého zboží uvedl, že se „jedná o izolační část k izolování spoje kabelu, nasadí se na spoj konektorů a izoluje ho. Tuba se nasadí na spoj kabelu, vytáhne se z ní plastová vložka, která ji drží rozevřenou a tuba se smrskne“. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k zařazení do položky KN 8547 uvedl, že „pojmovým znakem čísla 8547 je okruh výrobků, k nimž se předmětné zboží musí vztahovat. Předmětné zboží se musí vztahovat k elektrickým strojům, přístrojům nebo zařízením. Jak vyplývá z doplnění odvolatele ze dne 24.11.2017 předmětné zboží se vztahuje k elektrickým konektorům. Na základě všeobecně známých skutečností nelze elektrický konektor považovat za elektrický stroj ani přístroj. … Z pojmových znaků čísla 8547 („Izolační části a součásti pro elektrické stroje, přístroje nebo zařízení, vyrobené zcela z izolačních materiálů…“) předmětné zboží naplňuje toliko to, že je zcela vyrobeno z izolačních materiálů (jednoho anebo dvou, což je přípustné). Předmětné zboží nenaplňuje definici pojmu „části a součásti“, jak byla tato definice zformulována judikaturou Soudního dvora EU, a současně nenaplňuje ani to, že se vztahuje k elektrickému stroji, přístroji nebo zařízení“.
17. Není sporu o to, že zboží je z plastu a je nevodivé a může nepochybně plnit také funkci izolantu. Zdejší soud dává za pravdu žalovanému, že pojmovými znaky čísla 8547 jsou části či součásti elektrických strojů, přístrojů nebo zařízení. Uvedl-li žalobce ve vyjádření ze dne 24.11.2017, že zboží se vztahuje ke konektorům, musel zdejší soud přistoupit k posouzení, zda lze konektor podřadit pod termín „elektrický stroj, přístroj nebo zařízení“. Úvaha žalovaného, že „…stroje lze obecně definovat jako celky, které mění jeden druh energie na druhou nebo jsou určeny k pohonu, potom konektor v podobě kontaktu, tuto definici nenaplňuje…“, je na první pohled logická a dobře hájitelná a žalobce v žalobě neuplatnil konkrétní argumentaci, která by tuto úvahu žalovaného zpochybňovala. Tato úvaha žalovaného ostatně koresponduje s vymezením elektrického zařízení dle přílohy k nařízení vlády č. 101/2015 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí. Z přílohy nařízení vyplývá, že se za elektrické zařízení považují zařízení pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie a k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Také při aplikaci jazykového výkladu vnímá zdejší soud výrazy „elektrický stroj, přístroj nebo zařízení“ jako komplexní výrobky, jejichž podstata reálného fungování není zcela banální (jaká je typicky právě u konektoru). Lze tedy přisvědčit žalovanému, že konektor komplexním zařízením – elektrickým strojem, přístrojem nebo zařízením ve smyslu čísla 8547 – nebyl a žalovaný tak nepochybil ani tím, že neuvedl jiný možný způsob využití zboží.
