[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci

žalobce:             M.B.

zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně

sídlem Legerova 148, 280 02  Kolín

proti

žalovanému:   Krajský úřad Moravskoslezského kraje

sídlem 28.října 117, 702 18  Ostrava

o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2019 č. j. MSK 57150/2019, ve věci záznamu bodů v registru řidičů

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se domáhal přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán 1. stupně“) ze dne 4.3.2019 č.j. SMO 166435/19/DSČ/Šče-BS, kterým byly zamítnuty žalobcovy námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů podle § 123f odst.3 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“).
2. Žalobce (kromě řady zcela obecných tvrzení o porušení svých práv) namítl, že k odvolání přiložil důkazní prostředky (konkrétně uvedená rozhodnutí žalovaného v jiných věcech z roku 2014), a žalovaný je zcela ignoroval. Dále žalobce zpochybnil způsobilost „pokutových bloků“ č.j. SMO/842850/18/DSČ/JeřK a č.j. SMO/141397/18/DSČ/Mas být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. K oběma podkladům shodně namítl, že lze jen těžko dovozovat porušení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť k ohrožení majetku či zdraví může dojít i za dodržení ohleduplnosti účastníka. Správní orgán neprokázal naplnění materiálního aspektu přestupku, ohrožení nebylo nijak podloženo. Není patrné, jakým způsobem mělo dojít ke spáchání přestupku, kdy obviněný již na místě uváděl skutečnosti, které by mohly zpochybnit jeho odpovědnost za přestupek. Správní orgán nenařídil ve věcech přestupků ústní jednání, mohlo tedy dojít k nedostatečnému zjištění věci. Nejsou jednoznačně „zajištěné“ pohnutky účastníka vedoucí k přestupkovému jednání.
3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobní námitky jsou šablonovité a bezmyšlenkovitě se opakují bez ohledu na skutečný obsah spisu (žalovaný poukázal na řadu jiných žalob u zdejšího soudu podaných týmž právním zástupcem).
4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
5. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že podkladem pro záznam bodů v registru řidičů nebyly pokutové bloky, nýbrž rozhodnutí vydaná ve správním řízení. Jednak jím bylo rozhodnutí ze dne 15.3.2018 č.j. SMO/141397/18/DSČ/Mas, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že – stručně řečeno – dne 22.12.2017 narazil postupně při řízení vozidla do 3 zaparkovaných vozidel a couváním ohrozil dalšího řidiče vozidla, a to po požití alkoholického nápoje, a byla mu uložena pokuta 6 000 Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu 7 měsíců; proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal odvolání, naopak se tohoto práva výslovně vzdal. Druhým rozhodnutím byl příkaz ze dne 11.1.2019 č.j. SMO/842850/18/DSČ/JeřK, jímž byl žalobce uznán vinným tím, že – stručně řečeno – dne 17.10.2018 narazil při řízení vozidla do zaparkovaného vozidla, poškození nenahlásil a z místa odjel, za což mu byla uložena pokuta 2 500 Kč; žalobce proti tomuto příkazu nepodal odpor. Obě rozhodnutí nabyla právní moci. Proti oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče podal žalobce velmi obecné námitky a taktéž zcela obecné vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Správní orgán 1. stupně rozhodnutím ze dne 4.3.2019 žalobcovy námitky zamítl, v odůvodnění poukázal zcela konkrétně na obě rozhodnutí (uvedená výše v tomto bodě rozsudku) s tím, že každé z nich bylo podkladem pro zápis 7 bodů. Proti celkem pětistránkovému rozhodnutí brojil žalobce opět zcela obecným odvoláním, které bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.
6. Pokud žalobce namítal, že k odvolání přiložil rozhodnutí žalovaného z roku 2014, jeho tvrzení je nepravdivé. Z obsahu správního spisu vyplývá, že nejprve bylo podáno blanketní odvolání, k výzvě bylo doplněno, avšak ani k jednomu z těchto podání nebyla přiložena žádná rozhodnutí žalovaného z roku 2014 a není o nich zmínka ani v odvolání. Žalovaný se tudíž neměl k čemu vyjadřovat a tato žalobní námitka je nedůvodná.
7. Další žalobcovy námitky se zcela míjejí s předmětem tohoto přezkumného řízení. Soud poukazuje na dlouhodobou ustálenou judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví, která se jednoznačně vyjadřuje k rozdílnosti řízení o samotném přestupku a řízení ve věci záznamu bodů v registru řidiče. Lze citovat např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu již ze dne 6.8.2009 č.j. 9 As 96/2008-44: V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o přestupcích“), či v jiném právním předpisu, jako přestupek a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem, případně další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku (zavinění atd.). V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku, atd. Předmětu řízení pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. Z těchto skutečností je třeba vycházet při podání opravných prostředků proti těmto rozhodnutím, jsou–li zákonem připuštěny. V námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů tak bude typicky možno uplatňovat námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, příp. že ke spáchání přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně byl mu zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů. Oproti tomu v řízení o přestupku, resp. v eventuálně podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku lze např. namítat, že přestupek nespáchal obviněný z přestupku, že v řízení o přestupku byl nedostatečně zjištěn skutkový stav, nebo že jednání obviněného vůbec není přestupkem. V nyní přezkoumávané věci směřují veškeré žalobcovy námitky do řízení o samotných přestupcích, kde měly či mohly být uplatněny, a to zvláště za situace, kdy o nich byla vedena „klasická“ správní řízení, nejednalo se o pokutové bloky. Tyto námitky prroto v nynějším řízení nemohou být úspěšné a soud neshledává důvod se jimi blíže zabývat.
8. Krajský soud tedy žalobu zamítl jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Ostrava 5. prosince 2019

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu