č. j. 30 A 46/2018-52
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta v právní věci
žalobkyně: M. K.
zastoupena JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D.
advokátem KVB advokátní kanceláře s.r.o.
se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje
se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245
za účasti: J. K.
zastoupen Mgr. J. K., nar. ...
bytem D. 193, P.
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. února 2018, č. j. KUKHK-39705/UP/2017/Kd,
takto:
Odůvodnění:
„Krajský soud dále konstatuje, že nepovažuje otázku povahy veřejně přístupné účelové komunikace za jednou pro vždy danou, neměnnou, ani nesdílí názor žalobkyně, že by o změně způsobu jejího nového (jiného) užívání (ve směru omezení rozsahu jejího užívání, jako je tomu v dané věci) muselo být vždy rozhodováno dle § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Žalobkyně v přezkoumávané věci postrádá takové rozhodnutí, a proto se domnívá, že je pozemková parcela č. x v kat. území x stále tou veřejně přístupnou účelovou komunikací, kterou byla od 50. let minulého století. Podle názoru krajského soudu však může dojít ke změně povahy účelové komunikace i bez takovéhoto rozhodnutí, nezávisle na vůli zainteresovaných subjektů, a to např. v důsledku ztráty znaků charakterizujících veřejně přístupnou účelovou komunikaci (o tom ještě dále). Ostatně ani žalobkyně nespojuje existenci veřejně přístupné účelové komunikace jen se změnami právními, ale i změnami skutkovými a ani ona sama nepředložila na podporu svého tvrzení žádné správní rozhodnutí, které by pozemkové parcele č. x v kat. území x přisoudilo statut veřejně přístupné účelové komunikace. A nelze se tomu ani podivovat, neboť ten je dán komunikacím přímo zákonem (viz v žalobě dokola zmiňovaný § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků), takže o tom, má-li posuzovaná pozemní komunikace takovýto charakter, se žádné konstitutivní rozhodnutí nevydává. O jeho naplnění uváží přímo správní orgán v rámci řízení, v němž je tato otázka nastolena, přičemž v přezkoumávané věci šlo o otázku předběžnou. Před stejnou otázkou stál i obecní úřad x v době před vydáním Sdělení k ohlášení.
Lze tak v prvé řadě uzavřít, že citované Sdělení k ohlášení bylo vydáno k tomu příslušným správním orgánem v roce 2002, že došlo k jeho materiální realizaci a že k datu vydání tohoto rozsudku uběhly všechny lhůty, v nichž by je bylo možno pro případný rozpor se zákonem zrušit (odstranit). Žalobkyně se přitom mohla proti Sdělení bránit přinejmenším postupem dle § 156 odst. 2 správního řádu.
( - )
Jak je z odůvodnění žalovaného rozhodnutí a rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu zřejmé, stěžejním důvodem zamítnutí žádosti žalobkyně o odstranění překážek z parcely č. x v kat. území x bylo zjištění, že tato parcela není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Krajský soud tento závěr musí již na tomto místě zpřesnit, a to v tom směru, že parcela č. x v kat. území x není veřejně přístupnou účelovou komunikací způsobilou pro provoz motorových vozidel a tím ani pro příjezd k nemovitostem žalobkyně (k nemovitostem, na něž poukazuje). Prvoinstanční správní orgán se s otázkou povahy komunikace na parc. č. x velmi podrobně zabýval a vypořádal v rozhodnutí ze dne 8. 1. 2016, č. j. 2016/91/OV/JUS/1, na celkem 28 stranách.
S odkazem na výsledky vlastního šetření na místě v letech 2012, 2015 a současnému stavu, jakož i dokladů předložených žalobkyní (jejich výčet je uveden na str. 3 až 4 rozhodnutí) , prvoinstanční správní orgán konstatoval, že na pozemku, o který jde, tedy parc. č. x v kat. území x, je zřetelná pouze vyšlapaná pěšina s travním porostem, přičemž tuto cestu nelze v dnešní době označit jako pozemní komunikaci ve smyslu ustanovení § 2 zákona o pozemních komunikacích. Cestu, která byla na uvedeném pozemku dříve, označil za zaniklou. V současné době je tato cesta využitelná pouze chodci, cyklisty apod., doprava po ní motorovými vozidly je vyloučena nejen vzhledem ke stavu jejího povrchu (jde pouze o pěšinu), ale především pro rozpadlý kamenný most přes tok Židovky. Situace na místě je zřejmá z fotodokumentace nacházející se ve správním spisu a krajský soud se se závěrem správních orgánů, že cesta po pozemku parc. č. x v kat. území x není způsobilá k účelu, který žalobkyně sleduje, plně ztotožňuje.
Aby tomu totiž tak mohlo vůbec být, musela by vést po pozemku parc. č. x v kat. území x dopravní cesta ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Z právní úpravy lze dovodit, že komunikace bude mít charakter účelové pozemní komunikace, a to ex lege, bude-li naplňovat zákonem vymezené pojmové znaky pozemní komunikace (§ 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) a současně pojmové znaky účelové pozemní komunikace vymezené v § 7 odst. 1 větě první citovaného zákona (resp. v § 7 odst. 2 větě první). Současná judikatura spojuje úpravu nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace s existencí jejich čtyř znaků, jimiž jsou plnění účelu podle zákona o pozemních komunikacích, její stálost a patrnost v terénu, souhlas vlastníka s obecným užíváním veřejnosti a nutná a ničím nenahraditelná komunikační potřeba.
Ze správního spisu je zřejmé, že v přezkoumávané věci nesplňuje parcela č. x přinejmenším znak své stálosti a patrnosti, když z mostku, po němž bylo možno při jízdě po pozemku parc. č. x v kat. území x překonat vodní překážku, potok Židovku, a dostat se tak k nemovitostem žalobkyně, zůstalo jenom torzo. Tento stav trvá již cca 15 let, přičemž právě stavebnětechnický stav mostku neumožňuje jeho využití pro motorovou dopravu v rozsahu z dob dřívějších, jak je popisováno v žalobě. Potok Židovku lze po zbytku mostku překonat chodci, o tom nemůže být žádných pochyb. Stejně jako o tom, že za tohoto stavu nelze stanovit, že je parcela č. x veřejně přístupnou účelovou komunikaci určenou pro motorová vozidla, když by vedla právě z pohledu tohoto typu dopravy od místní komunikace v podstatě nikam, respektive nenaplňovala by znaky veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Nelze se proto divit, že prvoinstanční správní orgán neseznal uvedenou parcelu způsobilou k provozu motorových vozidel, ale jen jako pěšinu k užití chodci a cyklisty. Samozřejmě i žalobkyní, její rodinou, jakož i jejími příbuznými a známými, prostě veřejností. S tímto způsobem využití předmětné parcely souhlasí i její vlastník. Za tohoto stavu by ovšem bylo rovněž bezpředmětným nařizovat odstranění uvedených kolů, neboť tomuto provozu nijak nebrání. Lze je naopak považovat za přínosné, když brání vjezdu na pozemek č. x případným motorovým vozidlům, respektive jejich neukázněným řidičům, a to s ohledem na stanoviska Správy CHKO Broumovsko k dané věci. Ta totiž nesouhlasí s užíváním pozemku parc. č. x v k. ú. x jako účelové komunikace pro provoz motorových vozidel. Podle tohoto orgánu je „Předmětný pozemek situován ve III. zóně přímo na hranici I. zóny odstupňované ochrany CHKO Broumovsko v k. ú. x v osadě x. Územní systém ekologické stability (ÚSES, § 4, odst. 1 zákona) je vymezen – funkční lokální biokoridor sleduje tok Židovky, přilehlé pozemky jsou jeho součástí. Významný krajinný prvek (VKP - § 4 odst. 2 zákona) je vymezen nivou toku a vlastním tokem Židovky. Ekostabilizační funkce VKP niva v okolí předmětného profilu je plně funkční, stejně tak tok v předmětné lokalitě. Pozemek p.č. x v k.ú. x navazuje na vymezené lokální biocentrum. Toto biocentrum je evidovanou lokalitou s výskytem řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů s hodnotou opravňující vyhlásit maloplošné chráněné území. Dále je pozemek charakterizován jako území rašelinišť, pramenišť, hydrofilních až mezofilních trávníků. Předmětné pozemky jsou lokalizovány na území ptačí oblasti Broumovsko (SPA), která je součástí soustav NATURA.“
