[OBRÁZEK]č. j. 11 A 122/2018 – 37
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců
JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Bedřicha v právní věci
žalobkyně: E. L., nar. X, st. příslušnost Ruská federace,
bytem P.
zastoupené JUDr. Petrem Adámkem, advokátem,
sídlem Jeseniova 837/10, 130 00 Praha 3,
proti
žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2018, č. j. MV-122295-6/SO/sen-2017
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkoumání a zrušení
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2018, č. j. MV-122295-6/SO/sen-2017, jímž bylo zamítnuto
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.
její odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne
27. 7. 2017, č. j. OAM-16724-6/ZM-2017, kterým bylo podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále
jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení ve věci žádosti o prodloužení doby platnosti
povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty.
2. Žalobkyně současně žádala dle ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, (dále jen „s.ř.s.“) o přiznání odkladného účinku žalobě s tím, že přiznáním odkladného
účinku nemůže vzniknout jí ani jiným osobám újma. O odkladném účinku bylo soudem
rozhodnuto usnesením dne 20. 6. 2018, č. j. 11 A 122/2018-23 tak, že žalobě odkladný účinek
nebyl přiznán.
3. Žalobkyně v žalobě namítá, že nebylo přihlédnuto k tomu, že je zcela integrována do české
společnosti, vystudovala zde státní vysokou školu a ráda by tyto získané odborné a jazykové
znalosti v České republice dále uplatňovala. Žalobkyně dále uvádí, že se nedopustila trestného
činu nebo jiného protiprávního jednání, kterým by ohrozila bezpečnost nebo pořádek v České
republice. Žalobkyně podala žádost se všemi požadovanými doklady opožděně, nicméně ještě
před skončením platnosti zaměstnanecké karty. Žalobkyně vytýká žalovanému a správnímu
orgánu I. stupně, že se vůbec její žádostí nezabývaly a pouze ji z procesních důvodů zamítly,
ačkoliv žalobkyně řádně doložila veškeré zákonem požadované náležitosti.
4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 6. 2018 k podané žalobě nejprve zopakoval skutkové
okolnosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále opakovaně uvedl, že je
na účastníku správního řízení, aby sdělil a prokázal skutečnosti, které mu bránily v učinění
určitého úkonu, a navrhl, aby Městský soud v Praze potvrdil žalobou napadané rozhodnutí.
5. Ze správního spisu předloženého žalovaným správním orgánem soud zjistil, že žalobkyně podala
dne 22. 6. 2017 na Ministerstvo vnitra ČR žádost o prodloužení zaměstnanecké karty.
6. Dne 27. 7. 2017 vydal odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR usnesení, kterým
správní řízení zastavil dle ustanovení § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť
cizinec podal žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy
k tomu nebyl oprávněn. Ministerstvo vnitra ČR shledalo, že žalobkyně podala žádost
o prodloužení zaměstnanecké karty až po uplynutí zákonné lhůty, přičemž neuvedla žádné
důvody, které jí měly bránit v podání žádosti ve stanovené lhůtě.
7. Žalobkyně podala proti usnesení o zastavení odvolání, ve kterém uvedla, že podrobné
zdůvodnění doloží po nahlédnutí do spisu. Správní orgán následně vyzval dne 18. 8. 2017
žalobkyni k odstranění vad odvolání a rovněž ji vyrozuměl o možnosti nahlédnout do spisu.
Žalobkyně ve stanovené lhůtě na výzvu k odstranění vad nereagovala. O odvolání žalobkyně
rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí
Ministerstva vnitra ČR potvrdil. Ztotožnil se se závěry prvostupňového správního orgánu,
že žalobkyně podala žádost v době, kdy k tomu již nebyla oprávněna, a uvedl, že v souladu
s ustálenou judikaturou je na účastníkovi správního řízení, kterému brání v učinění určitého
úkonu objektivní překážka, aby tuto skutečnost spolu se zmeškaným úkonem sdělil a prokázal
správnímu orgánu, jakmile překážka odpadne. Přitom odkázal na rozsudek NSS ze dne
19. 9. 2013, č. j. 4 As 69/2013-44.
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.
8. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2
s.ř.s.), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo.
Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době
rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána
důvodně. S ohledem na to, že se žádný z účastníků nevyjádřil k výzvě soudu ohledně nařízení
ústního jednání, postupoval soud v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. a rozhodl bez
nařízení jednání, neboť účastníci dali svou nečinností najevo, že s tímto postupem soudu
souhlasí.
9. Podle § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců v tehdy platném a účinném znění, žádost o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu nebo o prodloužení doby jeho platnosti je cizinec povinen
podat nejpozději před uplynutím platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo platnosti povolení
k dlouhodobému pobytu, nejdříve však 120 dnů před uplynutím jeho platnosti.
Žádost o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty je cizinec povinen podat nejdříve
120 a nejpozději 30 dnů před uplynutím její platnosti.
10. Podle § 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců v tehdy platném a účinném znění, zabrání-li
včasnému podání žádosti podle odstavce 1 nebo 2 nebo odstavce 6 písm. b) důvody na vůli
cizince nezávislé, je cizinec oprávněn tuto žádost podat do 5 pracovních dnů po zániku těchto
důvodů. V odůvodněných případech může cizinec žádost podat i dříve, než je uvedeno v odstavci
1. Důvody pro pozdější podání žádosti podle věty první a pro dřívější podání žádosti podle věty
druhé je cizinec povinen ministerstvu sdělit nejpozději při podání žádosti a na jeho výzvu tyto
důvody prokázat.