18. Není-li sporu o chemických a fyzikálních vlastnostech zboží, které nemělo charakter části a součásti elektrického zařízení, jeví se zdejšímu soudu vcelku logickým, že žalovaný (prvostupňový správní orgán) zboží sazebně zařadil do kapitoly 39 – plasty a výrobky z nich. V rámci sazebního zařazení zboží do jednotlivých čísel v kapitole 39 se žalovaný zabýval vlastnostmi zboží dle jednotlivých skupin a podle zjištěných vlastností zboží zařadil do jednotlivých čísel. Žalobce jednotlivé sazební zařazení zboží konkrétní argumentací věcně nenapadá a zdejší soud z napadeného rozhodnutí nezjistil zjevný rozpor mezi žalovanými zjištěnými a popsanými vlastnostmi zboží a jeho následným zařazením do konkrétních čísel v kapitole 39.´
19. Žalobce dále namítá, že žalovaný nerespektoval dobrou víru žalobce založenou nezávaznými vyjádřeními. V nezávazném vyjádření č.j. 15577/2010-060100-22 ze dne 7.12.2010 je uveden název zboží „izolace“ se zařazením do podložky KN 8547 20 00 s odůvodněním, že „…posuzovaný výrobek je plastová izolační část k izolování spoje kabelu. Výrobky tohoto typu patří do čísla 8547 HS. Pro zařazení byla použita Interpretační pravidla 1 a 6…“. V nezávazném vyjádření č.j. 2212/2011-060100-22 ze dne 8.3.2011 je uveden jako název zboží „izolace optického kabelu 00-0/HY-...9“ se zařazením do podpoložky KN 8547 20 00 s odůvodněním, že „…izolaci optického kabelu 00-0/HY-...9 zařazujeme do čísla 8547. Zařazení se zakládá na všeobecných pravidlech 1 a 6 pro výklad kombinované nomenklatury. Při zařazení byly dále použity Vysvětlivky k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží…“. Obě uvedená nezávazná vyjádření byla vyhotovena Celním ředitelstvím Hradec Králové a obsahují upozornění, že nejsou závaznou informací o sazebním zařazení zboží ve smyslu čl. 12 celního kodexu společenství.
20. K této části žalobní argumentace zdejší soud předesílá, že sice nelze dovozovat závaznost nezávazných vyjádření en bloc (zejména v případech, kdy žadatel o vydání nezávazného vyjádření vymezí zboží zcela obecně, tomu tak jistě nebude), avšak na straně druhé nelze nezávaznému vyjádření určitý (podstatný) právní význam upřít, neboť v opačném případě by se jednalo o zcela nadbytečný „úkon“ celního orgánu nemající žádný reálný význam; takový výklad by byl v rozporu nejen se zdravým rozumem, ale i se zásadou hospodárnosti a efektivnosti řízení podle § 7 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Právě uvedený pohled se podle zdejšího soudu uplatní navzdory nepříliš šikovné právní úpravě obsažené v celním kodexu společenství, která zakotvuje tzv. závazné informace o sazebním zařazení (čl. 12 odst. 1 a 2 celního kodexu společenství) a praxi celních orgánů spočívající ve vydávání nezávazných vyjádření k sazebnímu zařazení zboží. Určitou míru závaznosti nezávazným vyjádřením jako formalizovaným úkonům celního orgánu adresovanému osobě povinné zaplatit clo vydaný v rámci výkonu jeho pravomoci ostatně přiznal ve vztahu k chybě celního orgánu ve smyslu § 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu společenství jako jedné z podmínek liberace i Nejvyšší správní soud (rozsudek č.j. 2 Afs 124/2016-29 ze dne 30.11.2016). Závaznost takového vyjádření lze nicméně dovozovat toliko ve vztahu k žadateli a konkrétnímu zboží, které musí být identické se zbožím vymezeným v žádosti; nezávaznost vyjádření pak lze spatřovat toliko ve vztahu k celnímu orgánu, který jej vydal, neboť může jednostranně provést jeho změnu.
21. V nyní posuzované věci ze žalobcem uváděných nezávazných vyjádření vyplývá, že celní orgán vskutku zařadil zboží do čísla 8547, nicméně nelze přehlédnout obecnost („izolace“) ani odlišnost („izolace optického kabelu 00-0/HY-...9“) zboží popsaného v nezávazných vyjádřeních od zboří nyní posuzovaného. Žalobce v kolonce 31 celních prohlášení zboží popsal takto: „…Elektrické izolační součásti z plastů pro kabely – ochranná koncovka“, „Elektrické izolační součásti z plastů – ochranná koncovka na kabely“, „Elektrické izolační součásti z plastů pro kabely - plastová ochranná koncovka“, „Izolační součásti z plastů – ochranná koncovka“, „Izolační části a součásti z plastů - ochranné návleky koncovek kabelů“, „Izolační části a součásti z plastů - plastová ochranná koncovka“, „Izolační části a součásti z plastů pro elektrické vodiče - ochranná koncovka“, „Izolační části a součásti z plastů pro kabely - ochranná koncovka“, „izolační části z plastů pro elektrické vodiče - ochranná koncovka“, „izolační části z plastů pro kabely - ochranná koncovka“, „izolační součásti z plastu – mezikusy“, „izolační součásti z plastů - ochranná koncovka“, „izolační součásti z plastů pro elektrické kabely - ochranná koncovka“ a „izolační součásti z plastu pro kabely koncová bužírka…“. I přes značnou obecnost zboží vymezeného v nezávazných vyjádřeních, kterých se žalobce dovolává, zdejší soud dovozuje, že označení zboží v celních prohlášeních žalobce (ochranné koncovky) indikuje, že se nejedná o totožné zboží. Pak tedy argumentace dobrou vírou v uvedená nezávazná vyjádření (jimž by byl zdejší soud připraven jistou „závaznost“ jinak přiznat) není ze strany žalobce namístě.
22. Žalovaný podle žalobce pochybil také tím, že neakceptoval závaznou informaci o sazebním zařazení zboží do čísla 8547 vydanou společnosti TYCO ELECTRONICS. Závazné informace je oprávněn se dovolávat pouze její příjemce, a to vůči celním orgánům, které ji vydaly, a vůči celním orgánům jiných členských států; jiná osoba coby účastník řízení o uložení cla však může zpochybnit uložení cla tím, že jako důkaz předloží závaznou informaci o sazebním zařazení zboží, která byla vydána v jiném členském státě, jiné osobě pro totožné zboží. V takovém případě je nutné k závazné informaci přistupovat jako k běžnému důkaznímu prostředku (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.2.2012, č.j. 1 Afs 4/2012-37). Žalovaný k předloženým závazným informacím v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „…z textu belgických ZISZ, ale i z obrazové přílohy, je zcela zřejmé, že výrobky v nich uvedené se nevztahují k předmětnému zboží, když tyto výrobky nejsou trubičkami ani krytkami na konektory, ale jsou čepičkami na konce kabelů, a to ještě pouze v některých případech doplněné ventilky. S ohledem, že výrobky uvedené v belgických ZISZ představují zcela rozdílné výrobky od předmětného zboží, nelze je jako důkazní prostředky pro účely sazebního zařazení předmětného zboží použít…“. Takový závěr z předložených závazných informací plyne i zdejšímu soudu. Podle popisu zboží v závazných informacích BE D.T.300.513 a BE D.T.278.223 se jednalo o izolační obroubky jako ochranné kryty kabelů, které se smršťují pod vlivem tepla, z plastu, přičemž ochranný kryt je nasunut přes konec kabelu a následně tepelným zpracováním připojeno ke kabelu (volný překlad z holandštiny). Uvedené vyplývá i ze žalobcem doloženého produktového katalogu výrobků, kde je zboží nazváno „Koncová těsnění pro beztlakové kabely“ (Ends seal caps for unpressurized cabels), přičemž jiný závěr o jejich charakteristice či účelu nelze dovodit ani z detailnější specifikace. Žalobcem předložené závazné informace tak pro zařazení do čísla 8547 nesvědčí, neboť z ničeho neplyne, že by byly vydány k totožnému zboží.
23. Žalobce dále namítá, že z nařízení č. 277/2013 jednoznačně vyplývá, že konektor musí být zařízením. Konektor je v nařízení č. 277/2013 popsán takto: „…výrobek z plastu s několika malými otvory. Představuje izolační tělo konektoru. Neobsahuje kovové kontakty, koncovky ani jiné vodivé materiály. Výrobek je určen k izolaci a uchycení elektrických drátů se spoji (koncovkami) nebo kontaktními prvky na konci. Dráty se umísťují do otvorů v těle konektoru. Výrobek chrání a izoluje vodivé kontakty jeden od druhého, aby nedošlo ke zkratu, a od vnějšího prostředí, například před vniknutím nečistot…“. Z vymezení konektoru, které obsahuje nařízení č. 277/2013, podle zdejšího soudu nijak neplyne, že by konektor byl zařízením; konektor jistě může být součástí zařízení a často tomu tak skutečně i bude, naproti tomu v případě žalobcem deklarovaného zboží závěr o tom, že žalobcem deklarované zboží „bude obvykle součástí zařízení“, mechanicky přijmout nelze. Ochranné koncovky či bužírky mohou být používány společně s kabely, které chrání – či přímo izolují (tím však stále není naplněna definice zařízení) – vodivé prvky (elektrické vodiče), tím však nelze automaticky dospět k závěru, že se zboží stane součástí zařízení ve smyslu čísla 8547. Žalovaný při formulování svého závěru o správném sazebním zařazení vycházel ze skutečnosti, že konektor je jednoprvkovým elementem, který se neskládá ze žádných jiných komponentů, a tudíž ani logicky nemůže obsahovat prvky, které by bylo možno označit za jeho „části a součásti“; jestliže se zboží používá s konektorem, který je jednoprvkovým komponentem, potom zboží nemůže být z logiky věci hodnoceno jako „část a součást“ takového konektoru (zejména bod 83. odůvodnění napadeného rozhodnutí). To dává zdejšímu soudu logiku. Žalobce přitom v žalobě neuplatnil konkrétní protiargumentaci; tu ponechal pouze v obecné rovině.
24. Tvrzení žalobce, že v rámci jedné kontroly pod sp. zn. 7011195004/7771/NK0003/17/530501, která se měla týkat v podstatě shodných výrobků, obdržel postupně od kontrolního orgánu a od odvolacího orgánu rozdílné právní posouzení, na právě uvedené nemá žádný vliv. Postup žalovaného v jiném řízení totiž nemůže být předmětem přezkumu v této věci (kdy byla kontrola ukončena protokolem č.j. 6028-60/2017-530000-51). Předmětem přezkumu v tomto řízení před soudem může být toliko ta část výrobků, o které bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto; ve vztahu k těmto výrobkům zdejší soud neshledal předložené závazné informace relevantními důkazy pro sazební zařazení do položky KN 8547.
25. Žalobce dále namítá, že z nařízení č. 277/2013 jednoznačně vyplývá, že konektor musí být zařízením. Konektor je v nařízení č. 277/2013 popsán takto: „…výrobek z plastu s několika malými otvory. Představuje izolační tělo konektoru. Neobsahuje kovové kontakty, koncovky ani jiné vodivé materiály. Výrobek je určen k izolaci a uchycení elektrických drátů se spoji (koncovkami) nebo kontaktními prvky na konci. Dráty se umísťují do otvorů v těle konektoru. Výrobek chrání a izoluje vodivé kontakty jeden od druhého, aby nedošlo ke zkratu, a od vnějšího prostředí, například před vniknutím nečistot…“. Z vymezení konektoru, které obsahuje nařízení č. 277/2013, podle zdejšího soudu nijak neplyne, že by konektor byl zařízením; konektor jistě může být součástí zařízení a často tomu tak skutečně i bude, naproti tomu v případě žalobcem deklarovaného zboží závěr o tom, že žalobcem deklarované zboží „bude obvykle součástí zařízení“, mechanicky přijmout nelze. Ochranné koncovky či bužírky mohou být používány společně s kabely, které chrání – či přímo izolují (tím však stále není naplněna definice zařízení) – vodivé prvky (elektrické vodiče), tím však nelze automaticky dospět k závěru, že se zboží stane součástí zařízení ve smyslu čísla 8547. Žalovaný při formulování svého závěru o správném sazebním zařazení vycházel ze skutečnosti, že konektor je jednoprvkovým elementem, který se neskládá ze žádných jiných komponentů, a tudíž ani logicky nemůže obsahovat prvky, které by bylo možno označit za jeho „části a součásti“; jestliže se zboží používá s konektorem, který je jednoprvkovým komponentem, potom zboží nemůže být z logiky věci hodnoceno jako „část a součást“ takového konektoru (zejména bod 83. odůvodnění napadeného rozhodnutí). To dává zdejšímu soudu logiku. Žalobce přitom v žalobě neuplatnil konkrétní protiargumentaci; tu ponechal pouze v obecné rovině.
26. Zdejší soud tedy ze shora uvedených důvodů považuje závěry žalovaného o sazebním zařazení za přezkoumatelné a zákonné (věcně správné).
27. Konečně žalobce namítá, že žalovaný nezohlednil skutečnost, že jednal v dobré víře ve správnost nezávazných vyjádření a splnil podmínky pro liberaci podle § 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství.
28. Podle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství s výjimkou případů uvedených v čl. 217 odst. 1 druhém a třetím pododstavci se dodatečné zaúčtování neprovede, pokud částka cla dlužného ze zákona nebyla zaúčtována následkem chyby ze strany celních orgánů, kterou nemohla osoba povinná zaplatit clo rozumným způsobem zjistit, a pokud tato osoba jednala v dobré víře a dodržela všechna ustanovení platných předpisů týkající se celního prohlášení.
29. K aplikaci čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 5 Afs 3/2014-40 ze dne 29.8.2014, kde uvedl, že „dle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu příslušné orgány neprovedou dodatečné zaúčtování dovozního cla jen, pokud jsou současně splněny tři podmínky. Clo nesmí být vybráno následkem chyby ze strany celních orgánů; chyba, které se dopustily celní orgány, nemohla být osobou povinnou zaplatit clo jednající v dobré víře přiměřeným způsobem zjištěna, a konečně tato osoba musela dodržet všechna ustanovení právních předpisů týkající se jejího celního prohlášení“.
30. V posuzované věci však dle názoru zdejšího soudu není splněna hned první z podmínek. Clo totiž nebylo vybráno následkem chyby ze strany celních orgánů. Za takovou chybu ze strany celního orgánu je podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 2 Afs 124/2016-29 ze dne 30.11.2016 nutné považovat „nejenom rozhodnutí ve smyslu čl. 4 odst. 5 celního kodexu, nýbrž jakýkoli formalizovaný úkon celního orgánu adresovaný osobě povinné zaplatit clo vydaný v rámci výkonu jeho pravomoci. Za formalizovaný úkon v právě uvedeném smyslu přitom nelze považovat, a tedy celnímu orgánu přičítat, informace poskytnuté pracovníkem celního orgánu ústně, včetně informací poskytnutých telefonem (viz již zmiňovaný rozsudek č.j. 1 Afs 27/2008 – 96) či informace poskytnuté prostřednictvím velmi neformální e-mailové komunikace obsahující např. familiérní pozdravy a poukaz na to, že je vyjadřován pouze osobní názor úředníka (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, č.j. 9 Ca 186/2009 – 65)“.
31. Dle názoru žalobce se měl žalovaný dopustit chyby vydáním nezávazných vyjádření č.j. 15577/2010-060100-22 ze dne 7.12.2010 a č.j. 2212/2011-060100-22 ze dne 8.3.2011. Uvedená vyjádření jsou po formální stránce ve smyslu citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu jistě způsobilá první z podmínek čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství naplnit; po obsahové stránce tomu tak ale není. Jak zdejší soud již shora dovodil, žalobcem zmíněná nezávazná vyjádření ani závazné informace se na nyní posuzovanou věc nemohou vztahovat. Pokud žalobce měl vskutku zájem na validním „předběžném posouzení“ sazebního zařazení, pak měl žádost o nezávazné vyjádření formulovat tak, aby odpovídala výrobkům nyní posuzovaným. To však neučinil. Nezávazná vyjádření obsahující sazební zařazení do položky KN 8547 vydaná celním orgánem tak nelze ve věci posuzované nyní považovat za chybu, které se dopustil celní orgán. Z toho důvodu pak nelze žalobci přisvědčit, že byly naplněny veškeré podmínky pro liberaci podle čl. 220 odst. 2 písm. b) celního kodexu Společenství.
32. S ohledem na výše uvedené dospěl zdejší soud k tomu, že žalovaný aplikoval správný právní předpis, v jeho mezích správnou právní normu, přitom pochybení, jež by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, se nedopustil ani při její aplikaci na zjištěný skutkový stav. Zdejší soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec těchto uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
V. Náklady řízení
33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a proto mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení, to by náleželo procesně úspěšnému účastníkovi. Zdejší soud však nezjistil, že by žalovanému v souvislosti s řízením vznikly náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti, a proto mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 14. listopadu 2019
David Raus v.r.
předseda senátu