Dále dle Správy CHKO Broumovsko „…má tento pozemek přírodní charakter, přímo navazuje na velmi cenné území s nejvyšším stupněm ochrany. Pozemek sám je situován ze své větší části v nivě a lze zde předpokládat i výskyt zvláště chráněných druhů rostlin (např. bledule jarní) a živočichů (zmije obecná), stejně jako na okolních pozemcích. Využití pozemku jako příjezdovou komunikaci by si vyžádalo zásadní zásahy do výše zmíněného území a nelze ani vyloučit poškození zvláště chráněných druhů. Přístup k pozemkům, pro něž by komunikace sloužila, je v současné době řešen stávající obecní komunikací z druhé strany toku. Jedná se o veřejně přístupné účelové komunikace na p.p.č. x a p.p.č. x v k.ú. x. Správa CHKO Broumovsko doporučuje i nadále využívat tyto pozemky.“
Stojí rovněž za zmínku, že předmětnou účelovou komunikaci není možné bez dalšího využívat pro provoz motorových vozidel, neboť se nachází v území chráněné krajinné oblasti Broumovsko. (viz § 26 odst. 1 písm. c/ zákona o ochraně přírody a krajiny, ve kterém je uvedeno: „Na celém území chráněných krajinných oblastí je zakázáno vjíždět a setrvávat motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu a zdravotní a veterinární službu).“ Lze tak shrnout, že Správa CHKO Broumovsko souhlasí pouze se současným využitím této cesty pro pěší a cyklisty, neboť tímto využitím nedochází ani ke zřízení ani ke zrušení účelové komunikace v souladu se zákonem o ochraně přírody a krajiny. Rovněž tyto skutečnosti odůvodňují ve svém souhrnu nejen bezpředmětnost odstranění předmětných kůlů, ale navíc i jejich preventivní funkci z hlediska ochrany přírody a krajiny.
Třeba zdůraznit, že nenaplnění byť jen jednoho z výše uvedených znaků veřejně přístupné účelové komunikace má za následek, že ten který pozemek nemůže nabýt povahu takovéto komunikace. Za toho stavu proto bylo bezpředmětným zabývat se dalšími námitkami žalobkyně, dalšími znaky veřejně přístupné účelové komunikace vztahujícími se k pozemkové parcele č. x v kat. území x. Již jen dosavadní výsledky soudního přezkumu totiž jednoznačně prokázaly, že v dané věci nebyly dány důvody k odstranění žalobkyní označených překážek.
Lze tedy shrnout, že předmětem řízení bylo rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o odstranění pevných překážek z pozemkové parcely č. x v kat. území x, a to v souvislosti s jejím zřejmým zámyslem, používat tento pozemek pro účely příjezdu ke svým nemovitostem. Tak jako v minulosti, jak podrobně popsala v žalobě. Kladla přitom opakovaně otázku, jak mohl pozemek parc. č. x v kat. území x ztratit svůj statut veřejně přístupné účelové komunikace. Dílčím způsobem přitom na ni odpověděla v samotné žalobě (viz strana pátá nahoře a strana devátá žaloby dole), a to v souvislosti s poškozením mostku přes potok Židovku (k tomu již výše). Kdy k této skutečnosti přesně došlo a kdo je vlastníkem tohoto mostku, to krajský soud ze správního spisu nezjistil. Žalobkyně sama uvádí, že k poškození mostku došlo asi v roce 2002. Přitom již v roce 1996 vzala bez dalšího na vědomí, že při stavebních úpravách svého domu bude využívat cesty „přes les“. Dokud však nebude stavebnětechnický stav mostku umožňovat bezpečný přejezd potoka motorovými vozidly, do té doby nebude ani možno prohlásit pozemkovou parcelu č. x v kat. území x za veřejně přístupnou účelovou komunikaci tomuto provozu způsobilou. V tomto směru je skutkový stav věci stále stejný minimálně od roku 2002 až doposud. Překážky, o které jde, proto nemohou být přinejmenším od roku 2002 ani v rozporu s účelem obecného užívání pozemku parc. č. x v kat. území x jako veřejně přístupné účelové komunikace, k němuž je objektivně způsobilá. Celé řízení však nebylo prvotně o tom, kudy se bude žalobkyně dostávat ke svým nemovitostem, nýbrž o odstranění povolených pevných překážek na zmíněné pozemkové parcele, k čemuž se krajský soud vyjádřil výše.“