11. Podle § 169 odst. 8 písm. d) zákona o pobytu cizinců v tehdy platném a účinném znění, správní
orgán zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal žádost o prodloužení doby pobytu na vízum
k pobytu nad 90 dnů, žádost o povolení k dlouhodobému pobytu nebo žádost o prodloužení
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy k tomu není oprávněn.
12. Žalobkyně pobývala na území České republiky na základě zaměstnanecké karty s platností
od 6. 9. 2016 do 1. 7. 2017. Žádost o prodloužení zaměstnanecké karty žalobkyně podala dne
22. 6. 2017.
13. Mezi stranami je nesporné, že žalobkyně byla oprávněna podat žádost o prodloužení
zaměstnanecké karty nejpozději dne 2. 6. 2017. Žalovaný tuto skutečnost tvrdí v napadeném
rozhodnutí i ve svém vyjádření k žalobě a žalobkyně ji nijak nesporuje.
14. Jelikož ustanovení § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovilo lhůtu pro podání žádosti
nejpozději 30 dnů před uplynutím platnosti zaměstnanecké karty, je zřejmé, že žalobkyně podala
svou žádost opožděně, což ostatně ani sama žalobkyně v podané žalobě nezpochybňuje.
15. Soud nad rámec výše uvedeného považuje za nutné uvést, že si je vědom toho, že ustanovení
§ 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců bylo novelizováno zákonem č. 222/2017 Sb. s účinností
od 15. 8. 2017, kterým byla zrušena věta druhá uvedeného ustanovení, tedy že „žádost o prodloužení
platnosti zaměstnanecké karty je cizinec povinen podat nejdříve 120 a nejpozději 30 dnů před uplynutím její
platnosti.“ Městský soud se proto zabýval i otázkou, zda mohla mít změna právní úpravy dopad
na projednávanou věc, dospěl však k závěru, že tomu tak není. Uvedená novela ve svém čl. II,
odst. 1 totiž stanoví, že řízení podle zákona č. 326/1999 Sb. zahájené přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.
související se posuzují podle zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona. Toto vymezení podle názoru soudu jednoznačně určuje, že pro
posuzování lhůty pro podání příslušné žádosti je nutné vycházet ze znění ust. § 47 odst. 1 zákona
o pobytu v době, kdy žalobkyně příslušnou žádost podala a kdy tak došlo k zahájení příslušného
správního řízení o žádosti. Pokud podle takového znění právní normy určité právo zaniklo
(zde právo podat příslušnou žádost) plynutím času, nemohlo být obnoveno následnou právní
úpravou, která v přechodných ustanoveních takový postup výslovně vyloučila. Při této
argumentaci pak nelze využít ani dnes již správní judikaturou poměrně obecně přijímaný princip
ze správního trestání, tedy zásadu, že je nutné použít pozdější právní úpravu, pokud je pro
pachatele příznivější, neboť se o správní trestání zcela zjevně nejedná. Vzhledem k tomu,
že v daném případě bylo správní řízení zahájeno před nabytím účinnosti uvedené novely, je tedy
nezbytné vycházet ze znění ustanovení před provedením novelizace. Ke shodnému závěru dospěl
zdejší soud i v rozsudku ze dne 25. 8. 2018, č. j. 6A 207/2017 – 114.
16. Žalovaný tedy učinil správný závěr o tom, že žalobkyně svou žádost podala opožděně. Vzhledem
k tomu, že žalobkyně neuvedla ani při podání žádosti ani později žádné skutečnosti ve smyslu
§ 47 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, které by odůvodňovaly opožděné podání její žádosti a které
byly na její vůli nezávislé, byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle ust. § 169 odst. 8
písm. d) zákona o pobytu cizinců a soud proto shledal postup správních orgánů zcela v souladu
se zákonem.
17. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, ve které vytýká správním orgánům, že se její
žádostí nezabývaly věcně a zamítly jí pouze z procesních důvodů. Jak soud již výše uvedl,
podmínky pro zastavení řízení byly splněny. Pokud správní orgán řízení zastaví, řízení je
ukončeno vydáním tohoto procesního rozhodnutí a správní orgán nemá důvod, pro který by se
měl zabývat věcnými námitkami uvedenými v podané žádosti. Nemůže proto posuzovat žádost
z jiného hlediska, než zda byla podána včas, případně zda existují důvody na vůli cizince
nezávislé, které mohly opožděné podání žádosti zapříčinit. Pokud se tedy ministerstvo před
vydáním rozhodnutí o zastavení řízení nezabývalo žalobkyní namítanou integrací do společnosti,
jejím vzděláním, ani její bezúhonností, byl tento postup správný a v souladu se zákonem.
Soud považuje navíc za nutné zdůraznit, že žalobkyně podala pouze blanketní odvolání, které
ani na výzvu správního orgánu nedoplnila. Žalobkyně tedy v podaném odvolání ani netvrdila
žádné věcné námitky a žalovaný tak neměl žádný důvod pro to, aby se zabýval podaným
odvoláním i z jiného hlediska než, zda správní orgán prvního stupně správně posoudil otázku
opožděnosti podané žaloby a zastavení řízení z tohoto důvodu.
18. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji podle
ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož žalobkyně, která neměla
ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v řízení a žalovaný správní
orgán, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle výsledku řízení náleželo,
žádné náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu nevykázal ani neuplatňoval.
Proto Městský soud v Praze ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
P o u č e n í :
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem
Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty
na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových
stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 14. října 2019
JUDr. Hana Veberová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: M. V.