„Z napadeného rozhodnutí odvolací orgán zjistil, že v souvislosti s požadavkem na prodloužení lhůty k dokončení stavby, stavební úřad lhůtu prodloužil do 31. prosince 2022. K tomu uvedl, že požadovaná lhůta pro dokončení stavby do 31. prosince 2025 je nepřiměřená, neboť se jedná o stavební úpravy, které byly povoleny v roce 1996, mohou tedy probíhat již přes 20 let. Stavební úřad dále uvedl, že předmětem stavebního povolení byly stavební úpravy, které nevyžadují použití speciálních stavebních technik. Stavební úpravy tohoto charakteru tedy netrvají běžně 20 a více let. Stavební úřad proto stanovil lhůtu kratší, než stavebníci požadovali. Stavební úřad uvedl, že si je vědom zásady dispoziční, tedy toho, že se jedná o řízení návrhové. Nicméně vycházel z toho, že tato zásada přiznává správnímu orgánu přiznat i méně, než je žádostí požadováno, je-li to z povahy věci možné a přípustné. Přitom stavební úřad vycházel také zejména z toho, že stavebními úpravami je zatěžováno okolí, a to zejména hlukem z provádění stavby, ze staveniště, dopravou stavebního materiálu, prašností a v neposlední řadě i vzhledem dlouhodobě rozestavěné stavby. Takové exhalace a rušivé vlivy jsou přitom pro okolí nežádoucí. Žádoucí tedy je, aby stavby byly dokončeny v řádných a přiměřených lhůtách, a to i s ohledem na to, že se stavba nachází v rekreační a turistické lokalitě.
Pokud se týká výroku I. napadeného rozhodnutí, tedy lhůty pro dokončení stavby, kterou stavební úřad stanovil kratší, než stavebníci požadovali, uvedl, že vycházel z rozsudku senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 89/2009, v jehož obsahu bylo judikováno, že … „Dispoziční zásadu lze obecně vymezit jako právo disponovat žádostí, a to nejenom ve smyslu práva žádost podat, popř. ji vzít zpět, ale také ve smyslu rozšíření či zúžení důvodů žádosti. Obecným znakem dispoziční zásady (platným jak ve správním řízení, tak i v řízení soudním) je dále možnost rozhodujícího orgánu přiznat méně, než je žádostí požadováno, je-li to z povahy věci možné, odůvodněné obsahem žádosti a přípustné z hlediska aplikovatelných norem. Naopak přiznat více tato zásada neumožňuje. V řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením spočívajícím v prodloužení lhůty k dokončení stavby navrhovatel vymezuje předmět řízení a stavební úřad tak nemůže rozhodovat o jiné změně stavby před jejím dokončením než o prodloužení lhůty k dokončení stavy, a současně nemůže stanovit k dokončení stavby lhůtu delší, než požadoval stavebník. Lhůtu kratší však stanovit může.“
Odvolací orgán posouzení žádosti související s prodloužením lhůty k dokončení stavby stavebním úřadem akceptuje. Při rozhodování o této žádosti dbal stavební úřad práv účastníků, žádost s nimi tedy projednal a dal jim možnost uplatnit k ní námitky. Stavební úřad konstatoval, že žádost o prodloužení lhůty byla podána opakovaně a správně vyhodnotil, že není žádoucí prodlužování lhůty nad míru přiměřenou. Lhůtu sice prodloužil, ale oproti požadavku stavebníků shledal, že stavbu lze dokončit do 31. prosince 2022. S tím odvolací orgán plně souhlasí, neboť i při stanovení lhůty k dokončení zcela nové stavby se běžně stanoví lhůta kratší. V daném případě se nejedná o stavbu novou, ale stavební úpravy stávající stavby. To znamená, že budou prováděny pouze takové práce, kterými se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Nebude tedy třeba provádět těžké stavební práce jako např. výkopy, základy atd. Lhůtu tedy stavební úřad stanovil dostatečně dlouhou.“
„Pokud se týká výroku II. napadeného rozhodnutí, tento se týká požadavku stavebníků na změnu příjezdu ke stavbě po pozemku parc.č. x v kat. území x. K tomu odvolací orgán opakovaně připomíná, že v podmínce č. 14 tohoto stavebního povolení bylo stanoveno, že pro příjezd ke stavbě bude využíván pozemek parc. č. x, popřípadě parc. č. x v kat. území x, v podmínce č. 15 bylo stanoveno, že pro příjezd ke staveništi nebude využíván pozemek parc. č. x v kat. území x.
Pro úplnost je nutné zmínit, že pozemek parc.č. x v kat. území x je dle evidence katastru nemovitostí trvalým travním porostem a jeho vlastníkem je J. Š., x x, x. Z evidence katastru nemovitostí odvolací orgán dále zjistil, že na tomto pozemku není zřízeno žádné omezení vlastnického práva, v podobě např. věcného břemene přístupu a příjezdu k nemovitostem stavebníků.
Odvolací orgán se tak prvně zabýval důvody, které stavebníky k podání žádosti související se změnou příjezdu ke stavbě vedly, neboť jak již bylo výše zmíněno, stavební úřad podle § 118 odst. 3 stavebního zákona může změnu stavby před dokončením povolit, to znamená, že není jeho povinností žádosti vyhovět. Při posuzování žádosti pak logicky musí vyhodnotit důvody, které stavebníky k jejímu podání vedly.
V žádosti ze dne 30. prosince 2013 je v tomto směru uvedeno, že „omezování příjezdu ke stavbě po místní komunikaci na pozemku parc.č. x v kat. území x je nezákonné a podmínka č. 14 je stanovena v rozporu se zákonem“.
V případě, že tedy mají stavebníci za to, že podmínky stavebního povolení ze dne 9. září 1996, č. j. výst. 510/60/96 Ju, byly stanoveny nezákonně a oni s nimi nesouhlasí, je otázkou, z jakého důvodu proti nim nebrojili včas podaným odvoláním proti stavebnímu povolení, a proč tak učinili po 17 letech. Zvlášť, když nevyplývá, že by přes tento pozemek např. získali věcné právo v podobě přístupu a příjezdu k jejich nemovitostem.
Již tedy tyto nezměněné skutečnosti jsou důvodem pro zamítnutí žádosti týkající se změny příjezdu ke stavbě.
Stavební úřad své rozhodnutí dále opřel o obsah jednak rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. října 2010, sp. zn. 8 C 81/2010, kterým byla zamítnuta žaloba stavebníků, „aby soud zřídil ve prospěch každého vlastníka stavby – objektu bydlení čp. x, stojícího na pozemku st.p.č. x v kat. území x a obci x, věcně břemeno práva chůze a jízdy po pozemku parc. č. x – trvalý travní porost v kat. území x a obci x“. V tomto rozsudku soud totiž zkonstatoval, že k pozemku st.p.č. x a do osady x vede veřejně přístupná účelová komunikace. Soud dále uvedl, že uvedená cesta je sice úzká, je však automobily sjízdná, i když za mokra může být sjízdnost snížena. Soud věc uzavřel tak, že v tamním terénu a chráněné krajinné oblasti, kde jsou práva vlastníků výrazně omezena veřejnoprávními předpisy, může být vlastníkovi stavby důvodně odepřeno, aby měl nepřetržitě zajištěn pohodlný příjezd motorovým vozidlem až ke své stavbě.
Odvolací orgán ověřil, že tento rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 11. října 2010, č.j. 8 C 81/2010, nabyl právní moci dne 14. dubna 2011.
Dále stavební úřad k výroku II. napadeného rozhodnutí zmínil rozhodnutí Městského úřadu Police nad Metují, silničního správního úřadu, ze dne 8. ledna 2016, č. j. 2016/91/OV/JUS/1, v jehož odůvodnění bylo konstatováno, že „na pozemku parc. č. x je v současné době zřetelná pouze vyšlapaná pěšina travním porostem, a proto nelze tuto cestu v dnešní době označit jako pozemní komunikaci ve smyslu § 2 zákona o pozemních komunikacích a že vyšlapaná pěšina končí u rozpadlého mostku, který lze překonat pouze chodci, cyklisty apod., doprava motorovými vozidly je vzhledem k jeho stavu vyloučena“. V tomto rozhodnutí silniční správní úřad dále uvedl, že pěšina přes pozemek parc. č. x v kat. území x není účelovou komunikací a že k nemovitosti stavebníků je alternativní přístup od x přes les po účelové komunikaci ve vlastnictví Městyse x a není tak ani naplněn znak nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby.
Rozhodnutí Městského úřadu Police nad Metují, silničního správního úřadu, ze dne 8. ledna 2016, č. j. 2016/91/OV/JUS/1, bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odborem dopravy a silničního hospodářství, ze dne 22. dubna 2016, č. j. KUKHK-13907/DS/2016-2-Ma. A následně byla celá věc zkoumána i Krajským soudem v Hradci Králové, který žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu zamítl rozsudkem ze dne 28. února 2017, sp. zn. 30 A 66/2016.
Lze konstatovat, že stavební úřad se zabýval důvodností žádosti týkající se změny příjezdu ke stavbě, přičemž vycházel z pravomocných rozsudků soudů týkajících se téže problematiky. Vzhledem k tomu, že důvod pro změnu příjezdu neshledal, žádost zamítl. Odvolací orgán správní úvahy stavebního úřadu s tím spojené akceptuje a dále k tomu dodává následující.
Stavba čp. x v x se nachází v chráněné krajinné oblasti, turistické lokalitě, v komplikovaném terénu, v místní části obce x – x, kde se nachází několik málo staveb a od obce jsou odděleny lesem, zemědělskou půdou, terénními nerovnostmi. Lze konstatovat, že se jedná o oblast vstupu do Broumovských stěn. V takovémto území je přitom dán přístup historicky, nemění se, nedochází k výstavbám nových komunikací apod. Je tedy nutné předpokládat, že uživatelé staveb v takovémto prostředí nepožívají komfortu jako např. uživatelé staveb v obcích, kde je zajištěna dopravní infrastruktura, či dokonce se rozvíjí. Z toho tedy i obecně plyne, že stavby nacházející se na samotě, v horských oblastech, v chráněných oblastech apod. nemají a nemohou mít zajištěn komfortní příjezd, a to např. vhledem k okolnímu terénu, ke klimatickým podmínkám, k ochraně přírody a krajiny atd. V daném případě mají stavebníci příjezd ke stavbě zajištěn prostřednictvím pozemků parc. č. x v kat. území x a pozemků parc.č. x a x v kat. území x, které jsou ve vlastnictví Městyse x a jsou ostatní plochou – ostatní komunikací.
Obecně lze dle odvolacího orgánu konstatovat, že není spravedlivé dožadovat se pro své pohodlí a vyšší komfort jiného příjezdu ke své stavbě po pozemcích jiných fyzických osob a tím jim zatížit ve svůj prospěch jejich vlastnické právo. Tento názor zaujal i Okresní soud v Náchodě, jak je přímo uvedeno v jeho rozsudku ze dne 11. října 2010, sp. zn. 8 C 81/2010. V případě, že by tento soud shledal nezbytným k zajištění příjezdu k předmětné stavbě užití pozemku parc. č. x v kat. území x, jistě by žalobě stavebníků vyhověl a věcné břemeno zřídil. Je nutné uvést, že otázku zřizování věcných práv náleží řešit jen a pouze občanskoprávnímu soudu. V případě, že soud žalobě nevyhověl, respektive právo příjezdu ke stavbě čp. x v x po pozemku J. Š. parc.č. x v kat. území x nezřídil, není možné se toho domáhat u stavebního úřadu prostřednictvím změny podmínek stavebního povolení.
Není ani možné, aby stavebníci argumentovali tím, že se na pozemku parc. č. x v kat. území x nachází pozemní komunikace, a to z následujících důvodů. Problematika pozemních komunikací je zákonem o pozemních komunikacích svěřena silničním správním úřadům. V daném případě je příslušným silničním správním úřadem Městský úřad Police nad Metují, který se otázkou existence pozemní komunikace na zmiňovaném pozemku zabýval v rozhodnutí ze dne 8. ledna 2016, č. j. 2016/91/OV/JUS/1, s výsledkem, že pozemní komunikace se na něm nenachází. Toto rozhodnutí bylo přitom zrevidováno, jak odvolacím orgánem, tak se touto otázkou zabýval i Krajský soud v Hradci Králové, přičemž se ztotožnil se závěry silničního správního úřadu.“
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Hradec Králové 25. října 2019
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu